Wrong
Režie:
Quentin DupieuxScénář:
Quentin DupieuxKamera:
Quentin DupieuxHudba:
David SztankeHrají:
William Fichtner, Jack Plotnick, Steve Little, Eric Judor, Alexis Dziena, Gary Valentine, Todd Giebenhain, Flying Lotus, Kuma, Charley Koontz, Arden Myrin (více)Obsahy(1)
Dolph Springer se jednoho rána probudí, aby zjistil, že ztratil svou životní lásku, psa Paula. Během svého pátrání po Paulovi Dolph radikálně mění životy ostatních, a sám u toho riskuje zdravý rozum. (JayZak)
Recenze (49)
Pokud jste viděli od Mr. Oiza Fízlové hajzlové, tak Wrong je taková předzvěst tomuto filmu. Jsou v něm podobní herci, mají podobné role a do toho je to, jako již standardně, jedna velká šílenost. Celou dobu jsem ale čekal, jestli přijde nějaká brutální scéna, co by mě odpálila mimo realitu, jako právě u Fízlů, až jsem se vlastně nedočkal. Nicméně pár geniálních nápadů by tu přeci jen bylo. Například jakákoliv scéna s fízlem nebo jakákoliv scéna s malířem. Dokud to neuvidíte, tak si to prostě nevymyslíte..vážně. ()
Z celej tvorby Quentina Dupiexa mi Wrong príde, ako jeho najkompaktnejší film, práve tu mi zápletka príde najjednoznačnejšia a zdanlivo najnormálnejšia, aj keď samozrejme stále v jeho štýle, ale aj tak mi zo všetkých jeho filmov príde najslabší, aj keď samozrejme vôbec nie zlý. Úvodná scéna s požiarnikmi je skvelá, takže som sa opäť naladil na výbornú zábavu presne v Dupiexovom štýle, ale následne ma tá zápletka ani moc nezaujímala a celkovo sa mi zdalo, že sa tu Dupiex ešte trochu držal na uzde a tento jeho svet mi neprišiel až tak atraktívny, ako v ostatných filmoch a navyše viacero výrazných prvkov ma tu moc neoslovilo, ako napríklad vzťah so susedom, so záhradníkom, alebo agentúra na čele so spisovateľom. Ale aj tak sa na to pozerá stále celkom dobre, keďže aj tých zaujímavých nápadov je tu stále dosť, či už chodenie do práce niekoľko mesiacov po výpovedi, získanie pamäte z psích výkalov, snaha o telekinézu so psom a viacero bizardných dialógov. Obsadenie je bez väčších problémov, hlavný hrdina mi vyhovoval, rovnako aj väčšina vedľajších postáv, len na moje prekvapenie charizmatický William Fichtner, ktorý oživí každý film, v ktorom sa objaví ma tentoraz vôbec nebavil, ale za to môže hlavne postava, ktorú tu stvárňuje. Vizuálne je to Dupiexov štandard, ale sklamala ma hudba, tentoraz mi to tak neosviežovala, ako som si pri ňom zvykol. Takže aj Wrong je stále film, ktorý stojí za pozornosť a v porovnaní s bežnou produkciou je to dosť nápadité a uletené, ale predsa len od Dupiexa som si zvykol na ešte vyššiu úroveň. 61% ()
I psí hovínka mají vzpomínky! Je to hravé, barevné a hlavně sofistikované. Meta-extatický cvičení, u kterého mi vyhládlo. Vraždící pneumatika trestuhodně chybí. ()
Ak neviete ako sa dá vykopnúť z roboty už raz vykopnutý zamestnanec, je to film pre Vás. Ak chcete vedieť, čo je za koncom sveta: poďte do toho. Ak sa túžite oboznámiť s pracovnými metódami vskutku vynikajúceho súkromného detektíva - neváhajte. Ak ste nevedeli, že genetickou mutáciou sa palma môže zmeniť na borovicu, pozerajte. Ak túžite po tom, aby sa sny naozaj splnili, dajte šancu filmu toho pravého Quentina. Zdanlivo v ňom nič nie je tak ako má byť. A predsa všetko dokonale sedí. Pokrivená realita každodenných rutinných životov cez dokonale odpozorované a následne dokonale nevhodné a pokrivené (wrong) zobrazenie. V ktorom ale predsa niečo sedí. Ak je celý Váš život na piču, zaobstarajte si psíka. Ak Vás aj ten náhle opustí alebo zmizne, stále je tu možnosť nadviazania telepatického spojenia s ním. S tým, kto Vás nikdy nezradí. Bezproblémové naladenie na rovnakú vlnu. 6:59? Čas vstávať do práce. Veď už sa blíži 6:60. Poznámka: Ale pozor! Aj keď si už zaobstaráte nejakého domáceho miláčika, ktorý má silu vyliečiť Vaše osobné sračky, stále tu existuje dosť environmentálnych spolkov, ktoré hrabú na nesprávnom piesočku, a môžu Vám fatálne zavariť. V zlom, aj v dobrom. ()
Tak ta absurdita zde byla dokonalá. Vše jinak, než ve skutečnosti je, a to mě oslovilo. Víc ze sebe už nevymáčknu. ()
7:59…7:60. Vitajte v nevyspytateľnom labyrinte latentných metafor, pôsobivo prapodivného humoru a frivoľného naratívneho skotačenia Quentina Dupieux. Kto už tohto zanieteného maníka ako tak pozná, tak v podstate vie, čo ho čaká a tento ďalší meta-absurdistán ho potom nemôže prekvapiť, ale skôr opakovane rozjariť. Po hulvátskom/narcistickom gangu Chivers ("Steak") a vraždiacej pneumatike s telekinetickými schopnosťami Róbertovi ("Rubber"), tu máme - opäť len na prvý pohľad - triviálnu premisu o postrádajúcom psovi Paulovi, ktorá je neskôr rozvedená do relevantného apelu na dôležitosť hodnotového rebríčka a napokon sa dotýka až otázok bytostného charakteru...síce okrajovo a nepohodlne, ale dotýka. Priamych odpovedí či ľahko dešifrovateľnej filmovej artikulácie sa však nedočkáme, na to je Q.D. až moc sčítaný a preto sa radšej spolieha na dve dovednosti pozorného diváka, (1.) nepovyšovať logiku nad poetiku a (2.) vedieť abstraktne čítať. Ak to dotyčný nedokáže, "Wrong" bude preňho s najväčšou pravdepodobnosťou wrong skúsenosť po ktorej sa obohatený, asi moc cítiť nebude. U mňa nadmerná spokojnosť a zároveň ujistenie, že Q.D. má čo povedať a jeho rukopis je naozaj jedinečný; a to aj napriek priznanej inšpirácií svetoznámymi režisérmi. Tam je Buñuel, Kaufman, Lynch, ale aj Resnais alebo Coenovci. Žiadne zbabelé vykrádačky či plagiátorské prasačiny sa však nekonajú, jednotlivé analogizmy sú zasadené do autorského, podľa vlastných pravidiel fungujúceho fikčného sveta, skrz ktorý Q.D. tieto tvorivé aspekty šlendriánsky necituje, ale šikovne parafrázuje…aby nakoniec obhájil to, v čo sám verí - svojbytnosť svojej imanentnej a "na hlavu postavenej" vízie. Záverom treba dodať, že audio-vizuálna zložka je výborne zosúladená, casting presne sedí do zvoleného príbehového mustru prestriedavajúceho motívy (dez)ilúzie, sebazaprenia, naivity, úniku, nonsensovosti ale aj dobra a zla (uradujú hlbokomyseľný Master Chang, hotentotský sused Mike, lajbavý detektív Ronnie a samozrejme utrápený nešťastník Dolph) a momenty spadajúce do neoficiálnej kategórie WTF stoja zas raz za to. Takže merci beaucoup a čoskoro sa, Marilyn, vidíme. ()
Takovej ten indie kousek, u nějž si v prvních minutách říkáte, jaj to se zase povleče, abyste v následujících minutách zjistili, že tu tak docela něco nehraje. Tolik absurdních situací, že člověk nemá čas uhnout pohledem a přestat vnímat dialogy. Průměrná jednohubka s neobvyklým kořením, jehož chuť vnímáte ještě dlouhé hodiny po polknutí. Hravé. 60% ()
