Velká nádhera

3,5   Vo Veľkej nádhere Sorrentino skvelo nadväzuje na odkaz takých majstrov talianskej kinematografie, ako sú Fellini, či Antonioni. Významnú rolu tu opäť hraje Rím, pričom je zaujímavé sledovať, do akej miery sa mesto zmenilo od čias Sladkého života (1960). Hoci už modernejšie, stále má svoju krásu, svojho ducha, čo dokumentujú najmä tie úchvatné zábery nočného Ríma. Opäť sledujeme dekadentné večierky rímskej smotánky, tentokrát v modernom háve. Prostredníctvom veľmi sarkastického pohľadu hlavnej postavy Jepa Gambardellu (výborný Toni Servillo) nahliadneme do života tejto smotánky, vidíme všetku tú pretvárku a vyprázdnenú okázalosť. Nedávno som videl Sorrentinov film Následky lásky, tak sa priam núka menšie porovnanie. Opäť som bol uchvátený nádhernou audiovizuálnou zložkou, čo je zrejme režisérovým poznávacím znamením.  Atmosferická kamera sníma sled nádherných obrazových výjavov, buď z reálneho prostredia rímskych ulíc, alebo pôsobivé spomienkovo-snové vízie. A všetko je to skvelo postrihané a sprevádzane úžasným a hlavne neopočúvaným (!) soundtrackom. Oproti veľmi chladným Následkom lásky je Veľká nádhera navyše okorenená humorom so štiplavou dávkou spoločenskej satiry, ktorý mi veľmi sadol. Film nemá takmer žiadnu dejovú zložku, je skôr poetický a jedným z jeho hlavných motívov je neúprosnosť plynutia času a prchavosť okamžiku. Dalo by sa síce namietať, že forma tu opäť raz víťazí nad obsahom, ale v prípade tohto filmu, ktorý je o pominuteľnej kráse, o prázdnote, prchavosti životov, to tak nejako sedí. Tak či onak, na film treba byť správne naladený, vnímavý, určite nie je na jedno pozretie, keďže sa nedá naraz pojať všetko to, čo film predkladá (viď napr. dvoj-časťový komentár používateľa Vančuru). (20.09.2021)

Řím a excelentní Toni Servillo. Zvláště monolog na adresu té agitované kamarádky, kdy mu z úst padala asi 7 minut bez přestání hořká pravda mi téměř vyrazilo dech. Možná trochu natažené, ovšem stáří má být důstojné a nikam se nehnat. (05.07.2013)

Mnohovýznamový snímek. Roztříštěně nám předkládá jednotlivé etudy, kdy každá má svůj vlastní význam a na konci se spojí v mozaiku, jejíž smysl si může určit každý podle svého. Pro mě byla Velká nádhera příběhem o prázdnotě života římské smetánky, o popírání vlastní zbytečnosti a uvědomění si, že jsme se celý život honili za nesprávnými hodnotami, které již teď těžko nalezneme. (06.11.2013)

Absolutni nadhera. (24.11.2013)

Pět hvězdiček ne kvůli mtoviu životní prázdnoty a čím ji přehlušit, ale kvůli té všude probleskující životní kráse, vždyť ona vlastně fakt všude potenciálně je. Trik je, že není, ne? (27.12.2013)

Kouzelné, podmanivé, trefné a pravdivé. Sorrentino ukazuje Felliniho nového věku, vizuálně, tedy kamerou, lokacemi apod se jedná o naprostou dokonalost, je zážitek se na film jen dívat. Scénář pak nabízí sérii mnoha popíchnutí do řad vyšší společnosti, snobství, církve nebo třeba existenční krize, to vše ukazuje prostřednictvím Jepa a jeho pohybu ve vyšší sféře společnosti, kde se setkáváme se spoustu nejrůznějších postav, karikatur a krás města Říma. Z filmu přímo pryští Itálie z dob jejího filmové slávy, také jedna myšlenka za druhou, což rozhodně po jednom shlédnutí pochytat nejde. (02.01.2014)

