Moje krásná prádelnička

Nebudu zapírat, že jsem se na to díval jenom kvůli Danieli Day-Lewisovi, ale kdybych zapíral, pak bych možná i předpíral a prádlo by mohlo být zaprané a když já pořádně zaperu, většinou je to po fazolích. I když ten páreček pakistánskýho ambiciozního chlapečka a anglické chátry lůzy je dost nesourodej, ve filmu jim to docela klape. Ale proč? Ten film mi nic neřekl. Je to prostě o tom, že maník má prádelnu a pakistánskou rodinu. A asi aby to bylo zajímavější, tak režisér z nich udělal teplouše. Jediná zajímavá postava tam byla ta borka, co ukazovala kozy a hrozně chtěla šukat... i když se k tomu nikdy nedostala, chudák. No jako co si budeme povidat, tenhle film osloví možná nějakou artovou skupinku nebo lidi, co se rádi divaj dlouho do prázdna, protože prázdno je přesně to, co ve mě po dokoukání zůstalo. Nic. (26.11.2015)

Veľmi citlivý aj drsný príbeh dvoch mladíkov, ktorí sú natoľko "iní", že sa nedokážu zaradiť do spoločnosti, či splniť očakávania svojho okolia. Ale vzájomne si rozumejú takmer dokonale a keby neexistoval okolitý svet, rozumeli by si možno ešte lepšie. Ale zase by neboli na sebe závislí a tak tesne spojení... Pretože sa vlastne iba pokúšajú žiť a prežiť v krutej realite a s občasnými zaváhaniami spoločne bojujú o svoje miesto na slnku. V podstate ide o jednoduchý scenár diskriminácie "outsiderov", ktorému by sa možno dala vyčítať istá primárna jednostrannosť, ktorú však Stephen Frears so svojím tímom rozviedol do hĺbky i do šírky trpkej lovestory. (12.04.2005)

Má to krásný zrno a barvy, Londýn je rozmrdanej, buble do toho synťáková pračka. Mladej pákistánec a jeho gangsta rodinka, která ho chce namotat do businessu, tak mu dá do péče dezolátní prádelnu. Pomáhá mu jeho milenec Daniel Day-Lewis s odrostlým blond melírem. Ta poetika a špína připomíná soc. dramata Mike Leigha (High Hopes). Zajímavý je, že ten příběh vlastně nemá žádnou pozitivní postavu, všechno jsou to takoví sobečtí vychcánci, kteří si chtějí utrhnout svůj kousek usmoleného kapitalistického snu na úkor ostatních. To, jak jsou tam všichni takoví potměšilí a švihlí a zvláštně přehrávají, může připomenout charaktery z Drowning By Numbers (nebo u nás postavy z filmů Vorla/Vorela) (15.03.2023)

Oscar 1 nominace: Scénář (09.04.2004)

Řada dnes uznávaných herců natočila v počátku své kariéry nějaké to nízkorozpočtové, realistické sociální drama. De Niro si hrál na gangstera v Mean Streets, Pacino se vypořádával se závislostí na drogách v Panic in the Needle Park, Day-Lewis se snažil započít nový život v My Beautiful Laundrette. Poslední jmenované by přitom mohlo být nejspíš označeno za film o menšinách a nenávisti většiny k nim, příběhově je však mnohem komplexnější a podobné zobecnění si proto nezaslouží. A je to právě chytrý scénář, který chytře poodkrývá složitost nečernobílého světa, co z tohoto filmu činí objektivně velmi povedené dílko. Subjektivně nicméně nemůžu jít nad nadpůměrné hodnocení. Pákistánská kultura je mi totiž vzdálená, představitel hlavní role na mě ve třech nebo čtyřech momentech působil jen jako amatérský herec odříkávající bezvýrazně svůj text a záběry, kdy nějaká postava pronášela své věty přímo do kamery, jako bych já byla v tu chvíli tím, s kým vede dialog, mě vytáčely. Možná i proto mi My Beautiful Laundrette i přes svou krátkou stopáž přišla místy zdlouhavá. Nebo možná nejsem ten správný cílový divák a nedokážu se vcítit do života nižší sociální vrstvy 80. let. Anebo prostě patřím k těm, kteří spíše než ze všech stran sršící realismus ocení alespoň mírnou stylizaci ve formě působivé vizuální stránky nebo soundtracku. Nevím. Čím jsem si ale jistá, je fakt, že už jen kvůli Danielu Day-Lewisovi, který dal se svým lewishamským přízvukem světu jasně najevo, že má potenciál být do třiceti let jedním z nejuznávanějších herců planety, jsem v konečném důsledku ráda, že jsem tento film viděla. (16.03.2013)