Už prvá scéna s požiarnikom vykonávajúcim potrebu na ceste mi naznačila, že nepôjde o nič "normálne" a že sa mám prichystať na niečo s čím vo filme zatiaľ nemám skúsenosti, čiže na poriadne strelenú raritku. Filmové pravidlá? Ustálená filmová šablóna? Zabudnite. Tu nie je nič čo by ste mohli očakávať a čo predvídať, film vás každým okamihom prekvapí nejakou novou absurditou plynúcou z jednotlivých situácií, z komicky absurdne stvárnených postavičiek a vlastne aj z celého Dolphovho "sveta". Jednoducho snímok je jedna veľká absurdita preložená ešte väčšou absurditou, kde jediným záchranným kolesom môže byť jedine ak tak geniálna spoločenská satira v labyrinte symbolov a metafor. Pri filme som však nemal potrebu Dupieuxove úmysly a pointu nejak zvlášť rozpitvávať, jednoducho mi stačilo nechať sa touto absurditou voľne unášať a baviť sa na uletených situáciách, pričom veľa z nich mi privodili kŕče v bruchu. Skrátka originálna vec s akou som sa vo filme stretol prvý krát. Režisér musí byť veľmi svojrázna osobnosť, zato však s plným batohom nápadov. 85/100 ()
...Ta palma už dávno není palmou. Dvacet let dělám zahradníka ale tohle jsem ještě neviděl. Nedokážu to pochopit. Teď je to borovice. Já vím. Šílené. Jak je to vůbec možné? Nemám tušení šéfe. Možná je to nějaký druh mutace... No uchcával jsem. Tentokrát Dupieux nabízí pátrání po čtyřnohým chlupatým příteli. Je to cesta bizarní plná bizarních postav a bizarních scén přesně tak jak jsme u Dupieuxe zvyklí. I💩 zde má svůj význam. Tímhle se mi fakt trefil do vkusu a asi i do aktuální nálady. A to zakončení... ()
Ano, přesně v sedm šedesát jsem potřebovala vidět něco inspirativního, něco, co mě vytrhne z letargie končícího roku a nakopne do novoroční aktivity... a tak jsem se rozhodla, že začnu být stejně otravná, jako náš hlavní hrdina a začnu se vyptávat na nesmysly vedoucí k hlubšímu zamyšlení, neboť jsem objevila, že na dotazech, které Dolph vznáší, není vlastně nic nepatřičného, jen jsme všichni podlehli obavám nevypadat jako hlupáci... a tak kdybychom se víckrát nesetkali, sbohem a šáteček. ()
Mr. Oizo skvěle uvolnil svojí filmovou energii a tento film rozhodně není wrong! ()
Od prvních minut s vtipem s hodinami, kde místo celé hodiny naskočí šedesátka mě film chytnul. Sympatický hlavní hrdina hledá svého ztraceného psa a přitom se odehraje tolik krásně nesmyslných scének, při kterých se plácám do stehen smíchy a říkám si při tom, na co se to dívám :). Viz scénka s kanceláří, ve které musí zaměstnanci snášet neustálý déšť a tváří se jako by to bylo normální. Tenhle styl ala David Lynch prostě miluji a po filmu Rubber Dupieux nezklamal, ba naopak. ()
Hvězdičku jsem udělil za výborného Williama Fichtnera,ale jinak mě film ničím nepotěšil,pokud chci vidět něco notně ujetého,pustím si radši něco od Davida Lynche.Je možné,že snímek obsahoval hlubokomyslné poselství,v tom případě se tvůrcům omlouvám,protože mě minulo a můžu si za to sám. ()
Zřejmě nejsem schopen snést všechno. Zřejmě také proto, že nemusím. Těžko byste hledali v nedávné době nějaký film, kterému by tak MOC seděl název. těžko byste také hledali v nedávné době film, který by mohl z fleku aspirovat na cenu za nejzbytečnější art-film. Film naprosto o ničem, tvářící se jako film o honbě za uneseně-ztraceným psem, navíc se maskující za jako komedii, možná s tak velkými a přehlubokými pokusy o zpodobnění čehosi v naprosto mou mysl míjejících nesmyslech, že při pohledu na Paula zevnitř díky zpřístupnění paměti jeho výkalů jsem to vypl a anihiloval každý jeden bit informací tohoto filmu, usadivších se na mém disku. Autorům doporučuji se na půl dne posadit do své vysněné kanceláře se 100% vlhkostí s teplotami kapalin blížícím se bodu mrazu. Tak vysoko totiž skončil můj zájem o... tohle. ()
