Un etaj mai jos
O poschodie nižšie
Režie:
Radu MunteanKamera:
Tudor LucaciuHudba:
Electric BrotherHrají:
Teodor Corban, Constantin Drăgănescu, Ioana Flora, Alexandru Georgescu, Vlad Ivanov, Maria Popistasu, Mihaela Sirbu, Iulian Postelnicu, Adrian Vãncicã (více)Obsahy(1)
Všechno je jak má být. Obyčejný otec obyčejné rodiny v obyčejném domě. Ale spokojená rutina měšťanského života pana Patrascu nemůže trvat věčně. Jednou ráno uslyší za dveřmi bytu ve druhém patře divokou hádku mezi mužem a ženou. Když hluk utichne, vyjde ven Vali, jeho soused z druhého podlaží. Patrascu mu automaticky kývne na pozdrav a beze slova vyjde ke svému bytu. Po návratu z práce vidí, že se to před vchodem do domu hemží sousedy a policisty. Laura, mladá žena z druhého patra, byla nalezena mrtvá... A tak se Patrascu dostane do sporu se dvěma svými blízkými sousedy: jedním z nich je podivný vrah. Tím druhým je jeho svědomí. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (26)
Soudě dle reakcí hodně nepochopený film. Tady nejde o nějaké konvenční rozuzlení, které by snad patřilo do tradiční kriminálky. Důležitý je to, co se děje mezi tím, často v naprosto všedních maličkostech. O patro níž je především film o nedůslednosti - o malých, zdánlivě bezvýznamných gestech, kterým často nepřisuzujeme důležitost, ale přitom to na nich celé stojí. Chlápek tvrdí, že hubne, ale když pak přiběhne domů se psem, užírá matčino cukroví. Cigára si nejspíš nekupuje, ale občas si vezme od manželky a zápálí si. Zbytečně zatají něco, co se v tu chvíli zdá jako drobnost, která se ho netýká, ale pak se to začne postupně nabalovat a s dalšími a dalšími ústupky přetvářet v kolosální problém. Munteanův striktní realismus je, stejně jako v Úterý po Vánocích, občas ubíjející, ale celkově vzato obdivuhodný. Lepší snímek o "nízké", obyčejné korupci jsem asi neviděl. ()
Téma politiky a morality. Země je stále ovlivněna svou minulostí. Spoluscénárista a režisér Radu Muntean přidělil svým postavám dělat triviální věci, ale ambivalentní konflikt mezi dvěma muži se začne vařit. Jako bublající kotel , který může každým okamžikem vybublat. Ale napětí zůstává po celý film uvážlivě a zdrženlivě stejné. ()
Zlomyslný snímek, který má na to, aby vás přechytračil. Napřed se úlisně vemluví do vaší přízně - to abyste mu uvěřili, že má CÍL ... když ne jasně definovaný, pak alespoň mlhavý, načrtnutý lehkou rukou po letmém polibku nestálé múzy. Mně osobně by stačila i CESTA ... cestička ... malá křivolaká pěšinka, která se ztrácí v houští a končí kdesi za obzorem. Jenomže ... prakticky až v poslední vteřině s nelibostí zjistíte, že zápletka po celou stopáž jen škodolibě přešlapovala na místě - a pokud snad udělala malý vstřícný krůček kupředu, pak jenom proto, aby se vám mohla s chutí vysmát přímo do obličeje. A tak nemám důvod být shovívavá ... bídné 2*. P.S.: HOŘÍCÍ SVÍČKA ... v domě ... na chodbě ... u jejích dveří !!! To tam ve finále taky mohl propuknout požár ... se spoustou dalších obětí. Nechci být odporný cynik - před ohněm mám respekt ... a tak tu možnost nebudu dál rozebírat. ()
Radu Muntean ve svém pátém filmu skvěle graduje napětí až do úplného konce. Krok za krokem buduje tíživou a znepokojivou předzvěst ničivého uvolnění a vystačí si s nenápadnými prostředky a nepočetným obsazením, kterému dominuje Teodor Corban. Tomu se povedlo zdařile zachytit vnitřní pnutí v mysli hlavního hrdiny. Vyvrcholení filmu mě sice drobet zklamalo, avšak i přesto hodnotím (slabšími) čtyřmi hvězdičkami. ()
Další film podle nového rumunského kánonu. Rozuměl jsem záměru atd. Ale asi jako divák příliš vězím ve starém dobrém modernismu, kde kamera jen tak nepřihlíží, tzn. nerezignuje na vyjádření psychologických rovin postav, které nejsou postřehnutelné okem v reálném životě, naopak se je tvůrce snaží kamerou, zvukem, střihem nebo rytmem mizanscény evokovat. V tom filmu je všechno v pořádku, na svém místě. Je ale pro mě zbytečně chladný a brouka do hlavy nesází zdaleka takového, jakého by mohl (což v tomto případě není záležitost scénáře, ale zpracování). ()
Reklama