Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Práce šlechtí člověka.
Zejména pak práce holičská. Není proto divu, že pan Ferdinand Šuplátko, takto smíchovský domorodec, ztrávil většinu svého života mezi mýdlem, štětkou, břitvami a uprostřed hovorů s namydlenými tvářemi. A byl by zcela jistě zemřel klidně s břitvou v ruce, nebýt onoho dne, kdy na jeho dveře zaklepal advokátní koncipient se zprávou, že on, nic netušící pan F. Šuplátko, jest univerzálním dědicem své tety, která v minulých dnech zemřela ve Varšavě... [dobový program] (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (37)

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Po letmém nahlédnutí na pár informací o autorech předlohy, Iljy Ilfa a Jevgenije Petrova, mi srdce lehce poskočilo radostí. Ranný Burianův film, že by si vzal za vzor dílo, které v sobě pod humornou slupkou skrývá nějakou závažnější a ne dvakrát příjemnou myšlenku (jak, mimo jiné, píše Šandík)? Jiný letmý pohled, sice ten na zdejší hodnocení, však zase usadil srdce na původní místo a ono už tam zůstalo. Ostatky předlohy na sebe vzaly podobu jednoduché taškařice vyprávějící o tom, čeho všeho je schopen člověk omámený vidinou bohatství. Ony skutky však mají, až na dvě vzácné a kvalitativně lepší scény, podobu pouhého rádobyvtipného pobíhání na místa, kde by se ono kýžené bohatství mělo nacházet. Tou první scénou je Burianovo opuštění fungující živnosti ve stylu: "Teď jsem bohatý a po mě potopa," tou druhou pak úplný závěr. Tyto scény však kvalitativně vyčnívají pouze v rámci zbytku filmu, v jiných snímcích by nejspíše i ony zapadly. Dovolím si nyní od uživatele Barta vypůjčit slovo "nesourodá", které zmiňuje v souvislosti s ústřední dvojicí a rozhodně se v tom nemýlí. Burianovo herectví dobře známe, věnujme se tedy Dymszovy. Nechci tvrdit, že jeho herecké schopnosti zaostávají míle za Burianem, tak je tomu myslím jen (anebo hlavně) v ozvučených scénách. V těch němých je znát, že Dymsza má zřejmě zkušenosti s groteskou. Je spíše mimem, než "zvukohercem", což, myslím si, čiší už ze zdejší galerie. Nesourodá však zřejmě nebyla jen dvojice herecká, ale i režisérská. Jedna její část nejspíš tlačila film k němé grotesce, druhá (a hádám, že to byl Frič) ke zvuku. Není divu, že film je potom takový bastard. No, a když už jsem se tak rozepsal, za zmínku mi stojí ještě scéna první, z poloautomatizované rychloholírny. Nepřipomíná nápadně Chaplinovu Moderní dobu? Mně tedy moc - ovšem i ona může sloužit za příklad destrukce původní myšlenky. V Moderní době lze vidět varování před odlištěním v přetechnizované společnosti, která je hnána pouze touhou po efektivitě, ve Dvanácti křeslech jde jen o takovou vycpávací legrácku. Silná *. ()

Bart 

všechny recenze uživatele

Námět filmu je slibný, ale zbytek je ovšem nuda. Burian vytvořil se svým polským kolegou nesourodou dvojici, kde Dymsza za naším Burianem značně pokulhával. Film u nás úspěch neměl a počítám, že v Polsku taky ne. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Při hodnocení tohoto filmu je nutné mít na mysli ještě více dobu a její kontext, které provázely jeho zrod. Teprve potom je možné přihlížet k tehdy netradičnímu koprodukčnímu česko-polskému propojení a k hodnocení tandemu Burian-Dymsza. Zdá se mi, že přenesení do polských reálií bylo šťastné právě tak jako Burianovo napojení na rozporuplnou osobnost polské kabaretní múzy. Skutečnost, že film se se svou poetikou snad nejvíce blíží dobovým americkým vzorům končícího "zlatého věku grotesky" i špičkovým filmům OSVOBOZENÝCH, režírovaných rovněž Fričem, činí KŘESLA historicky mimořádně zajímavá a přínosná. Některé nedostatky, více či méně právem vytýkané mými předkomentátory na tomto fóru, se jeví ve světle této souvislosti a zejména celkové úrovně burianovské filmografie jako pominutelné a překlenutelné. Burianův výkon tak i v tomto případě naznačuje skutečné možnosti tohoto mimořádně nadaného dramatického umělce, které dalekosáhle přesahují někdy až příliš lidovou produkci stále nepřekonaného "krále komiků". ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

