Scénář:
František Vlček st.Kamera:
Rudolf MiličHudba:
Eman FialaHrají:
Jaroslav Marvan, Ella Nollová, Jana Dítětová, Miloš Vavruška, Ota Motyčka, Milada Smolíková, Milan Balašov, Milada Kemlinková, Bohuš Hradil, Theodor Pištěk (více)Obsahy(1)
Veselohra Bylo to v máji je nesporným přínosem našeho filmu. Film ukazuje Šebestův přerod vlivem okolí a vlastně vlivem celé dnešní společenské skutečnosti, v níž lidé typu Šebestova zůstávají stát stranou jako ztělesněné přežitky kapitalistické minulosti, a to v práci i v rodinném životě... Nedostatkem, jehož je nutno se pro příště vyvarovat, je to, že v celém ději není ukázána role, kterou při výrobních problémech i otázkách jednotlivců hraje dnes u nás strana. Není myslitelno, že by se boj o zvýšení výroby odehrál bez spoluúčasti závodní organizace KSČ. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (27)
Veskrze průměrný Fričův pokus o ideologickou agitku. Marvan si opět vysekl svou emblematickou roli nafrkaného dědka, který skrze kolektiv dojde k obrácení na víru pravou a pochopí radostnou skutečnost socialismu. Strukturálně je film zjevně ovlivněn Vaškem Káňou a jeho výrobním dramatem Parta brusiče Karhana. Čili odvíjí poměrně harmonický průběh budování (plnění plánu), který narušují technické obtíže a někteří nepřizpůsobivý jedinci, doplněný několika rodinnými scénkami (natočenými v celkem svěžím tempu) a vygradovaný závěrečnou katarzí, při které je splněn plán a Šebesta se zapojuje do masy hrdinů pracující třídy – do masy úderníků. "Bylo to v máji" je prostě typickým představitelem pracovní agitky, která v některých momentech sklouzává k pro našince těžko pochopitelným hovorům o zlepšovácích. Pro zasvěceného diváka skýtá docela zajímavý vizuální materiál k prvomájovým rituálům, ale celkově se nejedná o film ani tak ideologicky vyhrocený, aby byl zábavný svým patosem, ani o veselohru tak kvalitní, aby se na ní mělo cenu dívat. Z hlediska odborného nabízí sorelácká kinematografie pár výživnějších a inspirativnějších kousků... ()
Skvělý film o údernících, 1.máji a o tom, jak se ve fabrikách pracovalo! Pobavil jsem se! :-) ()
K agitačním/budovatelským filmům mám prazvláštní vztah. Na jedné straně na ně s údernickým nadšením vždy rád kouknu, protože mně šíleně baví všechny ty hefty a nezamyšleně "chytré" a uvědomělé hlášky. Na druhou stranu jsem snad dostatečně velký zpátečník, aby mně tyto hlášky nenechaly chladným a uvědomoval jsem si i za těmito rádoby nevinnými hláškami a scénami to, co se na ně v té nejsyrovější podobě nabalilo (práskačství, strach, perzekuci etc.). Shrnuto a podtrženo: Filmařsky dobře zvládnuté dílo. Stejně tak dobře vystihující budovatelský zápal a onu jakousi "pozitivní" tvář budovatelského období. Na druhou stranu (a o tu mi jde především) agitační film ve svých důsledcích hrozný a neospravedlnitelný sebelepší filmařskou zručností. ()
