Černý čtvrtek, Janek Wisńiewski padl

,,S KONTRAREVOLUCÍ SE NEVYJEDNÁVÁ. DO KONTRAREVOLUCE SE STŘÍLÍ....“ /// Začnu kapku jinak – polská filmařina se prostředím i historií příběhů hodně podobá tý naší. Na jednu stránku to je dobře, stejně jako tady, protože tahle parádní historická rekonstrukce událostí, ve kterých se polská strana a vláda – tak nějak po bolševicku – popasovala s dělníky a studenty - mně osloví daleko víc, než rozmrdání davu indiánů někde v Americe. Ten příběh je drsnej. Ani ne tak provedením, jako faktem, že se to fakt stalo. Pohled do zákulisí jednání stranických špiček, magorský kecy plný ideologie, autentický záběry z ulic plných demonstrantů. A do toho příběh Brunona, chlápka co šel ,,zrovna kolem“ a jeho rodiny. Prostě na autentickou událost napasovali neutrální a lehce vydírající příběh, při kterým člověk filmařinu zase tolik neřeší (co taky řešit – atmosféra 70tek ujde a herci jsou v pohodě). Na konci pak člověka nasere, že ty naši umělci uměj natočit akorát tak miliardu sérií Ulic, Ordinací a jinejch píčovin. Poláci – smekám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu vysvětlit děckám rozdíl mezi komunistou a fašistou. 2.) Často s chlapama vzpomínáme, jak jsme si v sedmdesátým v Gdyni náramně zabojovali. 3.) Thx za titule ,,KenoL“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (06.09.2012)

Poľsko, 1970, pred Vianocami. Poznala som fakty o r. 1980, keď sme prvýkrát počuli meno Lech Wałęsa, ale o týchto nepokojoch sme sa v škole neučili. Pamätám si len rôzne vtipy na tému, prečo v Poľsku nevideli mäso. Ťažká minulosť, uvedomíte si, že sa diali ozajstné zverstvá na vlastných národoch socialistických krajín a väčšinou boli ututlané. Hlavne, aby sa o nich nehovorilo v Moskve a nezopakoval sa priateľský akt ochrany Československa, z augusta 1968. Deje sa to na rôznych miestach našej Zemegule - niekto mocný rozhodne, že správnym riešením je strieľať do vlastných radov. Pri takýchto záberoch zostáva divný vnútorný pocit, že diabol hľadá naše najslabšie miesta a teší sa. (03.03.2022)

Polská kinematografie mě nepřestává v posledních letech překvapovat. Ani ne tak Aněžka Hollandová, ta mě nebaví, ale zato filmy jako Ozvěny (Poklosie), Volyň nebo třeba tohle... to je mazec. Poláci se nebojí zobrazovat věci hodně naturalisticky a tak zatímco u nás máme třeba jako filmovou ozvěnu války Musíme si pomáhat, kde je to nakonec i přes všechny ty těžký věci vlastně v pohodě, u nich se vypichují oči a upalují děti v otepích slámy. No a jako vzpomínku na zlej a hloupej komunistickej režim máme Pelíšky a oni tohle, (01.03.2020)

Poláci se nikdy nebáli a to je pár let před tím Rusové převálcovali tanky...(1956) Během povstání a následných represí bylo zabito nejméně 39 osob. Nelidský zásah státní moci v období před vánocemi hluboce otřásl s písničkářem Karlem Krylem který složil písničku Varhany v Oliwie kterou věnoval těmto událostem. (11.07.2019)

Působivé drama jako řemen, pocitově to je tedy neskutečný nářez.. Prolínání příběhu mladé rodiny se třemi malými dětmi a událostmi z prosince 1970 v několika polských městech hutní atmosféru a celkově dodává snímku reálný pohled.. Dnes večer nemám žádné připomínky, tohle stojí za to vidět, i když z toho jedné vůbec nebylo a není dobře, zapomínat na komančská zvěrstva se prostě nesmí.. (21.11.2021)