První koprodukční polsko-československý film byl zároveň první filmovou adaptací klasického textu Ilfa a Petrova, který pro film upravil Karel Lamač. Jen do roku 1945 vzniklo dalších 6 verzí, mezi nimi například Šťastný smolař (13 Stühle, 1938) s Heinz Rühmannem a Hansem Moserem v hlavních rolích. V československo-polském prostředí téma připadlo dvojici Vlasta Burian a Adolf Dymsza. Režírovala je dvojice Mac Friče a Michala Waszyńského a vytvořila tak pro sólistu Buriana jedno z nemnoha partnerství jeho filmové kariéry. Do té doby byl Burian párován s komičkami Zdenou Kavkovou a Anny Ondrákovou, později si vystačil s nahrávači ze svého divadla Čeňkem Šléglem a Jaroslavem Marvanem. Dnes je bohužel k dispozici neúplná kopie filmu a proto není zcela jednoznačně možné zhodnotit jeho skutečné kvality. Chybí také srovnání se soudobými polskými filmy, ze kterých by bylo zřejmé, že například Waszyński s Dymszou nebo Pogorzelskou pracoval opakovaně. Formálně jde spíše o zvukovou grotesku, což v soudobém kontextu čs. filmu patří mezi unikáty. Vladimír Just například tvrdí, že Burian byl nakonec stejně populární v německy mluvících zemích jako v Polsku a mezi postavami z loutkového divadla se Vlasta Burian stal synonymem pro Kašpárka. Ostatně na tradici partnerství s polským filmem se navazuje dodnes a v historii obou kinematografií můžeme najít takové tituly jako Co řekne žena (1958), Kukačka v temné lese (1984), Zátah (1985), Jestřábí moudrost (1989), Je třeba zabít Sekala (1997), Všichni moji blízcí (1999), Král sokolů (2000, který byl koprodukcí také s Maďarskem), Karamazovi (2008), Legenda o létajícím Cypriánovi (2010) nebo Lidice (2011). ()

D.Moore 

všechny recenze uživatele

Film se sice nedochoval celý, ale moc toho v něm nechybí a kdyby se byl dochoval, lepší by asi nebyl. V těch nejlepších chvílích připomíná Dvanáct křesel němou grotesku, ve které se tu a tam nějakým omylem promluví, ale jinak není moc oč stát. Vlasta Burian a Adolf Dymsza tvoří velmi podivnou a nevyrovnanou komickou dvojici (hádejte, kdo z nich je ten lepší), jeden druhému nerozumí, pokud nehovoří právě vymyšlenou řečí, a stejně tak jsem jim moc nerozuměl ani já. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Unikátní kousek, který je zajímavý hned z několika důvodů. Jde vůbec o první filmové zpracování humoristického románu Ilfa a Petrova (zároveň šlo o jejich první společnou knihu) I když jde spíše o volnou inspiraci, přenesení do nového prostředí a přistřižení na míru filmových protagonistů se zdařilo. Vasta Burián zde dostal poprvé parťáka sobě rovného a poprvé vytrořil s někým komickou dvojici přopomínající Laurela a Hardyho. Vznikla ozvučná groteska s převládajícími prvky němých veseloher. Když odhlédneme od zhoršené technické kvality, nabízí Dvanáct křesel příjemné pobavení s pohledy předválečné (ještě nevybombardované) Varšavy. ()

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Milá komedie, další z těch se skvělým ba až geniálním panem Burianem... Kterak na dědictví si obyčejný "slušný a počestný" holič z Čech v Polsku přišel a jaké trampoty a lapálije mu to způsobilo. :-)) Když zkousnete ten šílený kouskovaný osmiminutový úvod, pak Vám bude hezky smíchy u srdce ze zbytku filmu. PS: Toho střihače bych nejraději... ()

Ampi 

všechny recenze uživatele

Možná i díky československo-polské koprodukci a potřebě méně mluvit má 12 křesel má do jíste miry kouzlo a punc němého filmu. Poláci si chtěli (vy)užít Vlasty Buriana a poslali ho jako Ferdinanda Šuplatka vlakem do Varšavy za dědictvím tetičky kapitalisty. Zde mu přidělili Adolfa Dymzsu (Baginskeho) alias Wladyslawa Klepky a tím vytvořili kvalitní komediální dvojici. A pak se může rozjet děj za částečněho využití kvalitního sovětského námětu soudruhů Ilfa a Petrova, který byl několikrát v několika zemích adaptován a pravděpodobně bude i v budoucnosti. Nicméně tato středoevropská a západoslovanska verze je první filmovou apadptaci. Škoda, že se nedochovalo devět minut filmů, třeba by tam byla stejně dobrá scéna jako spirituální seance. Stejně jako uživatel Mol jsem si všimnul nápisu Precz z Hitler( pryč s Hitlerem) a hákového kříže na zdi antikvariátu. ()

nash. 

všechny recenze uživatele

Burianovská komedie na hranici klasické grotesky. Uběhaná, téměř akční, plná situačního humoru, který však utlačuje tradiční Burianovu slovní ekvilibristiku. Bylo to sice netradiční, stejně jako uvržení Buriana do polských reálií, bohužel to příliš nefungovalo. Stejně jako nefungovala dvojice Burian-Dymsza. Jsou nekompaktibilní a navíc ve snaze přizpůsobit se jeden druhému nakonec oba v kompromisech utopili svou osobitost. A když na to přijde tak nefungovala ani dvojice Frič-Waszyński. Jakoby se nemohli dohodnout co vlastně chtějí natočit a nemyslím, že ten dojem vyvolává neúplnost dochované kopie. Občas selhává i tempo a některé scény jsou očividně přetažené, i když kdo ví, třeba prvorepublikové publikum bavila pětiminutová scéna Burianova převalování na tvrdém "loži". ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Rok 1933 znamenal pro domácí kinematografii jeden z rozhodujících okamžiků. 25. ledna byly slavnostně otevřeny moderní filmové ateliéry na Barrandově, které brzy zaujaly pozornost zahraničních koncernů. A v této vzrušené atmosféře vzbudila zájem diváků i kritiky česko - polská koprodukce nové veselohry s Vlastou Burianem. Ten si za pouhé čtyři roky existence zvukového filmu vydobyl výsostné postavení takřka po celé kontinentální Evropě (zejména v Německu a Rakousku) a jeho popularita měla být využita i ve prospěch polských ateliérů Falanga. Námět sovětských autorů Iljy Ilfa a Jevgenie Petrova obratně přepracoval Karel Lamač, který z neznámých důvodů přenechal režii celého projektu svému příteli Martinu Fričovi. Ten byl ovšem vytížen několika rozpracovanými filmy v Československu a tak polské koprodukci nevěnoval dostatečnou pozornost. K Burianovi byl přiřazen oblíbený polský komik a kabaretiér Adolf Dymsza, jen stěží se vyrovnávající živelné nátuře a improvizačnímu vodopádu krále komiků. Snímek postrádá provázanost jednotlivých sekvencí a tříští se do několika samostatných kapitol, pojatých spíše ve stylu americké němé grotesky (eskapáda s nalezenými křesly). Kameramanské fiasko Antonina Wawrzyniaka navíc doplňuje technicky bídný stav neúplné kopie. I přesto nezbývá než hořce litovat, že podobných omylů a uměleckých proher nevzniklo více. Sledovat totiž na plátně Vlastu Buriana v jakékoliv konstelaci je dnes pro milovníky neopakovatelným zážitkem. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Pokud jde o Vlastu Buriana, musím (možná trochu s ostudou) napsat, že jsem o něm více četl (např. v různých hereckých pamětích) a taky zhledal o něm pár dokumentů, než viděl celé filmy s ním. Jeho osobnost v dějinách filmové tvorby i humoru jako takového je bezpochyby zajímavá, jen si většinou nenajdu tu správnou chuť na filmový humor starý 80 – 90 let nebo mi to prostě během sledování nesedne. Dvanáct křesel se mi líbilo! První minuty rozpačité, postupně se to krásně rozběhlo na zábavnou komedii. Film byl primárně určen pro polské publikum a vidět i naprosto odlišné vyznění filmu včetně Burianovy pozice v něm. Zatímco většina českých (i německých) filmů s Burianem se zakladala především na jeho výstupech (a nějaký ten Plachta nebo Marvan ve dvojici pouze přihrával), zde je Burian pro polský film zahraničním hostem a vystupuje vedle rovnocenného polského kolegy. Zcela odlišně laděný humor a odlišné konání postav se stejným cílem se potkává v řadě komických situací, vycházejících ze žánru němých filmových grotesek. Podívaná o honbě za ztracenou částí dědictví je to skutečně vtipná a zajímavá, včetně "exotické" scénky z polského přístavu při moři. (70%) ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Film který zcela zapadl a to (taktéž) zcela právem... Své knižní předloze se nepodobá vůbec v ničem. Ze sžíravé a nesmírně vtipné satyry na poměry v komunistickém Rusku dvacátých let zůstal pouze motiv hledání dvanácti křesel s ukrytým balíkem peněz, respektive diamantů. Nic víc. Je to sice pochopitelné, protože reálie Sovětského svazu byly lidem žijícím mimo tuto trudnou říši ve třicátých letech naprosto cizí, ale možná právě to mělo tvůrce varovat. Vetchý scénář těží především z žánru klasické grotesky. Mj. proto, že je film česko-polsky, takže se v něm logicky příliš nekonverzuje. Rozporuplný dojem z filmu navíc podtrhuje úděsná technická kvalita dochovaného filmového pásu. Také z toho důvodu jej lze sledovat snad pouze z dokumentárních důvodů. Jiné možné pohnutky mě žel nenapadají... 3/10 Zajímavé komentáře: Marthos ()

