Hej-rup!

Snaha o přebudování kapitalismu směrem vlevo nikdy nebyla tak zábavná jako když na pomezí mezi hospodářskou krizí a nástupem Říše Martin Frič dirigoval geniální duo V+W:) Humor, zpěv, satira všech stran (byť té cílené doleva je méně), u mě prostě klasika nejen kvůli "maslostroji" a gagu na plošině. 80% (28.12.2020)

Kterak snažení jednoho zchudlého milionáře partičku dělníků ke všemu přivedlo... Jak vidno, krize ve třicátých letech samozřejmě inspirovala ty pravé (V+W) a ti dokázali vytvořit zábavu, která se zbytečně neutápěla v patosu, slzách ani melancholii a ukázali, že to jde, když se za to vezme!!! Památná scéna s plotostřižnou a na plošině mluví za vše. (11.08.2002)

Musel jsem u filmu mít tátu, aby mi například vysvětlil, že ta kraksna, kterou Voskovec s Werichem koupili je rachotinou i na rok 1934. Jinak to ale byla správná levičácká událost, na kterou je radost koukat i skoro po sto letech. Je to vůbec možné? (21.12.2020)

Po průměrných filmech Pudr a benzin a Peníze nebo život se duu V+W konečně podařilo natočit divácky koukatelný film, který navíc nabídl kromě výborných hereckých výkonů i slušný scénář. (11.09.2002)

Film tak levicový, že i automobily v něm jezdí vlevo... (14.03.2012)

Trochu dvojaký film, jenž na jednu stranu nepokrytě straní levicovým myšlenkám, zároveň je ovšem ironizuje a drobně karikuje. I když v dnešní strikně kapitalistické době je myšlenka výrobních družstev takřka svatokrádežná, osobně na ní neshledávám nic pokřiveného. (03.10.2005)

V době vzniku přijala film česká filmová kritika s neskrývaným nadšením a viděla v něm závan svěžího větru, ba dokonce světovosti v jinak zatuchlém českém filmovém rybníčku. Co si budem povídat, oproti všem těm Anduličkám a Toničkám s ranečkem štěstí a zármutku, excelentním kýčům toho nejhrubšího ražení se samozřejmě Hej-rup! dá označit za oscarovou záležitost, ale bohužel je to spíš případ, kdy je jednooký mezi slepými králem. Doba vzniku je hodně znát, československá kinematografie se teprve začínala rozvíjet a Voskovec s Werichem se teprve na filmovém plátně hledali. U obou, ale především u Voskovce, je ještě znát divadelní manýra z Osvobozeného divadla. Navíc je ten snímek doslova manifest meziválečné levicové avantgardy ovlivněné sovětským vzorem a až po uši vězící ve víře v sílu kolektivu. Samozřejmě dobový kontext je jiný než budovatelská dílka z přelomu 40. a 50. let a za Hej-rup! dostali tvůrci pochvalu i od měšťanského liberálního tisku, ale i tak mi ta nefalšovaná naivita přijde tak nějak nepříjemná. Nesouhlasil bych se svým uživatelem flankerem.27 v tom, že snímek ironizuje levicové ideály, ten kritický odstup tam chybí už proto, že film byl natočen ještě před moskevskými procesy a nebyl důvod pochybovat. Ta zdánlivá karikatura je spíš důsledek nechtěného nezvládnutí jednotlivých motivů. Mělo jít o společenskou kritiku, ale z třesoucího se vozíčkáře, který představuje mocného šéfa velké továrny a navíc trapně přehrávaného, nemůžete udělat plnohodnotného protihráče Voskovce a Wericha. Werich jako typický představitel levicového ideového směřování na filmovém plátně svoje ideály mnohem přesvědčivěji zobrazil v Pekařově císaři o řádku let později. Celkový dojem: 55 %. (16.05.2012)

