Jiro Dreams of Sushi
Jiro Dreams of Sushi
Obsahy(1)
Dokument o 85letém muži, který se své práci věnuje naplno a přes sedmdesát let dělá ve své malé restauraci sushi. Jeho restaurace se nachází v metru a i přes to, že je pouze pro 10 lidí honosí se třemi Michelinskými hvězdami. Jiro je na sebe příliš tvrdý a není nikdy spokojen, stejně tak je přísný na své syny z nichž jeden po něm bude muset jednou restauraci převzít. (HelloNiky)
(více)Recenze (62)
Důrazně nedoporučuji všem milovníkům suši! Velmi pravděpodobně by po tomto měli tendence utratit veškeré rodinné celoživotní úspory za cestu za jednou večeří v restauraci bez záchodků v tokijském metru. Pokud však suši nikterak neholdujete, tak se bez obav podívejte, protože jde především o pojednání o starosvětské japonské nátuře, která skrze naprostý smysl pro detail a neskonalou pokoru vždy míří vstříc neustálému zlepšování sebe sama. A to i navzdory tomu, že jste již po desetiletí zdaleka nejlepší ve svém oboru. Ovšem poslechněme si co na tento výjimečný dokument o "filozofii suši", kterak ji praktikuje rodina Ono (v čele s Jirem, který to dotáhl až do sci-fi komiksu kulinářského dobrodruha Bourdaina) v jedné značně specifické tříhvězdičkové michelinské restauraci, říkají naše kuchařské celebrity? Zdeněk Pohlreich: No to sem voe nežral. Na to přímo před tebou šmatá těma svejma nemytejma hnátama a ještě ti drze čumí z pár cenťáků přímo do držky jak žereš! Jiří Babica: Tak zajímavý, to jo. Ale zbytečně hogo fogo kvalitní suroviny. Já bych tam dal na tu rejži kečup a párek. A ostatně místo tý rejže a párku taky kečup, protože kečup s kečupem se krásně chuťově propojí a je to mňamka, kterou si můžete dopřávat každej boží den. Jaroslav Sapík: Výborné! Delikatesní! Ale kde je hlavní jídlo se šesti? Kde je pívo na zapití? VydroBoušek: Je to morous, neumí česky a navíc to ani není vaření, vždyť to podává syrový. Ale musíme uznat, že zábavná aktivita masíruj si hodinu svou chobotnici byla nejlepší v tomto týdnu. Takže 5 bodů, ale na vítězství to nestačí a vyhrává tedy Jarka z Velké Bíteše se svojí šmakózní svíčkovou z konzervy. Roman Vaněk: To se mi nějak nezdá. Deset let tvrdé každodenní dřiny, aby si učeň osvojil aspoň základy? Tss, žabaři… To my v Prakulu ho to za čtyři tácy naučíme za pět hodin! ()
Mám pocit, že jsem se dívala na něco významného, co mě svým způsobem obohatilo. Krásně natočený dokument, který by si neměl nechat ujít žádný milovník sushi. Smyslné rozhovory, příjemná hudba, zajímavý obsah. Nepůsobí to nijak komerčně, nevnucuje to žádné názory, jen se to rozplývá nad krásou chuti. ()
Silný příběh vytrvalosti, preciznosti a vytříbené chuti, která si získala celosvětové uznání. Tento dokumentární film je symfonií o sushi, nejen jakožto o pokrmu, ale i jako gurmánské ikony Japonska, tradici - která se předává po generace. ()
Majestátní. ()
´... Jiro sní o suši ..... Jiro sní o Suši ... Upřímně, ze začátku to na mne trochu působilo, jako kdyby jen rozdával laciné rozumy, které za moc nestojí, jenže, pak přišel zlom, čert ví proč, jestli je to hudbou, samotnou podstatou páně Jira, nebo jen a hlavně krásně zprostředkovaným pohledem na duši starosvětského Japonce.. Což je na západní, Americký pohled relativně majstrštyk, protože tu není žádný otravný glosátor, který se cpe do dění a celý film jen krásně a lehko plyne. Náhled na malou suši restauraci je to vskutku skvělý. Navíc je tu opravdu skvěle vybraná hudba, která v kombinaci některých scén a neskutečné kamery nabízí zážitek hodný plátna kin (příprava surovin, nebo nebezpečně podmanivě magoroidní scény z rybího trhu). A na konci vám ani vyprávění Jira nepřijde zas tak úplně prázdné a prvoplánové... Kdo ještě neviděl, jak se "masíruje" chobotnice? Hibaj koukat. ()
