poster

Song to Song (festivalový název)

  • USA

    Song to Song

  • USA

    Weightless

    (pracovní název)
  • USA

    Lawless

    (pracovní název)
  • Slovensko

    Song to Song

    (festivalový název)
  • Kanada

    Song to Song

  • Austrálie

    Song to Song

  • Velká Británie

    Song to Song

Drama / Romantický

USA, 2017, 129 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • pan Hnědý
    **

    Vyprázdněná narace filmového postupu má v mém diváckém oku místo (Gerry, Twentynine Palms), ale poslední snímky Malicka nevypovídají záběrů jeho optiky. Filmová poetika nikdy nebyla tak bez rozsahu, významu scén, bez hloubky postav a vztahů, jako v Song to Song. Každá scéna, každý pohyb herce - vyumělkovaný. Herci prakticky nevědí, co hrát, jaký má smysl daná scéna. Scenáristicky bez myšlenky. Lubezki je velký kameraman, jeho záběry na postavy přes slunce jsou nádherný, ale bez hlubšího významu postav, jako například v Tichém světlu od Zabého, nebo v Tenkrát v Anatolii od Tiryakiho. Nevěra, alkohol, falešnost propojená s optikou přírody? To je výpověď Terrence Malicka. Neodpustitelný. [Aff, 2017](20.6.2017)

  • Lavran
    *****

    "Tohle... Tohle a nic víc..." Mladicky nespoutaná filmová báseň (film-závan; film-řeka; film-vlna) o hledání pevného, neochvějného a stálého v dnešním tekutém a beztížném světě bez iluzí, svědomí a zásad. To pevné a neochvějné (neochvějné jako Sluncem prohřáté tělo žulového dómu Enchanted Rock, symbolického vrcholu oné dětsky čistočisté lásky mezi Faye a BVm, dalších z řady Malickových kormutlivých, po volnosti, výšinách a naplnění bažících poutníků-ptáků) přitom Malick – tak jako ve všech svých předešlých víc-než-filmech – nachází v tom zdánlivě nejprostším a (žel i) nejvíce přezíraném: ve světle lásky, v živoucím nyní přítomného okamžiku a v nenáročném (venkovském) životu v těsném kontaktu se zemí, půdou, oblohou, zvířaty a vším zeleným, pučícím a divoce, tak divoce se pnoucím; nebo jak by řekl sám Malick – v kontaktu se skutečným, zázračným.(18.6.2017)

  • 6thSun
    ****

    Filmová Malickova poezie pokračuje, režisérovy filmy se formálně i tematicky přelévají jeden do druhého, rozdíly se smazávají a vzniká mnohahodinová duchovní meditace. Zajímavé je přemýšlet o úloze herců, kteří jen těžko můžou chápat komplexní Malickovu vizi, přesto na jejich procítěném výkonu mimořádně záleží. Trochu to připomíná běžný život, kdy člověk netuší, jaká je jeho přesná úloha v "božím" plánu a jestli jeho život bude nakonec dávat smysl. Jednou z možností je plná důvěra, odevzdání se a schopnost radovat se z malých věcí. Třeba to nakonec vyjde podobně, jako to vychází hercům v Malickových filmech, kteří se nakonec stávají součástí vysoce promyšleného a smysluplného díla, a ještě se u toho podívají na řadu zajímavých míst, proletí se balónem, projedou lodí nebo si zkusí stav beztíže. Malickovi jeho podmanivá spirituální hra opět vyšla, jakkoli se - taky opět - nelze ubránit pocitu, že zkrácení o několik desítek minut by ničemu příliš neuškodilo.(1.7.2017)

  • ABLABLABLA
    *

    Jsou dvě kategorie lidí. Jedna, která tento film považuje za artový zázrak a druhá, která za pytel sra*ek. Artové snímky mám ráda, ale tenhle "art" byl pěkně bez hloubky, bez jakéhokoliv smyslu, postavy ploché a pro mě to teda nemělo žádnou výpovědní hodnotu a ani ty "krásné přirozené" záběry si tu člověk neužil, protože to všechno bylo až moc vyumělkované. A jakože "příběh" ani nechtějte, abych nějak komentovala, protože takový mišmaš už jsem dlouho neviděla. Po hodině jsem film musela vypnout, protože už jsem tu nicneříkající nudu nemohla ustát a druhou půlku jsem si pak pustila s čerstvýma očima další den a opět ji relativně protrpěla a doufala, že už nastane konec tohoto blábolu. Ani skvělí herci tento film prostě nemohli zachránit.(27.8.2017)

  • Ant
    ****

    Nejprocítěnější Malick od Tree of Life. Klasicky se jedná o zamotaný příběh, kdy nedokážete rozpoznat začátek od konce, což působí jako připomínka hlavního romantickému trojúhelníku. Rooney Mara tady skutečně září a je to jedna z mála rolí, kde ji vidím využít celou škálu emocí. Hudba a rozmanitá camea od úžasně upřímné Patti Smith po šíleného Vala Kilmera jsou pak kapitolou sama pro sebe. Filmu mírně podkopává nohy přepísklá stopáž a klasická Malickova nechuť k přehlednějšímu narativu, nicméně scéna s Holly Hunter na parkovišti a Goslingem s jeho otcem jsou emocionálně omračující. Krásný konec je pak třešničkou na dortu.(9.7.2017)