poster

Na počátku bylo světlo (neoficiální název)

  • Rakousko

    Am Anfang war das Licht

  • anglický

    In the Beginning There Was Light

Dokumentární

Rakousko, 2010, 95 min

  • Xeelee
    ****

    Tomu, že se dá žít dlouhodobě bez jídla a vyživovat se energií se asi bez osobní zkušenosti úplně uvěřit nedá. Tady sem ale konečně narazil na vysvětlení, jak by to mohlo fungovat. To je asi to nejdůležitější, co sem si z dokumentu odnes. ● Jasmuheen (ta blondýna) je podvodnice. A týden bez vody je neskutečnej hazard se zdravím. Stejně tak 21denní půst bez přípravy. Já si vyzkoušel 3denní půst a přišlo mi to dobrý, tak sem si půl měsíce zodpovědně studoval problematiku a pak sem naprosto nezodpovědně absolvoval extrémní 15denní půst s velkou fyzickou aktivitou a následnou 15denní návratovou stravou, která nastartuje trávení. O tý v dokumentu bohužel není ani slovo, ale přeci jen není o půstech. Každopádně nedodržení návratový stravy může bejt mnohem nebezpečnější než správně provedenej půst. Navíc je mnohem psychycky náročnější než samotnej půst, během kterýho člověk po pár dnech přestane mít hlad. Teď držím od 2. ledna týdenní půst a výhledově se chci dopracovat k 21denním půstům (EDIT: bez problémů zvládnuto v létě 2013). Půsty maj na mý tělo objektivně pozitivní účinky a i psychicky se během a po půstu cítím líp. | ► Am Anfang war das Licht (s anglickými titulky)(4.1.2012)

  • ghatos
    ****

    Prána a jí podobné koncepce v celém světě se komparují a hledá se průsečík, který by prokázal určitý typ energie pro výživu člověka. Moc se tomu věřit nedá, ale ten indický svatý je opravdu něco mimořádného. Výstup je takový: 1) není to pro každého 2) normální půst je pro většinu lidí prospěšný 3) úplné odmítnutí jídla je vysoce rizikové, ale je to o hlavě a určitě se najde pár mimořádných lidí, co mohou přežít /75%/(24.7.2014)

  • Monoxid
    *****

    Moc hezky udělaný dokument. Ať už po stránce filmařské či ideologické. Ideální pro ty, kteří někdy zaslechli něco o 'těch mniších, co se celej život postěj' nebo o 'tý ženský, co říká, že už xy let nejedla', ale zůstalo u drbů. Možná, že informace v závěru jsou už přebytečné. Ty, kteří s touto teorií nesouhlasí, jen utvrdí v tom, že je to 'zas nějakej pošahanej dokument' a 'no jo, metafyzika, který říkaj kvantová'; ty, kteří jsou na vážkách, přiměje ke většímu skepticismu a ty, co se s představovanými myšlenkami více či méně ztotožňují, nepřekvapí, ani neobohatí.(4.1.2012)

  • kamigava
    ****

    Celkově dokument neodpověděl na otázku problému, což nelze tak snadno vysvětlit. Záleží na tom, jak moc jsou lidé spojeni s přírodou a meditováním, např. v Africe tam na to nemají čas, bojují o přežití a kvůli tomu i hladoví. Věřím zvlášť tomu Indovi, kterého vědci nechali nepřetržitě sledovat a potom byli bez sebe, když viděli ty výsledky. Jeho moč se zpátky vstřebávala do těla. To je nepochopitelné. Breathariánství je pro lidi, kteří mají kladný vztah k životu na téhle Zemi, rádi přijímají tu nejlepší energii do těla, nemají pro to určitou motivaci jako např. hubnutí, očista organizmu apod., měli předtuchu nebo vidění, které jim to ukázalo, že se memusí jíst ani pít. S tou vodou si tedy nejsem jistý, zda to skutečně lze. Ten němec na začátku pil ale vodu. Kór v teplých krajinách, kde jste opravdu vyprahlí. Jako pár těch lidí v Německu včetně Axela, jak si to vyzkoušelo, ale nakonec po 3. dnu se museli napít vody a byl to snad nejvíce ulevující okamžik, který kdy zažili. Podle mého názoru se bez vody opravdu žít nedá, ale zase tomu Indovi to nedělalo problémy.(26.5.2013)