Osobně musím říct, že na mně větší dojem zanechal druhý dokument letošního festivalu Eigasai (Esence Japonska), ale tohle byl taky skvost mezi dokumenty o japonské kuchyni. Když u šéfkuchaře Džiróa vidíme to zapálení pro věc, a jak výbornému suši v podstatě věnoval celý život (a do dnes věnuje - koukala jsem se, že stále ještě ve svých devadesáti letech onu restauraci vede), tak se neubráníme pocitu velké úcty. Na druhou stranu může Džiró působit svým přehnaným perfekcionismem jako pošuk. Ono je to však relativní - v jeho případě totiž ten perfekcionismus nepůsobí jako přehnaná námaha, ale jako ryzí radost ve formě životního údělu. (Viděno v rámci Eigasaie 2016.) ~(3,5★)~ ()
Člověk se ve své branži stane úspěšným, pokud ji zasvětí celý svůj život. Tohle málokdo dokáže. Samotný talent se hodí, ale není samozřejmě zárukou úspěchu. Pracovní morálka Japonců se pohybuje úplně v jiných dimenzích, než je to obvyklé. Pracovní morálka Jira je ještě nad ní. Aby byl člověk ve svém oboru nejlepší musí se neustále zdokonalovat. Milovníkům sushi mohu zaručit, že po zhlédnutí tohoto dokumentu budou milovníci ještě intenzivnější. Velmi oceňuji nevtíravou formu, která je ryze japonská. Vše doplňuje pěkná hudba a rozhovory, ve kterých se nikdo nesnaží někoho přechvalovat. Divák nakoukne, odkud se v takové nóbl restauraci berou jednotlivé suroviny. Od všech mořských potvor až po rýži. Lehce je mu nastíněn i zajímavý a precizní proces výroby. Samozřejmě za kvalitu se náležitě platí, a proto si večeři v této restauraci může dovolit jen několik vyvolených. Ale jakožto občasný pojídač sushi zcela odlišné kvality nepopírám, že bych si nedal. ()
Poutavý, zábavný a audiovizuálně výborný dokument o mistrovi japonské kuchyně, který se specializuje převážně na Sushi. Je vidět, že i takové téma může být zpracováno zábavně, poučně a vizuálně tak lákavě, že jsem měl během filmu takový hlad, který mě donutil k pozdní druhé večeři. ()
Jiro je magor. Ale je krásné ho pozorovat a zjišťovat, že pokud jsem jedl chobotnici, která nebyla 50 minut masírována, jedl jsem blaf. 8/10 ()
Ty jo. Týpek, co dělá svou práci každým dnem 70 let. Získal několik ocenění a furt má dost energie. Taky si u něho v restauraci pěkně zaplatíte. Základní sushi 30 000 yen (cca 6000kč) za 20 rolek. pěkně. 80% ()
Pravdepodobne najlepšia reklama na pokrm sushi, akú si dokážete predstaviť. Až tak oslovujúca, že ja, zástanca vareného jedla a odporca podávania v surovom stave, ho asi predsa len ochutnám. No, ale budem musieť zájsť prvýkrát k Jirovi. ()
Ten pán je úplně bezchybný. Dal bych cokoli, abych s ním mohl sdílet garsonku. A jíst jeho Sushi. Kdy letíme do Tokya? I do the same thing over and over, improving bit by bit. ()
Moc pěkný dokument, který není jenom o sushi. Je především o radosti z práce. O píli, vytrvalosti, chuti a nadšení. Je o člověku, který pro svou milovanou práci, kterou dělal celý svůj život, obětoval veškerý svůj čas a přesto se stále zdokonaluje a nikdy není stoprocentně spokojen. V dokumentu je také mnoho zajímavých a poučných myšlenek o životě, přátelství, rodině a přístupu k práci. Sushi jsem nikdy nejedl, ani mě to nějak neláká, ale tento dokument mě i přesto dokázal pohltit a zaujmout. ()
Prijdete do nenapadne putyky zapadle nekde v utrobach Tokijskeho metra, maly podnik jen asi pro 10 lidi, objednate si na baru sushi, protoze tam stejne vesmes nic jineho nemaji, stary japonec vam pred ocima uhnaca malou hroudu ryze, na kterou pak placne slice syroveho masa z nejake ryby, potre to steteckem namocenym buhvi do ceho a voila, behem chvilky je vase vecere hotova, vezmete hulky, strcite si to veledilo do pusy, zacnete kousat, u toho si vas v tesne blizkosti stale vehementne prohlizi ten stary japonec jak vam smakuje, celi nervozni spolknete, reknete s usmevem hai, abyste neurazili a hotovo. A za tuhle sushi paradu zaplatite minimalne 30 000 yenu, tedy cca 6000,-Kc a to skutecne jen minimalne za naprosty zaklad. Pokud budete mlsni a objednate si treba sushi s chobotnici, kterou tam desitky let trenovani ucni musi pred pripravou hodiny masirovat aby nebyla gumova, tak se prohnete jeste mnohem vic. Proc? Protoze tohle sushi neni jen tak obycejne, tohle sushi je pripravene nejlepsim sushi makerem na svete Jiro Ono, o kterem je tento vesmes biograficky dokument se zamerenim na co jineho, nez na sushi. Je to hodne o zarputile japonske nature, az spiritualni cestou na vrchol hory, Jiro Ono poslednich 70 let nedela nic jineho nez Sushi, konicky? dalsi aspekty zivota? nezajem, jedina o co jde je delat nejlepsi sushi, kdy se stale zlepsujete i po desitkach let pracujete na technice a dovadite k dokonalosti ty nejmensi detaily. Kdyz do dane restaurace najmou noveho pracovnika, prvnich 10 let se pouze spiritualne a manualne pripravuje tvorbou vajicek, nez ho vubec pusti do procesu sushi vyroby. V tomhle ohledu je to fakt masakr a vazne by me zajimalo jestli je to sushi ve finale skutecne tak bozske a tak genialni, ze neco podobneho si jinde proste nedate. Myslim, ze po shlednuti tohoto dokumentu si spousta lidi fakt zaleti do Tokia na Jirovo sushi, protoze dokument funguje i jako fantasticke promo, ja sushi nijak zvlast nezeru, ale tohle bych mozna i za ty desitky tisic zkusil. Na druhe strane jidlo jako jidlo, jednalo by se skutecne o labuznicky zazitek na cely zivot? Dalsi zasadni element, kteremu se dokument venuje je proces tvorby vcetne dulezitosti vyberu surovin a tedy i nakupu kvalitnich ryb na ktere se poradaji skoro az ritualni aukce, je preci dulezite vybrat toho jednoznacne nejlepsiho tunaka ze vsech tunaku. Zacne to brousit do problemu extenzivniho rybareni v Japonsku, lovi se jak o zivot a jednotlive druhy ryb postupne mizi, ryby, ktere jeste pred par lety byly standardni soucasti menu uz byly komplet vyloveny a za chvili v morich nic nezbude, pak nebude ani zadne sushi. Je nutne zavest regulace, nelovit mlade ryby atd., ale sileni japonci lovi komplet vsechno, vcetne delfinu, ze kterych ani neni kvalitni maso, stejne to vrazdi ve velkem, viz. skvely dokument The Cove (2009). Jak rika Jiro, az diky extenzivnimu lovu vymre napr. tunak, bude za nej nejaka nahrada? Zrejme ne. Kazdopadne skvely dokument. 8/10 ()
"Always look ahead and above yourself. Always try to improve on yourself. Always strive to elevate your craft." 100% ()
Dokument ukazuje tajemství úspěchu vyhlášené japonské restaurace nabízející suši. Současně je ale i ukázkovým dokladem pro Japonce tolik charakteristické pracovitosti a úcty ke starším. Právě pracovitost, snaha neustále se zlepšovat a úcta k rodinné tradici stojí v tomto případě za úspěchem japonských kuchařů. Starší syn respektuje svoji roli, každý den vybírá ty nejlepší suroviny, připravuje suši a trpělivě čeká na svoji chvíli, zatímco podnik stále vede jeho otec, který by u nás byl již dvacet let v důchodu. Pro milovníky suši určitě dokument, který by neměli minout z hlediska tématu, z hlediska filmařiny ale lze doporučit komukoliv. ()
Jestli někdo dennodenně praktikuje tu samou práci už sedmdesát let a stále hledá nové postupy a rozhodně se necítí jako staré železo, bude to v devíti z deseti případů Japonec. Dokument o jídle nebyl nikdy tak zajímavý, tak inspirující. Je v tom cítit kus opravdové poezie, když vidíte přípravu od A do Z a rozhodně to i změní váš pohled na to jídlo, které si většina našinců představí jako "ty černé čtverečky". A co víc, ten člověk ve věku, kdy většina Čechů, pokud nejsou pod drnem tak nervózně přešlapují každý čtvrtek před Kauflandem a cestou domů se staví pro své kýble léků, tenhle člověk podává životní moudra s tou typicky asijskou poetikou. ()
Nikdy by mě nenapadlo, že se toho můžu tolik dozvědět o svém oblíbeném jídle.. stejně tak by mě nenapadlo, jak může být složité uvařit rýži, nebo vybrat tu vhodnou rybu k přípravě pokrmu. Určitě si z tohodle dokumentu odnáším silný zážitek a smekám před Jirem. ()
Na talir, kdyz Jiro sushi dava, stravnik vola vivat, hura, slava. ()
Sushi je docela šlichta a pan Jiro je možná jeho nejvíc nejlepší výrobce na celém světě, nicméně mně je to teda úplně u prdele. Kdyby to nebylo v žebříčku (v době shlédnutí), nikdy bych na to nekoukal, protože pozorovat skoro hodinu a půl jednoho rákosníka jak kupuje ryby a pak je prodává... 50% ()