Nastala chyba při přehrávání videa.
  • marvan
    ***

    Knight of Cups je v jistém smyslu protipólem Cronenbergova Maps to the Stars. Oba jsou pohledem na současný Hollywood, ale přiznám se, že Cronenbergův zlomyslný šleh je mému pohledu mnohem bližší, než Malickova snaha hledat duchovní rozměr tam, kde principielně není možný. Malick se poctivě a klopotně snaží celý život hledat hlubší rozměr existence, aniž by si uvědomoval, že se neustále pohybuje v pasti liberalismu, který jakýkoli duchovní rozměr života vylučuje. V tomhle je typicky hollywoodský. Cronenbergova krutá satira naopak ukazuje tenhle svět z pohledu člověka, který stojí mimo narcistně sebevzhlíživý hollywoodský diskurz.(20.1.2016)

  • H34D
    *

    Mallickovy alegorie byly snesitelné u Stromu života, film K zázraku byl již značně mimo mísu, ovšem Rytíř pohárů je dle mého naprosto přestřelená, pseudointelektuální masturbace. Malick těží ze statutu uznávaného tvůrce, kdy do svého výmyslu obsadí slavná jména a spoléha na to, že se jeho anální tvorbu budou ulepení brýlovci snažit dešifrovat tak dlouho, až jim nezbyde nic jiného, než konstatovat, že tohle je prostě ryzí umění. Líbilo se mi pár jednotlivých momentů a nápaditých přechodů mezi scénami (které jsou řízeny myšlenkou, pocitem atd.), avšak jako téměř dvouhodinový celek je to pro mě ztráta času... 3/10(13.10.2016)

  • Gaaron

    Prozatím si tu odložím jeden velký otazník a podezření, že zatímco Strom života se s mým životem protnul přesně v tu správnou chvíli, aby jej převrátil naruby, od To the Wonder kráčíme s Malickem vlastními cestami a propast v dialogu mezi námi se rozestupuje. Jako by ve Stromu bylo řečeno úplně vše, co být řečeno mohlo, a od té doby zbývá jen unavený šepot dohrávající desky. (...) V Rytíři ale přesto místy zní velmi silné melodie a - stejně jako Strom - mě přiměl zkoušet různá divácká hlediska a hledat svůj vlastní klíč k filmu. A, stejně jako u Stromu, vidím, že ten klíč nemusí být při každém zhlédnutí stejný, a že se ve filmu skrývá k přečtení několik různých vrstev; záleží jen na divákovi v tomto okamžiku (hle, již během psaní proniká film do komentáře, který se odklání výrazně jinam, než kam mířil na začátku - snad i k odpovědím!). Na druhé zhlédnutí se tentokrát velmi těším a mám podezření, že na rozdíl od prvního bude výrazně více určující pro to, čím mi Knight of Cups nakonec bude.(23.1.2016)

  • Chrustyn
    ***

    Mallick je prostě svůj a točí si filmy po svém a pouze pro své diváky. Jeho fascinace přírodou a vnitřními monology, je viditelná ve všech jeho filmech. Stromem života naznačil, kam se jeho kariéra bude ubírat a postupně začal ztrácet některé ze svých diváků. Snímkem "K zázraku" jen potvrdil, že mu nejde o přímý děj ani o vykreslení postav. Pouze krásné obrazy a hluboké myšlenky, které možná mají, nebo nemají význam. Jasně tím dal najevo, že jeho film nejsou pro každého a co může někoho fascinovat, to může jiné unudit k smrti, popřípadě si z nich může něco odnést i divák, který není znuděn, ani fascinován. A tím divákem jsem právě já. Vnitřní monology jsou pro mě z 90% o ničem a jen občas se najde myšlenka, se kterou se mohu ztotožnit, případně se jí nechat inspirovat. Sledovat "mrtvé" postavy, které bezcílně chodí, bloumají, přemýšlejí, odcházejí a přicházejí, litují se, ale po celou dobu spolu nemluví, nic neřeší, je pro mě občas dost neúnosné a nepochopitelné, stejně jako jeho činy, které by nedělal nikdo s IQ nad 80. Proč se postavy chovají, jak se chovají, proč se jen dívají a nechávají mluvit jen své nitro, to nikdo neví, ale postavy v Mallickových filmech, takové prostě jsou a divák je musí tak i vnímat. Mallick si svými filmy, vytváří alternativní vesmír, kde si spolu postavy nepovídají, ale pouze bloumají a nějak proplouvají životem. Pro koho byl neúnosný film "K zázraku", ten se musí "Knights of Cups" vyhnout ohromným obloukem. Jestli byl "K zázraku" ještě pořád film s příběhem o tom, jak se muž nedokáže rozhodnout mezi dvěma ženami, "Knights of cups" je bez jakéhokoliv nosného děje. Přiznám se, že ani já nevím o čem film byl, co byly všechny postavy zač ani, jaká byla jejich životní cesta, nebo cokoliv podobného. Na druhou stranu jsem si z filmu odnesl to co ze všech Mallickových filmů. Vizuální nádheru. Emmanuel Lubezki je kamerovým mistrem a jen díky němu jsou současné Mallickovy film, snesitelné i pro mě. Jeho kamera je fascinující a právě ona vizuální stránka, táhne Mallickovy film aspoň nějakým směrem. Směrem, kdy divák může sledovat fascinující obrazy. Nic jinému už mi Mallick bohužel nenabízí a obvám se, že se brzy dostane do stavu, kdy natočí film, který bude o jednom bytě a jedné postavě, která bude dvě hodiny meditovat v pokoji a bloumat nad smysly života.(12.3.2016)

  • poz3n
    **

    Je to těžké. Když budete někoho mít rádi za to jaký je, jaké má názory, něco s ním prožijete a on pak najednou začne postupně blábolit, říkat nesrozumitelné věci a vy najednou nebudete chápat o čem mluví, nebude asi jednoduché poslat ho jednoduše do háje. Nevadí mi, že Malick točí už poněkolikáté stejný film a ani mi nevadí, že už se ale totálně vykašlal na děj. Vadí mi, že na to musím koukat, protože furt doufám, že třeba zase jednou najdeme společnou řeč a budeme si rozumět. 4/10(5.2.2016)

  • - Natáčení začalo po dokončení filmování předchozího Malickova projektu Lawless (2014) a protože byl Christian Bale součástí obsazení obou snímků, na plac se dostavil po pouhé dvoudenní pauze. (oje)

  • - Natáčení probíhalo v kalifornských městech Burbank, Santa Monica, Los Angeles a Beverly Hills, v národním parku Death Valley a v Las Vegas v americkém státě Nevada. (Terva)

  • - Název filmu odkazuje na stejnojmennou tarotovou kartu. (Steel32)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace