Zpráva o Europě

Hodina žvanění v kokotpitu mezi podivnými přístroji, co dělají "pyp", a telefonování s Hjústnem, dvacet devět minut čurákování na měsíci Jupiteru a polemik, jestli je led dostatečně ledový, a minuta loutkového hlavonožce s led diodama na chapadlech. Ale furt lepší než kolonoskopie nebo tři hodiny s pomatenou plechovou hubou v Kubrikově smrtelné "klasice", kde místo na Jupiter doletíte akorát tak do prdele, protože po cestě chcípnete nudou. (27.07.2013)

Velmi příjemné překvapení držící se hesla "za málo peněz hodně muziky". Ta muzika je ale žánru komorní sci-fi, která si bere inspiraci tu z Vesmírné Odysey, tu ze Sunshine, ale nezdobí ji monumentální scény, ale především atmosféra a herecké výkony. Nedejte se odradit tím, že je to "found footage" - forma dokumentu, mapujícího osud expedice Europa One, včetně komentářů řídícího personálu na Zemi, je využívána velmi zručně. Film je především oslavou průzkumnického a badatelského nadšení určité části lidstva, které reprezentuje celkem rozmanitá mezinárodní posádka. O klišé se tu mluvit dá i nedá - celkové ražení filmu je poměrně neotřelé, byť už tu pár podobných záležitostí bylo. A v jednotlivostech se může zmínit asi "jen" nenapravitelná tendence hrdinů zbytečně riskovat ve smyslu "pomalu nám dochází vzduch, tak se začneme hrabat ještě v tomhle zařízení" nebo "jsem o samotě venku z vesmírné lodi a jsem svědkem neznámého úkazu/projevu mimozemského života, tak ho půjdu prozkoumat pořádně zblízka". Po technické stránce film odpovídá žánru a rozpočtu, nabízí se přirovnání třeba k Moonu. Hudba od dvorního skladatele BSG taky není na škodu, i když ji (opět kvůli celkovému ražení snímku) moc slyšet není. Těch devadesát minut uteklo jako nic, a to jsem si je ještě prodloužil tím, že jsem se na některá místa díval víckrát. Ne z důvodu, že bych něčemu nerozuměl, jen jsem si chtěl užít, jak podrobnosti sedí, jak se kdo tváří atd. Takže asi chápete, že za mě je to spokojených 80%. (10.06.2014)

Skvostná čistokrevná sci-fi, při které jsem měl letos podruhé pocit, že sleduji adaptaci nějakého klasického sci-fi románu (poprvé se mi tak stalo při Oblivionu). Kromě pro mě osobně velice lákavého námětu a kvalitních hereckých výkonů je film navíc velice promyšleně vystavěn, uvědoměle využívá konceptu found footage - reportážním charakterem a střídáním různých časových linií vytváří falešné dojmy, očekávání a překvapení. Žádná z postav navíc není idiot, což se taky počítá. Pro fanoušky pravé science-fiction, kteří ke štěstí nepotřebují nablýskaný vizuál, vesmírné bitvy, výbuchy a kupu nákladných efektů, je to absolutní povinnost. (08.07.2013)

Polodokumentární styl tomuhle nepříliš známému filmu přidává jednu hvězdičku, i bez ní je to ale velice solidní scifárna s neokoukanými herci, neortodoxním střihem děje a tak trochu předvídatelnou pointou na závěr. Velké napětí nečekejte, ale i tak jde o milé překvapení loňského roku. (30.03.2014)

Líbí se mi, že se poslední dobou tvůrci sci-fi filmů nebojí přicházet se stále novými nápady. Zpráva o Europě sice nezboří hranice originalitou, ale i tak v sobě skrývá plno myšlenek, nad kterými je radno zapřemýšlet. Do toho připočtěte skvělou mezinárodní skvadru herců, kvalitní, i když levné zpracování a máte na světě malý film o, jednou možná, dost zásadních událostech lidstva. (10.01.2016)

zo začiatku to pôsobilo dosť zmätene z tými tajnostkami, množstvom kamerových okienok, komentárov zo Zeme...., postupne asi po pol hodinke to dáva zmysel a nakoniec z toho vzíde celkom milá komorná vec, technicky v rámci asi obmedzeného rozpočtu to je dobre spracované, herci moc nestrhnú pre chabý výkres ich charakteru ale za to to zachráni aspoň dávka napätia, priemer /55%/ (01.08.2013)

Solidní žánrová věc, která na Béčkové tělo found footage space hororu roubuje vedle protlaku klišé i vážnější témata a ambicióznější narativní strukturu. Dělá to relativně chytře a zručně, byť levné kulisy zamaskovat nedokáže. Ten sentinel tam být opravdu nemusel. Vzhledem k tomu, že tvůrci zkombinovali hned několik mých velkých fóbií, hodnotím velmi kladně. Chytlavé. (24.07.2013)

Koncept "found-footage" vyslany do vesmiru, aby spatne priniesol jedno z najlepsich scifi posledneho obdobia (ovsem hardcore scifi necakajte). Konstatne prelinanie snimania z viacerych kamier, prekladane rozhovormi na kameru sledujeme prvu ludsku vypravu za najdenim zivota na Europe - jedneho z mesiacov Jupitera. V minimalistickom podani kde "za malo penazi je vela muziky" dostavame vdaka presne davkovanym/zamlcovanim informaciam aj skrz casovo dramaturgicky poprehadzovane jednotlve segmenty nesmierne putavu a napinavu jazdu, ktora sa divakovi v najvypatejsich okamihoch odvdacuje nielen necakanym zvratom, ale i uvedomenim si onej krehhkosti ludskej schranky/zivota voci velikosti tmaveho vesmiru mimo nasu planetu. Brilantne a tesim sa ako na toto odpovie napr. Cuaronove Gravity. (EFM 2013) (10.02.2013)

Vědátorsky civilní Prometheus s uvěřitelným chováním všech jedinců v minimalistickém i nebývale pravověrném sci-fi podání pro žánrové fajnšmekry. A jedna ze vzácných výjimek, kdy koncept found footage není pouze lacinou obezličkou zastírající nízký rozpočet, ale nedílnou součástí i jedním z hlavním stavebních kamenů působivosti, která těží i z prostého faktu, že se daří vytvořit přesvědčivou iluzi (opakuji iluzi a nikoli realistické ztvárnění) "až to jednou nastane, tak se přitom dotyční budou chovat právě takto". (01.07.2013)

Většina sci-fi filmů se sci-fi žánru dost silně zpronevěřuje a jsou to spíš zakamuflovaný fantasy (John Carter, SW, Avatar). Proto je záhodno, že existují i skutečné sci-fi filmy ve smyslu objevování nějakých cizích planet v kosmických lodích na pozadí studeného nelítostného vesmíru (Sunshine, Prometheus, 2001). Pak tu je ovšem ještě třetí sorta tzv. hard sci-fi filmů jako Europa Report, který jdou ještě o krok dál a dbají na co největší vědeckou přesnost a správnost. Paradox je ovšem v tom, že jak řekl kdysi A. C. Clarke, magie je věda, které jsme dosud neporozuměli, tudíž i Europa Report se svými záhadnými poblikávajícími zdroji světla, složitým ekosystémem, kolísavou radiací a nestandardním chováním posádky (výstup do vesmíru, pobíhání po tenkým ledu bez jištění atd.) nějakou fantasy svým způsobem připomíná. Spousta z toho, co se tu děje, je prostě natolik záhadné a podivné proto, že pokročilá věda se skutečně nedá odlišit od magie. (13.07.2013)

Člověk se poprvé vydá dál než na Měsíc a vezme si s sebou: 1 sonda, X skafandrů propíchnutelných špendlíkem, 0 dekontaminačních komor, 0 Bruce Willisů. No s tím "objevem" ani nebylo moc o co stát. (08.10.2013)

