Am Anfang war das Licht
In the Beginning There Was Light
Obsahy(1)
Režisér Straubinger se ve svém dokumentu snaží odpovědět na otázku reálnosti bretharianství, tedy možnosti žít bez jídla. Existuje? A pokud ano, je to cesta pro všechny nebo jen pro někoho ? Podle odhadu je na světě několik tisíc lidí, kteří dokáží žít bez jídla. Co je k tomu vede a co jim to přináší, na to odpovídají někteří z nich. (sator)
(více)Recenze (13)
Jasmuheen je ok. Ten jogín z Alp tiež a aj ten chlapík na začiatku tohto dokumentu. I kopec iných, ale tej vyžratej Ruske sa mi veriť dvakrát nechce. No a to, že ľudia hladujú je podľa mňa preto, lebo nevedia ako usmerniť svoju pozornosť. Dal by som i päť hviezdičiek, ale chýbali mi tam rôzne demonštrácie energie u tých čínskych taoistickch majstroch, čo by nebolo na škodu a záver už bol trochu príliš vedecký a nezaujímavý pre mňa osobne. ()
Potěšilo mě, že je autor člověk, který se do dané problematiky ponořil ze stejného důvodu jako já - ze zvědavosti. Již mnohokrát jsem si vyzkoušel, že člověk je pánem svého těla a myslí dokáže své tělo přimět k neuvěřitelným věcem, které současná věda prozatím označuje jako nevysvětlitelné až magické, i když to má s magií dle mého názoru pramálo společného. Důkazem nechť je kupříkladu to, že se lze ke stejnému bodu dostat ze zcela odlišných směrů a vůbec nezáleží na tom, jaké božstvo a jakou magií ten svůj směr daná kultura obalila. Autor uchopil toto téma zcela nezaujatě. Když se nad tím člověk zamyslí, tak jídlo a pití je nezbytné minimum, které musí mít člověk zajištěno pro přežití, takže ho nutí vstát ráno do práce, či vykonávat jinou formu placené aktivity. Když se člověk oprostí od nutnosti jíst a pít, tak se teprve tehdy stane zcela svobodnou bytostí, kterou přestává být možné si ochočit, protože už pro ni neexistují donucovací prostředky. Dokument nikomu nestranní a pouští ke slovu všechny lidi, které se mu podařilo shromáždit a neodmítli mu poskytnout rozhovor. Z informačního hlediska teda super. Dokument by se mohl klidně jmenovat "Vše, co jste kdy chtěli vědět o bretharianství, ale báli jste se zeptat". Technické zpracování trošičku kulhá a dokument vůbec nepůsobí na svůj rok vzniku, nýbrž na materiál z 90. let. Jak už to se zajímavými a těžce netradičními životními směry bývá, lidé se na ně vydávají z různých důvodů. Jedni z ryze duchovních důvodů (Prahlad a ten alpský jogín) - jediní dva, kteří mě přesvědčili, že dosáhnout něčeho takového je možné, ale chce to jít velmi hluboko do sebe a člověk to určitě nezvládne za několikrát zmíněných kritických 21 dní (s velkou úmrtností) Jen jaksi zapomněli tvůrci zmínit, že Prahlad je velkým milovníkem kávy a nechce se mi věřit, že se alpský jogín občas nenaloká vody z tamních jezírek při ranní koupeli. Každopádně těmto dvěma věřím, a to nejen proto, že je na jejich čelisti moc dobře znát, že už se velmi dlouho do ničeho nezakousla. Zbytek vyobrazených je taková všehochuť. Od domácích experimentátorů, přes vědce až po feministky, které na atraktivnosti tohoto fenoménu postavily svoji kariéru a zajišťuje jim živobytí. Všechny spojuje jedna věc - jen tak mezi řečí se zmínili, že i když jsou naprosto svobodné bytosti, které vůbec nemusejí přijímat fyzickou potravu v pevném ani kapalném skupenství, tak si přeci jen tu a tam dají na snídaní džusík nebo tabulku čokolády - to vám povím, že tohle je brethariánství jako prase. Australanka je podvodnice od podívání, a to člověk nemusí být ani v nejmenším zběhlý psycholog, aby to zpozoroval. Ruska v závěru je poté to samé v rudém provedení. Těm může věřit jen bytost s těžce vymytým mozkem, nebo člověk, který moc věřit podobným věcem chce. Z dokumentu si odnáším mnoho zajímavých myšlenek, které nemám ještě kam zařadit a musejí trošku uzrát i pár zajímavých tipů na několik experimentů. Už z více směrů ke mě přistála myšlenka s prospěšností půstu, s tím, že odmítám hazardovat se zdravím a určitě nevynechám vodu. Jídla se ovšem nikdy nezřeknu, protože to patří k mým úplně nejoblíbenějším aktivitám v životě a zařadil bych to snad i nad sex se ženou, a to dokonce se ženou hmatatelného pulsu. Nechyběl překvapivě ani humor při pohledu na šílené experimentátory čí evidentní podvodnice a podvodníky. Chtělo to trošku potunit zpracování a vyhnout se stereotypu, jinak nemám větší výtky. Každopádně zajímavý počin, který neuškodí vidět vůbec nikomu. Nebojte se jako já ezoterické seance. Autor to celé uchopil opravdu celoplošně, jak to má v podání dobrého dokumentaristy být. Slabší 4 kousky. () (méně) (více)
Tomu, že se dá žít dlouhodobě bez jídla a vyživovat se energií se asi bez osobní zkušenosti úplně uvěřit nedá. Tady sem ale konečně narazil na vysvětlení, jak by to mohlo fungovat. To je asi to nejdůležitější, co sem si z dokumentu odnes. ● Jasmuheen (ta blondýna) je podvodnice. A týden bez vody je neskutečnej hazard se zdravím. Stejně tak 21denní půst bez přípravy. Já si vyzkoušel 3denní půst a přišlo mi to dobrý, tak sem si půl měsíce zodpovědně studoval problematiku a pak sem naprosto nezodpovědně absolvoval extrémní 15denní půst s velkou fyzickou aktivitou a následnou 15denní návratovou stravou, která nastartuje trávení. O tý v dokumentu bohužel není ani slovo, ale přeci jen není o půstech. Každopádně nedodržení návratový stravy může bejt mnohem nebezpečnější než správně provedenej půst. Navíc je mnohem psychycky náročnější než samotnej půst, během kterýho člověk po pár dnech přestane mít hlad. Teď držím od 2. ledna týdenní půst a výhledově se chci dopracovat k 21denním půstům (EDIT: bez problémů zvládnuto v létě 2013). Půsty maj na mý tělo objektivně pozitivní účinky a i psychicky se během a po půstu cítím líp. | ► Am Anfang war das Licht (s anglickými titulky) ()
Biológia demonštrovaná v tomto experimente vyvracia možnosť žiť bez vody a bez jedla. Tí, čo si hovoria „breathariáni” stále jedia a pijú, len pijú a jedia veľmi málo, dávajú si ovocie, polievky pár-krát do týždňa (hovoria tomu „príležitostne” alebo že pijú/jedia „len pre chuť”, majú doma plnú chladničku, mixéry a podobne), čiže je zavádzajúce hlásiť, že sa dá žiť len z prány, keď aj tak prijímajú energiu z potravy. Skôr by sa mali volať zruční manipulátori propagujúci spirituálnu anorexiu, ale to by ich zisky pošli rapídnym pádom. Jashmuheen je jasná podvodníčka. A čo sa týka toho Inda (Prahlad Jani), tak je kritizovaná integrita toho experimentu - krátke momenty kedy zmizol z obrazu kamery, že v zhrnutí štúdie nie je napísané, či voda, ktorou sa kúpal bola vážená pred aj po, aký podozrivo blízky vzťah má dr.Sudhir Shah s komunitou breathariánov (hodnotil aj druhý experiment, čiže sa nedá hovoriť o nestrannosti