MikO_NR_1909 

všechny recenze uživatele

Vraj jump cuts do filmu priniesol J.-L. Godard, ale po tejto archaickej projekcii to kľudne mohli byť naši kolegovia z Poľska a Čiech. Žarty bokom. Dvanáct křesel je obecne jedným zo slabších Burianových filmov, hoci (si dovolím tvrdiť) podáva jeden zo svojich kvalitnejších výkonov, ktorý sa opiera o jeho improvizačné schopnosti. Kostra a systém rozprávania ešte ťaží z grotesknej kinematografie a o námete o zdedenom majetku po nikdy nevidenej tete je už tak často odrozprávaným, že už nemal čím prekvapiť. Ale je to režisérska dvojica, ktorá nedokázala rafinovanejšie zúročiť potenciál ústrednej internacionálne zladenej dvojice v niečo zaujímavejšie, vtipnejšie, s nosným existenciálnejším podtextom o márnej situácií (ne)dosiahnutí onoho dedičstva. Tam sa mohli skutočne predviesť vo väčšom štýle. ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Taková pěkná blbina s Vlastou Burianem, která hodně využívá toho, že se děj odehrává v Polsku. Nejlepší mi rozhodně přišla scéna na začátku, kde se Ferdinand setkává s Wladislawem a nejsou schopni se domluvit, dokud na sebe nezačnou pískat, to mě opravdu dostalo. Nápaditý vtip, který se jen tak nevidí. Jinak celkem pěkná groteska, která místy hodně ulítává. ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

I mistr tesař se někdy utne. Klasická burianovka s nepříliš výrazným Adolfem Dymszou nepřekvapí, spíš zklame. S knižní předlohou Ilfa a Petrova nemá kromě námětu nic společného, ale to se stává i v lepší filmové společnosti. Smutný dojem podtrhuje i mizerná technická kvalita snímku a nevyrovnanost mezi zvukovou a němou složkou filmu. Ale kde jinde uslyšíte Buriana (byť jenom 30 vteřin) zpívat polsky? ()