,,POSÁDKA EUROPY 1 ZMĚNILA SAMOTNOU PODSTATU TOHO, JAK TEĎ NA SEBE LIDSTVO NAHLÍŽÍ.“...... /// Styl "found-footage", takže sledujeme JAKOBY vopravdovej příběh mužů a žen, kteří se vydali čelit nástrahám vesmíru. Nechybí ruční kamera, ale ,,to jen aby synek viděl“, pak je tu hodně keců, který maj ukázat historii projektu, cíl …, šak víte, jako když letíte do kosmu. Posádka se krmí, odpočívá, zase se krmí, a všechno nám místo epileptika s ,,handkou“ přibližuje kamerovej systém s elektrickejma výpadkama. Jako upřímně - dá se to, ale je to spíš nuda. Menší drámo musí zákonitě někdy nastat, páč v každý kosmický misi jde vobčas něco do háje. Ovšem tohle bych doporučil spíš těm artově založenejm, kteří tyhle malý dramata voceněj a dokážou se nadchnout ideou. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč su spíš na ty menší sci-fi. 2.) Thx za titule ,,Bladesip“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (22.07.2013)

Bože můj, takový studiový levný SHIT bez efektů..... hrůza. To je SCI-FI? To je THRILLER? To už Synové a dcery Jakuba Skláře je napínavější. (05.07.2013)

// Distribútor: Magnolia // (07.08.2013)

Slabší než Apollo 18.. Bohužél.. Krásný vizuál, atmosféra ucházející,avšak nevidíme nic oku lahodící,což je škoda, protože tohle mohl být silný, hororový zážitek.. Takhle je to jen Scifi/Drama, ve kterém se nedočkáme pořádného zvratu či odhalení nebezpečí,ale i přesto mám z filmu spíše pozitivní dojem. 65% (12.07.2013)

Nezáživná nuda s v podstate "žiadnym" finále, snažiaca sa byť atmosférická, ale v konečnom efekte je len mdlá. Pri sledovaní tejto „úžasnej“ posádky som si nemohol nespomenúť na posádku zo Sunshine. Nedá sa povedať, že posádku tvoria amatéri a fušeri, no v porovnaní s chladnokrvným a až „nadpozemským“ správaním posádky Icara 2 je to asi ako keby ste vedľa seba postavili Stanleyho Kubricka a Lewisa Teaguea. Ale na Sunshine som myslel nielen čo sa posádky týka. Ako Danny Boyle, tak aj Ekvádorčan (!) Sebastián Cordero, sa snaží teoreticky o to isté. Ukázať vesmírnu cestu mimoriadne inteligentných a profesionálnych vedcov, ktorí si uvedomujú, že ich život je v porovnaní s nezmerateľným vesmírom niečím tak zanedbateľným, až je to smiešne. Rozdiel je priepastný. (26.01.2017)

Kinematografie má za sebou desítky, ba možná už stovky druhořadých hororů a formalistických exhibic ala "End of Watch", které koncept found footage (či obecně řečeno iluzi bezprostředního záznamu dění) zbavily jakékoli věrohodnosti. Kamera zdánlivě bezprostředně přítomná zobrazovanému dění byla degradována na pouhý prostředek povrchní vyšperkovanosti a efektního dávkování atrakcí. V takové situaci představuje "Europa Report" nečekané zjevení. Tvůrci opustili omezující a dramaticky v základu retardační koncept jedné kamery nepřetržitě sledující dění a předkládají divákům záznamy desítek kamer monitorujících výpravu vesmírné expedice, která míří k jednomu z měsíců Jupitera. Vyprávění je pojaté jako reportáž poskládaná ze záznamů kamer na lodi i skafandrech, propagačních videí před startem a komentářů ex post vyhodnocujících zobrazené události. Zásadní při tom je, že koncept reportáže umožňuje události předkládat nikoli chronologicky, ale s dramaturgicky je skládat s úmyslem dramatického efektu. Vyprávění tak bravurně pracuje s diváckými očekáváním a důmyslně dávkuje i zatajuje informace. Díky tomu všemu se iluze kamerových záznamů v "Europa Report" vrací zpět do své původní role nikoli formalistického, ale narativního prostředku (stejně jako podobně koncipovaný segment Gareta Evanse z "S-VHS"). Film tvářícc se podle prvního teaseru jako nákladnější "Apollo 18" se tak ve finále ukáže coby famózní sci-fi z ranku humanistických příběhů o křehkosti a malosti člověka přeneseného z rodné hroudy do uhrančivé i nebezpečné bezbřehosti vesmíru. (10.02.2013)

