Temnota

Giallo, v rámci filmografie Daria Argenta najbližší Deep Red - tzn. krvavé vraždy v podaní širokoúhlej kamery. Celkovo je však Tenebre priemerné dielo, o pol hviezdy slabšie ako spomínaná klasika. Mystérium a atmosféra sú v ňom slabšie a i ona kamera skôr iba sprevádza, než vyzdvihuje. Miera gore sa každou vraždou stupňuje a v závere vyúsťuje do scény, pre ktorú nebanujete ani sekundu, strávenú pri predošlej polo-omáčke. Pre fanúšikov subžánru povinnosť. (09.06.2003)

Řemeslně velmi zdařilý thriller. Přitom příběh má klasické, již několikrát viděné schéma - vrah zabíjí podle knihy, jíž je sám fanouškem. Tedy v podstatě nic nového. Nechybí tu závěrečná "překvapivá" pointa, která byla aspoň pro mně lehce předvídatelná. Ale co zaujme, jsou zdařile stylizované scény vražd. Argento při každé z nich využívá křiklavého kontrastu rudá-bílá. Bílé šatičky, bílé stěny pokojů (scéna, kdy useknutá ruka skrápí krví obloukobitým pohybem celou čistě bílou stěnu patří mezi nezapomenutelné), bílý interiér kuchyně, bílé prostěradlo na těle oběti - všude tam rudá barva krve sedne jako ulitá. Ale nemůžu říct, že bych se bál. Tenebrae není horor, spíš kriminálka, ve které jsou vraždy znázorněny o trochu tvrdším způsobem, než je v tomto žánru obvyklé. A samozřejmě, to se dalo od Argenta čekat. (31.08.2003)

Pokud si zrovna nehraje s barvičkami, neutahuje z feministek nebo neinscenuje některý z mnohých barokně opulentních mordů, provádí Dario paralelně konstrukci i dekonstrukci detektivního příběhu. Nijak komplikovaně, poměrně předvídatelně, přesto až do řeznického finále, s velmi neotřelou ukázkou, jak vymalovat pokoj na červeno, zábavně. 70% (17.03.2013)

Poslední známější Argentovo giallo, které mi chybělo zhlédnout. No a nemůžu říct, že bych z něj byl nějak nadšený, ale to jsem po předchozích zkušenostech už ani moc nečekal. Klidně to znovu zopakuji: Argento má sice sem tam nějaký zajímavý nápad (hlavně po technické a výtvarné stránce), ale jako režisér za moc nestojí a kreace herců pod jeho vedením občas vyvolávají úžas. Tenebre je v tomto naprosto typické. Alespoň že je tu nadprůměrný počet vražd, takže se je na co koukat a film tím pádem nenudí tak moc, jako někteří jeho předchůdci... Závěr je poměrně velkolepý a vytahuje dojem z celého snímku nahoru. Tři hvězdy jsou ale i tak maximem, které jsem ochoten udělit. (05.07.2009)

Stojí vidieť už len za tú useknutú ruku :-) (29.12.2003)

Formou asi nejvycizelovanější mistrovo dílo, tím pádem možná nejčistší giallo vůbec. První dvě třetiny jsou čirá filmová radost. Hudba, brutální vraždy, honící představy s fetišem na červené lodičky, to celé velmi umně natočené. Myslím, že z voyeurské kamerové jízdy po baráku u druhé vraždy by měl radost i Brian De Palma. V neposlední řadě to i geniálně (ne)zestárlo a v dnešní woke době tam jsou až neuvěřitelně vtipné neplánovaně satirické narážky. Argento jede a třeba i z líně napsané scény, kde se postava někam dostane totální náhodou vykřeše klenot díky agresivnímu akrobatickému dobrmanovi. Bohužel v poslední části to ztratí dech a dojede to na rádoby šokantní scénář. Vypadá to pořád skvěle, dobře se na to kouká (třeba jen obyč scéna, kde týpek čeká na náměstí a kouká kolem dokáže zaujmout), ale kouzlo se vytratí a cítíte promarněný potenciál. Rozhodně doporučuji, ale vzhledem k umu tvůrce to ke konci mohlo být i lepší. (04.02.2023)

Docela solidní giallo od Argenta. Co zde musím vychválit je velmi kvalitní gore a jedna over the top scéna v závěrečné sekvenci, která mne naprosto uchvátila i po 32 letech, ale co se týče samotného příběhu, tak ten mne nezaujal bohužel vůbec a pokud se zrovna nevraždilo, tak jsem zažíval úzkostlivou nudu. (25.05.2014)

Hlavně díky skvělému konci a té nádherné řezničině s useknutou rukou si tohle čtyři hvězdy zaslouží. (13.02.2003)