„Teď je to jako když střelí!“ Tak tady mi to s očekáváním hrubě nevyšlo. Čekal jsem komedii ve stylu předchozích 2 snímků V + W. A protože ty jsem bral za „rozehřívací“, od Hej-rup! (navíc s dosazením Friče na místo Honzla) bych už čekal kopec zábavy…a na ten nedošlo. Až zoufale dlouho jsem čekal, kdy se poprvé od srdce zasměju. Postupně se mi podařilo najít i něco zábavného, ale především z filmu byla cítit satira, místy docela hořká. A ten silný sociální (až levicový) podtón by snad i mohl být bohulibý, ale min. z dnešního pohledu „smrdí“ něčím jiným...Až se mi zastesklo po triviálních zápletkách z předchozích 2 filmů. A hlavně mi chybělo víc nádherných dialogů a hrátek s češtinou, které zde sice byly, ale v podstatně menší míře. Takže některé repliky, všechny ty „plotostřižny“, „máslostroje“ a originální žehlení kalhot byly fajn, ale znovu to na 4* stačit nebude, dokonce k nim chybí víc než v minulých případech. Škoda, snad příště. „Jé, pane továrníku, vy jste se změnil!“ - „Já teď chodím ve sportovním, víte? To se moc nosí teďka.“ (15.09.2019)

Je a zůstává veřejným tajemstvím, že meziválečné levicové kulturní avantgardy filmem byly okouzleny, avšak současně s ním s velmi protiřečivým úspěchem zápolily. Uvědomíme-li si, že třicátá léta svou rozmanitostí početní i tématickou jsou zakladatelskou érou naší národní, již plně zakotvené kinematografie, a dobou nástupu první generace velkých režisérských (Machatý,Vávra, Frič, Haas) i hereckých (Štěpničková, Haas, Mandlová, Bárová, Pešek, Pivec,Štěpánek,Nový,Vítová) osobností, budeme lépe rozumět i trnité kinematografické cestě obou klasiků Osvobozeného divadla. Stejně tak lépe budeme chápat Tigridův výrok, že kdo z mladých v třicátých letech necítil levicově, byl považován za zvláštního. V+W již tehdy byli oproštěni od nekritického pohledu na komunisty jednostranně propagovanou sovětskou skutečnost (scéna s masló-strojem). Není pochyb, že tento i dnes živý a nápaditostí hýřící film je zralým výstupem početné filmografie těchto špičkových osobností moderní české kultury. Za zmínku stojí i to, že projekt družstva Hej-Rup! měl svou dobovou paralelu v podobě velkého mediálního koncernu MELANTRICH, vlastněného členskými odborovými svazy národně socialistické odborové ústředny. (25.08.2007)

Osobně více trpím na V+W+H. Ačkoli i zde si užiji celou škálu všech těch Bušových a Rogozů. (17.05.2011)

Skvělá satira, která i v době krize vyprodávala kinosály, tak kvalitní ten film je, tak moc tehdy mluvil lidem z duše. Že se na něm Voskovec a Werich rozhodli pracovat s průkopníkem Martinem Fričem (Hej-Rup je například náš vůbec první se zadní projekcí), považuji za velmi šťastné rozhodnutí a rovněž je znát, že scénář s nimi psal také Václav Wasserman. Příběh díky tomu pěkně odsýpá, každá scéna k něčemu vede, nic není "jen tak pro legraci", ačkoliv legrace je a je jí hodně. Ten ze všech nejlepší film však V+W ještě čekal. "Takže já jsem vlastně vyřízenej." - "Ale čestně!" (28.08.2015)

Určitě nejlepší film W+V, který je nabitý vtipnými scénami i dialogy. U mě vede rozhodně scéna s živým plotem. Zároveň je tu i nejpoutavější příběh. 4 hvězdy jsem hodně zvažoval a asi by odpovídaly, jenom se prostě nedokážu přenést přes tu agitku, která ve své době byla asi v pořádku a ok, ale z dnešního úhlu pohledu vyznívá bohužel úplně jinak a mnohem hůř. A bez ohledu na to, jaký světonázor mám nebo nemám, obecně ve filmech asi nevidím moc rád, když sdělení světonázoru tvůrců (potažmo jiných lidí za filmem) je tím hlavním cílem, proč to celé vůbec vzniklo. A zatímco karikatura zlého kapitalisty je úsměvná a roztomilá, tak závěrečná třetina plná oslavy práce, jednoty a spravedlivého přerozdělování už byla otravná. Ale je jasné, že stěžovat si na to u Osvobozeného divadla nedává moc smysl. Vidět film v roce 1934, tak jsem určitě nadšenější, ale tehdy mi nějak unikl. (03.05.2023)