Martin Frič vždycky našel způsob, jak zůstat relevantní. Za války si natočil dva Prag-Filmy, po válce pomáhal založit moderní slovenský film, na konci 40. let pomohl zúčtovat s kýčem. A má na triku taky několik agitek, "optimistický film z naší doby" Pětistovku, Bylo to v máji a Zocelení. Ale nebyl by to Frič, aby se nové době nevysmál alespoň mezi řádky. Obsadil své oblíbené herce z prvorepublikového filmu, tedy ty, kteří mu ještě v Československu zbyli, a nechal je rozehrát laciný scénář plný hesel. Ale díky tomu, že měl k ruce spokojeného Marvana v hlavní roli a kolem něj figurkáře na slovo vzaté, není to tak nešťastná bilance. Nollová a Smolíková byly vždycky připravené spustit svou vyřídilku, Jana Dítětová byla v rozpuku mládí, a za všechny ostatní tu své jisté zastoupili i staří známí Pištěk, Fiala nebo Mrázek. A taková parta, ta už pozvedne jakýkoli nesmyslný záměr. ()
Agitka snesitelná pouze dobrými hereckými výkony a slušnými fórky. ()
Plně souhlasím s objektivním komentářem S_M_Lomoze, ale já agitky tohoto typu prostě miluji (to je nepřesný výraz) pro jejich mnohdy i nechtěný humor a odraz doby svého vzniku. Doporučuji, aby je měla možnost zhlédnout i dnešní mládež, která si jistě položí otázku, proč tyto filmy byly vůbec natočeny, proč v 50 letch v nástupu komunistické zvůle u nás byly nutné takovéto rozjásané filmy. Starší generaci možná přinese trochu nostalgie, což je při vzpomínkách na mládí pochopitelné, jelikož se vzpomíná jen na to dobré, ale o to více vyvstane ve srovnámí s realitou ta absurdnost tehdejší doby, v níž musela žít. ()
Agitka jak má být, optimistická, plná prvků nového života (ševc vstupuje do družstva obuvníků, z morouse se stává úderník, učeň přistupuje tvořivě ke své práci). V rámci žánru agitačních filmů však nemůže překonat jedničku ve svém oboru, která nese název Hudba z Marsu. ()
Přiboudlá budovatelská veselohra, plná (ne)falšovaného entuziasmu i jemných dobových postřehů, může dnes, v jedenadvacátém století, způsobit leckomu zažívací obtíže, ale přesto lze na ni pohlížet také jako na svého druhu cenný dokumentární záznam. Je jasné, že Martin Frič si musel posypat hlavu popelem, aby si udržel svůj dosavadní post, přesto i v tak mizerném filmu najdeme figuru, která nás baví i po letech. Jaroslav Marvan, jeden z nejlepších českých herců, dokázal Šebestovi i jemu podobným postavám vdechnout kus člověčiny, přirozený lidský naturel, kterým se staví do jisté opozice, zejména vůči novotám a novotářství. V případě tohoto optimistického filmu tedy nejde ani tak o zlepšovací návrhy, soutěžení, hesla a průvody, ale o obyčejného českého člověka, který na nás občas, pokud se mu něco nelíbí, zabručí, a který baví a rozesmává vděčné publikum napříč generacemi i časem. ()
Sice budovatelská agitka, ale většina scén se moc nelišila od starší české filmové produkce s hartusící manželskou dvojicí - zde Marvan - Nollová, Žánru starší lidové veselohry ostatně odpovídala i hudba zařazená do filmu - typický lidovkový repertoár, žádné budovatelské písně. ()
Na tomto bolševickém dílku, představujícím fenomén údernictví, tj. nekonečného zvyšování a plnění plánu při budování komunistického Babylonu, oceňuji, jak nechává oslavovaný režim, aby se odkopal: případ zlepšovatele Šebesty jr., řezače skla, vypovídá o tom, že nikdo s nikým nic nesdílí, nikdo si o ničem nic nevypráví, zeť Šebesty sr. vzbuzuje svou neschopností lidsky oslovit rodiče své vyvolené spíše úzkost než radost a scéna s paní Šebestovou u rozhlasového přijímače vysílajícího přenos prvomájových oslav nemůže nepřipomenout podobně odevzdaný poslech ohlasů fašistického veselí u příležitosti Hitlerovy návštěvy v Itálii v květnu 1938 ze skvělého filmu Zvláštní den Ettore Scoly. Hned se mi vybavila Sophia Loren v roli Antonietty Taberiové. Pro mimoběžnou postavu, jakou byl ve zmíněném italském filmu Mastroianniho Gabriele, ve Fričově a Berdychově filmu nebyl prostor, ovšem jen zdánlivě. Vytrženy z tohoto zrůdného kontextu umožňují i jinak vyčnívající scény s Jaroslavem Marvanem díky jeho herecké věrohodnosti a přesvědčivé i oprávněné skepsi jeho postavy současně celek nově a jinak – subversivně – zvýznamnit. ()
