Velká nádhera

Epizódky z života rímskej smotánky, ktoré sú samé o sebe filmárskym glamourom. Obrazový klienot, abstraktný nielen vizuálne, ale i obsahovo. Na jeden raz sa to vstrebať nedá, to množstvo myšlienok a reflexií vyžaduje opätovné zhliadnutia. A aj keby ste ich opätovne stále všetky nepobrali, zostanete atmosférou a eleganciou filmu omámený. Súhra kamery a strihu, nad ktorou zostáva rozum stáť. Sorrentino je mimozemšťan. Úvodná diskopárty Veľkej nádhery schováva celého Veľkého Gatsbyho do vačku. (05.07.2013)

„È solo un trucco.“ Sorrentino navazuje tam, kde Fellini skončil. Výměna pohledů mezi Jepem a dívkami z klášterní školy, oddělenými od hrdiny mříží, nápadně připomíná závěr Sladkého života. Zatímco ale Marcello do světa římské smetánky teprve pronikal, Jep Gambardella již pronikl, prozkoumal a (pozdě) pochopil, že autentický život se odehrává na druhé straně. Na druhé straně nejen ve smyslu prostorovém, ale i časovém – útočiště před všeprostupující prázdnotou hrdinovi skýtají vzpomínky na dětství, kdy ještě nevěděl, kdy teprve poznával. Jestliže jej jeho flâneurovské bloudění, jehož jsme svědky, něco naučí, pak skutečnosti, že sami sebe a svůj vlastní příběh popřít nemůžeme. ___ Nikoli přímá konfrontace s náboženskými symboly, ale setkání s nevinností (dívky, líbající se milenci) a s plynoucím časem (časosběrný fotografický projekt), krátká nahlédnutí do reality, která je stejně prchavá jako krása nebo láska, jsou duchovně nejhodnotnějšími okamžiky Jepovy profánní existence. Pár vteřin trvající střetnutí Fanny Ardant, která si s sebou elegantně nese postavy ze všech filmů, v nichž kdy hrála, vydá za hodinovou návštěvu kostela. Během těchto momentů si Jepe snad uvědomuje, že možná zná každého a může se dostat kamkoli, ale že pro něj přesto zůstávají hodnoty těžko dosažitelné, o něž má smysl usilovat. ___ Velká nádhera je filmem doby a společnosti bez narativního potenciálu. Veškeré příběhy již byly odvyprávěny, zbývá jen cyklické přehrávání známých situací, mechanické obměňování herců, rolí a rekvizit. Všechno, pohřeb nevyjímaje, je pouze performance. Čas a pohyb se staly irelevantními. Sorrentino přesto dokázal natočit o světě popírajícím dvě základní charakteristiky kinematografie film pulzující životem. Byť jde o život, který nemá směr. ___ Díky neustávajícímu pohybu kamery, překvapujícímu střídání typů záběrů (různé druhy jejich návaznosti by vydaly na samostatný rozbor), vsazování nečekaných objektů do mizanscény a živému soundtracku, který nedělá rozdíly mezi Bizetem a italským popem, nepřestává Velká nádhera plynout a nedovolí vám odejít z kina, dokud skutečně nedozní poslední tón. Teprve poté můžete zpracováváním naznačených myšlenek začít vyplňovat prázdný prostor, který před vámi byl rozprostřen. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, Sandiego (30.10.2013)

"Typický art," chtělo by se napsat, ale protože se nerad vyjadřuju ve frázích, přïšel jsem na to, že pro tento typ snímku musí být divák naladěn na tvůrčí záměr víc, než u jiných, jinak onen nefilmový styl, jak vystřižený ze sbírky citátů, unaví. Počinu si vážím, ale o odcizení uprostřed opulentních orgií se dá točit i uvážlivěji. (07.02.2014)

Velká nádhera. Husí kůže zhruba třetinu z mohutné dvouapůlhodinové stopáže. A to jsem nepohodlně seděl na schodech. (KVIFF 48) (10.07.2013)

Možná kdyby film byl kratší, udeřil by ještě s větší intenzitou, ale zase si myslím, že délka filmu má svou podstatu kvůli jedinečné atmosféře. S každou přibývající minutou zabírala Velká nádhera větší a větší prostor v mé hlavě. Na Velkou nádheru se krásně kouká a ještě krásněji se poslouchá. (09.12.2013)

Skrz-naskrz snobský výsmech zo snobizmu. Ale je to hypnotické, pocitové, elegantne natočené a plné úžasných ksichtov a zábavných figúrok a motívov. Jakubisko by za taký film obetoval Deanu Satanovi. (17.12.2013)