Jeden z Argentových nejlepších filmů. Tentokrát konečně naprosto vyvážený jak výtvarně (absolutní špička, hra s červenými předměty je estetická bomba!), tak příběhově (vraždy jakoby neměly žádný smysl a směr, ale poprvé po mnoha Argentových filmech se mi podařilo odhalit brzy vraha), výborné herecké výkony (konečně!), perfektní atmosféra, která z detektivky přechází v typické giallo a ve finále se mění v neskutečnou horrorovou jízdu. Samotný závěr filmu, atmosféra, kamerové scény a gore jatka, která zde Argento rozjede, mne vyloženě dostala. Precizní, nádherné, prostě "argentovské" ... (02.09.2008)

S Tenebre jsem do dnešních dnů pořád váhal, to asi nejspíš těmi ne zrovna nadšenými ohlasy. Očekával jsem nejspíš pomalou detektivku ve stylu Ptáka s křišťálovým peřím. Bože, jak já se mýlil! Tohle je Argentovo mistrovské giallo, které mě vzalo dokonce víc, než tolik opěvovaný Deep Red. Mordů je na giallo až překvapivě hodně, jsou brutální (sekera rulezzz) a gradující finále se mění v pořádný masakr, kde se prolije to správné množství životodárné tekutiny. Herecké obsazení je nadstandardní a skvělá Daria Nicolodi mě opět přesvědčila, že její křik nemá obdoby. Občas najdeme i malinko akčnější scénu (pěkně nasranej dobrman), režisérovo klasické vychytávky (stříkající krev z odseknuté ruky) a ta grandiózní hudba má pro mě schopnosti návykovější, než některé kousky od Morriconeho. Tenebre je prostě super a jedno z nejlepších giall, s kterými jsem měl tu čest. (25.03.2011)

Tenebre se určitě řadí k jedněm z těch lepších kousků od Argenta. Sice je pravda, že ze začátku je od něj spiš snaha o takovou detektivku s občasným typickým argentovským zabíjením first person a se slušnou dávkou krve, ovšem konec už je opět typickej brutální Argento, co všude rozsévá smrt, lije litry krve na zeď a postavy chcípaj strašně krutým způsobem, scénka s rukou se dá zařadit k tomu nej co se dá vidět, ale celej ten závěr je jedna velká brutálně krvává argentovská show. (08.02.2008)

Průměr, od Argentova návratu k giallu jsem si sliboval víc, obzvlášť když tu tématizuje giallo knížky. Sice tu má ze všech svých giall asi nejzajímavější flashback, dobrá byla scéna se psem a baby jsou tradičně fešné, ale jinak nic moc. (15.11.2011)

Žánrem giallo ve svém věku překvapivě nepolíben jsem si vybral Argentovu polonahou děvku Tenebrae a musím přiznat, že vyzbrojen teoretickými znalostmi jsem zažil mírné zklamání. Disco-rockové syntezátory od Goblinů jsou svou zdánlivou nepatřičností stejně geniální, jako ty u Carpentera, nápaditá kamera proplouvá chladným, lehce futuristickým prostředím a jen tak mimochodem inspiruje slavné tvůrce (vrah skrytý za siluetou oběti se pak třeba objevil v Raising Cain od De Palmy) a pokud jste perverzní, barevná stylizace mordů vám naznačí, že když budete chodit v tmavém oblečení, vrah po vás nepůjde. Na druhé straně však stojí pochybná zápletka, která slouží jen jako unavený převozník mezi jednotlivým vražedným běsněním, bídné herecké výkony (zde vládne Nicolas z Angeliky se svým směšným přízvukem) či chyby a náhody, které se u méně slavných tvůrců vždy s gustem kritizují (mladá dívka z hotelu se pronásledována vytrvalým psem dostane přímo do doupěte vraha). Metafikce? Dualita? Sexuální odchylky? I kvůli výše uvedenému mě prostor pro amatérské filmové analytiky nechal naprosto chladným. Chci po téhle zkušenosti ještě vidět nějaké giallo? Půjčím si Doylea: „Když vyloučíme všechno nemožné, pak to, co zůstane, ať je to jakkoli nepravděpodobné, musí být pravda..“ (08.08.2019)

Každý den není posvícení a musím přznat, že Argento tentokrát nesplnil očekávání. Tenebre bylo jedním slovem Průměr. Hlavní přednosti Dariových filmů, obrazová orgie doprovázená goblinovským sountrackem se v obvyklé míře nekonala, děj i přes docela slušné množství vražd ani nestihl nabrat tempo a těch několik zajímavějších scén bylo proloženo zbytečně zdlouhavými pasážemi, které i přes svůj smysl v mozaice hledání pachatele, byly až zbytečně natahovány. Herecké obsazení taktéž průměrné až na mého oblíbence Johna Saxona, který prostě i v poměrně malé roli dokáže zaujmout. I přes všechny vyjmenované výtky mi Tenebre nějakým způsobem zůstane v paměti a jsem rozhodnut, že až ho seženu v nějaké lepší kvalitě, dostane ode mne ještě minimálně jednu šanci k napravení své reputace. (03.02.2010)