Tato poválečná komedie mě velice pobavila a v tradičním duchu poválečných let zahřála u srdce. ()
Veselá pohádka o novém socialistickém člověku. 1) 49letý Jaroslav Marvan ve své dobově typické roli nerudného dědka pochopí novou dobu a začlení se. 2) Jeho učňovského syna představuje pěkný Milan Balašov, o němž jsem na netu téměř nic nenašel. 3) Kouká se na to moc hezky, když už tedy v té době nemusíme žít. ()
Budovatelská agitka, kdy Marvan jde do práce i o svatbě vlastní dcery. ()
Ahoj tati, co ahoj... takhle se mluví s tátou... Komedie s jedůvkami proti všemu co není socialistické... Marvan se krásně přeonačil...a usadil se v jedné roli nasraného budovatele...😢 Eman Fiala.. Magická hudba...😮 ()
Od odpadu film zachránila tradiční Marvanova načuřenost, která tak trochu shazovala tu jeho úžasnou roli probuzeného úderníka. Bohužel mu ale nevydržela až do konce a on se polepšil, ach, odpusťte mi, že jsem to prozradil a pokazil tak mnohým hodnotný kulturní zážitek. Ale jedna věc mě na filmu zaujala. Evidentně nejen soudruzi v NDR, ale i jejich kolegové v ČSR dali své chytré hlavy dohromady a vymysleli !čtyřkilogramové!! kolo favorit. By mě fakt zajímalo, z čeho ho postavili, to muselo být snad z bambusu nebo z balsy, páč i současný karboňák váží 7 kg. Je pravda, že muselo mít samé výhody, i když mě tedy momentálně napadá jen jedna: báječně se hodilo na triatlon, protože ve vodě nešlo ke dnu. Zato nevýhod mělo spoustu: nebezpečí zadření třísky, nutnost ošetřovat ho speciálními protičervotočími nástřiky, člověk na něm nemohl při jízdě hulit kvůli nebezpečí požáru. Tak asi proto se vyrábělo tak krátce! ()
Jeden z mnoha titulů, na kterých jde ověřit, jak monotónně byl Jaroslav Marvan v jisté době obsazován. A nejde jenom o budovatelské tituly - diváci pořád chodili na "polepšeného mrzoutského Marvana" , ať už šlo o Dva týdny štěstí s Adinou Mandlovou, Nebe a dudy, Městečko na dlani nebo o tituly budovatelské (Bylo to v máji, Veselý souboj nebo Dovolená s Andělem). Film je to úděsný, přestože se na něm podílela část týmu z Pytlákovy schovanky - scénáristé Neuberg a Vlček a režisér Martin Frič. Zamýšlené komické prvky zestárly a komicky působí jenom to, co bylo zamýšleno výchovně... ()
Hodne delnicky, udernicky, atd..., ale stale jeste slusne natoceny film. P.S.: a scena sundavani blatniku z otcova kola...ze by inspirace pro Obecnou skolu? 3+ ()
Aj taký velikán, ako bol M.Frič sa podrobil. Natočil krásnu agitku o veľkom budovaní lepších zajtrajškov. Neviem , prečo sa tak moc nedarilo vyrobiť tomu Marvanovi ten radiátorík, veď si dal aj záväzok????? 40%. ()
Tohle smrdí propagandou na tři hony, chudáci lidi, kterým tenktát tohle nalejvali do hlavy. Dneska už to působí spíš úsměvně, ale tenkrát to taková legrace nebyla a bylo to myšleno zcela vážně. Úderníci vpřed, zpátky ni krok... ()
