Reklama

Reklama

Legenda o Kašparu Hauserovi

(festivalový název)
  • Itálie La leggenda di Kaspar Hauser (více)
všechny plakáty
Trailer 1

Obsahy(1)

Kašpar Hauser, člověk z 19. století, který se vynořil odnikud a tvrdil, že nikdy nepřišel do styku s lidmi, je ve filmu zobrazen jako androgynní žena, vyvržená na středomořském ostrově, která rozpoutá válku mezi Šerifem a Dealerem, které oba ztvárnil Vincent Gallo. Příběh o víře, nedůvěře a létajících talířích, zasazený do dunivých beatů techno monstra Vitalic. Legenda o Kašparu Hauserovi je zážitek, který moderní film nabízí zřídkakdy, techno western v osobitém světě. (Fresh Film Fest)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (27)

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Šašek a Královna. Král Rybář. Freddie Mercury. Plaváček. Panna Orleánská. Don Quijote. Syn. Lancelot. Ježíš na oslu. Král. Chuďas. Trosečník. Mauglí. Bytost z hvězd. Blázen. Dítě. **** Kterákoli bytost, k níž se kdy upínaly fascinace a naděje, a která byla prostě a nezbytně sama sebou, a tím nutila i každého ve svém okolí, aby v její blízkosti byl sám sebou, a vytvářela tak v síti vztahů nesnesitelné pnutí, a sama obnažená krok za krokem vysvlékala a obrozovala vesmír. **** Příběh je jednoduchá a nesmírně vtipná iniciace: dunivou elektronickou hudbou. Pochopit BEAT jako BÝT (TO BE-TO BE-TO BE-TO BEAT). Stát se DJem, remixujícím všehomír. I ta nejryzejší bytost musí projít zkušeností, uvědoměním, naladit se na rytmus, na vnitřní řád, na tok dění, musí se synchronizovat, napojit se, aby se uskutečnila, stala. Pochopit se, vytvořit, zjistit v plné šíři: IO SONO - JÁ JSEM. Pochopit vlastní bytí. **** SONO je ale také ZVUK, ZNÍT. A IO je to tisíckrát vyslovené a zrytmizované yankeeovské yeah, jo, vnitřní souhlas se stavem světa v každé míjející vteřině, potvrzení souladu. Jo. Jo. Spokojené jo i nad tím nejsměšnějším skečem, přijetí každého výjevu, obratu dění. A protože SONO je také zvuk, znějící bytí, iniciace se tu děje doslovně takto: "Šerif učí Kašpara Hausera DJ-skému řemeslu." **** Kašpar má rytmus v sobě, i prvotní křeče po vytažení jeho těla z moře, pomyslném narození, jsou u něj už tanec, jsou už rytmické – ale zatím nevědomě. Je nutno, aby andělský chlapec pochopil, prozřel, přijal, aby se z něj stal „taneční král“, aby všechny jeho pohyby byly vědomým, kontrolovaným vyjádřením souhlasu s existencí. Tanec je vlastně projev znělého bytí. ZNÍM, SOUZNÍM, ERGO JSEM. Bytí naladěné na Pythagorovu hudbu sfér, harmonii planet, soulad vesmíru. **** Elektronická hudba je tu pralátka, apeiron. DJské řemeslo je tvůrčí princip. Mixážní pult je Grál, Kámen mudrců. A DJ – DJ je Umělec, Osvícený, Tvůrce. Demiurg. Dirigent. DJ je DJ vesmíru, Freddie Mercury ufonů. **** PLUS: Ve stavu nejvyšší blaženosti-soustředěnosti vytéká chlapci z úst v konvulzích bílá tekutina, stéká po hladkém nahém těle... mateřské mléko i výron spermatu, setba i výživa. **** PLUS: Ten prudký, násilný střih: plynulé, analogové dění světa se s vpádem ostrého vědomí mění na sled digitálních, ostře ohraničených okamžiků - místo táhlého houslového tónu či šumění orchestru, v němž jsou jako v prvotním moři blaženě kolébáni nevědomí, máme my Osvícení beat, rytmus, spasmatickou křehkou krásu znovu a znovu k sobě přiváděného vědomí, sled pracně dobývaných klimaxů, stroboskopických supernov, orgasmů, extází. A mezi dvěma okamžiky - jako modlitebními korálky - je černočerná prázdnota, z níž jeden za druhým dobýváme. **** PLUS: Poslední scéna filmu, klip, je skutečná hudebně-filmová kapsle s extází. Šimravé teplo se vám rozlije zároveň z podbřišku i podvěsku a přinejmenším po tu dobu budete Naladění, zažijete stav blaženosti. V malém sále kina kolem mě na konci filmu sedělo na šedesát elektro-DJem rozvibrovaných, královským tancem na plátně vyrajcovaných, vymeditovaných malých buddhů. **** ()