Argentův snový styl, s diskofilními barvami tady dostal trošku na frak a jediné co je zde diskofilní jest ta muzika. Tohle už není klasický horor, jde spíš o hororovou detektivku jenž obsahuje i thrillerové prvky a samozřejmě notně překvapivý konec. Příběh sám o sobě má spoustu nudných pasáží a zasazuje děj převážně do slunného prostředí, jenž ubírá jeho tajemnosti. Narozdíl od Suspirie jsem u Tenebre postrádal atmosféru, či alespoň atmosféře něco podobného. Právě ta snová linka po které Argentovi filmy kráčí je zde nahrazena pouhou strohou realitou a posléze brutalitou. Troška gore a hodně krve, kýble, necky a lavory. vraždících scén jest tu poměrně dost, leckteré přímočaré a patřičně nerealistické. Výše zmiňovaná muzika už nezpůsobuje mráz v zádech, ale spíše pouze podkresluje jednotlivé záběry. Kamera je někdy až příliš statická, některé záběry jenž mají navozovat atmosféru strachu jsou spíše nudné a zdlouhavé. Dario se mohl na nějakou detektivku vykašlat a i když by tím utrpěla pointa, za atmosféru bych u Tenebre platil. Dávám slušné 3 hvězdičky, jelikož i přes tu spoustu nedostatků jest to italská hororová klasika a já jí nechci hodnocením nikterak ublížit. (22.08.2004)

Úspech skvelej psycho - krimi knihy vykúpený sériou vrážd a litrami krvi. V sugestívne vyvedenom obrazovom stvárnení. Dej je v tomto prípade druhoradý. (31.10.2020)

Už když se na začátku objeví muž v šusťákovém kompletu, mělo mi být jasné, že Tenebre nebude pro mě. Argentova sjetá kamera krásně poletuje (vraždy) anebo nudně stojí ve statickém záběru, příběh je nahrazen nahotou a atmosféra brutalitou, perfektní akční hudba podbarvuje každou vraždu, krev cáká a gore se stupňuje. O ničem jiném to ani není - vraždy jsou skvělé po všech stránkách, zbytek je nuda a konec je dobrý. (03.09.2009)

Citát z najnovšej knihy amerického spisovateľa Petra Neala: "Ten impulz sa stal neodolateľným. Bola len jediná odpoveď na zúrivosť, ktorá ho mučila. A tak spáchal svoju prvú vraždu. Porušil to najprísnejšie tabu a nemal pri tom pocit viny, výčitiek, ani strachu, ale slobody. Každé poníženie, ktoré mu stálo v ceste mohlo byť odhodené stranou týmto jednoduchým aktom ničenia - vraždou." No a najlepšie keď je spáchaná ostrou britvou, nožom s dlhou čepeľou alebo poriadnou sekerou, tak ako v tomto giallo snímku od talianskeho režiséra Dario Argenta. **** (17.01.2015)

Bravurní giallo, na němž oceňuji především to, že: 1.) Obsahuje všechny Argentovy trademarky v té nejvybroušenější podobě: Hlediskové záběry berou dech, mizanscéna je komponována tak, že vzbuzuje akutní pocit ohrožení (zejména zahrada u moderátorovy vily, která je plná ostrých tvarů), gore je tak propracované, až je vlastně krásné (zde často vzpomínaná useknutá ruka) atd. 2.) Netrpí žádnými z typických Argentových nešvarů či nedostatků: Nad identitou vraha se vznáší skutečně napínavé mystérium, všichni herci jsou kvalitní a dokonce i dialogy jsou dobře napsány. 3.) Je zábavně sebereflexivní a podnětně se vyjadřuje k otázkám konstrukce detektivního / giallo žánru a vztahu autora ke svému dílu (jakožto i odpovědnosti za něj). => Osobně považuji Tenebre za jeden z nejlepších Argentových filmů, u nějž jsem se tetelil radostí daleko víc, než u mnohem opěvovanější Tmavě červené. (18.04.2013)

"Když, už jste vyloučili nemožné, cokoliv vám zůstalo, ač sebevíc nepravděpodobné, musí být pravda." - Sir Arthur Conan Doyle. ;) Dario se vždy, nechá inspirovat jen skutečnými génii. :-) (16.11.2009)