a objektívnom skúmaní), taktiež Straubinger priznal, že nevidel celý záznam ale iba klipy, pritom ten experiment obhajuje. Michael Werner počas svojho experimentu schudol necelé 3 kilá (6 pounds), mal zvýšenú hladinu produkcie ketónov v stolici, film poznamenal, že sa zúčastnil druhého experimentu ale o výsledkoch neinformuje. „Záleží na tom, jak moc jsou lidé spojeni s přírodou a meditováním, např. v Africe tam na to nemají čas, bojují o přežití a kvůli tomu i hladoví.” to nedáva žiaden zmysel. Práve preto by ich mali naučiť ako sa spojiť s prírodou a meditovať, aby nebojovali o život a nehladovali. „Breathariánství je pro lidi, kteří mají kladný vztah k životu na téhle Zemi,” znova, mali by to Afričanov naučiť. Veď predsa Afričania čo hladujú väčšinu dňa trávia vonku, na vzduchu, na slnku, čiže pre nich mať pozitívny vzťah k prírode a napojiť sa na prírodu by bolo oveľa jednoduchšie než niekomu, kto väčšinu dňa trávi v interiéri a na čerstvý vzduch sa dostane tak na 5 minút za deň čo z domu vyjde do auta a potom z auta dnu do práce/obchodu. To, že breathariánskí guru zámerne propagujú svoje myšlienky ľuďom, ktorí nehladujú namiesto toho, aby zmenili zmýšľanie ľudí, ktorí hladujú, a ospravedlňujú to rôznymi výhovorkami, hovorí veľa o ich úmysloch. Neprekvapuje ma, že breathariánstvu veľa ľudí verí, keďže už mnohí ľudia uverili všeličomu. Nemám problém mať otvorenú myseľ, no vadí mi, keď ľudia klamú, manipulujú ľahko ovplyvniteľných ľudí a dôjde to až k smrti - viď napr. Švajčiarka, ktorá nasledovala rady Jashmuheen, alebo Finn Bogumil, ktorý tiež videl tento film. Straubinger tvrdil, že film je objektívny no sám sa háda s kritikmi, čiže zaujatosť cítiť aj od režiséra. ()
Rozhodně fascinující dokument. Není ani tak důležité, jestli Jasmuheen je podvodnice nebo ne, jako co si člověk z toho celého odnese, jestli se zamyslí nad tím, co všechno jí a pije a proč.. ()
Zda je nebo není brethariánství možné, mám vyřešeno-věta "nemám potřebu nic dokazovat" je mi nejbližší....Dokument se snaží zjistit jak je reálné žít bez jídla. A pokud ano jak na to.Existuje mnoho jevů které jsou neviditelné a přesto jim věříme, stačí jen když je bude nějaká skupina dostatečně dlouho opakovat. Kdo se o tuto problematiku zajímá, se ale v dokumentu mnoho nového nedozví. Přesto že proběhli dvě studie v lékařském prostředí a byla podmínka že studie musí být zveřejněna ani berlínští ani čeští lékaři slib nedodrželi a před publikováním couvli. ()
Dříve si lidé mysleli, že je Země placatá a že na jejim konci je propast přímo do pekel. Dříve si lidé mysleli, že Země je středobodem všeho. Dříve si lidé mysleli, že nelze vylézt na Mount Everest bez kyslíku. Dříve... dnes si lidé myslí, že nelze žít bez jídla... sám na sobě často pozoruji, že nepotřebuju příjmat fyzickou potravu, že mě bohatě stačí energie příjmaná z přírody. Je to velmi zajímavé a člověk by neměl být pouze fyzický stroj bez myšlení, který pouze příjmá materiálno a nevnímá jiné podněty, než ty, které mu servíruje televize, média a reklama. ()
S českými titulky je to k vidění zde http://www.youtube.com/watch?v=dfx_4FGzlRU&feature=g-all-f&context=G21e836dFAAAAAAAAAAA ()
