Súkromný vesmír
Private Universe
VOD (4)
Obsahy(1)
Dějiny jedné rodiny zaznamenala Helena Třeštíková ve svém zatím nejdelším časosběrném projektu. Film Soukromý vesmír natáčela 37 let a zachytila tak v ohromující šíři život členů jedné obyčejné české rodiny od 70. let až do současnosti. Helena Třeštíková začala sledovat s filmovým štábem svou kamarádku Janu v roce 1974. Jana tehdy čekala první dítě s manželem Petrem a právě život jejich syna Honzy je osou tohoto filmu. Před kamerou se tu narodí, vyrostou a dospějí dohromady tři děti a jejich rodiče prožijí velkou část svého života. Zatímco archivní záběry připomínají uměleckou kariéru Karla Gotta, významné okamžiky dobývání kosmu či zásadní politické proměny této země, deníky rodiny Kettnerových, které si po celou dobu pečlivě vedl otec rodiny Petr, nabízejí soukromou alternativu velkých dějin. Manželé Kettnerovi a jejich děti nevedou tak dramatický život jako hrdinové předchozích režisérčiných filmů Marcela, René a Katka. Jako statisíce dalších Čechů i Kettnerovi v éře nesvobody soustředili pozornost na svůj „soukromý vesmír“. Fascinující cesta jejich životem je i díky tomu velmi optimistickým a zároveň dojemným svědectvím o důležité roli rodiny, o jedinečnosti a pestrobarevnosti lidského života a neustálém hledání jeho smyslu. (HBO GO)
(více)Recenze (82)
47th KVIFF 2012 - DOCUMENTARY FILMS IN COMPETITION - Soutěž dokumentárních filmů (Soukromý vesmír / PRIVATE UNIVERSE / Soukromý vesmír) ()
Pro mě podobní rodiče jako ty moje bez větších partnerských problémů a se sympatickou výchovou. S dobovými záběry a velkým časovým rozmachem je pro mě dokument emočně silný. Takový vzkaz je, že dřívější doba přála rodině více než ta naše. ()
ocenuju peclivou casosbernou praci,ale hlavne u otce rodiny, protoze vetsina jsou jenom komentovany fotografie, ale bohuzel se zivot tech lidi nevyvynul nijak extra zajimave a na celovecerni film je ta latka velmi slaba. ()
Hrozný krok vedle. Absolutně nepochopitelná narace, všude zmatek a co ten Gott? Ach jo! ()
Není žádná sranda, točit tak dlouho časosběrný dokument a při tom nevědět, kterým směrem se to pak vše ubere. A to je asi to, co mi zde trošku vadilo. Dokumentu nechybí dobré záběry, i pár dobrých rozhovorů, ale co mi chybí je nějaké to velké finále. Popravdě řečeno, ani jsem nečekal, že mě víc budou bavit záběry na Karla Gotta než rodiny Kettnerových. Díky tomu, to také hodnotím, pouze jako průměr. Možná jde i o to, že osud jejich syna mi nepřišel, až zas tak zajímavý, aby na tom byl postaven celý dokument. Znám totiž dva případy ze svého okolí, kteří měli podobný osud, ale jejich životní cesta se pak daleko víc zkomplikovala. Bohužel o nich nikdo nikdy žádný dokument nenatočí, což je velká škoda. ()
Oslava každodennosti, smysluplná a dojemná z celkového (či zpětně bilancujícího) pohledu, banální a nudná ve středu dění. 50 - 90% ()
Téma, které nikomu z nás není cizí se tak stává soukromým vesmírem každého z nás. ()
Příběh obyčejné rodiny....tak moc jsem se těšila... Pro časosběrné dokumenty mám slabost a obdivuji práci paní Třeštíkové. Tady ovšem potenciál zůstal nevyužit. Vše klouzalo po povrchu. Velký prostor zde měl syn Honza o kterého zřejmě v původním plánu šlo. Bylo to takové domácí video a nebýt deníků Petra (otce rodiny) a filmových záběrů z archivů dalo by se to shrnout do 20 minut. Přesto zhlédnutí stojí za to, už jen proto, že si prožijete déja vu....:-) ()
Skvělé. Líbí se mi, jak Helena Třeštíková propojila soukromé životy jedné rodiny a společenské události, které měnily tvář Československa a posléze Česka. Hlavní slovo má zejména otec, hlava rodiny, který všechno zaznamenává na fotografiích, na kameře a hlavně v deníku. No jo, jenže jedna rodina, to není jen Honza. Chyběly mi sondy do života Evy a Anny, obou dcer. Chápu, život Honzy, který žije v atraktivním Španělsku a hulí už snad deset let trávu, je asi mnohem zajímavější a pro Helenu Třeštíkovou zřejmě typičtější, ale mě zaujaly právě ty dokumenty, ve kterých se (zdánlivě!) nic moc neděje. Mám už dost všech těch fěťaček a věčných lhářů a huličů. Chtěla bych zase něco civilnějšího a la Manželské etudy. ()
