Velká nádhera

Grande Paolo. Velká nádhera ve Velkém sále. Nemá to sice živelnost a dravost Božského (až na tu neskutečnou úvodní diskopárty, u které jsem se myslím i udělal), ale vykouzlit z tak jednoduchých obrazů takovou nádheru, to dovede jen Sorrentino. Velký souhlas s Rob Royem, že hlavní postava není tak zajímavá jako v Il Divo. Proto ne za plnej. (06.07.2013)

Jsem poměrně hrdý na to, že jsme to zvládli na jeden zátah. Krásný zážitek. Po stránce zvukové a obrazové především. A hlavně je Velká nádhera tak jinačí od zbytku produkce, že se člověk po těch 140 minutách cítí buď umučen a nebo osvěžen. Pro mě naštěstí platila varianta druhá. Ohledně filosofování a myšlenek filmu - rozhodně jsem nepobral úplně vše, co se Sorretino pokusil říct. Třeba toho Bětula pochytila víc, třeba si to pak dovysvětlíme, třeba tam ani tolik myšlenek nebylo a nebo...nebo tu zásadní myšlenku máme a pak už je to jedno. Do zvířat má Velká nádhera úžasnou náladu a mile ji předkládá divákovi, od nich zatlačí na pilu a rozhazuje ji všude kolem hlava nehlava. A nevadilo mi to. Nechám to zrát jako předchozího Sorrentina. Napoprvé za extra silné 4*. (02.02.2014)

Film má kopec vydarených scén, ale aj tých menej vydarených, ktoré mne ani nedávali zmysel .. a veľa zaujímavých myšlienok. A je možno strašne dlhý, ale mňa to od začiatku do konca bavilo .. úprimne. A jedno musím Paolovi uznať, a to je jeho skvelé estetické cítenie .. lebo natočil fakt veľkú nádheru. (01.06.2017)

Škoda, že my jsme letos v únoru takový Řím nezažili, všude narváno turisty a řvoucími smradlavými prskolety, i ta Tibera byla rozvodněná... ____Během natáčení se polámalo půl tuctu nájezdových kamerových jeřábů. Jeden nájezd stíhá druhá, kamera je vskutku úžasná a předhání se s hudbou o prvenství při rozkladu díla. Jenomže děj neexistuje a dialogy jsou uspávající a nicneříkající. Pokud u vás nemá Fellini dveře otevřené, je dost možné, že ani další experimentátor neuspěje, a jaký je La Grande bellezza skvostný reprezentant Sorrentinovy tvorby! Ještě nikdy nebyla italština ve filmu libozvučnější, a ještě nikdy jsem tak dlouho u filmu nespal. Užijte si to, kdož chcete, ale Oscara za zahraniční film prosím ne! Ještě tak vypátrat, jak se jmenovala kráska u majáku... (15.12.2013)

Nerad bych toto oceňované dílo shazoval, ale mě se tyhle italské, snobské snímky plné povrchních zbohatlíků, vždy příčily. (21.12.2013)

Niekto to tu nazval prehliadka plesnivcov a asi tak sa to dá aj vnímať. Umenie vizuálne odpudzujúce, keby tu Sabrina Ferilli nevystavovala svoje telo, čo bola zvyknutá po celú svoju kariéru, zrejme by ten vizuál ostal prehliadkou dlhých nosov starigáňov, čo sme sa mnohokrát mohli z profilového záberu možnosť presvedčiť. Jediné, čo tu bolo ešte pekné boli vonkajšie zábery na budovy za sprievodu peknej hudby, či už husľovej alebo klavírnej. Inak ide o dekadentné umenie podporované zase len spomínanou nahotou a chlapi, čo nevyhnutne potrebujú modrú tabletku, sa na to len mlsne pozerajú a vedú nekonečne dialógy o tom, že vlastne na staré kolená im prišlo na um, ako robia veci, ktoré vlastne robiť ani nechcú a že kde by strčili svoje nadbytočné milióny. Posolstvo alebo pointa filmu mi priniesla odmocninu z nuly a za atraktívnu som nepovažoval ani storočnú bezzubú mníšku, tak sa hodila skôr do Conjuringu. Mne inak z tej smotánky bolo aj úprimne nevoľno. (21.01.2021)