Traffic 

všechny recenze uživatele

Retrospektivně určitě jeden z nejzajímavějších titulů na Fresh Film Festu. Legenda o Kašparu Hauserovi se dá číst nejen jako pseudofuturistické ozvláštnění mýtu o Vyvoleném, případně jako svérázná variace na Herzogův film, ale také opačným směrem jako výsměšná satira DJingu, jenž se časem stal zdrojem novodobých popkulturních ikon předstírajících svými gesty božský původ. Stačí si postavit aparaturu, stoupnout si za gramce, pustit track a už můžete vydělávat a stát se falešným prorokem kultury! ()

Reklama

ancientone 

všechny recenze uživatele

V Legene o Kasparovi Hauserovi sa D. Manulimu podarilo to, v čom minuloročná snaha Any Lily Amirpourovej stroskotala niekde na polceste. Pretavil inšpirácie a odkazy svojich vzorov do plne pojazdného celku, akéhosi bizarného postmoderného podobenstva, ktoré netrpí okatou prvoplánovosťou, prekombinovanosťou, nahodilosťou, ani problémami s tempom. Mená ako Herzog, Ford, Jodorovsky alebo Jarmusch sa tu stretávajú pri prazvláštnej, neľahko preniknuteľnej, no dostatočne hypnotickej seanse symbolov a alúzií tancujúcich v rytme beatov evokujúcich umierneného Mr. Oiza. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Konečně zase po delší době nějaká ta správná úchylárna. Narazil jsem na ní ale náhodou. Hudební producent Vitalic totiž jednu ze scén sdílel na svém FB a jelikož mě zaujala hudba (speciálně skladba Poison Lips je těžká pecka), okamžitě jsem se vydal hledat, kde bych se na film mohl podívat. Nakonec musím říct, že to co Vitalic nasdílel, je nejlepší a nejčistší scéna z filmu. Nejčistší v rámci čtení emocí, které z ní vychází, abych byl konkrétní. Ostatní scény už tak čitelné nejsou. Třeba u Kašpara bych se nebál herce označit osobním zájmenem „to“, ale jeho DJské etudy i tak byla docela sranda sledovat. Vůbec se divím, že tento film nenatočil Quentin Dupieux. Docela by mu do portfolia sedl. ()

DwayneJohnson 

všechny recenze uživatele

Podobně, jako v případě některých místních uživatelů, dalo by se s určitou nadsázkou říct o Vincentu Gallovi, že je tak trošku herecký uchylák. Hraje povětšinou v různě hodnocených filmech, ty však mají jeden společný znak. Jsou úplně jiné, než na jaké jsme zvyklí a to je přesně i ten případ Kašpara Housera. Vůbec se tady nebudu pouštět do nějakého hlubšího, teoretického rozboru, co to mělo vlastně celé za význam, to ani náhodou. Zkusím jen svými vlastními skromnými slovy říct, jaká na mě tahle šílenost zanechala dojem. A ten je rozhodně pozitivní, řekl bych málem stoprocentní. Počínaje hudbou, přes herce, neherce, příběhem, nepříběhem a konče již výše jmenovaným Vincentem, kterému tahle role sedla, jako špunt do dřezu. Naprosto dokonale, což můžu říct s klidným svědomím o tomhle celém, grandiózním spektáklu. Skoro pět. ()

Galerie (36)

Zajímavosti (1)

Reklama

Reklama