Ten film je především o synovi, ne o celé té rodině. A jeho příběh je rozhodně nejzajímavější. Bohužel i tak se dokument nedá sílou emocí srovnávat s Marcelou nebo Katkou. I tak je to ale skvělá práce. ()
Helena tentokrát nemá v rukávu žádné surové dokudrama o lidech z okraje společnosti a tak vytahuje jen jakési nezáživné rodinné videoalbum v doprovodu písní Karla Gotta. Škoda. ()
Takový něžný, ne příliš působivý film. ()
Opravdu zajímavý dokument, jen si myslím, že skrytým hlavním tématem je Karel Gott, což se opravdu moc povedlo :) ()
Formálně docela dobré, i když čtení deníků jejich autorem bylo místy hodně otravné a hlavně nepříjemné na poslech. Obsahově nic moc, pro mě nijak zajímavé. ()
[47th KVIFF 2012] Jeden z nejlepších filmů, které jsem letos ve Varech viděla. Pravda ovšem je, že to byla taková jistota - věděla jsem, že mě nic od Heleny Třeštíkové nemůže zklamat, takže jsem si dvouhodinovou frontu na film ráda vystála. A co lepšího může být, než když vám svůj dokument představí právě Třeštíková osobně a po promítání následuje zajímavá diskuze s diváky. V mnohých komentářích pode mnou jsem se dočetla, že Třeštíková určitým zpsobem vykrádá sama sebe - opět jsou zde proslovy prezidentů. Mně tohle ale nevadí, naopak, kdyby to tam nebylo, asi by mi ve filmu něco scházelo. Stejně tak chválím scény s Gottem. Nebo spíš scény s chameleonem, chce se mi napsat. Modří vědí. První polovina snímku rozhodně na pět hvězdiček. Deník si prý otec rodiny psal sám od sebe, což mi přijde geniální. Bez něj by by byl zřejmě dokument mnohem nudnější. V druhé polovině mi ale začíná vadit přehnané soustředění se na Honzu. Chápu, že nejprve to měl být dokument zejména o něm, ale potom se to změnilo a natáčení se protáhlo téměř na 40 let. Proto nerozumím tomu, že se Třeštíková nezaměřila více i na jeho sourozence. Samozřejmě se na to po natáčení jeden z diváků Třeštíkový ptal - ona uznala, že zřejmě udělala chybu. Dalším (ovšem mým osobním) problémem je, že mi je Honza strašně fyzicky nesympatickej a u promítání mi až i vadilo dívat se na něj. Za to však nemůžu snímku strhávat body :-). Miluju časosběrný dokumenty, takže se mi líbí i tento. Ale jak jsem psala - druhá polovina už není tak zajímavá jako první a Třešťíková se radši měla zaměřit na další členy rodiny, než abychom museli poslouchat Honzovo rozjímaní o životě. To bylo to určitý míry zajímavý, ale rozhodně by se mělo zkrátit. ()
Pěkná řádka let rodiny na stránkách tatínkova deníku a v záběrech dokumentaristických i domácích. Nenápadné vystižení všední malosti doby minulé i současné s adoptovaným věčným Slavíkem coby nečekaně výstižným (až zábavným) průvodcem. Škoda oslabené ženské linie příběhu, ale i dokumentaristika má svoje lidské limity ()
Každý takový počin si zaslouží uznání všech zůčastněných... Maminka je velmi pravdivá, otevřená, nedělá se lepší... Honzík plakal a byl i agresivní Nakonec si zvykl tím nejhorším možným způsobem... Uff...😩 ()
Jeden ze slabších dokumentů Heleny Třeštíkové, ale spíš kvůli tomu, že se tam nic "dramatického" nedělo, což je pro rodinu príma a paní režisérka při časosběrném natáčení asi těžko může vědět, co se z toho za 40 let vyklube :-D ()
Proč je Honza tam, kde je? Proč Gott? Proč vesmír? Nemůžu se ubránit dojmu, že tenhle film existuje jenom proto, aby existoval, protože na něho někdo 37 let dával peníze. ()
Časosběrný průměr se zpoza rohu vykukujícím českým arcistrašidlem K. Gottem. Většina tříhvězdičkových zdejších komentářů to vystihuje dobře. 60%. ()
Související novinky
47. MFF Karlovy Vary se blíží!
Ve dnech od 29. června do 7. července se uskuteční již 47. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Na nejvýznamnější filmové akci ve střední a východní Evropě budou mít diváci… (více)