Režie:
Miroslav SobotaScénář:
Alois JonešKamera:
Saša Rašilov ml.Hudba:
Milan BaginskýHrají:
Marie Rosůlková, Ivana Andrlová, Martin Stropnický, Václav Vydra nejml., Václav Mareš, Vladimír Huber, Roman Skamene, Eugen Jegorov, Jan Kuželka, Martina Hudečková, Isabela Soukupová-SiegelováObsahy(1)
Úsměvná komedie o tom, co se vše může stát na Štědrý den. Příběh manželů, očekávajících na Štědrý den poprvé přírůstek do rodiny, a staré paní, která odejde z Domova důchodců ke svému synovi. Toho však nezastihne doma, protože odvezl manželku do porodnice. Nakonec se sejdou všichni u nich v bytě, porodní poplach byl totiž planý, a manželku proto pustili domů. Ovšem kvůli úklidu a psychickému rozrušení se porodní bolesti znovu dostaví, a tentokrát skutečné... (Česká televize)
(více)Recenze (13)
očekávaná nekvalita, ignoroval sem varování v podobě faktu, že komedie o sobě musí prohlašovat, že je úsměvná. Děj byl nudný, nijaký a ani nic dalšího nemělo moc šancí být dobrými ()
Naprosto pohodová malá štědrovečení komedie o nástrahách osudu v dobách, kdy neexistovaly mobily a lidé se museli spolehnout na létání do telefonní budky třeba i v případě porodu. A při tom se dalo prožít spoustu dobrodružství a potkat spoustu lidí, třeba i jednu opuštěnou babičku. Hudba: Milan Gaginský & Bohumil Lepič ()
Scénárista Joneš... ()
Tady je to celé špatně. Manžel, kterej má doma těhotnou manželku, zlomí si nohu a jde do hospody je prostě blb. Jsem čekala, že se vylije jak váza. Nevylil. Místo toho potkal paní Rosůlkovou. A pak jí zase ztratil a pak jí zase potkal... A jedna hvězda je až až. ()
Příběh, kterému k dokonalosti scházel jen chloupek. Zcela jiní hlavní hrdinové než nesympatičtí Andrlová se Stropnickým a zcela jiný děj, který by se nejlépe vůbec neodehrával o Štědrém dnu, ale třeba na Boží hod vánoční. Protože dívat se, jak bůh hází, musí být prostě boží. ()
Toto je na úrovni strašliváckých, nekoukatelných bakalářských povídek... ()
Příběh ala Bakaláři. ()
Kratičká lehce úsměvná televizní povídka z období vánoc, která je tak absurdní, až je miloučká. Vzbuzuje soucit nad starou paní z domova důchodců, vyvolává úsměv nad ztřeštěností mladíka a jeho divoké noci a také radost nad narozením dítěte. Vlastně dává takové poselství, že si lidé mají pomáhat. Může se vám to totiž velmi dobře vyplatit. Ryze televizní tvorba má svá specifika a ta je tady v plné míře naplněna. ()
Martin Stropnický byl tenkrát pěkné ucho. Ale už tenkrát byl trochu diplomat. ()
Tu hudbu proboha dělal kdo?? A i když ji pominu, jako silně praštěnou, stejně ubohý byl i tento příběh. Ještě, že o nic nešlo. Scénář zakopával sám o sebe a příběh byl takový divně trapný. Plus hercům a krátké stopáži. 3104/3255 ()
Tak v první řadě je třeba říct, že úvodní text je mimo. Syn staré paní odešel a na matku jednoduše zapomněl. Manželé, kteří byli společně odvezeni do nemocnice a pak propuštěni, a u kterých trávila paní Rosůlková čas nebyli její rodinou, ale náhodnými kolemjdoucími. Možná se jedná o vcelku banální příběh, ale mě se docela líbilo to poselství i s docela milým koncem. A zase je třeba dodat, že se už jedná o dobový film. Dnes by se něco podobného prostě nemohlo stát, tedy skoro. V době mobilů by se mladí prostě domluvili snadno stejně jako babča s rodinou. ()
Pohodička trošku naivní, ale odpočinkové. ()
Úvodních 30 vteřin... víc jsem nedal. ()