Today for the Last Time
Režie:
Martin FričKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Vladimír Ráž, Jaroslav Mareš, Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Antonie Hegerlíková, Irena Kačírková, Běla Jurdová (více)Obsahy(1)
Koncertní mistr Karel Mašek je opilec, stejně jako inženýr Danda i další stálí hosté hospody U Kroců - Taupe a Rendl. Mašek se vrací ráno z hospody a slibuje ženě, že pít přestane. Na zkoušku orchestru ale přijde znovu opilý a ostatní hráči s ním odmítnou hrát. Danda se vrací domů bez tašky a ráno jde zase ke Krocům, i když má v práci důležité jednání. Je přeložen na podřadné místo, ale doma to nepřizná. Jeho dcera se chce vdávat, syn se opil a strávil noc na záchytce. Ani Mašek doma neřekne, že ztratil práci. Prodal Rendlovi housle, namluvil ženě, že jede na zájezd a odešel k bývalé lásce Magdě. Danda chce prodat svoji vilu, aby se zbavil dluhů. Taupe už propil celý majetek a zešílel. Rendl najde Maška v Magdině bytě a vydírá Magdu. Pohádá se s opilým Dandou a na posměch mu částečně ostříhá vlasy. Pak řekne paní Maškové, kde její muž je. Mašková se jde do bytu podívat. Mašek se schová do světlíku, ale spadne a zabije se. Dandovi pořádají zásnubní oběd. Přichází ostříhaný Danda. Atmosféra zásnub přispěje k jeho rozhodnutí řešit situaci dobrovolným odchodem na protialkoholní léčení. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (176)
Tak tenhle film by měli promítat v protialkoholních léčebnách. Ú-ž-a-s-n-é herecké výkony. To co předvádí Zdeněk Štěpánek, to je slovy nepopsatelné. Škoda, že tenhle film vůbec nedávají v televizi. Co já vím, tak běžel jenom jednou a sice asi před rokem na ČT2 v rámci komponovaného pořadu o chlastu. ()
Ztracený víkend Martina Friče. Pro někoho možná schématické a toporné, ale jinak je to víc než obstojná sonda do života několika štamgastů, zkrachovalého pana továrníka a problémů na pracovišti. A ten vpravdě antický konec téhle patetické tragédii jenom nahrává. Velké plus za obsazení Menšíka, který v tom nejede s ostatními. ()
Cesta do hlubin pijanovy duše. Temné, převážně v noci a v intimně osvětlených pokojích se odehrávající drama, je nejvíce sugestivní, když alkoholiky nechává v dlouhých záběrech svádět předem prohraný vnitřní boj. Nevyužitím záblesků naděje prohlubovaný pocit zmaru zlehčují komické vsuvky mnohem méně, než by jeden dle obsazení vedlejších rolí (Menšík, Sovák, Bohdalová) čekal. Hororové delirium Františka Smolíka svědčí o šíři talentu Martina Friče (čerpajícího zde z vlastní zkušenosti), který se možná proslavil komediemi, ale svou řemeslnou profesionalitu nejednou prokázal i v jiném žánru. Nevysvětlené příčiny alkoholismu nás nutí zaujímat vůči postavám rovnou negativní spíše než shovívavé stanovisko, což bylo zřejmě výchovným záměrem filmu (poplatnému své době rovněž tím, že největší neřád je ověšený zlatem a trousí anglická slovíčka). Vhodný k prevenci alkoholismu ano, didaktický přesto nikoliv. 80% Zajímavé komentáře: NinadeL, ondrula, BigBang ()
VÍTE TAM, ZA OKNEM, TAM JE VEŘEJNOST...ALE TADY, TO JE MŮJ PRIVÁT... Člověk si řekne: co je na tom? Pokud ano, měl by se podívat na tenhle opravdový film. Herecké výkony jsou famózní a scéna, při níž František Smolík stojí uprostřed velkého bytu jen se starými kamny a několika rozbitými vázami, děsí... ()
Tak dlouho se chodí s džbánem do knajpy, až se jednou nakráčí k docentu Skálovi aneb budete-li topit svůj žal v alkoholu, můžete zjistit, že ten šmejd bravurně ovládá několik plaveckých stylů. Varování ministerstva zdravotnictví: prázdné oči Františka Smolíka v prázdném pokoji děsí víc než jakýkoli dosud natočený horor a národnímu géniovi navzdory vás donutí upřednostnit vodu na plicích před pivem v žaludku. Varování Faidry E.: na ČSFD oficiální text distributora = odvyprávění obsahu filmu. ()
Myslím, že je to široké veřejnosti neznámý film, ale skvělý. Lepší drama o alkoholismu, aby člověk pohledal. Ani Leaving Las Vegas nebylo snad tak naléhavé. Z herců je jednoznačně nejlepší Zdeněk Štěpánek. ()
Je zajímavé vidět, že kdysi dávno existovaly doby, kdy tuzemské filmy mohly konkurovat klidně i americké produkci. To dnes patří leda do těch nejodvážnějších snů. ()
Příběh několika lidí, co boj s alkoholem prohráli. Respektive jedinej Sovák s nim dokázal aspoň remizovat. Jinak je zajímavý, že Menšík, kterej za svůj život ztrvárnil tolik rolí alkoholiků, je tady jako jeden z mála celou dobu střízlivej. ()
Tak démon alkohol řádil mezi českým lidem už za socialismu. Divím se, že cenzor nezasáhl. Tehdy přece vůbec nebyl důvod pro sebedestruktivní chování. Frič měl zase k dispozici nejlepší možné herce, takže i po letech jde o zajímavou podívanou, i když nic moc šokujícího nepřináší. ()
Sakra, to je maso. ()
Znáte ty filmy, ve kterých je poukázáno na nějaký závažný problém, řešení se zdá být nemožné a na konci svitne jiskřička naděje? Tak podobný okamžik zde nehledejte. Ponurý film, ukazující příběhy několika mužů holdujících alkoholu. V mnoha scénách mně bylo trapně za ně, i když musím uznat, že oproti Menšíkovi v Ikarově pádu to byl jen slabý čaj. Shodou náhod jsem film viděl vzápětí po Děkujeme, že kouříte, takže dnes mám odvikačku double:) ()
„To já když si řeknu dost, hotovo! Do vočí! “ – „No, to já si dycky řikám na Silvestra a vydržím to nejdýl do Novýho roku.“ Takřka konstantní deprese, která má sice pár momentů vyvolávající divákův úsměv, ale ten vždy brzy zamrzne. Stejně jako ty záchvěvy naděje, které za chvíli rázně zhasnou. A pak jsou tu ty moc „pěkné“ postavičky, těžko říct na koho je smutnější pohled. Houslový virtuóz, inženýr (který má doma syna, co se potatil), továrník rozprodávající cennosti a holič přiživující se na ostatních. A řada jiných zainteresovaných postav, které vydělávají nebo strádají na jejich závislosti. Film má nemálo silných (např. Smolík a jeho halucinace s Rachmaninovem a večírky minulosti) či jinak význačných scén (Ráž čekající na holiče a odolávající voňavému pokušení). A konec by mohl být i vcelku překvapivý (nebýt nechutného spoileru ve zdejším obsahu). Silné 4*, jakkoliv se na film zrovna moc pěkně nekoukalo. „Neměl bych jít s vámi?“ – „Vy se vo ně bojíte?“ – „No to ne.“ – „No proto, přece se neznáme vod včerejška.“ ()
Jak vidno, Vláčilův HADÍ JED měl svého plnohodnotného předchůdce. Film jakoby vůbec nevznikl v období sice doznívajícího, ale přesto ještě stále silného budovatelského nadšení. Vynikajícímu hereckému obsazení odpovídají i skvělé výkony. Velikáni minulosti, dnes již všichni nebožtíci, ukazují, jak široká byla škála jejich hereckého umění, schopnosti charakterizovat a individualizovat výkon a svěřenou postavu. Zmínku ale zaslouží i pozoruhodně zralý výkon Ireny Kačírkové v roli "ženy z rozhraní" nebo věrohodná studie tehdy neméně mladého Vlastimila Brodského. Fričovský fenomén měl a má více rozměrů; velký tvůrce se zdaleka neomezoval na "jen" veseloherní žánr. Minulost není nikdy uzavřená; vždy má co nabídnout a čím překvapit. ()
Učebnicový příklad, jak mizerná filmová hudba dokáže napáchat veliké škody - ty synteticé pazvuky by mohly vhodně doprovázet leda humoristické skeče ze života mladého chemika, anebo nějakou nejapnou studiovou sci-fi bakalářskou povídku... A pak taky to poněkud příliš symetrické a za vlasy přitažené zakončení, jako vystřižené ze Zoly, filmu závěrem srazilo hřebínek. *** Jinak ale všechno to mezitím - to vrávorání paňáců s přeraženým hřbetem po šikmém tenkém ledě a ta usvědčená životní bezvýchodnost všech zúčastněných, která neoblomně ukazuje, že alkohol vůbec není příčina a že jsou na tom všichni stejně bědně, staří i mladí, už předem rozvržení, uzoufaní, určení k semletí mezi vzdálenou, v krvi kolující touhou žít jinak a tušením, že ten den, kdy se vytrhnou a vezmou život do vlastních rukou, nikdy nepřijde, a tak si raději ředí krev a otupují vědomí - to mělo tísnivé napětí, správně jemně vystupňované, takže byste jim chtěli aspoň chvilku držet palce, za ně doufat, že to nezkazí úplně všechno a všem, přestože víte, že v téhle lidské komedii jsou poměry sil dávno určené... *** Plus: Menšíkova postava hospodského, tvrdého a nezúčastněně nápomocného tragédiím svých štamgastů jako popravčí špalek, je silná a o to pozoruhodnější, když víte, že filmové Boží mlýny Menšíka o dvacet let později nechají, aby se v Ikarově pádu a Tažných ptácích ocitl v roli jednoho z těch na druhé straně pultu. Některé scény vyloženě volají po zálibném srovnání. *** ()
Výtečná záležitost, cele fungující, ideálně zasazeno do bezčasí (není podstatné, že máme jakoby současnost)... Důležité jsou postavy a jejich příběhy. Nadmíru jsem nadšená všemi hlavními představiteli, poprvé smekám i před Štěpánkem, užívám si Ráže, opětovně žasnu nad Smolíkem, cením si Mareše, a světe div se, respektuji i Hegerlíkovou. Svými standardy nenarušili nic z ideální symbiózy ani Kačírková s Brodským, potěšila jsem se Sovákem i Strunou... Jediné, čeho lituji je, že kolorit byl zaplněn v komparsu ve stejné míře bývalými stary Mrázkem a Ferbasovou, jako i začínajícími Řehořem a Bohdalovou. Marta Fričová v úvodu ovšem získala cenou roli s využitím své perfektní frančiny. ()
Pomalá sonda do duše alkoholikov, ktorí si kedykoľvek, kdekoľvek, za akýchkoľvek okolností dokážu nájsť dôvod nato, aby si dali za "štamprlík", pričom klamstvo, krádež, výhovorky, prázdne sľuby, sú absolútnou samozrejmosťou. Uprednostnenie svojho "koníčka" pred podstatnejšími výdavkami, o tom už ani nemá zmysel polemizovať. Výborný film. Možno pomalší, bez mimoriadnej dramatizácie, ale pre mňa výborný .. ()
Magická přitažlivost alkoholu dokreslená hudbou Jiřího Srnce. Za stěžejní scénu považuji, když sedí Mašek (Vladimír Ráž) u Zemánka (JIří Sovák) a je fascinován grogem ve sklenici před sebou. Opatrně bere sklenku do ruky jakoby se laskal, přivoní. Nakonec podléhá a grog vypije. Krásně jsou vykreslené i partnerky alkoholiků a jejich rodiny. Na téma závislosti byla natočena už řada snímků, ale tento považuji za velice vytříbený. ()
Předstírané opilství a virtuozita herců Z. Štěpánka, V. Ráže a F. Smolíka jsou přímo vynikající. Neméně zdatně si vedou i další skvělí herci ve vedlejších rolích. Martin Frič se tehdy dokázal po několika méně úspěšných filmech opět vrátit na vrchol filmové kariéry právě tímto málo známým filmem. ()
Úplně jsem dostala chuť se... nadýchat čerstvého vzduchu. ()
Myslím že vedle Kladiva na Čarodějnice další vydařený Československý snímek, který byste běžně hledali v televizním programu marně. Dnes naposled je dokonalou sondou do každodenního života alkoholiků, kterak se jim hroutí jejich životy, přicházejí kariérní pády a v neposlední řadě to odnáší rodina. Co říct k hereckým výkonům? Já myslím že netřeba vyzdvihovat bravůrní výkon Zdeňka Štěpánka. Hodně by mě zajímalo kolik alkoholu se konzumovalo během natáčení. Například Jiří Sovák byl prakticky nerozeznatelný od běžného opilce. ()