Ókami kodomo no Ame to Juki
Wolf Children
Režie:
Mamoru HosodaHudba:
Masakacu TakagiHrají:
Aoi Mijazaki, Haru Kuroki, Jukito Nišii, Bunta Sugawara, Kumiko Asó, Megumi Hajašibara, Micuki Tanimura, Tamio Óki, Šóta Sometani, Amon Kabe, Mone Kamiširaiši (více)Obsahy(1)
V překladu "Vlčí děti Ame a Yuki". Film je o rodičovské lásce a celkem pokrývá děj třinácti let. Příběh začíná u devatenáctileté Hany, která na vysoké škole potká a zamiluje se do "vlčího muže". Jejich láska je vzájemná a vede až ke svatbě, po které se jim postupně narodí dvě děti, holčička Yuki a chlapeček Ame. Všechno je v pořádku a nikdo nemá o existenci "vlčích dětí" ani ponětí. Když ale Hanin manžel nečekaně zemře, rozhodne se Hana přestěhovat se na venkov, daleko od města, a tam vychovávat své děti. (Moiraine)
(více)Recenze (83)
Byla tam... spousta sněhu a deště, romantických záběrů a melancholické hudby. Bylo to příliš realistické, než abych se nechala „unést“ a příliš padlé na hlavu, než abych s hrdiny sympatizovala. Když se mi při sledování mísí pocity „WTF“ s „tak už umři“, něco není v pořádku. A je to nejspíš můj výběr sledovaných filmů :D ()
Možno nie úplne najlepší anime film aký som videl, ale určite anime film, ktorý som videl najviac krát. Každé pozretie je pre mňa ako výlet za účelom "psychohygieny". Zasmejem sa, som v napätí, uroním slzu a môžem sa vrátiť späť do reálneho sveta. V mojich očiach je Hosoda dôstojný nástupca Mijazakiho. ()
Hosodův styl mě velmi baví a již v pořadí 3. filmem dokázal potvrdit své kvality. I když v pár ohledech mě mohlo vytáčet chování Yuki a pak spíše Ameho, tak právě ta lehkost celého příběhu s momenty, které jsou doslova pro mě meditační, mě na Hosodovy a animé obecně baví. Tenhle film sice nedosahuje kvalit předchozích dvou filmů, zvláště Dívky, která skákala v čase, tale i ak jde o nesmírně krásnou podívanou. ()
Film jsem nezhlédl s lehkým srdcem, neboť jsem neustále očekával, kdyže se to hlavní hrdinka sesype. To přece normální křehká dívka nemůže vydržet, jen tak se odstěhovat kamsi na samotu, opravit si vlastními silami dům, žít z toho, co si vypěstuje na poli a ještě držet na uzdě dvě rozjívená poloděcka-polovlky. Naštěstí až takhle tahle pohádka realistická nebyla. Po skončení filmu mi zůstaly nezodpovězené mnohé otázky, jako např.: kolik se tihle polovlci dožívají let? Jako lidi, jako vlci, nebo něco mezi? Co když vlčí muž oplodní vlčici, znamená to, že se jim narodí vlčata, které se sem tam mění v lidi? Je lepší mít obyčejné děti, nebo takovéhle polozvířátka? Dost možná, že to druhé. Když moc zlobí, jednoduše se jim řekne, ať se promění a švihají se vyběhat ven do přírody, kde vlk v podstatě nemá přirozené nepřátele. Svačina se jim dávat nemusí, ať si cestou uloví nějakého toho hraboše (to když už jsou větší) nebo žížalu či plže. Taky bych řekl, že stojí člověka míň peněz. Před jídlem se jim vždycky řekne, ať se promění, a pak se jim naservírují vynikající levné psí granule. Taky na oblečení se ušetří, když se bude hlídat, aby byli často ve své (vlčí) kůži, neb ta se jen tak neošoupe. Taky se nemusí kupovat pes-hlídač před barák, stačí dětem ustlat na noc ve stanu či v boudě, určitě to přivítají s nadšením. No, abych to neprotahoval, vzhůru do lesa najít nějakou vlčici! A když nebude, nevěšet hlavu a zkusit něco jiného, třeba medvědici! Ono to půjde! ()
super!!! ()
Do brzké tragické události až přeslazeně romantické anime poté sleduje strastiplnou výchovu dvou dětí (všetečné, energické Yuki a bojácného, uzavřeného Ameho) hodnou maminkou, která dře jako mezek, přesto neztrácí nakažlivě pozitivní přístup. Takto přirozeně, civilně, "ze života" se obyčejné rodinné radosti i starosti nepodaří podat 95% hrané produkce! Co na tom, že tatínek byl "něco jako vlkodlak" a ratolesti se tak mohou libovolně měnit ve vlky? Vážně jsem uvažoval o páté hvězdičce, jenže to lehce dramatické, táhlejší závěrečné "rozloučení" mě, na potvoru, tolik nesebralo. ()
Ten moment keď neviete či máte vaše dieťa zobrať pediatrovi alebo veterinárovi... ()