Obrazová pastva pre oči pre najväčších pôžitkárov filmov,pre ktorých nie sú len zabitím času,ale hľadajú v nich umenie,ktoré Paulo a Toni ponúkajú na podnos každému,pre koho platí toto pravidlo... (11.03.2014)

Neskutečná energie, skvostná kamera - velká nádhera! U nové generace La dolce vita jsou orgie out, stárne s větší grácií a trvalý úpadek rozhání vírem skupinového tance na mondénních večírcích - a Koloseum dál tiše zírá... Hlava mi jde kolem, oči přecházejí, v uších hučí - světský klokot i duchovní očista, ryzá současnost i šepot věků, velkoměstský šum svistu i spořádanost přírody, euforie a náhlé ztišení - ten film s vámi bezostyšně manipuluje, stejně, jako život se svým uživatelem Jepem, i jemu na velkou nádheru padá stín nicoty a smrti, a ani návrat k čistotě vzpomínek nezastaví setrvačnost bytí, které už nemá sílu měnit... Zmatenost mého komentáře je odrazem frenetičnosti snímku, je čistě pocitový, nejde popsat, dá se jen vnímat - přesně, jak pravila performerka v interview: "Jsem umělec, nevysvětlím ti ani hovno" (11.01.2014)

Audiovizuální nálož roku. Film, u kterého bohatě stačí pouze povrch, aby si ho vnímavý člověk dokonale užil (navíc do hloubky to stejně beztak příliš nejde - a to není výtka, spíše naopak, sám Sorrentino řekl, že je to v podstatě velmi jednoduchý film...celou dobu mě napadalo, že je to o ničem a zároveň o všem. Ale kolik je filmů, které jsou o ničem a kolik o všem? A jsme u toho.). Někdo, kdo natočí něco, co alespoň v první půlhodině působí jako naprosto neuvěřitelné zjevení (než si na to divák s vytřeštěnýma očima a celým tělem rozechvělým výtečnou hudbou pomalu zvykne), si zaslouží všechen respekt a titul jednoho z nejlepších současných (nejen) evropských filmařů. Sorrentino jím je (jeho naprostá suverenita snese srovnání snad jenom s P.T. Andersonem). Snad nejvíce mě ovšem překvapilo zcela nečekané množství skvělého a vkusného humoru. Tak dobře a upřímně jsem se v kině už dlouho nezasmál. Navíc klasicky výborný Servillo a jeho dikce (jasně, není to Mastroianni - jo, porovnávám neporovnatelné, ale já s tím srovnáváním Felliniho a Sorrentina nezačal :). Po slabém This is must be the place se s La Grande Bellezza vrátil na vrchol. Nemám ten výraz rád, ale řekl bych, že podle celkového feelingu samotného filmu i kolem něj máme před sebou něco jako "instant classic". Nezbývá než doufat, že tento rejža odolá vábení hollywoodských dolarů a bude i nadále tvořit v Evropě. (08.07.2013)

La Dolce vita 2013, jen je všechno rychlejší, extrémnější a člověka už dnes nešokuje ani performerka s červeným ohambím, která si rozbíjí hlavu o zeď. Zatímco ale Marčelo pomalu upadá a nevšímá si, jak se mu vše sype pod rukama, bonviván Jep si je prázdnoty dobře vědom a povýšil ji na svou životní filozofii. Chudoba se žije, o chudobě není třeba mluvit. On si ale vybral druhou stranu a přestože by možná mohl být šťastný, kdyby se svou družkou u televize popíjel červené, on půjde spát až za svítání. Přestože jsou opuletní večírky většinou trapné a bizardní, sem tam mezi nimi ona nádhera života probleskne. Nádhera života ze života, bohužel z toho našeho. Zdravím všechny své kavárenské povaleče, třeba se taky časem propracujem k apartmánům naproti kolosea. Alespoň, že my ještě nejsme staří a třeba se dokopem k něčemu většímu než akademicko-intelektuálním rozhovorům... V tomhle jsem zatím Marčelo, tak snad ještě na pláži slyším. (07.11.2013)

