Rytíř pohárů

Nevím na čem Terrence Malick jede, ale měl by s tím přestat, protože na rozdíl od Gaspara Noého nebo v blahých časech Alejandra Jodorowského mu drogy nesvědčí. Knight of Cups je o něco málo horší než Strom života a o něco málo lepší než K zázraku. Nicméně všechny tři filmy jsou podobně špatné a slévají se mi v něco jako: „My son…“ What is the meaning of life?“ Krásné ženy. Funkcionalistické chladné prostory. Vybroušený vizuál. Podmanivé kamerové jízdy. Dinosauři. „Love.“ „Life is like a swamp.“„There is no meaning.“ ___ Pořád se mi vkrádá srovnání s Houellebecqovými Elementárními částicemi, které možná není úplně na místě. Ale v obou dílech, Malickově filmovém a Houellebecqkově literárním, vidím určité společné rysy. Snaží se býti filozofickými, v určitém smyslu transcendentálními, ale v konečném důsledku jsou „prázdnými“. (16.04.2016)

Vzpomínám si na svůj první Malickův film, kterým byla tenká červená linie. Tehdy už jsem měl nějaký ten film nakoukaný a kochal jsem se famózní kamerou a poetickým pojetím války (ať už to zní jakkoliv divně). Začal jsem hledat další Malickovy filmy a vždy mě na nich fascinovala perfektní práce s kamerou. U Stromu života jsem se poprvé zasekl, protože jsem téměř nebyl schopen překousnout úvodních X minut s nic neříkajícími výjevy z vesmíru. Naštěstí zbytek filmu se povedl a já se těšil na další Malickovo dílko. Mé očekávání bylo vysoké, trailer mě dostal do extáze a samotný film mě zklamal. Ano, kamera je opět famózní, ale krom poslední půl hodinky jsem film spíše protrpěl, jako by to byla paralela ke Stromu života. Film jsem dodíval na tři fáze, protože mě prostě nebavil a všechny ty známé tváře zde vůbec neotiskly své herecké umění. Ani ten Christian Bale nedostal moc prostoru, v celém filmu snad promluví jen skrze voice-overy a jinak hraje jen svými výrazy. Malicka mám rád až moc na to, abych se netěšil na jeho další film, ale Knight of Cups pro mě bude zklamáním, na které brzy zapomenu. Jako vždy jsem si zamiloval hudební podkres. (31.01.2016)

Knight of Empty Cups. Terrence Malick si evidentne začal robiť čo sa mu zachce, bez toho aby to s kýmkoľvek konzultoval alebo by niekto mal kontrolu nad tým čo vlastne točí. A to píšem ako niekto kto má jeho filmy a ten meditačný, takmer až hypnotický spôsob natáčania rád. Uznávam, že The Tree of Life už bol odklon v jeho tvorbe, ktorý ma až tak nezaujal, ale stále som ho rešpektoval, pretože som vedel čo presne ním chce povedať. To the Wonder bol následne príliš jednoduchým filmom, ktorý nemal žiaden presah, ale ešte išlo badať, že Malick vie čo točí. Nič z toho neplatí o Knight of Cups. Toto tu je iba forma bez skutočného presahu alebo akejkoľvek emócie. Prázdne filozofovanie nad ničím, ktoré akoby si Malick natočil sám pre seba, nie pre divákov. Artsy fartsy je výraz ktorý ma pritom ako prvý napadne. Nejaký vynútený zmysel sa tu dá nájsť (asi ako v obraze na ktorom nič nie je, iba uprostred jedna čierna bodka), ale to neznamená, že to má skutočne nejaký prínos. Úpadok, znudenie moderného človeka, prázdnosť jeho života a malichernosť problémov sa dá zobraziť aj inak ako na jednom hollywoodskom hercovi, s ktorým sa snáď nikto nestotožní. Vyprázdnený film až beda, ktorá sa chce hrať na nejakú vyššiu formu umenia. Sorry, Malick, na toto ti neskočím. Udivuje ma jedine to ako sa do toho film podarilo dostať snáď najlepšie obsadenie za tento rok (Christian Bale, Cate Blanchett, Natalie Portman, Antonia Banderas, Wes Bentley, Imogen Poots ...), ktoré však aj tak nemá absolútne čo hrať. Za kameru a hudbu pár bodov, inak však takmer neznesiteľný snímok. CELKOVO: 1* (2/10) (15.01.2016)

Další Malickova šílenost. Režisér se už úplně vysral na nějakého diváka a servíruje si stále dokola sice krásné ale nic neříkající obrázky. Pokud tomuhle někdo říká film, já mu to neberu. Pokud tomuhle někdo říká zábava, tak klobouk dolů. Malick mě zajímá jen z prostého faktu, že do svého filmu vždy naláká zvučné herecké jméno. Tentokráte se jeho "obětí" stal Bale. 30% (18.01.2016)

Mallickovy alegorie byly snesitelné u Stromu života, film K zázraku byl již značně mimo mísu, ovšem Rytíř pohárů je dle mého naprosto přestřelená, pseudointelektuální masturbace. Malick těží ze statutu uznávaného tvůrce, kdy do svého výmyslu obsadí slavná jména a spoléha na to, že se jeho anální tvorbu budou ulepení brýlovci snažit dešifrovat tak dlouho, až jim nezbyde nic jiného, než konstatovat, že tohle je prostě ryzí umění. Líbilo se mi pár jednotlivých momentů a nápaditých přechodů mezi scénami (které jsou řízeny myšlenkou, pocitem atd.), avšak jako téměř dvouhodinový celek je to pro mě ztráta času... 3/10 (13.10.2016)