Moje minimálně sci-fíčkové srdce zaplesalo nad tím, že mě tenhle film přes počátečních pár minut bavil a nikde jsem se výrazně nezadrhla, protože jsem se absolutně nezabývala vědeckými a chemickými detaily i když připouštím, že byly zřejmě (určitě) důležité. Náhodou jsem šla až tak daleko, že jsem se mrkla, co je hydrazin. Zpracování působilo opravdu věrohodně, žádné přespříliš šokující záběry, napětí tomu také hlavně v té druhé části nechybělo a navíc se mně líbila i atmosféra, která byla o pocitech a emocích všech zúčastněných v kokpitu a to je moje parketa. Když k tomu přihodím mého oblíbence Michaela a moc sympatickou tvář Anamarie, kterou jsem už zaregistrovala v seriálu The last enemy, tak mohu konstatovat, že jsem strávila zajímavý večer, kdy jsem byla vděčná za teplo svého domova a účastním se této mise pouze vizuálně. (18.11.2013)

A máme tu další pecku, tentokráte náležící do kategorie Ožírač nehtů. Atmosféra hustá jako vesmírná strava v tubě, napětí sálá hodně daleko, snad až někam za Oortovo mračno. Chování postav uvěřitelné, konání ale místy nerozumné. Nicméně to byl zážitek, technicky hodně zručně natočeno, až mi to chvílemi přišlo jako něco, na co budeme za pár let koukat ve zprávách jako u vytržení :) (15.07.2013)

Mám velmi rád tyto klaustrofobické vesmírné thrillery. I proto na mě tento film vybafl jak zjevení, jelikož jsem o jeho existenci neměl do poslední chvíle ani tušení. S konečným výsledkem jsem víceméně spokojený, ačkoliv se rozhodně nejedná o žádný temný Horizont , tématem velmi podobnou Osmnáctku, ani Sluníčko. Europa zkrátka přirozeně vybízí k trochu vlažnějšímu přístupu a tak místo příznačných psychických kolapsů posádek, vidíme jen technické (nebo mechanické) poruchy na lodi a suché žvatlání nad nimi, a místo nekompromisních vzájemných vyvražďovaček, vědecké bádání po mikrobech. Thriller je to tedy jen velmi okrajový, kdy většinu stopáže posloucháme erudované rozbory, jak vyvrtat díru do ledu, kam plout s průzkumnou ponorkou, kde sebrat vzorek ledu a kolik vzduchu ještě chybí, aby se dalo bezpečně vrátit zpět. Neměl jsem s tím víceméně problém, zvláště když posádka umírala, i když ani ne tak díky cizímu měsíci, jako vlastní demenci. Bohužel, ze slibovaných mimozešťanů se dostavila jen permanentně svítící pupeční šňůra pod ledem a místo aby se děj primárně soustředil na to nejzajímavější, polovinu filmu zabíraly nesmyslné flashbacky na události, které občas zcela splývaly s aktuálním děním, takže se místo nějakého obdivu filmařiny a pokusu o trochu té náročnosti, dostavily jen apatické rozpaky a tlačení děje dopředu. Ovšem, vzhledem k tomu, že podobných filmů je jako šafránu a všechno to působilo tak nějak uvěřitelně (včetně efektů), pod 75% jít nemohu. (07.07.2013)