Chuťovka! KONEČNE sme sa s Paolom Sorrentinom aj Tonim Servillom stretli a "sadli sme si". La Grande Belleza je filmom, ktorý chcem vidieť minimálne ešte raz, aby som tú opulentnosť (v záberoch, strihoch, všetkých tých party, drobných detailoch, rozmaroch, vychytávkach, presahoch, dialógoch) dokázal ešte lepšie vstrebať a vychutnať si to. Jeden z filmov, ktoré keby mali aj dvojnásobnú dĺžku, tak na to pozerám s otvorenými ústami a vstrebávam každú scénu, každú vetu. Prekvapujúco ohurujúci film! 4,5*/5 (21.01.2015)

Film, ktorý v podstate nie je o ničom konkrétnom a dal by sa jeho dej preto možno ťažko prerozprávať. Ale o to ľahšie sa dá pochopiť, že je proste o živote. Zobrazuje útržky jedného z nich. A že je to práve bohémsky život starnúceho snoba nepokladám za nevýhodu. Aspoň to nie je len pohľad do zrkadla. Je to výprava na nekonečné večierky v Ríme, medzi nekonečné zástupy osobností, s nekonečným nánosom zdvorilostných aj nezdvorilých slov. Aké je to poznať každého? Takmer také smutné ako poznať budúcnosť. Prázdne, ako preplnené večierky starnúcich celebrít, ktoré vykypia cez palubu až na vlastný pohreb. A tým čo ostali, zostane len nostalgia. Bledý sentiment. Spomienka ako zo sna. _ A pre mňa opojný zážitok, ktorý stále ešte pôsobí. Keď sa pocity ustália, možno niečo doplním, ale už teraz viem, že tento Sorrentino mi bol bližší ako ktorýkoľvek Fellini. (31.12.2013)

Príbuznosť s Felliniho Sladkým životom je očividná, obaja autori si vzali na mušku mondénny svet rímskej smotánky, pochopiteľne, každý iným sposobom a vo svojej dobe. Určitá paralela sa však ponúka, kdežto hrdina z Felliniho opusu sa snaží dostať do jagavého sveta, súčasný Sorrentiho hrdina Jep tento svet už ochutnal a chce opustiť tento svet povrchnosti a pretvárky. A robí to úžasným sposobom s nadhľadom, istým ostrovtipom a pravdovravnosťou, ale naráža aj na vlastnú slabosť, lenivosť a ľahostajnosť takú charakteristickú pre talianskú spoločnosť a toľkokrát opísanú v knihách či filmoch. Mne sa táto Jepova cesta páčila, ponúkla hudobno - obrazovú nápaditosť a príjemne komickú, podmanivú atmosféru hoci nastoľovala vážne otázky. (12.01.2014)

Jak pravil Sorrentino, je to dlouhé a jednoduché a v tom je hlavní síla Velké nádhery. Ostrovtip srší z každé výměny dialogů mezi stárnoucími intelektuály, uhrančivý vizuál a nekončicí kamerové jízdy podpořené perfektně vybranou hudbou berou dech. Sorrentino jako Fellini jednadvacátého století. (01.07.2013)

Nádhera. Velká nádhera. Skvostně natočená životní nuda. Poetická dekadence římské smetánky. Dokonalá kamera a střih. Dokonce mě to snad dokope i k Fellinimu. Nevšední a krásný zážitek. 9/10 (13.11.2013)