Takhle nějak by točil bijáky Michelangelo. Sorrentino nám dal geniální zobrazení Itálie. Jakkoli téhle zemi la dolce vita v posledních letech docela zhořkla, Sorrentino se ji pokusil zachránit. Výtvarně dokonalá záležitost, která splňuje všechna klišé a mění je v přitažlivou realitu. Koneckonců určitě budou existovat vyhořelí spisovatelé, kteří mají na každý den jiný oblek a přitom si uvědomují svoje snobství (a nechtějí se ho vzdát, jelikož je to to nejpřirozenější snobství, na rozdíl od toho uměleckého, ke kterému Sorrentino díkybohu nesklouzl). La Grande bellezza úžasně září, je to opravdový požitek, táhne vás k jihu (možná by se měli italští hoteliéři složit na další Sorrentinův film, v létě Řím bude přetékat turisty ještě víc než obvykle). Decentní nahota, střízlivý pohled na svět (v kontrastu s nesnesitelnou povrchností), do posledního detailu dotažená barevnost. Sorrentino prostě říká, že Itálie je renesance, možná i renesance artového filmu, který jenom nežvatlá, ale zanechává dojem...velkolepý. Na rozdíl od This Must Be the Place, u kterého jsem trpěl, La Grande bellezza mě dostala. nejlepší reklama na Itálii od těch dvou animovanejch psů se špagetama. (12.04.2014)

Velká nádhera. (02.02.2015)

Nemainstreamový snímek, který je tak nějak pravdivý a ze života. Nezaujme vás excelentní hudbou ani příběhem, nebo ohromujícími hereckými výkony. Zaujme vás spíše stylem vyprávění, tím, co se v něm probírá a z jakého úhlu je na svět nahlíženo. Nebýt charizmatické hlavní postavy, tak film ale považuji za těžce podprůměrný. Verdikt: 3* a 60 - 70 %. PS Filmový doprovod sice není excelentní, ale není ani vyloženě nudný nebo špatný. (20.06.2015)

Vizuálně podmanivý art, který mě ale svým obsahem příliš nezaujal. Sledovat párty římské smetánky mě do určitého okamžiku bavilo, rozjímání o životě stárnoucího spisovatele je taktéž dobrým námětem, ale celkový dojem je značně rozpačitý. Přiznávám, že jsem některé scény nepobral a pořád se nemohu zbavit dojmu, že Velká nádhera není film pro mě, ale i tak jej alespoň částečně dokážu ocenit. Nebýt zbytečně natažené stopáže možná bych hodnotil jinak. (07.11.2015)

Zkrátka a dobře to prostě nejde výš - jedna je za pár povedených vtípků a ta druhá za krásu Říma. Jinak je to dvouapůlhodinové prázdno, které se tváří, že je něco víc - parta prachatých seniorů žije po večírcích a i když ten hlavní z nich ví, že jsou jen vyřízenci (údajně má být jeho uvědomění si sebe sama nejvyšší hodnotou filmu...), nic s tím stejně není schopen udělat, protože mu to tak vyhovuje. Není tady ani jedna sympatická postava, se kterou by se člověk rád ztotožnil. Co mě na filmu nejvíc točilo, bylo to, že je po celou dobu přesně tím, co se snaží kritizovat - uměleckou snobárnou pro pár těch, kteří se ke skutečným bohatým snobům snaží jen přiblížit - borka co vráží do zdi, holka co maluje rukama po večerech, botoxový lékař ve svém salonu apod. Asi v polovině filmu jsem si z promítání na víc než hodinu odskočil, protože skutečný život se odehrával venku na sluníčku. A když jsem se pak vráti, vůbec nic se nestalo, film byl dál stejně nudný a o ničem. Vím, co chtěl autor sdělit, vím, o čem ten film je, vím, co je jeho hlavním poselstvím a myšlenkou. Ale pro mě je to dost málo v tomto případě. (11.04.2017)

Ze začátku jsem kromě žasnutí nad vizuální stránkou či hudbou ještě přemýšlel nad tím, jak se i přes cizost prostředí, v němž se film odehrává, dokážu s různými myšlenkami ztotožnit nebo je náležitě ocenit, ke konci už jsem ale příliš nemyslel a vnímal to prostě jen pocitově, protože snažit se napoprvé pochopit význam každé repliky či každé scény by pro mě osobně bylo asi stejně smysluplné, jako snažit se nechat zmizet žirafu. 8/10 (25.09.2020)

Na poprvé tahleta opravdu Velká nádhera byla trochu matoucí a spoustu věcí jsem nepobral. Nicméně tento snímek je třeba vstřebávat postupně při více projekcích. Napodruhé jsem byl unesen. Takovou kombinaci kamery, střihu, krásného jazyka (v angličtině by to ani nemělo cenu) a jednoho z nejlepších soundtracků vůbec Sorrentino stvořil tak jedinečně, že to snad ani nemá obdoby. Velká nádhera o prázdnotě života - masterpiece!!! (08.07.2013)

Celý film je v podstatě sledem volně pospojovaných scén v nichž sledujeme právě Jepa Gambardellu a jeho proplouvání každodenním životem (nutno podotknout, že velmi zajímavým, Jep se přátelí s majitelem nevěstince, ale na večeři k němu zavítá např. i kardinál). Ve filmu absentuje silná dějová linka, ale ve výsledku to vůbec nevadí. Naopak, po velkou část filmu budete jen s úžasem sledovat geniálně postavené scény (scéna s žirafou nebo scéna s pohřbem patří ve filmu k nejlepším a nejsilnějším), skvělou práci s kamerou a střihem (režisér pracuje tak, že nás střihem přesune doprostřed nějakého děje a ten teprve postupně vysvětluje) a poslouchat úžasnou hudbu (soundtrack k Velké nádheře je možná to nejlepší, co jsem letos ve filmu slyšel). Film navíc posouvá do pater nejvyššího hodnocení i fantastický herecký výkon Toniho Servilla v roli Jepa. Plné hodnocení zcela zasloužené. (02.11.2013)

Nebývale krásná kamera od počátku strhávala veškerou mou pozornost. A také až manýristický způsob vyprávění. Ten se objevoval především v těch epizodkách, které nějak dokreslovaly děj (smrt turisty) nebo dokončovaly nějakou linii (Stephanina koupel po drsném Jepově expozé). Ve filmu je několik kouzelně bizarních epizodek (performance pod akvaduktem a rozhovor s umělkyní, večeře se Světicí, žirafa v Caracallových lázních), celek je ale nebývalé melancholický. Zbytečně prázdné životy se vybíjejí ve večírcích, aniž si jejich účastníci dokáží všímat okolí. A když se objeví někdo s relativně normálním vnímáním světa, je odvržen (scéna s dívkou, tvořící obraz). Jistě, i hlavní hrdina má city a občas je nečekaně projeví, jenže se týkají jen jeho. City k ostatním setrvale maskuje cynismem a mluvením. Absurdita jeho života vyvrcholila na svatbě a v epizodách se světicí. Ale tato prázdnota, doslova velká nádhera, je maskována tak brilantní formou, že jen kvůli ní stojí za to film vidět. (23.11.2013)

Jsem pro 5. Za tu nádheru, kameru, střih, filozofické rozhovory, náhled do umělecké společnosti, carzy party a že jde o pěkný poetický snímek i s vlastním vývojem a dějem. Žádná zplácanina, ale hezky provedený a chytře udělaný kousek. 8,5/10 (17.12.2013)

pekne obrazovo i hudobne, ale vlazne obsahovo. jep je cool. zvysok uz az tak nie. (28.12.2013)

Krásný film o pomíjivosti života. Tváří v tvář Věčnému městu si tento fakt uvědomujeme ještě intenzivněji. Nicotnost a marnost lidského pachtění a tužeb je přímo hmatatelná a nezakryjí ji ani nekonečné oslavy a grandiózní večírky. Ale ve filmu probleskne i naděje - jednou za čas se inspirace, jedna myšlenka z miliardy, promění v něco krásného a nesmrtelného. I když jsem ještě příliš mladý, abych bilancoval, doufám, že po mně něco zůstane a že se jen neubavím k smrti. Skvělý výkon Toni Servilla a audiozvizuální báseň pod taktovkou Paola Sorrentina mi připravily úžasný zážitek. Hodnotím pěti hvězdami za opravdovou velkou nádheru. (09.02.2014)

Sorrentino je nový Fellini a týmto snímkom to celé iba podtrhuje. Žiadne slová nedokážu opísať tento majštryk, ktorý je dokonale zahraný na čele s Tonim Servillom, zrežírovaný, dopĺňa ho skvelý soundtrack. Jeden z najlepších európskych filmov poslednej dekády a Oscar a cena za najlepší európsky film je tak v správnych rukách. Veľmi silný filmový zážitok 11/10. (10.03.2014)

Nomen omen. (08.04.2014)