  • JitkaCardova
    *****

    Film je skvěle a poctivě zpracovaný, nikomu nic netrvdí, ukazuje různé přístupy k tomu fenoménu, různé cesty lidí, kteří si k téhle zkušenosti sami po svém dospěli, a ukazuje, jak si to vykládají. Ukazuje, jak se s tím fenoménem vypořádávají různé kultury, víry i nevíry včetně těch vědeckých. Šíří záběru, počtem sledovaných lidí, navštívených zemí, různých kutur, několikaletou dobou natáčení a sbírání materiálů, neodbytností, bzodpovědným přístupem a dostatečnou délkou i při kvalitním střihu je nejlepším filmem, jaký jsem na tohle téma viděla, a vyhnul se všem nešvarům. Je informačně vyvážený, rozvážný, ukazuje obě strany mince, a přitom se nebojí být inspirativní, takže ani neztrácí ze zřetele smysl a hodnotu toho, co sleduje. *** Sama vím z vlastní zkušenosti, o čem je řeč, a můžu to posoudit. Přestala jsem spontánně jíst v roce 2012 a čtyři měsíce v kuse jsem nejedla pevnou stravu, nic kromě občas vody k propláchnutí, aniž bych vůbec věděla, že jsou další takoví lidi na světě, byla jsem silná, zdravá, votální, energická, dvacet hodin denně aktivní a neunavená, žila jsem v euforii a nevíře, myslela jsem si, že jsem na to možná přišla první na planetě, že jídlo, respektive jedení pevné stravy je kulturní návyk a de facto zlozvyk, pokud nevíme, že to není nutné a že je to věc volby od určitého stupně vědomí či biologické očisty. Nikomu nic nenutím, dnes vím, že jedení je svobodná věc a že mě skrze strach z hladu nemůže nikdo přinutit, abych pro něj pracovala, což je fajn. Ráda střídám období, kdy nic nejím, s obdobími, kdy se nechám pohostit a sama jídla připravuju kvůli druhým lidem a nevadí mi s nimi jíst, protože u toho navazujeme osobní kontakty - chápu jídlo jako sociální prostředek druhých a občas na to přistupuju, i když čím dál míň, jak jsou lidi kolem mě naklonění myšence, že upřímne se družit můžeme i bez jídla. Člověk je mnohem svobodnější, volnější, sám uvnitř sebe vyzařuje větší pohodu, když v houbi sebe ví, že jíst sice může, ale nemusí. Je pak těžší ho něčím ovládnout, přimět trávit čas prací pro cizí ideje a účely. V dlouhých obdobích, kdy nejím, nejvíc rostu, nejvíc se učím, na nejvíc věcí sama přicházím, a jsem fyzicky nejzdatnější, nepotřebuju skoro vůbec spát a mám nejvíc prostoru na nerušenou a zárvatně bohatou vnitnří práci. Je kvalitativní rozdíl v tom, když můžete určitou myšlenku, reflexi, rozvíjet nerušeně dlouhé hodiny nebo i dny v kuse, než když ji musíte co chvíli rytmicky přerušovat, abyste nakupovali, vařili, uklízeli, jedli, vyprazdňovali se, odpočívali a dotovali tělo energií potřebnou k trávení a neustále k tomu těkali a odbíhali v myšlenkách (co nakoupím, co chci jíst, uvařit, pro koho, kolik, na co mám chuť, peníze...)... Neumíte si představit, jak úžasné to je, když nemusíte reflektivní tvůrčí proces přerušit třeba patnáct hodin v kuse nebo když na to přijde patnáct dní a uvnitř Vás je nerušený klid a uvolněnost. Přitom si myslím, že tuhle fantastickou zkušenost by měl mít možnost prožít každý dospělý člověk. Protože bez ní nejde doopravdy dosáhnout vnitřní uvolněnosti a zralosti, je to jako mít čas se zakuklit a dozrát v motýla, mít čas rozvinout svoje vlastní bohatá křídla. Ach jo. Přiznávám, už zase čtvrtý týden nejím, hlava v oblacích a srdce na pravém místě, chjo, samá krása :). *~~(25.3.2016)

  • Jasmuheen

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace