Impetigore
Režie:
Joko AnwarScénář:
Joko AnwarKamera:
Ical TanjungHrají:
Tara Basro, Ario Bayu, Christine Hakim, Marissa Anita, Asmara Abigail, Zidni Hakim, Kiki Narendra, Faradina Mufti, Abdurrahman Arif, Mian Tiara (více)Obsahy(1)
Maya (Tara Basro) a Dini (Marissa Anita) sú kolegyne a nerozlučné kamarátky, preto, aj keď každá obsluhuje inú mýtnu búdku, počas práce si volajú. Maya sa priateľke do telefónu sťažuje na divného zákazníka, ktorý tentokrát neostane len pri nepríjemných pohľadoch, ale spýta sa na jej pôvod, meno a následne ju začne ohrozovať. Nakoľko Dini je stále na linke, všetko počuje a zavolá políciu, ktorá útočníka spacifikuje. Maya však zisťuje, že v lokalite zmienenej nebezpečným šialencom zdedila nehnuteľnosť. Nakoľko majú s kamarátkou obidve finančnú núdzu, do odľahlej dediny, kde ich čaká peklo na zemi, sa spoločne vydajú. (MontyBrogan)
(více)Recenze (57)
Soustředěně vyprávěné hororové drama s atraktivní výpravou exotického prostředí odlehlé indonéské vesnice a jejího okolí, tajuplnou atmosférou prokletí její komunity obyvatel a nejednou drsnou scénou, jaké si Hollywood nemůže dovolit. Tara Basro v hlavní roli je nejenom hezká, ale důstojný i tahoun celovečeráku. Indonésané mě docela překvapují, umí dějově poutavou, formálně hezkou a na postavy zaměřenou filmařinu. Finále možná v reakcích některých postav přepálené, ale ne natolik, aby shodilo celkový zážitek. ()
Hm, hm, pod názvem jsem si představil brutální rozškrábáváni hnisavých lezí stafylokokové infekce jako obvykle přitrouble se chovajícími Javánci, a překvapivě jsem dostal učesaný, sysluplný, atmosféricky a vůbec tak nějak celkově kulantní horor, v němž impetigo nikdo viditelně neměl a v tratolištích krve ani hnisu se to taky dvakrát nekoupalo. To se takhle jen zajímavě exotický, pohlavně nezvykle vyvinutý a i jinak apelačně zakřivený sendvič ve složení Sukamputra Prasitfalus Ratakundová a její nejlepší porážková kamarádka Jana vydal dědit hnusnou až strašidelnou nemovitost do proklatě odlehlých džunglvidlí, kde jim ale kluci místo zápisu do katastru nabídli unikátní permanentní peeling. Kapku tomu sice podřezali krk dost komediálním koncem, ale i tak je to dle mého názoru nadstandard, který zasluhuje lascivně se pohupující čtyřky. ()
Hlavná hrdinka sa so svojou kamarátkou vyberá do svojej rodnej osady, a opäť raz bude musieť bojovať o holý život, pretože dedinčanov trápi dlhoročná kliatba, ktorá je úzko spätá s minulosťou jej rodiny. Je to v pohode, ale žiaľ, rovnako to nie je horor, na ktorý by sa mal divák tešiť takmer rok ako ja. Anwar vytvoril celkom dobrú mysterióznu atmosféru v osamotenej lokalite, ale nič viac nepridal. Zvyšok je už len klišé - slečinka sa ukrýva, pobehuje po lese, popritom odhaľuje minulosť, snaží sa osadu zbaviť kliatby a tak ďalej. Priaznivci gore ostanú sklamaní. Nejaké podrezávačky sa síce nájdu, ale to k spokojnosti stačiť nemôže. Zaujímavé sú síce vraždy detí a novorodencov, či mačetová pasáž, ale samozrejme je všetko mimo záber, čo na nálade nepridáva. Strašidelné to taktiež nie je - duchovia sa objavia, ale tvoria iba nepodstatnú časť filmu, ktorý mimochodom mohol byť aj o 20 minút kratší. ()
Uznávaný Joko Anwar si připisuje už 4 hororový zářez v kariéře, který u kritiků opět sbírá nadšení a chválu a já osobně jsem čekal sice trochu víc, ale když se ohlédnu za poslední měsíc, tak ze všech hororů, co vyšlo je tohle rozhodně nejpovedenější a nejzajímavější. Hlavní hrdinka se svou kamarádkou vydává do své rodné vesnice po 20 letech v domnění, že mohla po svých rodičích zdědit nějaké jmění, ovšem místo toho na ně čeká boj o život, jelikož ve vesnici je už dlouhodobá kletba spjatá s její rodinou. Velmi se mi líbila úvodní sekvence, kde by se napětí dalo krájet a zaujmou i scény, kde se popravují děti byť né explicitně, tak svou atmosféru to rozhodně má. Dojde i na pár podřízlých krků a stáhnutí z kůže. Film sice není děsivý, chybí lekačky a s gore se taky šetřilo, ale má to velmi zvláštní surrealní atmosféru i poměrně poutavý příběh, hezkou kameru a dobře budovanou mytologii. Vracet se k tomu nejspíš nebudu, ale své kvality film určitě má a za pozornost stojí. Příběh****, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí***, Zábavnost***, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí***. 7/10. ()
Takto. Nemyslím si, že si to s čistým svedomím zaslúži 4* (okrem toho je to len pre otrhlých divákov, ale to teraz neriešme, je to ostatne horor). Ale 3* by boli nefér, na to je to fakt príliš drsné, príliš originálne a dosť dobré. Hlavná hrdinka vám podrezaným jazykom prvé minúty spôsobí bolesti hlavy, ale len čo sa upokojí a s kamoškou vyrazí do v lesoch izolovanej dediny, získa si vaše sympatie. Podľa mňa filmu dominuje naturalistická porážka istej kladnej postavy v cca strede snímky, ale aj predtým a potom je to solídna, veľmi slušná žánrová jazda. ()
Na samotě u lesa, bo spíš hluboko v temných hvozdech žila byla komuuunita a ta byla prokletá. Jak se narodilo mimi, tak vždy jen bez kůže a to už přes dvacet let v kuse. Musím uznat, že rodit bezkůžáky asi nasere a následně je topit taky na duchu nepřidá. I tak celkem čumím jak často tam prcali páč se tam rodilo denně. To na osadu o pár skorosoukmenovců je nějak podezřele vysoký číslo, asi holt v indonésii jsou březí hodně často a vrhaj několikrát do roka. Každopádně do téhle malebné vesničky dokvačí naše hlavní hrdinka, extrémně šukézní Tara Basro, aby shrábla možné dědictví v podobě baráku jak kráva. No a co myslíte? Jasně, že to je ona, kdo za to prokletí, dle místních, může. Takže se jí tam parta hovad snaží stáhnout z kůže v naději, že tím zruší kletbu a ona zas na druhou stranu dělá co může, aby si tu kůži nechala. Xmrti mě děsila ta stará bába co za sebou tahala nohu. Buddho, to byla píča, že bych jí hned umlátila lopatou a věřte, že škoda by jí nebyla. Každopádně Joko tentokrát to bylo Ono, Chválím Tě, kluku ušatá. ()
Další povedený koncert Joka Anwara. Už první minuty na mýtné bráně dokazují, že frontman indonéské kapely Ya Rad Strašim i tentokrát podladil svoje kytary na strunu A (drop a= atmosféra) a tu, jak známo, má Bloody nejradši. Celkem schopně diriguje všechny své ovečky před i za kamerou, takže herci tolik nepřehrávají, jejich postavy "dýchají", kamera napíná rafinovanými úhly a hudba jen dokresluje tu mystickou, zlou auru prokleté vesnice. Samozřejmě, i mistr se občas utne a něco si nepohlídá, takže dojde přinejmenším na dvě klíčové scény, u nichž si nebudete jisti, jestli máte být v šoku, nebo se hlasitě zasmát nad její nedokonalostí. Nehledě na fakt, že ve zdejší vesnici rodí ženy každou noc. Ale nevadí, i tak velká spokojenost. ()
Zajímavá duchařská historka, která má své kořeny v tajuplné vesnici kdesi uprostřed pralesa v Indonésii. Na filmu nejvíce chválím poměrně napínavý příběh v zajímavém prostředí s velice pověrčivými lidmi. Přes zmíněné klady, na mě však příběh působil poměrně nudně a tak jsem se ke třem hvězdám musel přemlouvat. 55% ()
Práca v mýtnom domčeku diaľnice bohvieaký príjem nezaručuje. Ak sa k tomu pridruží obťažovanie násilníka, mladá žena aj s kamoškou jednoznačne opustia toto nevýnosné a nebezpečné povolanie. Za našetrené peniaze rozbehnú živnosť na predaj textilu. Veľké podnikateľské plány zakapú na biednom objeme predaja. Rozhodne to nechcú vzdať. Chopia sa preto šance privyrobiť si, vidinou veľkého dedičstva jednej z nich. O vlastnej rodine nevie skoro nič. I vyberú sa do odľahlej dediny, na miesta jej útleho detstva. Nevedie tam ani riadna prístupová cesta. Miestni sú mlčanliví a neprístupní. Cintorín je plný hrobčekov maličkých detí. V centre ich záujmu je opustený dom - túžený predmet dedičstva. Do zdanlivo jednoduchej záležitosti sa začne zamotávať čierna mágia, prekliatie, temná minulosť, zjavenia duchov. A túžba usporiadať veci tak, aby sa všetko napravilo späť do normálu. Žiaľ bez obetí to nejde. Atmosférická dramatická záležitosť z Indonézie. Pracuje s miestnou mytológiou. Nemá to hororovú ani desivú atmosféru, skôr mierne znepokojivú. No nevadí to. Sledovať príčiny a následky rodového prekliatia je totiž celkom zaujímavé. ()
No tak mne pre tento krát "Joko Anwar" celkom solídne nachriachal do ksichtu, lebo po skutočne extrémne vydarenom "Ratu Ilmu Hitam" som dostal len akýsi totálny odvar toho, čo tento chlapík naozaj dokáže. "Impetigore" nie je ani desivý, ani krvavý, ani kurva nijaký horor. To, že sa to vezie na nejakej vlne tajomna, ešte neznamená, že to kompletne naplní očakávania. Ja osobne som veľmi sklamaný, moje očakávania boli priveľké, pričom skutočne mi hlava neberie tú zbytočne premrštenú stopáž, ktorá je tu v tomto prípade na dve veci, na kokot - a na nič, lebo príbeh ako taký, ktorý mierne pobral štipku originality, sa dal bez problémov skrátiť o "dvacku", a mohol ostať aj vlk sýty, aj ovca celá. Slabota .. ()
Moje čtvrté setkání s Anwarem a výsledkem je průměrný zážitek, i když zklamaný jsem tentokrát nebyl. Čarodějnice, prokletá vesnice, rituál, vyděšení venkované, oběť. Pěkné lokace - les s mlhou, potok, hřbitov a loutkové divadlo. Kdyby Maya tušila, co ji v rodné vísce čeká, ani by do ní nepáchla a rozlehlý chátrající dům by nechala raději napospas osudu. Na druhou stranu vesničané by si ji stejně našli, takže až tak na vybranou neměla. Hezký je motiv se stahováním kůže, i když si ho divák příliš neužije (nepočítám tu mrtvou holčičku v autě). Zato s podřezáváním se nešetří, a tak krev teče proudem hned několikrát. Film mohl být možná kratší, i když vcelku nenudil a docela utekl. Tedy nabízelo se strašení, jenže to zůstalo někde za rohem, a tak jde spíše o drama dívky pátrající po své minulosti s místy příjemnou atmosférou, pěknou kamerou a solidní hudbou. U některých mordů jsem si ale dovedl představit, jak je kamera snímá naplno.... ()
Po dvou snímcích Modus Anomali (Ritual) a Pengabdi Setan (Satan's Slaves) jde o můj třetí film, kterej měl pod režisérskou taktovkou Joko Anwar. A i do třetice platí, že nabídl 3 hvězdičkovou podívanou která neurazí. Nejlepším filmem ve kterým měl Joko Anwar prsty tak i nadále zůstává Ratu Ilmu Hitam (The Queen of Black Magic) kde sice nebyl u režisérskýho kormidla ale je podepsanej pod scénářem. ()
Velmi příjemný hororový objev, který mě hodně potěšil. Hlavně v úvodní části, než film naplno vyloží karty, je to budování atmosféry zcela mimořádné, a byl jsem z toho nekriticky nadšený. Když se pak děj přesune do odlehlé vesnice, a především když se osvětlí původ kletby, moje nadšení lehce opadlo, ale pořád to vydalo na kvalitní zážitek (dílem určitě kvůli té exotické výpravě, která je zde naprosto ústřední kvalitou). Btw. velmi vzdáleně mi to připomnělo snímek Strýček Búnmí, který je minimálně jednou tak "exoticky úlítlý" (nevím, jak líp to popsat) než Prokletá vesnice, a který si zde shodou okolností vysloužil identické hodnocení 63 %. ()
Niektoré krvavé scény vyšli, ale najmä po tej zvukovej stránke, teda ten zvuk prerezania kosti, brúsenie mačiet, trhanie tkaniva, no proste všetky tie mäsiarske melódie - tie boli privedené do dokonalosti. Na druhej strane obrazová stránka nedoručila to, čo nám priniesli tóny. Ako by sa tvorcovia báli ukázať viac surovosti, viac toho hnusu, väčšina ostala skrytá. Pritom priestor tu na to bol a hlavne, je to predsa horor tak na čo šetriť červeným farbivom? ()
