Donner Pass

Je to síce obyčajný, miestami aj trochu ťažkopádny slasher, ale ja som sa celkom bavil. Partia mladých si vyrazí na chatu v peknom zasneženom prostredí, kde im okrem nepozvaných adolescentných návštevníkov (vďaka ktorým sa to zo začiatku motá len okolo otravných postáv), skríži cestu aj podivná osoba, ktorá ich očividne sleduje. Po tom ako niektorí z nich prídu o život, ostatní nadobúdajú dojem, že ide o historicky známeho kanibala Donnera a pokúsia sa o útek. Keďže auto je už tradične nepojazdné, rozhodnú sa na chate zabarikádovať a počkať ako sa situácia vyvinie. A vyvinie sa kadejako; dokonca sa tu objaví aj snaha o nejaké tie dejové zvraty a v druhej polovici filmu sa už prakticky stále niečo deje, takže nudiť som sa nestíhal, atmosféra tiež nebola zlá a tak hodnotím spokojnými 3 hviezdicami. (19.01.2012)

Celkom obyčajná teenagerská vyvražďovačka, po ktorej som siahol najmä preto, lebo je do nej letmo zapletený mýtus wendigo, o ktorý sa zaujímam. Prvú polovicu filmu štandardne vypĺňajú prázdne kecy a objasňovanie vzájomných vzťahov ústredných postáv, čo je dosť nuda, našťastie príbeh sa v druhej polke ako-tak rozbehne a záverečná cca 20-minútovka, majúca pomerne grády ma nakoniec prinútila zdvihnúť pôvodne plánované dvojhviezdičkové hodnotenie o čosi vyššie. (16.02.2012)

Předvídatelná amatérská břečka.Parta neuvěřitelně nesympatickejch kokotů se sejde na chatě v horách, aby tam bez atmosféry za příšerných hereckých výkonů a mizerné režiserské práce chcípala jeden po druhém až do ´´neuvěřitelně´´ nápaditého finiše.Takový filmy mi vlastně ale dávají naději, když totiž vidim jaký sračky jsou ochotní američtí tvůrci točit, tak můj rozepsanej horor by nějaký béčkový video studio mohlo s přehledem koupit a já si jako bonus napíšu erotickou scénu s nějakou strašně nesympatickou píčou s umělejma Déčkama, kterou hned potom sežeru místo pizzy.Za úvodní song a scénu s bouracím kladivem milosrdnou 1*. 15%. (19.10.2012)

Na kanibala v zimě zásadně v teplém ošacení a dvojnásob neignorovat legendární historky, které zpravidla nelžou. Parta mladých lidí na jednu takovou legendu nedbala zřetel, a i přes toto vědomí, se vydala kempovat do horského srubu rodičů trochu podivínského a introvertního Thomase. Na místo, kde před dvěma stoletími jistý George Donner pozřel zaživa několik lidí v rámci přežití krutých mrazů. Od té doby nese prokleté místo název "Donnerův průsmyk". Nechci psát, že početná skupinka mladých lidí byla spolu zadobře, protože tomu tak nebylo. Zvláště, když se k původně čtyřčlenné partičce výletníků přidala nevítaná skupinka nocležníků, kteří si vzájemně moc nesedli, a postupně mezi nimi panovala určitá nevraživost. To nebylo ani tak podstatné jako to, že nejdříve bylo nutné překlenout nezáživnou porci nedůležitých keců a s nimi i nějaké to seznamování s jednotlivými postavami, kterých nebylo zrovna málo, než se konečně začalo něco (krvavého) dít. Rozjezd tedy rozhodně excelentní nebyl, když nepočítáme úvodní sekvenci událostí, v nichž vystupuje George Donner, tak se nejméně přes půl hodiny nic hororového neodehrálo. Kdo si počkal, ten se dočkal a první vražda přišla přibližně v polovině filmu, ale mimo obraz. Až s nalezením zohavené mrtvoly jednoho z mladíků, bylo možno prohlédnout si vyhřezlé vnitřnosti. Masakrálních vražd přibývalo, krve tak akorát, explicitnost na střední úrovni, akorát ten dobrý zážitek kazil fakt, že některé "mrtvoly" v záběru pohly oční bulvou. Pak došlo, na můj vkus, na o něco slabší masakrózní finále a s ním také v té všudy přítomné lesní tmě vyšla na světlo pointa, jak to s těmi běsnícími vražednými choutkami vlastně bylo. Něco se dalo předem vytušit, něco naopak ne. Prakticky neznámá herecká parta podala velmi uspokojivé herecké výkony, ačkoliv se křivka sympatií z neutrálu příliš za dobu jejich účinkování na scéně nevychýlila. Nicméně děvčata nebyla přímo vybrána jako prvoplánové krásky, i když z těch tří si o pozornost nejvíce říkala vnadná Australanka Adelaide Kane. Nepříliš známá televizní herečka Elise Robertson si pro svůj režijní debut vybrala hororový žánr a přistoupila k němu v tom lepším, i když ne úplně nejzářivějším spotlightu. Z něho ji často dostával nepříjemně střídavý rytmus amatérství se zdatně profesionálně odvedenou prací. Zvláště první utahaná půlhodina neobsahovala nic jiného než scény, které odrazovaly pro svoji nezvládnutost hraničící s laciným amatérismem, a diskutabilní jsou také její řemeslné schopnosti režisérky, ale když došlo v druhé polovině na hororové atributy, tak spokojenost sice nebyla největší vzhledem k povadlému finále a ne vždy stoprocentnímu provedení způsobu zabití ani být maximální nemohla, ale dalo se to přestát a ke slovu se přihlásila i určitá originalita a drive s očekávaným napětím, co přijde v příští scéně. Za tenhle hororový střed ji určitě vyhladovělý kanibal nesežere. I když znáte to. Kanibalové jsou nevyzpytatelní. 60% (10.06.2014)

Když jsem ve filmových análech hledal, čím bych si spravil chuť po nedomrlém pseudohistorizujícím pseudothrilleru The Donner Party (2009), narazil jsem na tuhle skvostnou vyvražďovačku. A dvojnásobná spokojenost. Jednak vyvražďovačky se mi asi nikdy neomrzí, druhak je tohle lobotomizované a šablonovité vyvražďovací béčko stokrát zajímavější i zábavnější, než nějaké pseudorealistické televizní nudy. A má dokonce i historický úvod, který donnerovskou kanibalskou legendu uvádí na pravou míru. Jinak recept na klasickou teenagerskou vyvražďovačku zůstává i po letech stále stejný - dejte dohromady partu měšťáků, dost nesympatických na to, aby jich pak divákům při jejich vyvražďování nebylo líto, mezi ně hoďte dva tři relativní sympaťáky, kteří přežijí až do finále, zavřete je spolu do baráku/nějaké chaty v pustině a... a rozuzlení už je pak na uvážení každého jednotlivého rejži. A tohle rozuzlení se mi hodně líbilo, je ryze béčkové, překvapivé a samozřejmě s otevřeným koncem. (01.04.2020)