Krásně civilně podaný příběh s fantasy námětem, který ale netvoří středobod vypravování. Je to vlastně celkem jednoduché rodinné drama o ovdovělé matce, která se snaží postarat o své děti. To, že se dítka mohou docela spontánně měnit ve vlčky můžete zpětně chápat jako metaforu všeho možného. Od politicko-rasové segregace, až po hledání vlastní sexuální identity. Během snímku ale nic takového neřešíte a necháváte se unášet koktejlem krásy a krutosti, lásky a nenávisti, radosti a zoufalství. Prostě život, znáte to... :-) Skvělé 4*. Audiovizuální zpracování je perfektní! ()
Ookami kodomo no Ame to Yuki je Hosodov ďaľší perfektne namierený a hlavne vydarený útok na divákov hrudný kôš a jeho slzné kanáliky. V bezpečnej blízkosti si preto uschovajte nejaké tie smrkáče, určite sa vám zídu. S nádychom melanchólie Hosoda prezentuje v poradí už svoj tretí masterpiece. Pozitívne a negatívne emócie si v ňom neustále striedajú pozície, takže o pestrosť je naozaj postarané. Nápad za milión sú hlavne charaktery Ame a Yuki. Roztomilejšie postavy než sú tieto dve malé kawaiiiiii vľčatká by ste len ťažko hľadali. Ako časom rastú a dospievajú obaja sa stretávajú s rôznymi problémami a obaja si zvolia cesty o ktorých si myslia, že sú pre nich, ako pre vlka a človeka najlepšie. Čarovná a podmanivá atmosféra akou oplývajú Hosodove filmy je jedinečná a vždy sa veľmi teším na jeho nové dielka. ()
Nemám slov, bylo to naprosto překrásně zpracované, krásný příběh, úžasná animace. Ano, pane Hosoda, zase jste mě dostal. :) 5* ()
[3,5*] "Prečo je vlk vždy ten zlý?" Veľmi príjemné prekvapenie, aj vzhľadom na to, že som po Chlapcovi vo svete príšer (2015), ktorého som videl skôr, už takmer nad Hosodom zlomil palicu. V tomto prípade ma výtvarná stránka doslova uchvátila - nádherne je vykreslené hlavne prostredie, či už ide o mesto, alebo o prírodu, či je slnečno, prší, alebo je všetko zasnežené. Čo je ale ešte dôležitejšie, tento film má aj pútavý a nápaditý príbeh, ktorý je naplnený ľudskosťou (hoci pri tom zvieracom motíve je toto označenie trochu sporné) a má dokonca aj svoju hĺbku. Postavy príbehu pôsobia veľmi sympatickým dojmom a veľmi ľahko sa s nimi dá stotožniť. Hlavnú hrdinku Hanu, milé a neustále sa usmievajúce žieňa, musíte pre tú jej ohromnú húževnatosť obdivovať a tuho jej držať palce v jej nesmierne náročnom úsilí (to, čím si musela prejsť pri výchove svojich detí, je len veľmi ťažko predstaviteľné). Jej "hyperaktívne" deti Yuki a Ame sú zlaté (tie Yukine výbuchy zlosti nemajú chybu), navyše je aj výborne stvárnená ich psychológia spolu s ich odlišnými povahovými črtami (Yuki je silne impulzívna, Ame zase utiahnutejší a hĺbavejší). Obe postavy prechádzajú zaujímavým vývojom, keď sa viditeľne formuje ich pohľad na svet a postupne v nich dozrieva rozhodnutie, na ktorú stranu sa prikloniť. Je pravdou, že tu a tam to dejovo trochu zaškrípe (občas príde nejaký zvrat, ktorý až tak nedáva zmysel), ale sú to skôr drobnosti, ktoré sa dajú odpustiť. ()
Na tak jednoduchý příběh skoro moc dlouhé. :) Ale jinak roztomilé. ()
Rozpačité dojmy z tejto japonskej rozprávky. Asi mi chýba kontext, no prišla mi veľmi zvláštna a párkrát sme sa s priateľkou pri pozeraní prichytili pri určitom "wtf" momente s podtitulom: To smáď tí autori nemyslia vážne. Vlčie deti nebudú mojim obľúbeným animovaným filmom. Mal pekné momenty, no je až príliš zvláštny. ()
Ač nejsem fanoušek anime, zkusil jsem to a rozhodně nemohu litovat. Zvláštně provedená příjemná animace ve mě vzbuzuje pocit "umění". Příběh byl hezký a reálný s příchutí alegorie. Nebylo to utrpení. Při 117 minutách jsem měl obavy. Navíc Japonský motiv, to mi nesmí utéct. 9/10 ()
Je to pro holky, ale i já jsem to částečně ocenil. Za mou přítelkyni 5 hvězd, za mě 4. ()
Pocit z filmu ??? --- Bezpečí, cíl, krása. Vidět film ještě jednou ??? --- Určitě. Mělo to nějaké mouchy ( vysvětlení důležité zápletky filmu). Při sledování jsem pociťoval absurdní pocit zráty a odloučení mixnuté s radostí a vzpourou :( :) ()
