Imigrant

Luxusně procítěná a obrazově autentická filmařina, která skrze pomalé tempo nádherně rozvrhne pohnutý příběh dvou hlavních postav a hodnotu spásného amerického snu současně devalvuje i udržuje v plytké naději. Za velkou část mé intenzivní divácké odezvy bezpochyby může i krásný ženský úkaz jménem Marion Cotillard, která zahrála fantasticky, ale James Gray znovu potvrdil svůj cit pro komorní a psychologické příběhy, které se neodehrávají a nekončí úplně tak, jak bychom si dle měřítek klasické hollywoodské výpravy představovali - a i v tomto případě má za to můj obdiv. (24.12.2019)

James Gray vie natočiť skvelý film (Milenci), toto nie je až taký zásah do čierneho. Joaquin je fantastický herec takmer vždy,tu niekedy pôsobí kŕčovito až silene a neviem, či je to chyba režisérskeho vedenia alebo scenára, ale niekedy som ho nespoznával. Celý film bol údajne šitý na Marion Cotillard a je to vidno. Film má svoje silnejšie momenty, ale zároveň aj pády, nepríde mi vyrovnaný. Pozerá sa na to síce dobre, ale niekde sa stala chyba a preto film nie je priamo úmerný svojmu potenciálu:) (05.11.2014)

Marion Cotillard má jeden nesporný talent - skoro v kazdé roli mi leze strašně na nervy, hlavně ten její trpitelský výraz. Na Imigranta jsem se těšila i z osobních důvodů - můj pradědeček se v roce 1920 rozhodl, že si vyrazí do světa a tak tady opustil moji prababičku a své tři malé děti a odjel do Ameriky a už se nikdy nevrátil. V dostupných archívech jsem si o něm vyhledala pár informací a před deseti lety jsem navštívila i Ellis Island, takže mám představu o tom, jak to tenkrát asi probíhalo. Tenhle film mě ale naprosto otrávil, postava Ewy byla strašně naivní a nesympatická, od půlky už jsem koukala jen s rychlopřehrávačem a děsný konec jako z pochybné červené knihovny tomu úplně narazil korunu. Nikdy více. (25.03.2015)

Je to skvělé dobové drama, výborní herci, příběh, prostředí, barevnost (ta je přímo kouzelná), prostě všechno... ale má to velmi značné mínus, alespoň pro mě. Neprobudilo to ve mně absolutně žádnou emoci. Ani znechucení, ani lítost, ani smutek... nic. Jen jsem necelé dvě hodiny seděla, koukala, v průběhu jsem si šla pro puding, který mi mezitím vychladl v ledničce, koukala dál, dojedla puding, hele vláčí mrtvolu do lesa, hmm, koukala a najednou byl konec i s tou odplouvající lodí snad k lepším vidinám. Spoustě lidem se tento snímek bude hrozně líbit. Já chápu proč. Kdyby to ve mně něco vyvolalo, taky bych hodnocení zvedla tak o 2*, ale takto jen dvě hvězdičky za výše vypsané. (08.11.2014)

MOŽNÉ SPOILERY: "Zpěv slavíka zní sladce i v tu nejtemnější hodinu." To jsou slova tetičky Ewe, ale nějak se s nimi v tomhle příběhu o velkém snu a jeho následném tvrdém probuzení nedokázala moc ztotožnit. Byl to úžasný koncert tří hereckých es, kteří dokonale ztvárnili tři různé osobnosti, každá s jiným charakterem a jejich přístupu k životu. Ani trochu mně nevadilo pomalejší tempo, jak se tady občas někdo zmiňuje. Naopak k pochopení každého z těch tří protagonistů to byl velmi dobrý režijní tah. Nechal nám prostor pro naše hlubší vnímání a následnou empatii, či odsouzení. V mých očích vévodila Marion Cotillard v roli Ewe, která ačkoliv se zdála možná až příliš naivní, tak byla spíš naprosto zoufalá v té bezvýchodné situaci a jako silně věřící, čistá v srdci, byla svolná jít s Brunem, který jí nabídl pomocnou ruku. A s obrovskou urputilostí zachránit Magdu byla pak schopná jednat i tak, kde by to za jiných okolností považovala za naprosto nemožné. Phoenix hraje všechny své role bezvadně a ani tady to nebyla vyjimka. Velmi přesvědčivě Ewe ukázal, že on je ten pravý, který jí a Magdě dokáže pomoct. Netušil jak velký vliv bude mít toto setkání na jeho dosavadní způsob života, který mu docela vyhovoval. Třetí osobou, která hrála velmi důležitou roli v životě Ewe, byl Orlando, který se tam nečekaně objevil a mírně oživil tu pochmurnost situace svým vystupováním, které působilo sice trochu hejskovsky, ale sympaticky. On to kluk o sobě moc dobře věděl a tak nebylo těžké dostat se do přízně krásné Ewe s příslibem pomoci. Na Jeremym bylo přímo vidět jak ho ta role baví, výborná volba, to byla trefa do černého. Pak už jsem byla jen zvědavá na konfrontaci těchto dvou mužů, ale ta, která se odehrávala na chodbě domu, kde bydlel Bruno, byla víc než překvapující. Vyústění bylo syrové, smutné, ale v dané situaci snad jediné možné. Je to film, který má duši a takových je dnes už moc málo, takže jsem se rozhodla, že i přes pár menších přešlapů dám nejvyšší ohodnocení a opravdu mě mrzí, že je to jeden z filmů, který je téměř zapomenutý a neúměrně podhodnocený. Rozhodně se přidávám k některým zdejším uživatelům a budu ho doporučovat dál. (30.10.2014)