My Naked Diary
Režie:
Martin DolenskýKamera:
Michael GahutHudba:
Petr WajsarHrají:
Veronika Khek Kubařová, Petra Špalková, Berenika Kohoutová, Sandra Černodrinská, Marika Šoposká, Šárka Krausová, Igor Bareš, Ondřej Mataj, Martin Šesták (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Romantická teenagerská komedie o první dívčí desiluzi a hledání skutečného obrazu blízkých, které změní hrdinčin pohled na život... Komedie s příchutí romantiky i hořkosti vznikla podle knižního bestselleru sedmnáctileté studentky Johany Rubínové. Johana (V. Kubařová) žije s otcem (I. Bareš) a nevlastní matkou (P. Špalková). Její vlastní maminka zemřela, když byla malá. Před dvěma lety zažila první velkou lásku, která ale skončila sebevražedným pokusem. Od té doby se Johana snaží milostným karambolům vyhýbat. Štěstí ale nemá – kluk (O. Mataj), do něhož se zamiluje, ji podvede s její nejlepší kamarádkou (B. Kohoutová). Johana se snaží vzpamatovat ze zklamání a zároveň pátrá v rodinné historii, aby se dozvěděla víc o smrti své matky. To, co zjistí, její život obrátí naruby. A Johana si musí připustit, že lidé, mezi nimiž dosud žila, jsou jiní, než si myslela… (Česká televize)
(více)Recenze (253)
Na tenhle film jsem se hodně těšil, protože Veronika Kubařová je mojí velkou oblíbenkyní. Bezprostředně po zhlédnutí ale vidím, že nebylo zas tak moc o co stát - ten film je v podstatě sračka, plná celé řady příšerných hereckých výkonů, unyle splácaného děje (zoufale neschopného doříct někdy nějakou pointu), nevýrazné Wajsarovy hudby a hromady pitomých dialogů. Naopak potěší představitelka hlavní role, celkem příjemná kamera a animované sekvence, které film zajímavě zpestřují. Hledat tam však jakousi generační výpověď je marné - ten film je povrchní jak holčičí časopisy a v nesděluje v podstatě vůbec nic. Celý ten epizodický děj je tak zoufale obyčejný až fádní, až to bolí, a jedinou scénou, ve které funguje nějaké dramatické napětí a emoce, je ta, v níž postava Johaniny matky (výborně zahraná Petrou Špalkovou) seřve a následně vyžene otce Johaniny těhotné kamarádky od jejich domu. Mimochodem když jsem zde zmínil onen dům, nemohu nezmínit svůj údiv nad rozhodnutím zasadit bydliště Johaniny rodiny do Linhartovy vily - odkdy hrome obyčejné rodinky (jak nás o té své - otec: bulvární pisálek, matka: učitelka - v úvodu snímku ujišťuje hlavní postava) žijí v klenotech funkcionalistické architektury z konce 20. let? Celkově se obávám, že zde nemohl vzniknout dobrý film prostě už proto, že sama předloha za nic nestojí. Můj vysvlečenej deník je zbytečný film, na který se rychle zapomene. A současně doklad nedostatku kvalitních scénářů ze současnosti, které by byly schopné sdělit něco o současné české společnosti. Tenhle film neříká vůbec nic, nanejvýš tak usvědčuje českou literární scénu z úplně stejné bídy, kdy se tady vydávají prvotiny literárně impotentním puberťákům, kteří se rozhodli přispět k současné knižní nadprodukci rovněž svou troškou do mlýna, a podpořit tak gradující inflaci tištěného slova. K čertu s těmihle prokletými pisálky. ()
Slabší česká komedie ve stylu americké Bridget Jonesové, ale s mnohem nudnějším dějem. ()
Veronika Kubařová je krásná a dobře se na ni kouká. A kdyby to nestačilo, je tu ještě Marika Šoposká a další, které ani neznám jménem. Jinak je to prázdné a povrchní, aby to cílovka pobrala. A pro jistotu natočené reklamní optikou. ()
Ach jo. Film byla totálně nudná pakárna. Člověk čekal, že hlavní hrdinka bude ve filmu lítat nahá a ono nic. Zklamání, protože je docela šikovná. ()
Kdyby ve "vysvlečeném deníku" běhaly představitelky (až na Stašovou, jejíž postava i prostředí jsou nesmyslným nápadem) jen tak, nic by se tím nevylepšilo, ale třeba by se něco dalo na základě takového úplatku odpustit. Jenomže až na přes rameno/záda zabranou vyhublou Kubařovou se žádné erotiky nedočkáme, a to ostatní je bída s nouzí. Pokud to teda neměla být parodie na dívčí teeenage komedii, protože to co hlavní představitelka dělá nebo tvrdí, se dá bez potíží negovat, abyste dostali alespoň něco podobného skutečnosti. Hezkým příkladem je Petra Špalková, jejíž Sába se jako jediná ze všech postav nechová jako magor. Bareš vypadá s parukou jak po chemoterapii a celé afghánské dobrodružství je tak usilovně z prstu vycucané, až se z toho jednomu zatočí hlava. ()
Hovadina v hlavnej úlohe s nepeknou herečkou. Navyše nesympatickej od začiatku s dejom zaujímavým akurát pre absurných zúfalcov. Herecké výkony sú bezradné, čo je podporené bezradnými rolami. Dobrú komédiou od toho nečakajte. ()
Po dlouhém představování se vydělí základní sestava hrdinů, přičemž na dívky se hezky dívá a mladíkům vévodí pár výstředníků. Zažívají bujaré mejdany, zlomená srdce, zrady, trucy, výlety, úlety. Jejich vrstevníci se na plátně nejspíš najdou ve věrných situacích i díky jazyku, starší si vybaví léta, kdy se všichni rodiče jeví jako trapní ignoranti, a ocení přerod Petry Špalkové v roli dívčiny macechy. Nálada sedí, ale chybí silnější obsah a hlavně energie Snowboarďáků, tak nakažlivá, že většinu chyb spláchla. ()
Příběh je asi stejně "složitý" jako věta z oficiálního textu distributora: "Johana se totiž nečekaně zamiluje, začne pátrat po muži ze starých dopisů, který znal její mámu, když byla naživu a který by mohl být jejím biologickým otcem, a její deník, kde je úplně všechno, chtějí vydat jako knížku." Přemrštěná stopáž se dá díky Veronice Kubařové vydržet. ()
Český filmový syndrom Prci, prcičky tentokrát ve formě zfilmovaného Bravíčka, bo co teď čtou mladý holky bez mozku, kde si potvrzují, že svět je jen o sexu, chlastu, možná trochu drogách a oblečení, a nic jiného už neexistuje. Prostě omezený pohled omezených lidí pro omezené lidi, povrchní věc o ničem, jak tak povrchní věci, jež ani z principu nemohou jít do hloubky, protože by na to do kina nikdo nešel, balast, neumění, nepřesvědčivost a nereálnost. Prostě svět podle Bravíčka. Měl mě varovat už začátek, kde holka tvrdí, že jsou obyčejná rodina jako každá jiná v republice, přitom si to žije na vysoké noze, finanční problémy neřeší, má to vilu a zbytečně moc volného času. ()
No pustil jsem si to jen kvůli svý Verunce, pochopitelně ... a nic moc víc taky Můj vysvlečenej deník nenabízí. Maximálně zaujme několika trapně amatérskými výkony a neméně nepovedenými pokusy o přesah či nekonvenčnost (muslimskej svět, terapie - další snaha přiblížit se Americe?). ()
Čerstvá posila Dejvického divadla, která téměř z plátna/obrazovky nezmizí. Ženský ansámbl potřebuje v Dejvicích posílit, Melíšková a Babčáková jsou tam válcovány mužskými hereckými titány. Veronika Kubařová je talentovaná, hezky se na ni dívá, ale celý film zatím neutáhne. Kdyby mi bylo o deset let méně, asi by mi pohled na pěknou herečku stačil a hodnotil bych výše. Stihnul jsem u toho uvařit večeři, sníst ji, učesat psa a zacvičit si. Čili jako komplementární činnost dobré, na druhou stranu, abych jen nekritizoval, oceňuji, že se nekonal přehnaný americký konec. ()
