Můj bratr Tom

Ten film je nádherný, ale nevěřím, že lidé jsou schopni v něm tu krásu nalézt. Je výborně natočený a především skvěle kamerově zpracovaný. Téma je to nejúžasnější, jaké si já umím představit - vtah dvou lidí, který se neúprosně vzdaluje atributům lidské civilizace. Ti dva chtěli být jen přátelé, ale city je přetavily v jedinou bytost. (24.01.2006)

Syrové milostné drama, které představilo hned několik začínajících tváří (nakonec se šance chopil jen Ben Whishaw). Podivínský mladík trýzněný komplexy a studentka katolické školy ze spořádané rodiny. V lese najdou zázemí a bezpečí, které tam venku v tom ošklivém světě postrádají. Přijdou podivné hry a rituály, které naznačí, že láska má prostě mnoho podob. I tu divokou a extrémní. Za vším stojí britský dokumentarista, kameru velmi sugestivně vede dlouholetý spolupracovník Larse von Triera či Jima Jarmusche. Zajímavé a jiné. (30.06.2020)

No nevim, působí to hodně nízkorozpočtově, je používaná jen jedna ruční kamera, postavy se snímaj strašně zblízka, oddaluje se to a přibližuje v jednom záběru, mě to docela vadilo, bylo to snímaný jak nějakej dokument, navíc ani příběh o dvou spřízněných duších mi moc neseděl nebo spíš mě nezaujal, bylo to až moc divný, i když v kontextu následnýho odhalování jejich životů nakonec vcelku pochopitelný, ale na druhou stranu, na to jak to vypadá celý lacině, tak herci jsou fakt skvělý. (29.07.2009)

TOM ROTHEROE, MŮJ BRATR TOM (2001) ________ Prolog: Včera, bylo kolem poledního, jsem potkal ženu a dítě. Bylo zavinuté k její hrudi. Seděla, střídavě bořila bradu a rty do jeho kapuce. Dítě mělo modré oči a mlčky na mě hledělo. Mrkalo? Zřejmě to stihlo pokaždé, když jsem mrknul já. Malý hypnotizér. Asi došly v okolí objekty hodné zájmu. Kouká na mě, a tváří se, že ví něco, co já ne. Má snad nějaké tajemství...? Já nevím. Možná to všechno vůbec nesouvisí. Ale, jak bych to mohl vědět...? Když jsem se zvedal k odchodu, v uších doznívaly Ianův hlas a Atmosphere, slyšel jsem padat stříbrný déšť. _____ Kudy uniknout, když pod nohama hoří nebe? Prsty se zarývají pod povrch rozmoklé, rozbahněné země. Vlasy smáčené ve špinavé kaluži. Póry kůže mé i tvé, skrze ně ze sebe temného ven, na povrch našich propletených těl, skrze tvé oči do hlubin. Z bezedné strašlivé propasti zpátky do sebe - nahého, jiného. Tělo Páně požereme k večeři. Dvě lidská mláďata, jež opustila a zradila smečka, jsou vlčími štěňaty, potomky Straby i Mauglího, řvoucími na lesy. Krvavé šrámy si hojí vzájemným zvířecím rozdrásáním. Bolest, která se zrodila z krádeže pocitu bezpečí, tiší závratí z volnosti, kterou cítí bestie, která se urvala ze řetězu - napůl už vlk a napůl ještě ztrápené dítě. Vymknutě šťastní, spolu, v hodině mezi dnem a nocí. Naše surové hry. Naše přátelství. Naše 'nečistá' krev. Naše jednotělo. _____ Nasnímáno v poklusu a na všech čtyřech, mazlení s trávou, ponory v rybníce, tření se o listí stromů. Film je to tak jednoduchý a krásný, až to zabolelo. Za jeho "objevení" dík dvěma citlivým duším, Lence a Karin. _____ Post Scriptum: Do lesů. Křik tvůj ptačí. Přivezla jsi 'tam-odsud' Slunce, barbarko...? ........................... (12.11.2009)

Veľmi emotívny a pekný nízkorozpočtový indie film o vzťahu dvoch outsiderov (chlapec a dievča), ktorí z ich boľavých reálnych svetov utekajú do "svojho" lesa a oddávajú sa v ňom oslobodzujúco bláznivým úletom. Ich vzťah napriek silnému priateľskému putu nikdy neprerastie v sex. Maximálne ľudská a otvorená, ale tiež extrémne depresívna a smutná dráma, ktorá vás - podobne ako Trierova Dancer in the Dark - citovo roztrhá. Natočená na digitálnu, autenticky roztrasenú kameru. (03.09.2002)