Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Venkovský krejčí Florian Svíčička pro svou zálibu ve středověké historii zanedbává práci. Při přípravě ochotnického představení na hradě Zdislavice rád zastoupí pana exekutora a sehraje roli rytíře. Představení však pokazí a je s hanbou vyhnán. Cestou domů se v lese stane svědkem hrůzné scény: dva rytíři stínají mladou dívku. Později se ukáže, že šlo o filmování, a dívka Hana, dubl slavné divy Elvíry, přenocuje s Florianem na hradě, neboť jí filmaři omylem ujedou. Paní mistrová ztrácí trpělivost s Florianovými výstřelky a Florian je z krejčovství propuštěn. Vypraví se do Prahy za dívkou, s níž byl v noci na hradě. Nezná však její jméno a omylem přijde do Elvířiny vily. Diva není doma. Florian nachází ve vile milostný dopis a domnívá se, že je adresován jemu. Po svém návratu však Elvíra Floriana nemilosrdně vyhodí... (ČSFD)

(více)

Recenze (34)

Marthos 

všechny recenze uživatele

V komedii Martina Friče se Vlasta Burian objevil v roli, kterou přímo pro jeho temperament napsal dramatik Jaroslav Kvapil. Král komiků představuje svérázného krejčího Svíčičku, kterého zajímá středověk a nedaleký rozbořený hrad. Poté, co je jako ochotník v rytířské zbroji vyhnán z města, protože svým zmateným jednáním zkazil oslavu, ubytuje se na hradě. Brzy nachází naplnění svých snů v podobě záchrany sličné statistky, aniž by tušil, že zde probíhá filmování. Samotný scénář obsahuje několik zdařilých situací a dialogů (strašidelný hrad, vaření tymiánového čaje, hysterický režisér), ale v celkovém pohledu se jedná o slabší práci. Z vedlejších figurek zaujme jedině Václav Trégl v civilně pojaté roli Floriánova přítele. V rámci Fričovy i Burianovy tvorby náleží tento titul k průměrným dílům, zejména z toho důvodu, že oba zmínění umělci měli v té době za sebou více propracované a vtipné veselohry. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Dobová filmová limonáda. To je jasné. No pre pár vecí sa oplatí vidieť. Časť za celok: nespomínam si iný československý film z 30. rokov, v ktorom by muž dal bozk mužovi a nešlo pritom o bozk na privítanie. Hoci ako tu, v podobe humornej vložky, v ktorej sa počas rozhovoru zmýli potreba lásky s pocitom hladu. Názvy jedál páv s mrkvou a plnené labutie krky, spomenuté inde zase potešia ucho každého dekadentného labužníka. Vnútorné dekorácie rezidencie filmovej hviezdy zaujmú oko estéta. Súbor prestrihaných záberov na vyžrané znudené tváre miestnej honorácie, čakajúce na rozptýlenie zase dajú spomenúť na to lepšie z Fričovho režijného rukopisu. V týchto a zopár ďalších momentoch film aspoň na chvíľu vybočil z rámca "bezduchej veselohry", ako ju tu charakterizoval vo svojom komentári užívateľ Zloděj kol. ()

Reklama

Zloděj kol 

všechny recenze uživatele

Tato bezduchá veselohra v sobě opravdu nemá nic, čím by překvapila. Historka o českém Donu Quijotovi působí místy i trapně. Krejčík zblázněný do středověku je vyhnán z města, protože zničil důstojný ráz městských oslav. Odstěhuje se na místní hrad, kde se zamiluje do „Dulcieny“ jinak filmové statistky a za pomoci svého přítele si ji snaží naklonit odvarem z tymiánu. Nakonec objeví poklad a stane se pánem hradu a čestným občanem města, a to vše proto, aby se už nikomu neřeklo, že je skvrna a aby nikdo nevystřihoval z knih obrázky. Tento film mě jen utvrdil v názoru na hodně nevyrovnanou tvorbu Jaroslava Kvapila, který je autorem námětu. Divák se u tohoto snímku může pouze dohadovat se svým vlastním já, zda ho více nudí scény v městečku nebo na hradě. Hlasuji pro první variantu. Přesto se domnívám, že se tato veselohra neztratí. Český divák se rád zasměje všemu, co je s Burianem, a televizní stanice mu v tom rády vyhoví. Kvantita na úkor kvality. A obávám se, že až slepá oddanost a manipulace ve stylu Zdeňka Trošky. Dobový průměr, který lze vynechat. ()

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Vždy jsem chtěla vidět Myš v hotelu Bryony. Nicméně tato rozkošná vložka je bohužel uzavřena v přelomovém filmu Burianově, který se stal ve špatném světle jeho poslední dvojprodukcí, na niž navázala takřka dvouletá pauza ve filmování. Po česko-německých verzích Lamačových filmů C. a k. polní maršálek (francouzské verze se Burian neúčastnil), On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku, přebral štafetu Mac Frič a po Pobočníku Jeho Výsosti vsadil ještě jednou a naposledy na Hrdinu jedné noci. Otázkou zůstává, jestli koncepce lásky ke středověku s moderním filmem byla vystřídána zcela inovativně v překombinovaných Třech vejcích do skla. Osobně se mi oba filmy jeví v jádru bezradné stejně, ovšem u Buriana nikdy nehrály prim náměty, ale nýbrž on sám a jeho partnerky. Zde Truda Grosslichtová, ve Skle Míla Reymonová a Helena Bušová. ()

Pierre 

všechny recenze uživatele

Zápletka o krejčím zapaleném pro středovek, který se odstěhuje na hrad je celkem zastaralá, v dnešní době už vlastně uplně debilní. Ale v žadné jiné Burianovce ji neuvidíte, tak aspoň změna. A příznivce Buriana tento film neurazí, Vlasta předvede svůj komediální standard, dvakrát zazpívá a jednou zaimituje trubku. Bohužel uroveň vtipů je povětšinou malá (husa pusa haha) a film táhnou hlavně menší, ale vtipné figurky (nervózní režisér, dedeček s babičkou kteří nešli dvě noci spát, Marvanův starosla, Šlégrův učitel.) ()

Galerie (9)

Zajímavosti (6)

  • V čase filmu cca 01:15:30 končí scéna odjezdu Vlasty Buriana z nádraží, kde mu na rozloučenou mává Václav Trégl. V úplném závěru nádražní scény, při stmívačce, je slyšet hlas (pravděpodobně) režiséra filmu Martina Friče: „Dobrý...“. (Gmisiycs)
  • Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach v Prahe. (dyfur)
  • Snímek s Vlastou Burianem Hrdina jedné noci se měl původně jmenovat Výlet do rytířských dob. Pod tímto názvem jej nalezneme v několika číslech filmovém týdeníku Kinorevue (1. ročník, 1934/35). Nový název se poprvé v Kinorevue objevil v č. 33 (r. 34/35) z 10. 4. 1935. (Futt)

Reklama

Reklama