Absolútne nádherná záležitosť, ktorú by som sa nebál postaviť vedľa toho najlepšieho z dielne Ghibli. Tvorba Mamoru Hosodu mi dokázala učarovať už viackrát, týmto nečakaným klenotom ma však totálne odzbrojil a definitívne tak v mojich očiach potvrdil status jedného z najtalentovanejších tvorcov japonského animovaného filmu súčasnosti (10/10)! PS: Vôbec by som nebol proti, ak by sa Hosoda nakoniec skutočne chopil nedokončeného animáku Dreaming Machine od zosnulého génia Satošiho Kona. ()
Překrásný film, ještě víc než animace a příběhu si cením emocí, které film až neuvěřitelně přináší... Mezi všemi zdůrazňuji smutek, lásku, porozumění a něhu. V tomto ohledu zcela jedinečné animé. ()
Hosodu si musím někam poznamenat a odteď ho budu pozorně sledovat. Po Letní válce jsem si myslel, že Dívka, která proskočila časem byla jen taková vyjímka, ale konečně tady mám pocit že tomu nic nechybělo. Nevěřil bych, že to někdy řeknu o anime, ale působilo to na mě vyspěle. A tento typ příběhu se dal snad zfilmovat jen pomocí anime. A že je to spíš o dospívání a výchově, než o vlkodlacích? Jen víc takových! ()
Já nemůžu... rozhoduji se k čtyř hvězdičkám, ale asi 10 minut jsem se vážně rozhodoval, jestli to hodnocení nezměním. Žít jako vlčí dítě má své výhody i nevýhody. Můžeš se předvádět, umíš skvěle lovit, umíš rychle běžet, ale když lidé přijdou na to, že vlastně máš schopnost se přeměnit, vyděsí se a už s tebou nepromluví. Abych nějak rozvedl tohle anime, tak jak furt říkám, anime mě vždycky dokážou něčím neuvěřitelně překvapit. Anime vlastní takovou obrovskou moc, že dokážou vtáhnout člověka do takového reálného života, který se vlastně děje takovým pomalým tempem a je právě vhodný k tomu, aby se člověk rozkoukal... a to právě člověk potřebuje. Bohužel se stává, že u klasických animovaných filmů se hlavně režiséři snaží o to, aby ten příběh přešel k tomu hlavnímu aktu, kdy se něco děje, kdy třeba aktéři bojují, kdy postavy už hledají klíč k splnění mise. NE! Anime je právě ten úplný opak toho, a já jsem vlastně na to přišel... zde se japončíci snaží o to, aby ten děj filmu šel prakticky od začátku, kdy se rodina sejde, kdy se děti narodí a příběh se snaží odpovídat na velmi důležité otázky, na které třeba jiné animované americké filmy zapomínají, a to je třeba průběh života toho, kdy se máma potkala s vlčím manželem a jak vlastně zemřel, proč se rodina přestěhovala, proč děti byly nemocné, proč se vlastně staly vlky, dokonce i diskuze jiných rodin s tou konkrétní obsahuje tolik důležité informace, jak vlastně máma přišla k práci... to všechno připadá zde úspěšně odpovězené a to jsou prostě body k dobru (logicky tam nebudou házet scény z porodu, to už by bylo moc). Příběh na mě z počátku působil takovým smíšeným pocitem, nevěděl jsem, co si z toho filmu mám vzít. Jasně, otec zemře, děti vyrostou, odejdou a film skončí. Jenomže tady je obrovské au! Jsou to vlci a teď si říct - Budu radši člověkem, nebo vlkem? Než se k tomuto bodu dostanu, musím samozřejmě zmínit celý ten průběh života, kdy děti ještě byly malé a postupem času začaly chodit do školy. Trošku mi to připomínalo film Můj soused Totoro - taky, stará chatka, 2 děti a rodič. Velmi starostlivá matka, kterou jsem celou dobu obdivoval za to, že se v průběhu farmaření nerozbrečela a i když jí asi 3x nevyrostla úroda nevzdala se a nakonec štěstí přišlo i na ní. Dále musela snést problémy dětí, když hledala Ameho před utopením, nebo ze školy a snažila se o to, aby její děti byly úspěšné. A tady právě oceňuji výborný nápad toho, že Ame už nechce být člověkem a chce vládnout horám. To přesně vyvrcholila ta poslední scéna, kdy byla bouře a mamka se nemohla dostat do školy kvůli tomu, když hledala Ameho, který utekl. Osobně si myslím, že příběh s Amem byl vynikající... aleeeee trošku jsem zklamaný z toho, že jsem malinko doufal v to, že Yuki bude mít se Souheem více prostoru ve škole. Ten konec byl bohužel víc odfláknutý a možná jsem doufal i v to, že Ame se omluví mámě, když ho začala hledat, nebo před jeho rukami zemře. Fakt jsem doufal v neuvěřitelný ending a jasným 5 hvězdám, ale nakonec z toho plynul jiný průběh. Jak říkám, mě by nevadil v této chvíli 3 hodinový film. Každopádně film jako takový byl neuvěřitelný, fakt jsem na poslední chvíli změnil hodnocení, ale já prostě se omlouvám, zřejmě bych si to spíš domyslel trošku jinak. () (méně) (více)