There's something seriously wrong with this one. Dupieux a jeho další zářez na poli filmového WTF. Artová hodinka a půl solidní vizuální stránky, která je naplněná stejně jako příběh detaily, které jinde neuvidíte a Williamem Fichtnerem, který hraje asiata. Je potřeba říkat více? Ano, ten film je divný, je úchylný a je s ním hned několik věcí v nepořádku, nicméně s čistým svědomím nemohu říct, že jsem se nudil. Dokonce mě nápaditost autora donutila se nad některými elementy příběhu přihlouple usmívat. [65%] ()
Chcem žiť v kúzelnom, surrealistickom a roztomilom svete Quentina Dupieux. ()
První film, který jsem zhlédl od "Mr. Oiza". Zdejší hodnocení tu nelákalo na vyjímečný zážitek, ale naštěstí spřízněné duše mají jiný názor a měli pravdu. Do typické americké kinematografie opravdu nezapadá a je to dobře - aspoň pro mě. Kolotoč, který rozpoutá ztráta psa je dostatečně působivý a absurdní, že nemůžu dá míň než 4 hvězdy. A těším se na další podobné šoky od tohoto režiséra jako se tu objevily s palmou - jen houšť ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Tak tady se Dupieux vykašlal na nějaké myšlenky a místo toho natočil jenom čistě absurdní komedii, která ze začátku sice celkem funguje a baví (nahlas jsem se ale skoro nezasmál, spíš tam byly úsměvné situace), ale mě osobně pak začínala strašně nudit. I přes to, že tam ještě pár úsměvných scén bylo, jenže tak jako tak, nudilo mě to. Ještě se mi teda líbila kamera. Ale jinak nic moc. A to jsem měl dojem, že mě Dupieuxovi filmy budou bavit, aspoň po Rubber jsem si to myslel. Jestli to bude mít pořád sestupnou tendenci, tak se na filmy od něj přestanu dívat. 2* ()
Uz som asi stary na to, aby som v takejto absurdnosti hladal hlbsi zmysel...jeden Lynch nam staci a oproti Villeneuvemu Nepriatelovi, ma to vobec, ale vobec nebavilo sledovat. ()
Something is terribly wrong with this movie._____Aj keď je to tvrdenie na prvý pohľad nezmyselné, Wrong je paradoxne dramaturgicky najucelenejší film Quentina „Mr. Oizo“ Dupieuxa. To vlastne len potvrdzuje jeho nekompromisnú autorskú slobodu a suverenitu. Naratívne tentoraz nie je sledom voľne prepojených nechronologických poviedok variujúcich populárnu štruktúru gangsteriek à la Pulp Fiction (Wrong Cops), nezameriava sa na kontakt jedinca a spoločnosti v obdobiach s veľkým časovým rozostupom (Steak), dokonca ani neodbieha od protagonistu k nepodstatným vedľajším postavám sledujúcim jeho počínanie (Rubber). Svet Dolpha Springera, krúžiaci ako mesiac nonsensu okolo planéty každodennosti ani žiadne rozptýlenie nepotrebuje; sám je dostatočne rozptýlený a jeho obrysy sú znepokojivo rozostrené._____Zároveň ide o najpremyslenejší Dupieuxov film, ktorý je pochopiteľne opäť inteligentne zábavným postmoderným, sebareflexívnym a čiastočne metafikčným čítaním zasadeným do realistického prostredia amerických predmestí preplnených karikatúrami z bežného života. Absurdnosť úvodnej scény predznamenáva tón celého filmu, a predsa sa hlavný hrdina len nadsadenou a štylizovanou formou potýka so všednými problémami a otázkami až existenciálneho charakteru, ktoré si kladie každý z nás. A samozrejme mnohými jednoznačnými i menej postrehnuteľnými citáciami vzdáva hold širokému spektru filmárov, i pár hudobníkom a maliarom. Opäť si ho teda užijú najmä tí sčítanejší. 7:59... 