Režie:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Lele MarchitelliHrají:
Toni Servillo, Sabrina Ferilli, Carlo Verdone, Carlo Buccirosso, Isabella Ferrari, Giorgio Pasotti, Franco Graziosi, Serena Grandi, Luca Marinelli (více)Obsahy(1)
Po obrazově i hudebně atraktivní road-movie Tady to musí být (2011) sahá Sorrentino po osvědčených prostředcích svého jedinečného filmového stylu a opět přináší vizuálně podmanivé komediální drama o hledání smyslu vlastní existence a smíření se s věčně plynoucím časem a stárnoucím tělem. Příběh stárnoucího spisovatele a novináře Jepa zasazuje Sorrentino do prostředí "třpytivé" vysoké smetánky podmanivého Říma a po vzoru filmových velikánů Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho podává kritiku současné společnosti, žijící v povrchnosti, přetvářce a zaslepenosti. Zoufalý Babylon zbohatlíků, politiků, zločinců, filmových hvězd, umělců, intelektuálů, ale i komplikovaných i nestálých vztahů ožívá v starověkých budovách a gigantických vilách Říma a sledujeme ho očima rozčarovaného Jepa, věčně se utápějícího v poháru gin tonicu a ve víru nekonečných party. A nad tím vším stojí Řím jako krásná, avšak mrtvá diva. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (503)
Krize jako póza, krása jako jediný princip výstavby. Někdy to funguje báječně (úvod a závěr), jindy je to prázdné, ostentativní, zbytečně výřečné a křečovitě teatrální. I kousavá ironie vychází tak nějak napůl. Sorrentino je výtečný inscenátor, ideu nostalgického hrdiny v krizi ale na rozdíl od niterně prožitých a v každém akordu přesných Felliniho "římských fresek" realizuje mnohem méně přesvědčivě, o to však polopatičtěji a křiklavěji. Film, který si hraje na klasiku stejně jako si hrdina hraje na blaženého světáka. Sorrentino už natočil o řád lepší, byť méně přítulné věci. ()
Film jako esence výtvarného umění, snad srovnatelný jen s Kubrickovou Vesmírnou odyseou, se rozpadá do střepin ještě drobnějších, než Godardův Socialismus. A podmanivá hudba je poněkud méně podmanivá, než Lelouchův hudební doprovod kteréhokoliv jeho filmu. Až smyslně krásný vizuál nedokáže porazit absenci kompaktního příběhu, což lze Sorrentinovi odpustit snad jen tehdy, když diváka provádí coby něžný dokumentarista ulicemi Říma, kterých se kamera hebce dotýká, a dává nám dýchnout jejich vůně. Velká nádhera pro obdivovatele obrazu jako vrcholné formy umění. ()
Film má kopec vydarených scén, ale aj tých menej vydarených, ktoré mne ani nedávali zmysel .. a veľa zaujímavých myšlienok. A je možno strašne dlhý, ale mňa to od začiatku do konca bavilo .. úprimne. A jedno musím Paolovi uznať, a to je jeho skvelé estetické cítenie .. lebo natočil fakt veľkú nádheru. ()
Místy bych to, hlavně skrze život hlavních postav, nazval spíše Velká prázdnota. Ale nejdříve si zabilancujeme, když tak činí i hlavní hrdina. * I. Prosinec 2011, dospívání: uspořádal jsem rodinný silvestrovský program s podtitulem bavíme se vždy a všude. * II. Léto 2012, rodinná dovolená v Tunisu: po večerech animátorská i taneční zábava a jedna z často hraných písní (u níž jsem obvykle navzdory nadšení ze všeho ostatního odcházel) bylo hlasité disco, v němž zpěvák řval něco jako Ryba! Ryba! Ryba! Jak stylové si tu píseň po letech připomenout díky velkolepé scéně ve filmu Velká nádhera!! * III. Prosinec 2014: Stužková! Na taneční zábavě zní remix starého slovenského hitu Jaj, Zuzka, Zuzička (ti, co to spáchali, se zajímavě jmenují Mafia Corner). Uprostřed čtyř minut tuc-tuc dunění se dokola opakuje pouze první sloka bez jedinkrát zahraného refrénu. Považoval jsem to za hudební paskvil a podvrch. Ve filmu zní remix italského hitu A far l'amore comincia v úplně stejném principu, až jsem chtěl tvůrce pochválit za trefný obraz remixové hudby, než jsem zjistil, že tento remix vznikl už 2 roky před filmem a je tedy spíše možné, že MC (nikoliv Marvel Comics, ale pořád Mafia Corner) se naopak inspirovali. * IV. Rok 2022, po letech: V jednom textu narážím na výraznou zmínku knihy o tom, jak se coby moderní lidstvo máme tendenci hlavně bavit a ubavit se až k smrti. Děsivé, ale trefné. * VI. Květen 2023: Konečně vidím tu Velkou nádheru! Jak ji se vším a různými