Ty vole, že mě jako řízek naklepe indonéský horror... Joko Anwar se fakt vytáhl. Ne přímo originální zápletku dokázal okořenit zajímavými a neotřelými příběhovými vychytávkami, černooranžové zabarvení většiny filmu je více, než působivé, herecky dost na úrovni (kulhavá bába je fakt děsivá), parádní hudba a ta odvaha příběhově výborný film vyšperkovat dost brutálními scénami... Já jsem fakt nadšen. 4.5* ()
Tahle indonéská záležitost obsahovala takové díry v logice, že by se v nich pohodlně ztráceli sloni i těžká stavební technika, přesto mě dění v džungli ztracené vesničce paradoxně velmi bavilo. Já jsem se vlastně bavil už od začátku, když mi rozhovory mezi Mayou a Dini evokovaly palbu z MG 42 (přičemž se děvčatům ani na moment nepřehřívaly hlavně). Na rozdíl od amerických neustále marně opakovaných snahách o horor, jsem tady narazil na velmi slušnou tísnivou atmosféru, kvalitní námět, a kdyby nebylo vážně poškozené logiky, mohla to být slušná pecka. ()
Další potvrzení faktu, že na indonéské filmy se už dávno nepatří shlížet s nedůvěrou, nebo dokonce spatra. Filmařsky prvoligové a scénáristicky obstojně průměrné béčko, směle snesoucí srovnání s obdobnými béčky "západními" či východoasijskými. Pro západního diváka navíc přitažlivé právě svou "asijskostí", konkrétně neotřelými reáliemi indonéského (javánského?) venkova, kde namísto islámu překvapivě frčí spíš pověry, kletby a černá magie. I děj je o poznání temnější a drsnější, než u většiny současných rádoby horrorů západních, které jsou často spíš středoproudovými rodinnými duchařinami, navíc s dětmi v hlavních rolích. ()
Děvče přijíždí spolu s kamarádkou do odlehlé vesnice, kde pátrá po své minulosti. Jenže víska je stižená kletbou, která má něco společného s její rodinou. Velkou roli specifické prostředí, trocha toho indonéského folkloru a docela zajímavá charakteristika kletby. Nicméně to samo o sobě nestačí. Z mého pohledu filmu chybělo především napětí, což zamrzí o to víc, že příběh má k dispozici holčičkové duchy a ti jsou nejstrašidelnější ze všech. Bohužel Anwar s nimi šetřil, takže se tu mihli jen na pár vteřin a jejich výrazná role v závěru mi připadala jako výraz scénáristické nemohoucnosti. Neprospívá ani přepálená stopáž, což platí především tu část, která předcházela příjezdu do vesnice. A nakonec jsem si příliš nevěděl rady s hlavní hrdinkou. V jednu chvíli mi byla sympatická a v té druhé jsem jí přál vraždu, smrt, zabití. Jednou se to dá, ale po Pengabdi Setan bych chtěl od Anwara víc, než jen průměr. 50% ()
Horor určite nie. Skôr duchárska historka, ktorá má spracovanie, za ktoré by sa nehanbili ani snímky made in USA. Násilia tu nie je nejako extra veľa, strašenia ešte menej. Dve mladé baby navštívia odľahnutú dedinu v ktorej postupne zisťujú, že je tam niečo v neporiadku. Nič čo by Vás ohúrilo, ale oceníte fajn zápletku a osvieženie v podobe exotickej krajiny a hercov. ()
Joko Anwar celkom vie točiť takéto atmosférické vecičky, ale u mna aj tak stále je u jeho tvorby najvyššie Satan's Slaves. Je tu niekoľko vtipných dialogov a ako celok mi to príde trocha chaotické a nekoordinovane. Ale uvedomil som si, že najväčším mojim problémom je Tara Basro, ktorá v každom filme ma jeden a ten istý prihlúply vyraz. U mna je to čistá neherečka s peknou tváričkou, ale celkom bez talentu či odhodlania. Príde aj na prekombinovanú pointu a aj nejaké to gore sa ukáže, ale za mna je tu veľmi veľa vaty a slušných scén je tu tiež veľmi málo. Kvoli tej typickej Indonézskej atmosfére dám tú silnú 3*, ale aj tak s výsledkom nie som celkom spokojný, čakal som oveľa väčšie grády. ()