7:60_____Mohlo by sa zdať, že Dupieux na plátne pravidelne rozvíja dialóg nad umením. V skutočnosti ho však len popiera. Poznať to z jeho poznámok na účet vlastných filmov, hudobnej produkcie a odkazov fanúšikom. V súlade s tým si nemyslím že je Wrong surrealistickým, ale dadaistickým dielom, pretože dadaizmus sám seba ako umelecký smer neuznáva. Opätovná zmes dadaistickej poetiky a estetického konceptu „no reason“ („bez príčiny“) formulovaného v predchádzajúcom Rubber však v príbehu nešťastného Dolpha, rozbiehajúceho pátranie po zbožňovanom psovi Paulovi, ústi miesto neblahého pocitu dèja vu do ďalšieho vysoko originálneho počinu. Uvedomelé popieranie umeleckosti je ešte zábavnejšie než obvykle - film disponuje krásnou kamerou, množstvom záberov s precíznou stredovou kompozíciou, rozmanitou farebnou paletou, významotvornými kamerovými podhľadmi/nadhľadmi, prepracovanou mizanscénou, rámovaním druhými postavami v dialógu, preostrovaním a pre Dupieuxa charakteristickým napätím medzi obrazom a hudbou. Výrazná a osobitá štylistika ostro kontrastuje s tým, o čom (a ako) film vypovedá - takpovediac o ničom, ale vlastne o všetkom. Laicky povedané ide o uhladené a elegantné rozprávanie o psích exkrementoch, bláznoch, nude, ničnerobení a (ne)zmysle života, kde sa takmer všetok ten nevkusný hnus odohráva mimo záber, ale my jeho prítomnosť predsa tušíme. V tomto zmysle ide skutočne ešte len o prípravu na Wrong Cops, ktorí sa už na nijakú estetickú atraktivitu nehrajú a sú jednoducho prekrásnym campom._____Dovolím si pokus o menšiu interpretáciu: Podobne ako napríklad u Villeneuvovho Enemy už plagát naznačuje, že sa nachádzame v hlave protagonistu Dolpha Springera. Život slobodného a nezamestnaného štyridsiatnika sa náhle prevráti naruby vo chvíli, keď jedna z istôt ku ktorým svoju zakomplexovanú malomeštiacku existenciu upína - jeho milovaný pes Paul - záhadne zmizne. Dolph sa podobne ako titulný hrdina románu Jamesa Joycea Ulysses neustále dostáva do náhodných konfrontácií a nekonečne dlhých banálnych rozhovorov, ktoré ústia len v ďalšie stretnutia a rozhovory a (spolu s Dolphovými návykmi a životným štýlom) brzdia pátranie. Vedľajšie postavy predstavujú jeho rozlične odstupňované vlastnosti, ideály a nočné mory. Naoko otvorený fikčný svet je v skutočnosti uzavretý a nedá sa z neho uniknúť (vždy keď sa zdá, že sa Dolph už vydá na cestu a film sa zmení na road movie, niečo ho náhle zastaví a on sa nakoniec vracia na známe miesta; sused Mike ako jediný susedstvo opustí a po dlhej ceste sa ocitá uprostred ničoho „na konci sveta“). Sny nie sú snami a predstavy predstavami, ale podľa nutne bizarnej logiky filmu zapadajú do pravidiel a usporiadania toho, čo postavy vnímajú ako „realitu“. Nehovoriac o odkazoch a podobnostiach s Rorschachovým testom, ku ktorým sa možno ešte niekedy vrátim._____Geniálna spoločenská satira. Alegorický voz z Absurdistanu plný abstraktnej symboliky, metaforických výjavov a ďalších chutných sladkostí. Dupieux navyše opäť potvrdil talent na vytváranie nezabudnuteľných lahôdkových hereckých kreácií._____Réžia, scenár, kamera, hudba, strih: Quentin Dupieux ♥ Jack Plotnick a William Fichtner ♥♥♥_____[BEST OF QUENTIN DUPIEUX] 100%_____Soundtrack._____P.S.: So znalosťou potitulkovej scény z tohto filmu dostáva záverečný „knižný“ vtip z Wrong Cops nový rozmer. Copyright A_FISH: Túto knihu raz niekto musel napísať. () (méně) (více)