Warm Bodies
Warm Bodies
Warm Bodies
Warm Bodies
Režie:
Jonathan LevineScénář:
Jonathan LevineKamera:
Javier AguirresarobeHrají:
Nicholas Hoult, Teresa Palmer, John Malkovich, Dave Franco, Rob Corddry, Lio Tipton, Cory Hardrict, Tod Fennell, Ayisha Issa, Patrick Sabongui (více)Obsahy(2)
Er je pětadvacetiletý zombie, pohybující se s ostatními oživlými mrtvolami v letištní hale rozděleného velkoměsta. Nepamatuje si své jméno, ani kdy a jak zemřel. Stejně jako ostatní nemá vzpomínky, nespí a živí se lidským masem. Právě proto je ve městě postavena vysoká zeď, oddělující svět živých a nemrtvých. Jedné výpravy dobrovolníků pro léky do prostoru, kde žijí zombie se zúčastní i dcera velitele lidské obranné jednotky Julie. Jsou napadeni zombie a Er ji před ostatními ochrání. Vytvoří se mezi nimi pouto a to ho začne měnit. Začíná plynuleji mluvit, plynuleji se i pohybuje. Přesto že je Julie ve světě lidí, stále na něj myslí. Er se za ní vydá a je jasné, že se víc a víc stává člověkem. Když Julii podruhé zachrání život, ostatním lidem i otci Julie začíná být jasné, že hlavním nebezpečím pro obě skupiny jsou kostňáci - další stadium zombie - a spojí se v boji proti nim. (TV Barrandov)
(více)Videa (35)
Recenze (710)
Je potěšující vidět romantickou komedii, jejíž protagonista má důvod k tomu, aby se choval jako po lobotomii. Tím je ale větší část pozitiv k Levinovu filmu vyčerpána. Vytěžování sebe-referenčního potenciálu skutečnosti, že je na zombie subžánr nahlíženo zvnitřku, je nejsoustavnější během úvodních titulků. Dále už jde o nejstandardnější romcom, jen občas rozjasněnou parodickým zábleskem. Hlavní a jediný ozvláštňující nápad je namísto rozvíjení postupně vytěsňován, od cynismus se přechází k patosu. Mrtví a neklidní stále mohli být zábavnou jednohubkou, kdyby se nesnažili jít vstříc jak EMO divákům (jsem zombie, nikdo mě nemá rád, ale má duše trpí), tak nerdům, jimž ale nenabízejí dost popkulturních narážek, dost důkazů, že to celé vlastně nemyslí moc vážně. Film je v řadě momentů naopak vážný až nepatřičně a nesmyslně od nás žádá emocionální odezvu, značně problematizovanou faktem, že chlapec nemá mozek (nebo se tak alespoň chová) a dívka charisma (ani nic jiného, co by ji odlišovalo od zástupu jiných hrdinek romantických komedií). Jednou bych rád viděl odvážnější zpracování téhož námětu, které nezvolí cestu křečovitého polidšťování a plně zužitkuje potenciál paralely mezi chováním zombies a dnešních plantážníků se srovnatelně akutním nedostatkem životního elánu. 50% Zajímavé komentáře: ScreamJay, Terzeus ()
Velmi sympatická romantika z velmi netypického prostředí. Když sem viděl synopsi a později trailer, tak sem nevěřil, že by to mohlo fungovat. A ono to fungovalo, a to dokonce výborně. Teresa Palmer nebyla nikdy sympatičtější, Nicholas Hoult se v týhle roli vyloženě našel (muhehe) a Malkovich je prostě Malkovich. Skvělej soundtrack ! ()
Však věčně bude jímat srdce znova puls Juliin a nemrtvost Romeova... Sympatický snímek tisíckrát lepší Twilight soplu, opomenu-li fakt, že tisíckrát nula je pořád nula, nicméně se ke svému cíli řítí příliš přímočarou dálnicí, zatímco by udělal mnohem lépe, kdyby dálniční známku narval producentům do krku a povozil nás okreskami. Milé a vtipné momenty mu to neubírá, ale jak jsem v šestnácti řekla mámě, když prohodila, že Mirek je fajn kluk a zasloužil by si šanci: "Tiramisu je taky fajn a do postele mi ho necpeš." ()
To se takhle jednou potácím po airportu, neb mi poštěvák vhodil do business class leták ( co taky jiného na letišti), že bude v bezcelní zóně probíhat výprodej mozků za akční cenu. Posmrtný život, za který by mnohý český senior vrazil S kartu a průkaz ZTP do ohně, společně s artritickou končetinou, ba co dím, i s konečníkem. Prostě selanka. Ovšem jen do té doby, než se ta živější část populace (parchanti rozjívení) rozhodne, že se nám bude do všeho srát, namísto aby seděli na prdeli a opakovali si množilku a vybraná slova. Tím bezva příběh pomalu končí. Definitivní pohřbení luxusního nápadu a černé zábavy nastává v okamžiku, kdy se mrtvákovi skrzeva lásku rozsvítí chlopeň (ÍTÝ volat domů) a nastane systola, no k posrání. Pochopitelně lžu, brečel jsem jak ževla zleva a bylo to tak průjemné, že bych se samými city roztekl jak med a čaj si nemusím půl roku sladit. Nebýt tedy této diletantské změny směru Z4, z jinak tak dobře rozjetého výletu po apokalyptické dálnici na vedlejší, růžofoučkou, travnatou cestičku, kde poskakují máj litl pony, nemusel bych se zde přetvařovat a hrát si na cynického tvrďáka. Přes veškerou svou zženštilou empatii, jsem tvůrcům velmi vděčen, že vše skončilo alespoň před první souloží, ač by to jistě stálo za to, neboť mrtvý penis zombitche "R" by jistě předčasně neejakuloval. Zkrátka, pokud by vše nebylo napatlané přeslazenou, exhumovanou šlehačkou, mohlo to být mnohem lepší a ne tak morbidně romanťácký. ()
Galerie (43)
Zajímavosti (13)
- Postava Nory bola pôvodne napísaná pre herečku s hnedou kožou a polovičnú Etiópčanku, ale namiesto toho sa režisér rozhodol pre kaukazskú Analeigh Tipton. (Crybaby)
- Nicholas Hoult se nechal slyšet, že inspirací pro jeho roli mu byl Střihoruký Edward ze stejnojmenného filmu Tima Burtona. Hledal postavu, která by v divácích vzbuzovala lítost a soucit. (mahler)
- Sám Nicholas Hoult si usmyslel, že jeho postava R nebudu mrkat. (ČSFD)
Pojem zombies je už několik desítek let sázkou na hororovou jistotu. Kdo by na konci šedesátých let čekal, kam až nemrtví od slavné Noci oživlých mrtvol dojdou - jsou častým účastníkem nejen béčkové filmové produkce, objevují se v knihách a počítačových hrách, v mnoha zemích se pravidelně koná populární Zombie Walk a minimálně díky Choking Hazard může i našinec říci „máme film se zombíkama". Film Warm Bodies má ale problém. A vlastně ne jeden. Kdejaký příznivce vyhřezlých střev a utrhaných končetin si bude škubat vlasy už ve chvíli, kdy spatří rating PG-13 - tedy žádné vzrušené porcování bývalých majitelů života. Druhou potíží je, že je na plakátu cosi, co vypadá jako radikálnější verze Stmívání, které si spletlo upíra s chodící mrtvolou. Zombies a romance pro dospívající? Cože? Jenže právě žánrové rozpory v kombinaci s nadhledem jsou nejsilnějšími zbraněmi tohohle filmu. Ve světě Warm Bodies došlo k zombie apokalypse. Tady asi není co dodávat. Většina obyvatel planety se proměnila v ploužící se trosky, jejichž největším koníčkem je pojídání lidského masa. Sympatické je, že se tvůrci nesnažili o obšírnější vysvětlení situace a časté prohřešky vůči logice jednoduše obcházejí v podobě parodických hlášek a latentního vyhýbání se odpovědi. Odlehčenou podobu snímku navíc vylepšili několika vlastními zákonitostmi, z nichž zásadní jsou pro příběh dvě: z dlouhodobě hladovějících zombies se stávají kostlivci, kteří jsou silnější, rychlejší a nebezpečnější, než standardní chodící mrtvoly. Tou druhou je potom fakt, že pokud jako oživlá mrtvola sníte mozek člověka (což děláte neradi, jelikož ze zabitého se potom nestane další z vás), přenesou se na vás jeho vzpomínky. Příběh sleduje anonymního zombie hezouna, který žije v komunitě obdobně mrtvolných individuí na letišti. Jeho největším koníčkem je sběr a poslech starých vinylů (běžná to zábava zombies), občas doplněný nějakou tou loveckou výpravou. Na jedné z nich ústřední hezoun pozře mozek jiného hezouna, absorbuje jeho vzpomínky a patrně s jejich pomocí se rozhodne zachránit přítelkyni sežraného. Přítelkyně sežraného se jmenuje Julie (Teresa Palmer) a patří do rozsáhlé komunity lidí žijících v důkladně opevněném městě pod vedením Juliina otce (John Malkovich). Role a stav máme tedy dány. Nemrtvý hezoun odvede Julii do svého úkrytu na letišti a krátce na to probíhají první pokusy o komunikaci. Verbální, samozřejmě. Eskapády nového párečku mají za následek rozzuřené kostlivce, kteří jdou po krku jim i ostatním zombies. Ti v sobě pro změnu zažehli jiskřičku života. K čemu až tenhle karneval dospěje? Navzdory absurdně praštěné zápletce nehrozí, že by divák u filmu řval smíchy. Příběh se totiž permanentně tváří naoko vážně a humor vězí především ve všelijakých narážkách a kontrastech. Přímočaré pokusy o vtip obvykle příliš nefungují, i tady se však najdou vyjímky. Třeba když se dívka s brokovnicí, zrovínka drsně kosící vlnu zombies, ve zpomaleném záběru a za znění poprockového cajdáku osudově dívá do očí zombíkovi, který před chvílí snědl mozek jejímu příteli. Vtipnější jsou ale jiné situace. V historii filmu už proběhlo mnoho scén, v nichž spolu hovoří osoby, z nichž jedna té druhé zamlčuje temné tajemství. Ještě nikdy ale spolu nekonverzovala dívka s mladíkem na počátku romantické linie, v níž on je oživlá mrtvola a sežral jejího partnera. V podobném duchu se nese většina humorné nadstavby filmu. Paralela s jednou shakespearovskou klasikou se rovněž nezapře - ostatně ona se jmenuje Julie a on si sice jméno nepamatuje, ale začíná na R (a hraje ho Nicholas Hoult, ať máme ústřední herce kompletní). V závěru je ovšem nutné podotknout, že potenciálu bylo v tématu ukryto podstatně více. Ačkoliv film nemá výraznější slabinu, drtivou většinu stopáže se tváří jako příslib čehosi, co nakonec nepřijde. Místo čirého nadšení zkátka zůstává pouze upřímný úsměv. Přemíry začíná v průběhu filmu dosahovat i porce nelogiky. Jak jsem psal výše, tvůrci si vypomáhali vydatným přídělem nadhledu a pomrkávání ve stylu „ale vždyť tyhle prkotiny my vůbec řešit nechceme", každopádně tu a tam přijde chvíle, kdy faktor neuvěřitelnosti přebije zaujetí filmem. Třeba když Julie svého přítele uprostřed pustiny opustí a on ji bez problémů najde, ačkoliv by se její domov měl nacházet za zdmi opevněného a bedlivě hlídaného města. Dvakrát vábně nevypadá ani okatá digitálnost kostlivců a zamrzí rovněž poněkud nedomrle rozvinutá zápletka s „léčbou" zombies. Závěr je příjemně decentní a chvályhodně se vyhýbá přemíře cukrování, nicméně právě on nejvíce připomíná, jak moc je film svázaný svým ratingem. Takhle na něj může jít čtrnáctiletá holka s kamarádkou a po kině si šuškat, jak byl ten mrtvej krasoň hezkej, zatímco nám ostatním zbývá představa, jak by film dopadl, kdyby byl mládeži zapovězen a natočil ho někdo, kdo by měl stejnou sebeparodickou odvahu, jako několik málo chvil téhle netypické romance. Tím však nechci říct, že by se měl Jonathan Levine (tvůrce oceňované dramedie 50/50) za svůj počin stydět. Stále se jedná o dostatečně zábavný žánrový crossover, byť zejména pro mladší ročníky. (přepis vlastní recenze pro Filmserver) () (méně) (více)