Vypadá to krásně, snaží se to předat nějaké poselství, ale ze všeho nejvíc - odcházel jsem z kina, a jediné co jsem měl v hlavě byla závist - tohle přesně museli zažívat naši rodiče pokaždé, když přišel nový Felliniho, Antonioniho nebo Bertolucciho film - skvělé řemeslo a propracovaný obsah. Možná ke konci trochu delší, ale odcházíte s pocitem, že jste ty dvě hodiny nepromarnili. A je skvělé vidět naplněné kino u evropského filmu! (18.12.2013)

Řím je překrásné město s divokou historií, ale lidé, kteří v něm žijí (aspoň dle tohoto filmu) jsou křehké skleníkové květiny uzavřené v kleci z vlastních impotentních řecí o umění, politice a ideálech, přičemž jejich proklamace jsou často v přímém rozporu s tím, jak ve skutečnosti žijí. Stárnoucí hrdina se v průběhu několika dní s touto skutečností vyrovná a snad si i lépe vychutná okolní krásu, která přesahuje vše, co on při svém spíše bezcílném proplouvání zvládl vytvořit. _____ Režisér odkazuje na Felliniho při všech možných i nemožných příležitostech, ale je to jen samoúčelné opájení se obrazy. Častokrát jsem si připadala jako diváci na té prapodivné performanci, kdy se nahá umělkyně rozběhne proti vidauktu a flákne se o zeď do čela. Je to chorobný způsob sebevyjádření, který nevyjadřuje tak naprosto nic, až i sama umělkyně neví, proč to vlastně dělá. Drsných i vtipných momentů je pomálu (i když, pokud se dostaví, jsou fakt dobré) a spíš mi připadalo, že se film stává tím, čemu se vysmívá: prázdnou exkluzivní existencí. Nudila jsem se. /20. 1. 14./ (20.01.2014)

Jakýsi pokus o moderní Sladký život, bez oné nejednoznačnosti Felliniho filmu a bez onoho prostoru pro tvorbu vlastního názoru. Vlastně vše je dané, a to, že je film ovzláštněn různými formami vyprávění a matoucími střihy, z něj ještě umění nedělá. Vynikající je kamera, ale to by film musel být dokumentem ve stylu Godfreyho Reggia, pak by mne to skutečně zaujalo a měl bych možná pocit, že nejsem manipulován k zaujetí stanoviska. Dialogy jsou občas zajímavé se zajímavými postřehy, jindy plytké a prázdné, nevím, jestli schválně nebo se to prostě vymklo z ruky a má jít o umění, ale každopádně dokážou unudit k smrti. Nemám moc rád filmy, které nudí a chybí jim větší vnitřní struktura. Také tento film má jisté momenty, jež by se dalo považovat za zvraty, ale vůbec na nich nestaví, nepracuje s nimi, upozaďuje je, a tak vyniká především ten tok nudných scén. Ano, život smetánky je také nudný. No a co? Nechci to sledovat dvě a čtvrt hodiny. Chci příběh, něco nosného. Jestliže je jedna z myšlenek nakousnuta ve 45. minutě, a dořečena 15 minut před koncem, je to na mne jako diváka moc velký rozptyl. Hezké je odhalení církevního prostředí, kdy místo duchovní posily se člověku od kardinála dostane spíše receptu na kachnu s pomeranči. A btw, memento mori, lidi. (16.03.2014)

Ten film jsem viděl postupně, po kouskách, vždycky jak jsem na něj náhodně natrefil na kanálu FilmEurope, kde ho zjevně pravidelně opakují. Moc jsem ho nepochopil, což není nutné chyba tvůrců. Strašně moc se mi líbil vizuálně. Něco tak hezkého jsem v českém filmu asi nikdy neviděl. Třeba scéna na pohřbu nebo při příjezdu té slavné staré jeptišky, to je fakt paráda. A ta hudba.... Jak říkám, nevím doteď, o čem to bylo, ale pro oči to je fakt pastva. (09.05.2020)