Moc hezky udělaný dokument. Ať už po stránce filmařské či ideologické. Ideální pro ty, kteří někdy zaslechli něco o 'těch mniších, co se celej život postěj' nebo o 'tý ženský, co říká, že už xy let nejedla', ale zůstalo u drbů. Možná, že informace v závěru jsou už přebytečné. Ty, kteří s touto teorií nesouhlasí, jen utvrdí v tom, že je to 'zas nějakej pošahanej dokument' a 'no jo, metafyzika, který říkaj kvantová'; ty, kteří jsou na vážkách, přiměje ke většímu skepticismu a ty, co se s představovanými myšlenkami více či méně ztotožňují, nepřekvapí, ani neobohatí. ()
Prána a jí podobné koncepce v celém světě se komparují a hledá se průsečík, který by prokázal určitý typ energie pro výživu člověka. Moc se tomu věřit nedá, ale ten indický svatý je opravdu něco mimořádného. Výstup je takový: 1) není to pro každého 2) normální půst je pro většinu lidí prospěšný 3) úplné odmítnutí jídla je vysoce rizikové, ale je to o hlavě a určitě se najde pár mimořádných lidí, co mohou přežít /75%/ ()
Celkově dokument neodpověděl na otázku problému, což nelze tak snadno vysvětlit. Záleží na tom, jak moc jsou lidé spojeni s přírodou a meditováním, např. v Africe tam na to nemají čas, bojují o přežití a kvůli tomu i hladoví. Věřím zvlášť tomu Indovi, kterého vědci nechali nepřetržitě sledovat a potom byli bez sebe, když viděli ty výsledky. Jeho moč se zpátky vstřebávala do těla. To je nepochopitelné. Breathariánství je pro lidi, kteří mají kladný vztah k životu na téhle Zemi, rádi přijímají tu nejlepší energii do těla, nemají pro to určitou motivaci jako např. hubnutí, očista organizmu apod., měli předtuchu nebo vidění, které jim to ukázalo, že se memusí jíst ani pít. S tou vodou si tedy nejsem jistý, zda to skutečně lze. Ten němec na začátku pil ale vodu. Kór v teplých krajinách, kde jste opravdu vyprahlí. Jako pár těch lidí v Německu včetně Axela, jak si to vyzkoušelo, ale nakonec po 3. dnu se museli napít vody a byl to snad nejvíce ulevující okamžik, který kdy zažili. Podle mého názoru se bez vody opravdu žít nedá, ale zase tomu Indovi to nedělalo problémy. ()
Perfektní dokument o zamyšlení se nad nejistou záhadou, jestli se dá žít bez pití a jídla. Podle mě se bez vody nedá žít, ale bez jídla ano... Z tohoto filmu jsem si nebyl jist co je realitou a co je lež ! Určitě jsou zde oba dva případy známy. Můj známý si prošel 14 denním půstem a po 3dnu musel začít pít, protože byl vyčerpaný a pociťoval že je něco špatně. Ovšem po 4 dnu už neměl hlad ani chuť k jídlu. Po 2. týdnu se cítil stejně jako na začátku, pouze s rozdílem, že stále neměl hlad. Dokonce jeho moč se dala pít. Jestliže nejíte a jen se prolíváte vodou,tak se tato moč po pár dnech stane tak čistá, že nezanechává ani bakteriální ani pachovou stopu.Dále se v dokumentu ukazuje žena z Ruska, která má nadváhu. Tato žena lže, protože člověk se nejdříve musí dostat na jakýsi standart váhy ku výšce, k jakési rovnováze. Takový 165 cm muž by měl vážit 60kg. Musí být zdraví. Ovšem tato žena měla tak 175cm a myslím 84kg... Každej si musí udělat obrázek sám. Možná by si někdo řekl, že když máte kg navíc..tak vám to jen prospěje že máte z čeho čerpat, ale je to přesně naopak. tělo by vyžadovalo více tekutin a potravy, pak by člověk mohl snáz upadnout do zdravotních potíží. Rozhodně doporučuji shlédnout tento dokument. I vy se zamyslíte ;) ()