Hromada myšlenek, kopa názorů a brutální směska filozofování. Do toho vizuálno, nad kterým se musí rozplynout nejedna oční bulva. To všechno beru, ale zároveň to na mě při prvním shlédnutí nebyla vůbec jednoduchá filmařina. Určitě si to pustím ještě jednou...někdy. Teď prosím, dejte mi čas, abych si pořádně uvědomil to, co jsem vlastně viděl. Velká nádhera je šílená kritika jedné společnosti. Pomíjivosti, arogantnosti, marnotratnosti...a některé scény svým šílenstvím nevypudím z hlavy nejspíš nikdy. (04.01.2014)

║Rozpočet €9,2milióna║Tržby USA $91,054║Tržby Celosvetovo $12,364,000▐ niekto chcel byť strašne originálny pri tejto hre na umenie, kde chcel odovzdať úžasnú výpoveď hýriaceho starca doplnenú s vizuálnym podmazom ale postupne to len čoraz viac nudí keď sa to výdatne nikam neposúva, prehodnotený film /40%/ (30.11.2013)

Krize jako póza, krása jako jediný princip výstavby. Někdy to funguje báječně (úvod a závěr), jindy je to prázdné, ostentativní, zbytečně výřečné a křečovitě teatrální. I kousavá ironie vychází tak nějak napůl. Sorrentino je výtečný inscenátor, ideu nostalgického hrdiny v krizi ale na rozdíl od niterně prožitých a v každém akordu přesných Felliniho "římských fresek" realizuje mnohem méně přesvědčivě, o to však polopatičtěji a křiklavěji. Film, který si hraje na klasiku stejně jako si hrdina hraje na blaženého světáka. Sorrentino už natočil o řád lepší, byť méně přítulné věci. (02.07.2013)

Mistrně natočeno. Plné vysoce estetických záběrů snímané dynamickou kamerou. Vizuálně opravdu velká nádhera. Bohužel je to film o znuděných důchodcích z římské smetánky, jejichž problémy jsou mi cizí. Zahrané je to perfektně a hlavní hrdina je i docela cool, přesto mě to po celou stopáž nedokázalo zaujmout a bylo mi pak už jedno jestli na něj v sebedokonalejším záběru vykoukne padesátiletá striptérka, žirafa, polozombie jeptiška, nebo snad panenka Maria. Sdělení, že je všechno trik nebo co, šlo opravdu mimo mě a vždycky bych si radši vybral tématicky spřízněné La Dolce Vita. Už jen kvůli faktu, že tam jsou alespoň hezké ženy a nejmladšímu herci není padesát. (09.08.2014)

4x kino a teď si dám od filmu pár let odpočinek. Paolo, děkuju! Masterpiece. (13.07.2013)

Středně velká nádhera skoro jako "za starých časů." (21.12.2013)

,,NAŠE ŽIVOTNÍ POUŤ JE ČISTĚ VYMYŠLENÁ. V TOM TKVÍ JEJÍ SÍLA. NARODÍME SE A ZEMŘEME. LIDÉ, ZVÍŘATA, VĚCI. VŠECHNO JE TO VYMYŠLENÉ.…“ /// Sedím a tupě zírám. Japonec chcípne při prohlídce památek za zvuku vážný hudby (srát na to, je jich jako sraček…), pak dýza, míchání zvuků – páč Jep má 65- a hromadná taneční scéna. Ptáci, Slunce, nahá ženská zabalená do plátna skáče do zdi za potlesku umění milujících, na louce sedících, hipíků. Filozofující Jep, kameraman i režisér. Příběh o stárnoucích snobech z vyšší společnosti, cejtících prázdnotu, o fantasmagoroidním umění, o … prostě o věcech, který nechápu a nevzbuzujou ve mně vůbec nic. Nic. KURVA NIC! Umění, ve kterým bych spíš našel známku punku, než filmařinu. Ale třeba to vo tom je. Nemůžeš rozumět filmu, když nepochopíš VELKOU NÁDHERU! (nádhero!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Federico Fellini a Michelangelo Antonioni. (Ne vole, to nejsou ti vod Fantozziho!) 2.) ,,Pička“ (ty seš dneska nějakou outlocitnej…) pro mě znamená jen páchnoucí obydlí starejch lidí. 3.) Thx za titule ,,retvi“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (16.11.2013)

Fellini pro nové tisíciletí aneb óda na Řím a život místní smetánky zaobalený do portrétu starého seladóna, který bilancuje vlastní život a současně zpřítomňuje otázky po podstatě umělecké tvorby, autorské osobitosti i víry. "Velká nádhera" svým stylem na hraně podobenství, snu a magického realismu nevyhnutelně evokuje Felliniho klasiky "Sladký život", "Osm a půl" a "Řím", ale v žádném případ není jen jejich kopií či plagiátem. Prostě jen ve stejném duchu pojednává o totožných tématech, nicméně s ohledem na věk a misantropickou náturu hlavního hrdiny se zaměřuje na odlišné prvky a hodnoty. (27.06.2013)

// Reflexe par excellence. Stylová, svěží, doplněná o fantastický soundtrack, prvotřídní herecký výkon Tonyho Servilla a nádherné prostředí high-life Říma. Vůbec se nedivím, že mi to tak imponovalo. 10/10 (21.01.2018)

Zcela jistě je Velká nádhera vizuální skvost, kde mně jedna projekce určitě nestačí. Jen mám trochu ambivalentní pocity z faktu, že po té příběhové stránce se mně pod kůži nedostal na 100% a to je moc velká škoda. Možná, že kratší stopáž bych při tak hutném filmovém zážitku tentokrát přivítala. Ale uvidím při druhé projekci někdy v budoucnu. Ovšem Toni Servillo byla určitě správná volba pro stárnoucího spisovatele Jepa s jeho úvahami o životě a lidech s kterými přišel do styku a to všechno v jedinečné a neopakovatelné atmosféře, jakou jsem dlouho nezažila. (28.11.2013)

Na danou otázku mi od dětských dob moji přátelé dali vždy tu samou odpověd' ... "pička". Spousta myšlenek vyjádřené nejen v obraze (v hlavní postavě Jepa), ale i v naší mysli. Při sledování Grande bellezza vnímáte nejen každou maličkost, každé slovo Jepa, každý nádherný záběr v nádherném prostředí, ale i každý hudební motiv daný přesně na kůži. Možná během sledování se vám zobrazí celý váš život, možná v některých otázkách nenajdete tu správnou odpověd', ale určitě po skončení budete mít chut' zajít do nočního města na velkou párty, která vám trochu připomene tu úvodní. Slast myšlenkově propojeného Kubricka skrytá v duši Sorrentina a Servillona. +++ Druhé zhlédnutí v rámci Ozvěny Be2Can, stále neutichající dokonalost. (10.03.2014)

Dynamická, květnatá freska o životě postaršího muže, jehož charakter oplývá jak životní moudrostí získanou věkem, tak upřímnou hravostí se zbytky postpubertálního humoru. Šedesátipětiletý Jep rozdává ironické a sarkastické poznámky na potkání, s ničím si nedělá hlavu, na druhou stranu mu nechybí sebereflexe, uvědomuje si, že zdaleka není vševědoucí a nebojí se i ve svém pokročilém věku přiznat chybu a poučit se. S takto komplexním charakterem je radost prostupovat Velkou nádherou - filmem, jenž svěžím tempem a hutnými dialogy servíruje krásy, divy i bizarnosti dospělého života. PS: Zejména po druhém zhlédnutí oceňuji fantastickou audiovizuální složku, některé obrazy by se daly z filmu vystřihnout a pověsit! 9/10 (18.07.2013)

Nevím proč, ale tenhle film na mě působí mrtvě, neživotně. Přitom já ulítávám na metafilmech, které se obracejí do minulosti a historie kinematografie, když mi přijdou povedené. Navíc Fellinoho mám moc rád a Dolce Vita od něj úplně nejradši. Ale tohle je jenom zastydlá, řemeslně slušná z nouze ctnost, co se mi snaží vetřít do přízně líbivými obrázky. Fakt že ne, po hodině už to jenom nudí. Navíc se Sorrentino, stejně jako v minulém Tady to musí být, snaží dát velmi okázale "návod na život", což mi přišlo svou polopatičností až trapné. (A Fellini to nikdy nedělal - vůbec si, a můžete to nazvat mojí namyšleností, myslím, že Sorrentino Felliniho moc nepochopil. Fellini nebyl artový kýčař, co záměrně natahuje filmy a utápí se v jejich sebou nabízené kráse.) (30.12.2013)

Možná špatné rozpoložení, možná neznalost Felliniho, možná přílišné množství barev, možná problém s hudbou.... ale zkrátka La Grande bellezza mi přišla natolik těžkopádná a uondaná, že jsem u ní usla. // Kritika vyšší společnosti? No, možná proto mě to nebavilo. Ten svět je mi totiž natolik vzdálený, že do něj nemůžu proniknout skrze dvou hodin. // Ano, Řím je mrtev. Zůstal jen zápach a špína. // Možná ji dám ještě někdy v budoucnu šanci, jak tady tak čtu o krásných freskách, jedinečné atmosféře, kvalitě... Prozatím však Sorrentinova filosofování stačilo. (09.01.2014)