Bylo to v máji je údernickou veselohrou. Martin Frič vybudoval sice svou "novou lidovou" zábavu na schodných principech svých dřívějších satirizujících a karikujících děl, přesto ta "ideologická satira", s nutnou funkcí údernické osvěty, nedokáže plnit bez svobodné vůle své prvořadé poslání. Socialistická vlast si žádala budovatelskou uvědomělost a jednotu myšlení celého kolektivu. Humor často ztrácí lehkost upřímného přístupu, osvědčený typ vznětlivého vzteklouna v čase radikálního přelomu společenského uspořádání, kdy nové a neznámé povýšeně a s neodbytnou pohrůžkou zpátečnictví nahrazuje to starší a zavedené, na všechno sám nestačí. Rakousko je tu nahrazeno buržoazním přežitkem a kapitalistická demokracie ustoupila pokrokovému lidovému zřízení, principy má Frič stejné, výsledek ale odlišný. Třeba by to chtělo lepší organizaci práce! Hlavním komikem "údernické zábavy" filmu je Jan Šebesta (velmi příjemný Jaroslav Marvan), dělník Technotopu a vznětlivý otec tří nevděčných potomků, pro něž jsou společenské změny důležitější, než ctění vlastního otce. Zastaralý typ člověka, vždyť zde hrozí zpátečnictví, je připoután na pranýř a na milost je propuštěn až tehdy, kdy se jeho pracovní výkon (doporučuje se přes tři sta procent) dostane na stejnou úroveň s myšlením zbytku továrního kolektivu. Aneb jak může přijít ke štěstí socialisticky uvědomělý člověk, stačí maličkost a stane se na chviličku oslavovaným zlepšovatelem a úderníkem. Hlavní ženskou postavou je Růžena (příjemná Ella Nollová), starostlivá Šebestova manželka a matka tří dítek. Jejím cílem je tupení ostří generačních neshod rodiny. Důležitou postavou filmu je Josef Brejcha (sympatický Miloš Vavruška), mladý a sebevědomý úderník ze Spojených strojíren, budoucí Šebestův zeť a vzorný příklad progresívního lidového člověka v té jeho nové, lidové éře. Každá doba a nálada si žádá své typy hrdinů a budování bylo ještě na počátku. Výraznou postavou je tu Lída (uvědomělá Jana Dítětová), prodavačka Jednoty a nejstarší dcera Šebestů. Lidově demokratické zřízení státu a feminismus tak slaví své drobné, ale cenné vítězství. K výraznějším postavám patří Jirka (Milan Balašov), Šebestův syn a učeň Elektry se společensky obdivovaným hmatem řezání skla. Inu, hřejivá naděje pro zářnou budoucnost socialistického společenství! Z dalších rolí: nejmladší potomek Šebestů a do piána zamilovaná malá holčička Věrka (Milada Kemlinková), Šebestův kamarád a bývalý švec, převádějící raději zavčasu živnost pod družstevní správu, Václav Hrabě (Ota Motyčka), jasný vzor a s vylepšením osobně pomáhající inženýr Technotopu Votruba (Bohuš Hradil), k řezání skla mladým Šebestou zvědavý mistr z Elektry Burger (Theodor Pištěk), velmi strmě pracovní produkci zvyšující frézař Technotopu Štorkán (Karel Houska), Brejchův kamarád a dělník Koula ze Spojených strojíren (Eman Fiala), starý, s osudem smířený Lídin nadřízený a vedoucí prodejny Jednoty Válek (Ladislav Kulhánek), či muži - zpátečníci a prodavači v Jednotě Jindřich Baďura (Fanda Mrázek) a Gustav Režný (Jaroslav Heyduk). Film Bylo to v máji je vhodnou zábavou ideologického uvědomování si té síly soudržného kolektivu. Agitka má problémy s bezprostředností, a přestože Frič využívá stejné a osvědčené postupy, není údernická veselohra fričovsky příjemným pobavením, nebo dokonce osvěžením. () (méně) (více)