Film je výsostně poctivě zpracovaný, nikomu nic netvrdí, jen předkládá různé přístupy k tomu fenoménu, představuje různé cesty lidí, kteří si k téhle zkušenosti sami po svém dospěli, a ukazuje, jak si to vykládají. Předvádí, jak se s tím fenoménem vypořádávají různé kultury, víry i nevíry, včetně těch vědeckých. Šíří záběru, počtem sledovaných lidí, navštívených zemí, různých kultur, několikaletou dobou natáčení a sbírání materiálů, neodbytností, zodpovědným přístupem a dostatečnou délkou i při kvalitním střihu je nejlepším filmem, jaký jsem na tohle téma viděla, a vyhnul se všem nešvarům. Je informačně vyvážený, rozvážný, ukazuje obě strany mince, a přitom se nebojí být inspirativní, takže ani neztrácí ze zřetele smysl a hodnotu toho, co sleduje. ***** BTW: Sama vím z vlastní zkušenosti, o čem je řeč, a můžu to posoudit. Přestala jsem spontánně jíst v roce 2012 a čtyři měsíce v kuse jsem nejedla pevnou stravu, nepřijímala do sebe nic kromě občas vody k propláchnutí, aniž bych vůbec věděla, že jsou další takoví lidi na světě; byla jsem silná, zdravá, vitální, energická, dvacet hodin denně aktivní a neunavená, žila jsem v euforii a úžasu, myslela si, že jsem možná první na planetě, kdo přišel na to, že jídlo, respektive přijímání hmotné stravy je kulturní návyk a de facto zlozvyk, pokud nevíme, že to není nutné a že je to věc volby od určitého stupně vědomí či biologické očisty. Nikomu to nenutím, ale dnes vím, že jezení je svobodná věc a že mě skrze strach z hladu nemůže nikdo přinutit, abych pro něj pracovala, což je fajn. Ráda střídám období, kdy nic nejím, s obdobími, kdy se nechám pohostit a sama jídla připravuju kvůli druhým lidem a nevadí mi s nimi jíst, protože u toho navazujeme osobní kontakty a i skrze osobně připravená jídla vzájemně komunikujeme - chápu takové jídlo jako sociální komunikační prostředek a občas na to přistupuju, i když tím méně, čím více jsou lidé kolem mě nakloněni myšlence, že upřímně se družit a do hloubky poznávat můžeme i bez jídla, s využitím jiných prostředků. Člověk je mnohem svobodnější, volnější, sám uvnitř sebe vyzařuje větší pohodu, když v hloubi sebe ví, že jíst sice může, ale nemusí. Je pak těžší ho něčím ovládnout, přimět trávit čas prací pro cizí ideje a účely. V dlouhých obdobích, kdy nejím, nejvíc rostu, nejvíc se učím, na nejvíc věcí sama přicházím, a jsem fyzicky nejzdatnější, nepotřebuju skoro vůbec spát a mám nejvíc prostoru na nerušenou a závratně bohatou vnitřní práci. Je kvalitativní rozdíl v tom, když můžete určitou myšlenku, reflexi, rozvíjet nerušeně dlouhé hodiny nebo i dny v kuse, než když ji musíte co chvíli rytmicky přerušovat, abyste nakupovali, vařili, uklízeli, jedli, vyprazdňovali se, odpočívali a dotovali tělo energií potřebnou k trávení a neustále k tomu těkali a odbíhali v myšlenkách (co nakoupím, co chci jíst, uvařit, pro koho, kolik, na co mám chuť, peníze...)... Neumíte si představit, jak úžasné to je, když nemusíte reflektivní tvůrčí proces přerušit třeba patnáct hodin v kuse nebo když na to přijde patnáct dní a uvnitř Vás je nerušený klid a uvolněnost. Přitom si myslím, že tuhle fantastickou zkušenost by měl mít možnost prožít každý dospělý člověk. Protože bez ní nejde doopravdy dosáhnout vnitřní uvolněnosti a zralosti, je to jako mít čas se zakuklit a dozrát v motýla, mít čas rozvinout svoje vlastní bohatá křídla. Ach jo. Přiznávám, už zase čtvrtý týden nejím, hlava v oblacích a srdce na pravém místě, chjo, samá krása :). *~~ () (méně) (více)