Lawyer Věra
Režie:
Martin FričScénář:
Václav WassermanKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Julius KalašHrají:
Truda Grosslichtová, Růžena Šlemrová, Theodor Pištěk, Oldřich Nový, Bedřich Veverka, Ladislav Herbert Struna, Bohuš Záhorský, Rudolf Deyl st. (více)Obsahy(1)
Věra Donátová dostudovala práva a chce si zřídit advokátní kancelář. Je však finančně závislá na rodičích. Emancipovaná matka její snahy podporuje, ale otec poskytne Věře peníze s podmínkou, že pokud nebude její praxe do roka úspěšná, provdá se za syna konzula Rabocha. Věra nemá žádné klienty. První případ je jí přidělen ex offo. Věra navštíví svého klienta Petra Kučeru, zvaného Tygr, ve vězeňské cele a proti jeho vůli dosáhne jeho propuštění. Ve snaze o jeho nápravu mu nabídne místo komorníka ve své kanceláři. Tygr ji pozve do hospody, aby se seznámila s mentalitou podsvětí. Věře se jeho suverénní jednání líbí. Roční lhůta uplynula a otec Donát pořádá hostinu. Chce, aby si Věra vybrala z několika pozvaných nápadníků. Věra všechny nápadníky včetně syna konzula Rabocha zesměšní... (ČSFD)
(více)Recenze (50)
Sice prumerne, ale nelze rici nezabavne vypraveni o emancipovanes lecne Vere vydavajici se na drahu advokatky. ()
Vtipná a chytrá komedie původně jako povídka od Vlasty Zemanové, jinak ale s docela zajímavým obsahem, ale bohužel se stále stejný scénářem. Znáte to-jedna emancipovaná dceruška s rodiny bohatých rodičů, která sní o velké kariéře tentokrát v právnické praxi, který tu ale naštěstí jakžtakž fungoval. Herci a jejich herecké výkony tu byli jednoznačně více než jen průměrně. Mladá Truda Grosslichtová (hlasem mi připomínala slavnější Lídu Baarovou), tu vytvořila jednu ze svých největších a nejzásadnějších rolí i co se týče změny své image, i když to už tehdy nebyla žádná začátečnice ale zkušená filmařka, která tu ale bohužel celkem důstojně kvůli okupaci a jejímu položidovskému původu ukončila svou bohatou hereckou kariéru narozdíl od jejího kolegy napraveného kriminálníka Oldřicha Nového (alias Tygra)-který tehdy teprve začínal a tak trochu se ještě hledal, nicméně už tehdy rychle stoupal k vrcholu budoucí slávy a k následovné superstar první velikosti. Kdo se mě tu ještě líbil a kdo stojí za připomenutí tak to byl hádavý obchodník Jaroslav Marvan, a hlavně nenapodobitelný solicitátor Václav Trégl se svými hláškami jak jinak:-)). Duo Šlemrova a Pištěk takový normál ničím podstatným mě nezaujali, i když odvedli určitě dobrý výkon. Hezky zpracovaný film, s nesmrtelným šlágrem ,,Na děvče mi nesahej" v podání Oldřicha Nového, ale jinak jen průměr v tehdejším předválečném československém filmu. ()
Jak tohle mám kruci hodnotit, na jednu stranu velmi svěží (Oldřich Nový v Jedové chýši!) a na tu druhou... ach bože. Ale Truda byla v těch pánských pláštích proklatě cool. ()
Epilog vynikající kariéry jazykově nadané Trudy Grosslichtové. Její příběh až donedávna patřil mezi největší záhady českého filmu, dnes již ovšem víme, že se kariéry vzdala dobrovolně a do Holandska odešla až po válce, protože se zamilovala do vojáka. Ostatně její působení v českém filmu a v německých a francouzských filmech zanechalo po sobě tolik výrazných stop, že se jejím uměním můžeme bavit i nadále. Pouze ta rehabilitace v očích české veřejnosti zatím chybí. Stejně jako oznámení faktu, že byla pražačkou a nikoli vídeňačkou. "Z toho mohly být pěkné dvě vdovy!" ()
Slabší komedie Martina Friče, jejíž závěrečný zvrat je opravdu velmi silná káva a svojí neuvěřitelností musel a musi překvapit úplně každého. To, co mu předchází, lze ale sledovat bez větší újmy a zásluhu na to mají hlavně velesympatická Truda Grosslichtová, Oldřich Nový a jeho Na děvče mi nesahej a také stoprocentě spolehlivý Václav Trégl ()
Pokud se říká, že náměty některých pamětnických filmů jsou neuvěřitelné, o tomto to platí obzvlášť. Konzulův syn si zahraje na apače z pražské galerky, nechá se zavřít a následně obhajovat, jen aby získal srdce emancipované Věrušky, která chce stůj co stůj být advokátkou. To vše za podpory dívčina otce. Kupodivu při sledování tohoto příběhu vám nepřijde příliš divné, že půlka Prahy včetně prezidenta krajského soudu a pražské galerky, hraje zvláštní hru kvůli jedněm zásnubám. Film ubíhá v příjemném tempu, Mac Frič dobře rozparceloval jednotlivé scény s jemným humorem, který je předzvěstí další spolupráce s Oldřichem Novým, která se pochopitelně zlepšovala podle pravidel přímé úměrnosti. Nový navíc dokazuje, že byl mistrem hudební komedie - přednes chansonu Na děvče mi nesahej je opravdu vynikající. Snad nejpůsobivější role Trudy Grosslichtové, jedné z prvních českých hereček, kterým se podařilo uplatnit i v cizině. ()
Asi nejbrutálnější happyend ever a další zajímavý příspěvek k dobovému náhledu na ženskou emancipaci. Je ovšem možné, že šlo o zřejmou satiru na zhýčkanou ambiciózní holčičku z vyšších kruhů, protože mezi různými extrémě naivními prvky zde vidím i takové, které jako naivní a směšné musely být míněny už tehdy. Bohužel až na vyjímky nejsem schopen čerstvost tehdejších komedií vnímat, jinak bych asi musel s hvězdičkami přitlačit. K tomu samozřejmě zážiteček s Oldřichem Novým coby kriminálním živlem a jeho "sice tě střelhbitě". Grosslichtová pěkná. ()
Příjemná a milá zábava, která si v neuvěřitelné, typicky dobově naivní, přesto lehce podané historce, utahuje nejen z emancipačních snah. Není to sice úplně nejvyšší liga, přesto je to zábavná pohodovka, která má své kouzlo a řadu skvělých okamžiků. Truda Grosslichtová, možná ve své životní roli, přejímá něco z komiky Anny Ondrákové a balancuje na hraně ztřeštěnosti, netradiční Oldřich Nový jako kriminálník Tygr taky nenudí a Václav Trégl sype hlášky jakoby sázel trumfy na stůl. Film si drží slušné tempo a šlape do pedálů lehkým humorem. Další z pamětníků, který se nejspíš zařadí meziy ty, po kterých občas sáhnu a dám si repete. ()
Přátelství, které neumírá. I tak se dá nazvat setkání režiséra Maca Friče a někdejšího prvního brněnského milovníka Oldřicha Nového, dvou noblesních mužů, kteří si rozuměli i mimo dosah filmových kamer. Stejnojmenná povídka Vlasty Zemanové, která tehdy vzbudila nemalý zájem mezi pravidelnými čtenáři (či spíše čtenářkami) prvorepublikového týdeníku List paní a dívek, si utahuje, s lehkostí a jemným sarkasmem, z emancipovaných žen a dívek, jejichž touha po úspěšné kariéře a samostatném životě, v němž není místo pro lásku, naráží nejen na předsudky, ale také na poněkud prozaičtější překážky – výdaje a zase výdaje. Ve filmu za vším stojí zámožný hrdinčin otec, který svou podnikavou dcerulinku ponechává ve sladké nevědomosti, doufaje, že všechno zvrátí předem naplánovaný osud – v tomto případě fešný hochštapler, ve skutečnosti konzulův syn. Frič