Evidentně nejsem cílovka, ale i tak to svou cílovku dokázalo přesáhnout. Ono to totiž není vůbec hloupé. Dost zajímavé obsazení. 3.5* ()
Dospěl jsem k názoru, že by se mi snímek mohl líbit, jen pokud bych utrpěl náhlý stav zastydlé puberty a pokud bych k tomu disponoval jiným uspořádáním chromozomů. Vzhledem k tomu, že k dnešnímu dni nesplňuji ani jednu z výše uvedených podmínek, mi film nic nedal a já se k němu zachovám recipročně. Zaujalo mě jen zjištění, že jsem snad poprvé viděl Petru Špalkovou v roli sympaťačky, ale všechno ostatní na mě působilo....no, a to byl ten problém, ono to na mě vlastně nepůsobilo. Nějakou dobu jsem prostě sledoval, jak se odvíjí jakýsi děj, který šel totálně mimo mě, pak vyjely závěrečné titulky a já jsem se ani nenaštval, že jsem ztratil půldruhé hodiny života. Prostě nic. Bez chuti, bez zápachu, bez emocí. Byla to taková dokonale sterilní záležitost. / Poučení: Vždy podélně, nikdy příčně. ()
Pokus o českou holčičí komedii příliš nevyšel. Vlastně scénáristicky nevyšel vůbec a režijně tak napůl. Kdo to držel na tom horším průměru, a to je teď poklona, jsou herečky v čele s Veronikou Kubařovou podporované Petrou Špalkovou. O budoucnost našeho filmu nemusíme mít příliš starostí, alespoň co se představitelek něžného pohlaví týče. Nejenže umějí hrát, ale i dobře vypadají. Jen se bojím, že je nebude mít kdo režírovat. 40% ()
Obelháváme se a chceme. Pro nepozorného diváka je to prostě paráda. Má to spád a to je důležité. Tudíž, kdybych ve dvanácti nesledovala Hanekeho a viděla bych tohle, tak plný počet. Bohužel Hanekeho stále sleduji a není mi dvanáct. Za geniální obelhání diváka dávám střední cestu. ()
Příběh nic zvláštního nepřináší. Záběry z psychoterapeutických sezení byly vyloženě zbytečné a nic neobjasňující či neřešící. Jen díky výbornému přirozenému hereckému projevu hlavní představitelky Veroniky Kubařové (a také Petry Špalkové) hodnotím 3*. 55% (v jiném obsazení by to bylo o hvězdu méně) edit: Viděl jsem shodou náhod po šesti letech podruhé a musím souhlasit sám se sebou :) Dobré existenciální (?) mládežnické drama (za komedii se to považovat snad ani nedá), nenudil jsem se a pěkné tři hvězdy ponechávám. (viděl jsem: 2x) ()
Musím říct, že jsem z tohoto filmu zklamán. Film mně po celou svoji délku nedokázal ničím pořádně zaujmout. Podle ukázek to vypadalo na komedii, ale moc komických situací ve filmu není. ()
Byl jsem velice překvapen dějem a prostředím. Konečne jeden snímek z Čech, kde se vlastně celou dobu něco děje. Nová česká tvorba to zatím moc neumí. ()
Vysvlékat deník asi nebyl dobrej nápad nebo se mělo vysvlékat něco zcela jiného. Takto je to naprosto o ničem - k zfilmování nevhodné. Produkce: Bontonfilm ()
Ojedinělý počin na poli českého filmu, který se pustil do převedení knižního bestselleru fiktivní spisovatelky Johany Rubínové (ve skutečnosti knihu napsal bývalý novinář Jan Hlaváč, jež je mužem několika identit, a který si ve filmu zahrál nakladatele), u něhož se nevylučují autobigrafické prvky, ale kterému se však nepodaří obnažit diváka z jeho nitěrných pocitů natolik, aby s ním emočně splynul. Film žádné velké emoce nenavodí, ale to se dá i nedá považovat za chybu. Čestnou výjimku tvoří náctileté slečny stižené grafománií anebo ty, jež se v nějakém ohledu ztotožní s hlavní hrdinkou filmu. Film lze naštěstí uchopit z několika diváckých rovin. Nejlepší je k němu přistupovat jako k relativně zábavnému a morálně vypreparovanému dílku