zkušenostmi zhodnotím? *** (0) Ve více komentářích narážím na dojem, že sledování smetánky z italských večírků a její lítosti nad prázdným životem v době stáří nemá pro mnohé diváky žádný přínos. Kupodivu se ani moc nepřidávám, neb jsem sám došel k zajímavé reflexi (bylo toho víc!) i těšení, že nad podobně prázdným životem snad nebudu vzlykat a že do něj ani přes příležitostní účasti na nějaké té slavnosti, poučen nespadnu. (1) Vizuál v nejedné scéně nádherný, zvláště snímání italských ulic a památek... zde je ta Velká nádhera! Leč skoro v ničem dalším jsem ji nespatřil. (2) Nejednu scénu jsem už viděl dříve a bavilo mě je vidět znovu v rámci celku. Některé scény jsou nezapomenutelné, jinými jsem se však pronudil. (3) Dialogy umělců intelektuálů nám o těch postavách naštěstí dost říkají... spisovatel jednoho románu s monotónním životem, spisovatelka 11 románů (+jedné knihy o Straně), ale jakým způsobem prosazených a vydaných(!)... i přítomnost hudebníka měla co nabídnout a prázdnějších intelektuálních keců, jaké by mě štvaly, naštěstí bylo pomálu. (4) Atrakce: vrhač nožů dechberoucí.. holčička s barvami totální psycho, ale s krásným výsledkem.. nezvyklá „olympijská disciplína“ skoku do zdi? Zvrhlost! (5) Jenže čím dál víc mi docházelo: ty chvilkové prvky zvrhlosti i monotónní prázdnoty mají své opodstatnění v tom, co film chce zobrazit. Přinesl dost zajímavého (a bylo toho opět víc!), sám o sobě je místy velkým zážitkem, až jsem měl pocit, že by mě díky vybraným scénám mohl časem bavit i znovu. Jenže jsem nezmínil největší výhradu: (6) Sice tu nechybí souvislejší děj, ale je strašně roztříštěný do série spousty střípků a formy, která místy uchvacuje, jindy některými čistě formálními nápady mi celkový dojem rozmělňovala. Začnu u neutrálních 3* a uvidí se, nakolik (ne)budu mít v budoucnu chuť sledovat Velkou nádheru i opakovaně. (7) Díky nápaditější formě, „kratší“ stopáži a souvislejšímu ději pro mě určitě ztrávitelnější, než Felliniho Sladký život. [60%] () (méně) (více)
,,Hledal jsem velkou nádheru, ale nenašel jsem ji. '' ----- Nesouhlasím s citátem z filmu, já ji našel! Tohle bylo maximální, strhující! Vnímavého diváka již jen pár záběrů spolehlivě přiková k obrazu. Souhlasím, že na film je nutno se naladit. Těch 141 minut střípků ze života římské smetánky, kterými nás provází unavený a životem otrávený stárnoucí spisovatel Jep může být někomu dlouhých. Navíc některé střípky jsou opravdu malé a těžko pochopitelné. Jef sám ač se všeho účastní či dokonce některé párty sám organizuje je tímto způsobem života již unaven a spíše ze setrvačnosti vláčen. Udržuje si však zdravý odstup i bystrý zrak pozorovatele. Rád se dívá a rád přemýšlí což jej však stále více žene do pocitu prázdnoty, osamění a pocitu opovržení k současné smetánce Říma. Ta prázdnota natáčená v neskutečných palácích a chrámech pak na diváka působí až neskutečně tíživě. To jen ale z pohledu Jefa. Problémy zbohatlíků mne nechávaly chladným a pozoroval jsem je stějným okem jako Jef. Film mne dostal něčím jiným. Byl jsem unesen kamerou. Co záběr, to vypilovaný obraz k dokonalosti. Vše je navíc podbarveno až neskutečnou hudbou, což mne donutilo si dokonce sehnat soundtrack. Skladby jako Lento nebo The Beatitudes jsou až neskutečně nádherné! Za zvolenou hudbu opravdu tleskám. Film posunula ještě kamsi výš. Tohle byl úžasný zážitek a mně se po Římu opravdu zastesklo. Úplně jsem cítil vůni Tibery i vlahý noční vzduch přinášející ochlazení do sluncem rozpálených ulic a budov. Slyšel jsem cikády v cipřišových zahradách i křik racků přilétajících od Ostie. Mám děsnou chuť tam do věčného města zase jet. Tohle dílo budu muset dát určitě ještě jednou jednou, ale už teď je to za 5 klíčů z kufříku! * * * * ()
Galerie (40)
Zajímavosti (7)
- Film je venovaný pamiatke slávneho talianskeho hráča rugby a tiež novinára Giuseppe D'Avanza - dobrého priateľa režiséra Paola Sorrentina, ktorý zomrel počas produkcie filmu. (MikaelSVK)
- Pôvodná verzia filmu mala pred zostrihaním až 190 minút. (MikaelSVK)
- Performance, kterou ve filmu předvádí postava Talia Concept (Anita Kravos), je zjevným odkazem na tvorbu umělkyně Mariny Abramović. (Rob Roy)
Reklama