správně vytušil, že Oldřich Nový si s touto nevděčnou rolí poradí po svém, v partnerství s půvabnou a elegantní Trudou Grosslichtovou vstoupil do vod ironického humoru, s nímž měl bohaté zkušenosti už z jeviště svého vlastního divadla. Výborní jsou herci ve vedlejších, i zcela epizodních rolích – rozkošný Trégl, Šlemrová, Pištěk, Hajská, Kreuzmann jako sýpající návštěvník advokátní kanceláře... Přestože Frič i Nový mají na svém kontě bezpochyby mnohem zajímavější kousky, lze jejich první společný film vnímat jako poněkud nesmělé vzájemné oťukávání, jako předehru ke slavným a nesmrtelným komediím, které na sebe nenechají dlouho čekat. ()
Oddychovka, ktorá nenadchne a neurazí. Truda Grosslichtová zaujala ženským pôvabom, aj napriek noseniu polopánskych oblekov. Záverečnú konšpiráciu tradičnej rodiny si ale tvorcovia mohli odpustiť. Falošnosť pôsobí horšie ako úprimný vzťah s človekom pochybnej minulosti. V dobe vzniku to zjavne bolo vnímané opačne. ()
V podstatě Falešná kočička naruby, jen asi tak o dvě třídy lepší. Zásluhu na tom má velice povedený herecký výkon Trudy Grosslichotvé v titulní roli, netradiční role pro Oldřicha Nového, silné obsazení vedlejších rolí a povedená hudba. Navíc je film dost krátký na to, aby nepřestal být svou naivitou roztomilý. ()
Truda Grosslichtová byla pro mě téměř neznámou herečkou, i když se objevila po boku Vlasty Buriana nebo Hugo Haase. Tady však strhla veškerou mou pozornost na sebe, protože zazářila jako první večerní hvězda na potemnělém nebi. Pěkně zahrála mladou, čerstvě dostudovanou advokátku Věru, která byla umanutá a rozmazlená dcerunka z lepší rodiny. Theodor Pištěk s Růženou Šlemrovou jako její rodiče nezklamali. U pana Pištěka to ani není možné, každá jeho postava je kouzelná a svým způsobem i nezapomenutelná. ()
Asi je fakt, že je to podobné mnoha filmům té doby a je tam velká dávka toho otřepaného klišé, ale mně se to strašně moc líbilo. Nejspíš mi už měkne mozek :-) ()
Theodor Pištěk nakonec, dcerku ,,doběhl". ()
Zapomenutelný film, který toho nemá moc co nabídnout. Plusem je především Truda, která je tu roztomilá. Zbytek spíše nuda a šeď. ()
"Na to taky nemusela tak dlouho študovat..." Václav Trégl touhle hláskou stoprocentně zabodoval, ostatně jak u něj vždy bývá zvykem. Poslední role Trudy Grosslichtové, jejíž roztomilé tvářičky je škoda a role advokátky Věry byla ve filmu její poslední. Jako položidovka se musela zdekovat před nacisty a její další život je obestřen tajemstvím, které se snaží rozkrýt ve své knize "Já jedu dopředu, jak nejlíp dovedu" Milena Nováková. ()
Tohle se Martinu Fričovi moc nepovedlo, i když měl k dispozici velmi dobré herce. Holt není každý den posvícení. ()
Velmi zajímavá komedie, která je originální a odlišuje se od ostatních československých komedií té doby. Nejvíce mě fascinuje neupravený rozcuchaný Oldřich Nový v netypické roli přidrzlého vězně. Už jen kvůli té dokonalé písni, kterou ve filmu zpívá, to musíte vidět. :) ()
Advokátka Věra by potřebovala trochu více originality a neotřelého humoru. Na to, jak je snímek krátký občas nudí, a to by opravdu neměl. 35% ()
V nezvyklé roli (téměř po celý film) Oldřich Nový, pouhý štěk pro Jaroslava Marvana, jinak klasický film o zlaté mládeži. Tentokráte emancipovaná dívka, vzpírající se osudu, který beztak naplnila. Občas vtipné, jinak naivní a předvídatelné. ()