Když Burian prášil

Jedna z nejlepších Burianových komedií, kterou miluji od mala. Vlasta Burian jako skvělý imitátor a vyprávěč o svých nimrodských kouscích, Čeněk Šlégl - hrabě Kocharowski (taky možná nejlepší jeho role), naivní, ale hlavně krásná a mladinká Zorka Janů a její manžel - v osobě Oldřicha Nového, který zde má poněkud civilizovanější projev než ve vychvalovaném Kristiánovi; neodbytná tetička Anna Steimarová, Bendovi rodiče Marvan a Nollová, ovšem také Meda Valentová - všichni v krásně profesionálně zvládnutých rolích. Milá zápletka s řadou nedorozumění nechává smích na ústech ještě dlouho po skončení filmu. (27.09.2014)

Kongeniální uskupení předních hereckých osobností, jakým česká kinematografie disponovala na počátku čtyřicátých let, se s neobyčejnou odvahou a vervou zúčastnilo sofistikované prolhané historie prášilovského zámku, v němž rozhodně není nouze o překvapení. Dějová konstrukce, podnikající s každým dalším vyřčeným slovem tajuplnou exkurzi do světa fantazie, je jako dávný monolit podpírána skutečnými velikány českého humoru. Burian, Nový, Marvan, Pištěk, Trégl a konečně nezapomenutelný Čeněk Šlégl v roli víceméně životní rozehrávají před divákem fantastický koncert, plný uměleckého individualismu a osobitosti a s jistým jakoby pobaveným odstupem sledují veškeré zmatky, vytvářené v duchu prášilovské tradice. Mezi tyto giganty je jako diamant vsazena étericky plachá Zorka Janů, mladší sestra Lídy Baarové, zanechávajíc za sebou navzdory skromné filmové účasti výraznou a nesmazatelnou stopu. Jen stěží lze potom uvěřit, že by se tento snímek bez výše uvedených eventualit zařadil mezi kultovní pamětnické evergreeny. Prostřednictvím nepomíjejícího kultu hraběte Kocharowského je to ovšem stále film s nezanedbatelným komickým potenciálem, byť již více než sedmdesát let starým. Možná právě to jej činí stále milovaným a hýčkaným. (04.10.2008)

"Patočku jste mi tam neměli dávat. Já mám podezření, že ten chlap se narodil namazanej." poznamená noblesně baron Archibald Prášil a začne svými střeleckými výkony rozprašovat asfaltové holuby. A mě baví týpek, který rád loví, nerad (ale poctivě) alimenty platí a hrozně rád o svých proslulých příhodách zvědavým uším vypráví. Tentokrát však na mém pobavení nepracoval zdaleka sám a to mě potěšilo. (11.04.2018)

"Pane, jste vy vůbec svobodný?" "Já? No...samozřejmě, že...ano." Prásk! "Pane, vy jste ženat!" "Ehm...ano, a kdo vám to řekl?" "Ten talíř." Meganaivita našich starých filmů je v některých okamžicích skoro až neuvěřitelná, ale já jsem ten poslední komu by to vadilo a historky z lesa vyprávěné baronem Prášilem Burianem o tom, jak se nechal v lese sežret medveděm si poslechnu klidně znova. (21.04.2008)

Tak asi takhle. Viděl jsem Buriana i v mnoha vtipnějších komediích. Průser to však není. Zasmál jsem se přesně 3x. Ano, počítal jsem to. Vlastně je to slušná sranda. Nutno vzít v potaz rok vzniku(1940). Každá postava ve filmu má svoji vlastní skříň kostlivců a celá sranda je zde postavena právě na záměně těchto skříní. Burian je zde tradičně burianovský a celá další herecká smetánka minulosti mu pěkně nahrává. Moc se mi líbil nebožtík dědeček, který shazoval talíře, když někdo lhal, ale stejně to nevidím na víc než na hodně pěkné 2*. P.S. Hrabě se jmenuje Kochanovský. Někdy je lepší věřit hereckému obsazení, které je v úvodu filmu. Wikipedii mnohdy zpracovávají volové a poté to mají další volové špatně opsáno. (22.06.2012)