topi 

všechny recenze uživatele

Velký problém filmu spočívá v tom, že se nedochoval celý a některé střihy a scény, které na sebe špatně navazují jsou vyloženě rušivými elementy. Další mínus se mě jeví, že je snímek v češtině i polštině dohromady a polský překlad titulků je kolikrát pod obrazem a nejdou přečíst. Jinak by to mohlo dopadnout určitě lépe, klasická burianovská zápletka, připomínající spíše grotesku než film, kde hledá 12 křesel, které mu odkázala jeho teta a do jednoho křesla zašila 100 000 dolarů. Spolu se starožitníkem, kterému křesla prodal a on je následně odprodal dalším zájemcům, po nich pátrají. Nejlepší scénka je, když spiritualisté pořádají seanci a Vlastík tam s kolegou vlítnou. Jinak opravdu žádná sláva a film se tak jeví spíše podprůměrným a ve filmografii Vlasty Buriana asi i nejslabším. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Upraveno v květnu 2020. Film Dvanáct křesel je manifestem klauniády. Cirkusový klaun, i přes své společenské povýšení do stavu kabaretního komika, se nejpřirozeněji cítí v rytmickém taktu běhu grotesky. Když jedinec nejdříve koná a teprve se zpožděním začne o situaci přemýšlet, vzniká vzdušný vír z destrukce, běsnění, skopičin, zuřivosti, pohybové parodie, hudebních not a osobně zarputilého honu za pohádkovým dědictvím tetičky - čtveračky. Martin Frič a jeho polský kolega Michal Waszyński spojili českého klauna ve zběsilosti, hulvátství a s kapkou dobromyslnosti s polským klaunem v citlivosti a zdvořilosti. Českým trumfem cirkusové klauniády je Ferdinand Šuplátko (rozhodný Vlasta Burian), pražský holič a jediný dědic kapitalistického úspěchu jeho varšavské tetky. Klaun má své předpisy chování, proto začíná krkolomně akrobatická honitba. Polským trumfem cirkusové klauniády je Władysław Klepka (velmi příjemný Adolf Dymsza), přeochotný varšavský starožitník a aktivní spoluúčastník zběsilého pátrání. Neomalenost získala snadnou oběť, ale taktéž věrného kamaráda. Z dalších rolí: po stejné kořisti úpěnlivě pátrající moderní ředitelka nepřízní doby krachujícího sirotčince (Zula Pogorzelska), lstivě usměvavá zubařka (Aniela Miszczykówna), z náhlého nátlaku nešťastný židovský obchodníček (Stanisław Belski), spiritistickou seanci řídící profesor (Wiktor Biegański), či dražitel veřejné aukce (Stefan Szczuka). Film Dvanáct křesel je uvolněně hopkajícím harmonickým soupeřením cirkusových klaunů. Polská katolická víra stvořila sirotčinec u sv. Křesla. Inu, groteska. ()

Mol 

všechny recenze uživatele

Zajímavej kousek. Bohužel kopie byly všechny zřejmě na tolik poškozeny, že i přes restaurování je mnoho scén a dialogů prostříháno. PS.: všiml jsem si jednoho zajímavého nápisu na budově: precz z Hitler - pryč s Hitlerem. Film je z roku 33 a pokud vím v té době se ujal v Německu moci. Už tenkrát ho nesnášeli. ()

filmmovier 

všechny recenze uživatele

Raný film Vlasty Buriana, který trvá jen pouhou hodinu. Zápletka na obalu DVD zbyla velmi zajímavě a na film jsem tím pádem byl velmi natěšen. Zápletka nezklamala, ani Burian nezklamal, ale mě prostě strašlivě vadila ta polská koprodukce, která celý film ještě zhoršila. Oni ti Poláci taky neumějí nijak extra hrát... Ta zápletka je opravdu originální, dobře pobavila, našlo se tu několik opravdu hodně dobrých vtipů. Prostě příjemná oddechovka, která výrazně nezklame, ovšem na klasické Burianovy filmy zdaleka nemá. 60%. ()

gjjm odpad!

všechny recenze uživatele

S úchvatným románem Ilfa a Petrova to má společný jen název a výchozí bod zápletky, která se stěží dá převést z ruského prostředí. Český holič (Burian) jede do Varšavy , kde mu jeho teta odkázala dvanáct křesel. Naštve se, protože se mu ty křesla nelíbí, a prodá křesla starožitníkovi, kterého hraje Dymsza (herecky mnohem lepší než Burian). Pak zjistí, že jsou v nich ukryty peníze. V sérii nevtipných scének a ýbrtrapných písniček pak těch dvanáct křesel hledají. Nejen že to má debilní a zcela neftipný příběh, ale především, filmařsky je to návrat tak o dvacet let zpátky, některé scény připomínají Chaplinovy první grotesky. Dvanáct křesel je jedním z největších kroků zpět v dějinách českého filmu a jedna z nejdebilnějších filmových adaptací vůbec. ()

Reklama

Reklama