"Jen odejdu, už je tady lyrická scéna. Já vám porád říkám, nechte si něco na happyend!"                                                           Klenot mezi filmy třicátých let. Jednotlivé scény jsou vyšperkované, hlášek a gegů je nepočítaně, ale největší kvalitou je bezpochyby obrovský optimismusum a nadšení pro myšlenku společného hospodaření. Protože myšlenka komunitního života není v dějinách nikterak nová, už pravecí lidé žili v tlupách, prvotní křesťané žili pospolu ... :o) Ale tady je mnohem víc. Právě to, co mnozí kritizují jako příliš levicové vnímám jako to nejcennější.Ukazuje čistotu myšlenky i provedení v praxi. Vidíme tu jak začátek (stavění domu), tak i první nemoci (půl párku na osobu), schůzování (kluci, je nás moc), rozvoj podniku (kráva, co mléko dává), inovace (maslóstroj), ukázka, jak se likviduje konkurence a vstříc lepším zítřkům. To nejlepší na konec - film byl tak plný čisté ideologie, že se ho i soudruzi báli!!                                                                                           Další nespornou kvalitou je ústřední dvojice V+W. A není to tak, že by celý film táhl jen Jan Werich. Voskovcova líbací scéna s parodováním nejprofláknutějších filmů patří k nejlepším scénám ve filmu. Také si poctivě odpracoval fyzicky náročnější scény (běhání s cihlami, vytahování na laně, práci na vozíku).                                                                                   Hlášek bylo tolik že se nedá vybrat ta nejlepší, ale pár si jich neodpustím:                                                                                          "Mám pro Vás překvapení!" "Chcete mě adoptovat, ne?!"                                                                                                       "Haló, slečno, pošlete nám hasiče. My visíme! Kde? No nahóře!" "A kdyby nemohli hasiči, tak pošlete rovnou pohřební vůz!"                                                                                                                                                                                "Tak ti hlásím, kalhoty povolujou" "Mě zase měknou svaly. A ochabujou!"                                                                         "Vy tady někdo těmhlectěm nesmyslům věříte?" "Když je to v novinách ..." (Scéna, při které v roce 1986 tleskalo celé kino.) (02.10.2014)

Já myslím, že dnes již velká česká filmová klasika.!!! Pánové W+V excelují... (23.02.2011)

Velmi příjemná podívaná.... Nemít chleba, nemít práci, živořit jak darebáci, to přec nikam nevede. Sám si nikdo neví rady, dejme hlavy dohromady, snad se nám to povede Hej rup, peklo nebude ráj se vrací Hej rup, s námi kdo bude najde práci, Hej rup, Hej rup, jsme mladý chcemi žít Hej rup, všichni za jeden táhnem provaz, Hej rup, pro nás to platí jako pro vás Hej rup, Hej rup, že chceme všichni žít. Hej rup, kdo má sílu, Hej rup, ruce k dílu, Hej rup, Hej rup, jsme mladý chceme žít. Hej rup, chceme práci, Hej rup, hejrupáci, Hej rup, Hej rup, chceme žít Hej rup, Hej rup, Hej rup, Hej rup, Hej rup (05.03.2011)

Chudý dělník a chudý milionář, po několika nepříliš obratných podnikatelských pokusech, zakládají svůj životní byznys na odbytu mléčných výrobků a hravě svým nadšením skládají na lopatky ekonomickou krizi. (19.01.2009)

Legendární komedie dvou koryfejů českého autorského divadla a potažmo i filmu. Dnes už trošku vadí tehdy aktuální politikum, kterým je film prostoupený, ale i tak je to pořád výtečná zábava. (05.11.2011)

Nejzdařilejší film Voskovce s Werichem, krásná sociální balada plná humoru Osvobozeného divadla. Kamera osciluje na pomezí romantismu a realismu, především záběry na pracující maslóstrój nóvyj a slézání po žebříku z Worstovy střechy si mohou dovolit postavit se po bok toho nejlepšího od Machatého. (15.10.2019)

Překvapuje mě zde relativně nízké hodnocení tohoto filmu. Když si připustím, na jaké sračky (americké především) teď chodím do kina, tak nemůžu tomuto filmu upřít plný počet bodů. Možná je to nezvyklý komentář, ale V+W mě k tomu donutili. (01.05.2004)

Aj Pat a Mat museli mať niekde svoje predobrazy...alebo aj o tom, že vo filmoch sa veľa bozkáva a niekedy veľmi dlho...vtip na hlasný smiech je tu jeden, tempo to má solídne, ale zostrihané na 90 minút by bolo svižnejšie a že to odráža ľavicové myšlienky svojej doby a kritizovať to, je totálne od veci. Trochu mi to pripomenulo Clairovo Nech žije sloboda!, i keď tam je dej odlišný. (02.05.2017)