• Sarkastic
    ***

    „Tak vy jste měl na ní zájem pouze vědecký.“ - „Ovšem, v mém věku jsem na nic jiného ani nepomyslel.“ Bláhový, starý muž…i když je fakt, že částečně jsem ho chápal. Ten pocit mu dělal dobře a navíc si myslel, že své city má pod kontrolou…. Jiné to bylo u jeho „schovanky“. Na rozdíl od doktorky („A jak jste na to prosím vás přišla?“ - „Jsem přece také trochu žena.“) jsem jí moc nerozuměl. Herectví Matulové mě v klidu ovšem nenechávalo, byla tam totiž místa, kdy mi přišla přehrávající (a její postava otravná), ale zhruba ve stejné míře došlo i na momenty, ve kterých jsem jí naopak věřil, měla v sobě takovou zvláštní jiskru…no, na vynášení soudů bych zřejmě potřeboval vidět i další její protektorátní snímky. Děj jako takový příliš záživný nebyl (u vypravování mě zas rušilo to neustálé nucené chození...nevím, snad měl Frič strach ze statičnosti), onen „experiment“ pak budil spíš rozpaky a nechtěný úsměv (stejně jako opakování písně). Hodnotím slabším průměrem. „Některá žena dovede muže povznést a druhá ho zase zničí. A to byl ten druhý případ.“(10.2.2019)

  • troufalka
    ****

    Je to zvláštní, knižní předlohy Karla Matěje Čapka-Choda jsou ponuré, ale filmy natočené podle nich se většinou povedou. Jakoby autora zajímaly temná hnutí lidské duše. Což je vlastně skvělou předlohou k dramatu. Experiment není tak hutný jako Turbina, ani tak drastický jako Mstitel, ale je zajímavý díky oběma hlavním protagonistům. Vlasta Matulová je možná trchu více afektovaná, ale na na ní dobré pokoukání. Dramatický Štěpánek dostal mnohem větší prostor než Kolberář, což je škoda, dodalo by to příběhu větší vyváženosti.(17.1.2018)

  • NinadeL
    ***

    Nikoli náhodně přepis Čapka - Choda z roku 1922 připomíná malou českou variaci na proslavený román Hanns Heinz Ewerse Alraune Die Geschichte eines lebenden Wesens z roku 1911, který se v té době už pyšnil pěticí adaptací, mezi něž patřily dvě vynikající verze s Brigitte Helm a na něž později ještě navázala opět velice dobrá Hildegard Knef. Samozřejmě, na poměry protektorátního filmu jde o výjimečně zdařilý kosmopolitně laděný projekt. Ale ryze divadelní herectví, kterému dominuje Štěpánek a Matulová, sráží Experiment z vrcholů domácího filmu. Výsledkem je tedy "jen" velice úhledný tvar sympatizující se zahraničními velkofilmy.(11.1.2010)

  • pytlik...
    ***

    Film mi připadal poněkud divný, ale když se zde dočítám, že byl natočen podle předlohy Matěje Čapka-Choda, který si kvůli odlišení od Josefa Čapka udělil další jméno Karel, jeho zvláštnost se mi rázem objasnila. Od tohoto autora jsem totiž kdysi nešťastnou náhodou přečetl Antonína Vondrejce a to mi úplně stačilo. V tomto snímku si postarší doktor léčí své mindráky z mládí a kompenzuje svou stařeckou neschopnost v sexuální oblasti tím, že psychicky tyranizuje dívku, kterou mu náhoda přivedla do cesty, pod záminkou vskutku velmi logického "vědeckého" experimentu na téma "zkazí zkažená duše i tělo, nebo zkazí zkažené tělo i duši?". Fakt nevím, jak si Čapek představoval Chod lidského organismu. Jak může duše zkazit tělo? A on si snad myslel, že prostitutky podléhají touze svého těla, že to jako dělají rády, že z toho mají požitek? Že tu svou činnost povětšinou nevykonávají pouze mechanicky, bez nějakého kladného vnitřního pocitu, pouze kvůli obživě? No zkrátka, Štěpánkův doktor je hodně nesympatickou postavou, Korbelářův malíř taky nenadchne, protože jediné, co mu na doktoru vadí je, že se po sebevraždě uzavřel do sebe a nezvyšuje tak blaho společnosti prací, Vejražka ohromí tak maximálně drzostí, že se svým vzhledem vezme roli donchuána (a doopravdy ne, pane Vejražko, homeopatický knírek pod nosem to fakt nezachrání), jedině proti Matulové nemohu říct ani ň. Ve filmu se mihne i František Filipovský, který pouhých pět let předtím ještě točil studentské komedie, v epizodní roli pána středního věku, a ta vzhledová proměna je neuvěřitelná.(7.1.2013)

  • Marthos
    ****

    Otakar Vávra dokázal, že literární odkaz Karla Matěje Čapka-Choda má stále čím oslovit nejen čtenáře, ale také filmové diváky. Volba Martina Friče byla sice již značně okleštěna, přesto se dokázal s poněkud strohým, nevýrazným stylem vyprávění načas sžít a s pomocí Karla Steklého vytvořit působivý, lehce halucinogenní příběh, jehož těžiště nespočívá ve velké dramatické akci, ale je spíše intermezzovým vyprávěním, rekapitulací. Rozhovor dvou mužů, prominentního lékaře a úspěšného malíře, postupně rozkrývá nejasnou minulost i pozadí nezdařeného pygmalionovského experimentu s mladou půvabnou dívkou. Komorní film se stal velkou výzvou pro tři vynikající herce a jak Vlasta Matulová, tak Zdeněk Štěpánek s Otomarem Korbelářem sehráli strhující portréty lidské ctižádostivosti a neovladatelného chtíče s profesionální odpovědností. Určité vytržení z dusivé atmosféry filmu představuje osobnost Vítězslava Nezvala, který se stal autorem působivé melancholické písně Bílý jasmín, náležející k nejúspěšnějším songům čtyřicátých let.(11.1.2010)

  • - Ve filmu zní hudba Josefa Stelibského s evergreenem "Bílý jasmín". (Zdroj: ČSFD.cz)

  • - Ve filmu jsou na vernisáži vystaveny obrazy Vladimíra Sychry a Františka Tichého. Zdroj: Český hraný film 1930-1945, NFA 1998. (NFA.cz)