často střídající své nálady, než k složitě vyprofilovanému psychologickému obrazci, na které nemá potřebné režijní osvědčení, ale o nějž se za dobu svého trvání několikrát otře. Sedmnáctiletá Johana své myšlenky soustředuje do svého deníčku, který si píše někdy od patnáctého roku svého života, kdy po sebevraždě z neštastné lásky na čas skončila za zdmi psychiatrického sanatoria. Prostřednictvím svého komentáře divákům nastíní, jak to chodí v její rodině. Svoji mámu v podstatě nepoznala, protože ta za nevyjasněných okolností přišla o život v Iránu, když byla ještě hodně malá a její místo v domácnosti zaujala rázovitá macecha Sabina, se kterou se moc nemusí, ale Johanin táta by se pro obě rozdal, a která má pro ni určitým způsobem pochopení, a která je shodou okolností její profesorkou angličtiny, a kterou Johana neoslovuje jinak než familierním "Sába". Johana má klub svých věrných přátel, který tvoří její školní vrstevníci, ale na rozdíl od nich s ní moc hormony nemlátí, má slabost pro kluky s dredy, protože jak si jinak vysvětlit, že se v jejím životě objevili hned dva, "nesměle" si dá líbačku se svým profesorem češtiny a ještě pomáhá své zbouchnuté kamarádce, která má neurvalého slovenského otecka, kterého hraje zpěvák legendární skupiny "Vidiek". Její určitou citovou rozháranost spojenou s občasnými depkoidními stavy a rozumové přešlapy lze přisoudit jejímu nezralému věku, a i když všechno moc řeší, zdá se, že je jí to někdy spíše na překážku. Nejlépe si rozumí sama se sebou. A se svým (vysvlečeným) deníkem. Film je to dramaturgicky nevyžehlený a nálady vyprávění střídá, jak se mu právě zachce. Ve svém vyprávěný je někdy nadsazený, nedůsledný a nabalil si až příliš mnoho někdy až příliš složitých témat a neuváženou přehršel bočních dějových linií, které ovšem sice zdárně nezakončí, ale je diváckou úlevou, že neusiluje, aby vše dopadlo tak, jak se očekává, tedy vesměs pozitivně. Občas film velmi vzdáleně připomene slavné "Sněženky a Machry" a s přispěním dějové linie o hledání biologického otce v exotické zemi je jen krok od neslavného drama "Na vlastní nebezpečí".Zazpívají Koblížci a uvidíme i Antonína "Cabadaje" Duchoslava. Asi netřeba vysvětlovat, že sedmnáctileté studenty hrají věkově podstatně starší herci, a na některých je to i fyzicky znát. Z toho vyplýval problém pro vlasové stylisty, z jejichž nevzhledných parukových kreací, divákovo oko nemělo právě lahodný zážitek. Nejvíce se to dotklo hlavní představitelky Veroniky Kubařové, pro kterou se v retrospektivních scénách z léčebny nenašlo nic lepšího, než podivně nepřirozený "ani dlouhý ani krátký účes" v tvrdém sestřihu i neslušivém barevném provedení. O mnoho lépe na tom nebyl ani Igor Bareš, když v retrospektivě představoval jejího tátu v omlazené verzi. Pokárat by zasloužili i kostyméři, kteří snad ani nesledují modu náctiletých a jejich modely opravdu byly spíše ve stylu "každý pes, jiná ves". Když si na to zvyknete, tak oceníte poměrně dobré herecké výkony většiny zúčastněných, vtipné i méně vtipné životní situace a netradiční formu, s jakou jsou podávané i řešené. Jo, sedmnáctky mají komplikovaný život. Johana si kvůli tomu psala i deník, který pak vydala u knižního vydavatelství. Která jiná slečna jejího věku by se s tím mohla pochlubit?! Pro holky v Johanině věku, je tenhle film ze života jedné náctky, celkem dobrá volba. Ovšem jen v tom případě, že nečeká příliš věrohodné zachycení života dnešní mládeže. Mé hodnocení: 60% () (méně) (více)