• donkocicak
    *

    Slabší film s Vlastou Burianem. Král komiků ztělesňuje roli popleteného a poněkud lenivého krejčího, který vystřihuje z knih o hradech obrázky, sní o tom, že bude slavným rytířem a říká, že mu koluje v žilách modrá krev. Pak zkazí slavnost a uprchne do trosek hradu, kde si bláhově myslí, že zbrojnoši unášejí princeznu, přičemž ve skutečnosti jde o natáčení filmu. Inu, je to zvláštní zápletka, na první pohled není tak úplně nezajímavá. Když se ale podíváte na film, zjistíte, že jde o nudu. Najdou se zde samozřejmě světlé momenty, Burian to téměř vždy něčím zachrání. Jeho postava krejčího Svíčičky se tu zamiluje do půvabné mladé herečky, dělá jí návrhy a opije ji "kouzelným" lektvarem v domnění, že si ho pak vezme. Tyto scény byly úsměvné a vyvrcholily krejčího cestou do Prahy. Nicméně na dvě hvězdičky to pro mne není.(14.1.2009)

  • Mishelen
    *

    Jeden z vůbec nejhorších scénářů pro Vlastu Buriana! Horší snad už jen Slepice a kostelník a Muž v povětří. Nechápu jak mohl šéf Národního divadla napsat takovou zhovadilost! Burian se snaží zachraňovat co se dá, ale celkový dojem filmu je žalostný. Hvězdička za snahu VB a taky za větší a sympatickou roli V. Trégla. Za zmínku jistě stojí i Truda, který to prostě seklo. Přesto všechno kdo má rád Vlastu a bere to jako parodii na rytířské filmy se na to klidně podívá.(3.9.2010)

  • Zloděj kol
    ***

    Tato bezduchá veselohra v sobě opravdu nemá nic, čím by překvapila. Historka o českém Donu Quijotovi působí místy i trapně. Krejčík zblázněný do středověku je vyhnán z města, protože zničil důstojný ráz městských oslav. Odstěhuje se na místní hrad, kde se zamiluje do „Dulcieny“ jinak filmové statistky a za pomoci svého přítele si ji snaží naklonit odvarem z tymiánu. Nakonec objeví poklad a stane se pánem hradu a čestným občanem města, a to vše proto, aby se už nikomu neřeklo, že je skvrna a aby nikdo nevystřihoval z knih obrázky. Tento film mě jen utvrdil v názoru na hodně nevyrovnanou tvorbu Jaroslava Kvapila, který je autorem námětu. Divák se u tohoto snímku může pouze dohadovat se svým vlastním já, zda ho více nudí scény v městečku nebo na hradě. Hlasuji pro první variantu. Přesto se domnívám, že se tato veselohra neztratí. Český divák se rád zasměje všemu, co je s Burianem, a televizní stanice mu v tom rády vyhoví. Kvantita na úkor kvality. A obávám se, že až slepá oddanost a manipulace ve stylu Zdeňka Trošky. Dobový průměr, který lze vynechat.(4.7.2004)

  • J R C Pecuchet
    **

    Asi nejslabší film Martina Friče, co se týče scénáře. V jedné z vedlejších rolí a to "kameramana" ve filmovém štábu, který na hradě natáčí film můžeme vidět Vladimíra "Mulínka" Novotného, který v druhé polovině 20. století spolupracoval jednak jako kameraman a také kako trikař na filmech Oldřicha Lipského a Václava Vorlíčka.(13.3.2011)

  • NinadeL
    *****

    Vždy jsem chtěla vidět Myš v hotelu Bryony. Nicméně tato rozkošná vložka je bohužel uzavřena v přelomovém filmu Burianově, který se stal ve špatném světle jeho poslední dvojprodukcí, na niž navázala takřka dvouletá pauza ve filmování. Po česko-německých verzích Lamačových filmů C. a k. polní maršálek (francouzské verze se Burian neúčastnil), On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku, přebral štafetu Mac Frič a po Pobočníku Jeho Výsosti vsadil ještě jednou a naposledy na Hrdinu jedné noci. Otázkou zůstává, jestli koncepce lásky ke středověku s moderním filmem byla vystřídána zcela inovativně v překombinovaných Třech vejcích do skla. Osobně se mi oba filmy jeví v jádru bezradné stejně, ovšem u Buriana nikdy nehrály prim náměty, ale nýbrž on sám a jeho partnerky. Zde Truda Grosslichtová, ve Skle Míla Reymonová a Helena Bušová.(16.2.2009)

  • - Snímek s Vlastou Burianem Hrdina jedné noci se měl původně jmenovat Výlet do rytířských dob. Pod tímto názvem jej nalezneme v několika číslech filmovém týdeníku Kinorevue (1. ročník, 1934/35). Nový název se poprvé v Kinorevue objevil v č. 33 (r. 34/35) z 10. 4. 1935.

    (Futt)

  • - Natáčanie filmu prebiehalo na viacerých miestach v Prahe. (dyfur)

  • - V čase filmu cca 01:15:30 končí scéna odjezdu Vlasty Buriana z nádraží, kde mu na rozloučenou mává Václav Trégl. V úplném závěru nádražní scény, při stmívačce, je slyšet hlas (pravděpodobně) režiséra filmu Martina Friče: „Dobrý...“. (Gmisiycs)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace