poster

Legenda o Kašparu Hauserovi (festivalový název)

  • Itálie

    Leggenda di Kaspar Hauser, La

  • anglický

    Legend of Kaspar Hauser, The

Drama / Mysteriózní / Western

Itálie, 2012, 95 min

Režie:

Davide Manuli

Scénář:

Davide Manuli

Hudba:

Vitalic
(další profese)
  • JitkaCardova
    *****

    Šašek a Královna. Král Rybář. Freddie Mercury. Plaváček. Panna Orleánská. Don Quijote. Syn. Lancelot. Ježíš na oslu. Král. Chuďas. Trosečník. Mauglí. Bytost z hvězd. Blázen. Dítě. **** Kterákoli bytost, k níž se kdy upínaly fascinace a naděje, a která byla prostě a nezbytně sama sebou, a tím nutila i každého ve svém okolí, aby v její blízkosti byl sám sebou, a vytvářela tak v síti vztahů nesnesitelné pnutí, a sama obnažená krok za krokem vysvlékala a obrozovala vesmír. **** Příběh je jednoduchá a nesmírně vtipná iniciace: dunivou elektronickou hudbou. Pochopit BEAT jako BÝT (TO BE-TO BE-TO BE-TO BEAT). Stát se DJem, remixujícím všehomír. I ta nejryzejší bytost musí projít zkušeností, uvědoměním, naladit se na rytmus, na vnitřní řád, na tok dění, musí se synchronizovat, napojit se, aby se uskutečnila, stala. Pochopit se, vytvořit, zjistit v plné šíři: IO SONO - JÁ JSEM. Pochopit vlastní bytí. **** SONO je ale také ZVUK, ZNÍT. A IO je to tisíckrát vyslovené a zrytmizované yankeeovské yeah, jo, vnitřní souhlas se stavem světa v každé míjející vteřině, potvrzení souladu. Jo. Jo. Spokojené jo i nad tím nejsměšnějším skečem, přijetí každého výjevu, obratu dění. A protože SONO je také zvuk, znějící bytí, iniciace se tu děje doslovně takto: "Šerif učí Kašpara Hausera DJ-skému řemeslu." **** Kašpar má rytmus v sobě, i prvotní křeče po vytažení jeho těla z moře, pomyslném narození, jsou u něj už tanec, jsou už rytmické – ale zatím nevědomě. Je nutno, aby andělský chlapec pochopil, prozřel, přijal, aby se z něj stal „taneční král“, aby všechny jeho pohyby byly vědomým, kontrolovaným vyjádřením souhlasu s existencí. Tanec je vlastně projev znělého bytí. ZNÍM, SOUZNÍM, ERGO JSEM. Bytí naladěné na Pythagorovu hudbu sfér, harmonii planet, soulad vesmíru. **** Elektronická hudba je tu pralátka, apeiron. DJské řemeslo je tvůrčí princip. Mixážní pult je Grál, Kámen mudrců. A DJ – DJ je Umělec, Osvícený, Tvůrce. Demiurg. Dirigent. DJ je DJ vesmíru, Freddie Mercury ufonů. **** PLUS: Ve stavu nejvyšší blaženosti-soustředěnosti vytéká chlapci z úst v konvulzích bílá tekutina, stéká po hladkém nahém těle... mateřské mléko i výron spermatu, setba i výživa. **** PLUS: Ten prudký, násilný střih: plynulé, analogové dění světa se s vpádem ostrého vědomí mění na sled digitálních, ostře ohraničených okamžiků - místo táhlého houslového tónu či šumění orchestru, v němž jsou jako v prvotním moři blaženě kolébáni nevědomí, máme my Osvícení beat, rytmus, spasmatickou křehkou krásu znovu a znovu k sobě přiváděného vědomí, sled pracně dobývaných klimaxů, stroboskopických supernov, orgasmů, extází. A mezi dvěma okamžiky - jako modlitebními korálky - je černočerná prázdnota, z níž jeden za druhým dobýváme. **** PLUS: Poslední scéna filmu, klip, je skutečná hudebně-filmová kapsle s extází. Šimravé teplo se vám rozlije zároveň z podbřišku i podvěsku a přinejmenším po tu dobu budete Naladění, zažijete stav blaženosti. V malém sále kina kolem mě na konci filmu sedělo na šedesát elektro-DJem rozvibrovaných, královským tancem na plátně vyrajcovaných, vymeditovaných malých buddhů. ****(30.8.2012)

  • Devadesát Dva
    ****

    Další z těch filmů, ke kterým nelze zaujmout jeden určitý postoj. Jde o jakousi moderní DJ variaci na italské westerny, ke kterým je zakomponována postava Kašpara Hausera, o které bych doporučoval si něco přečíst. Definitivně jeden z těch filmů, co se o něco nového, a přitom tak povědomého, snaží a takových člověk moc nevidí. Naháněl jsem to dva roky.(4.7.2014)

  • klima777
    ***

    Chvílemi trochu plochá a příliš čitelná (nepatřím k "tanečním dětem" a v mytologiích, jakož i v pop-kultuře se celkem vyznám), leč převelice zábavná taškařice.---------- Androgynní Kašpar (Silvia Calderoni) či Legendary Stardust Cowboy, Zíggy nebo Iggy – my máme "božího jezdce" Arnoštka a na něm nenajdeš chyby...(16.10.2013)

  • decouble
    ***

    Hrozně "nedivácký" film, Troška by z něj spadl ze židle. Ten film je víceméně tvořen statickými obrazy a pospojován volnými epizodkami, v jejichž průběhu se odehrávají věci, které nikterak neposouvají děj a zajímavé jsou spíše kompozičně nebo hereckou performancí. Přišlo mi to tak nahodilý a nesourodý, až se mi zdálo, že to ani není možný nějakým způsobem interpretovat a bavit se tak nějakými významy. Nicméně to má skvělý soundtrack, stylizované postavy a v některých případech i dost fyzický herecký výkony.(15.5.2016)

  • DwayneJohnson
    ****

    Podobně, jako v případě některých místních uživatelů, dalo by se s určitou nadsázkou říct o Vincentu Gallovi, že je tak trošku herecký uchylák. Hraje povětšinou v různě hodnocených filmech, ty však mají jeden společný znak. Jsou úplně jiné, než na jaké jsme zvyklí a to je přesně i ten případ Kašpara Housera. Vůbec se tady nebudu pouštět do nějakého hlubšího, teoretického rozboru, co to mělo vlastně celé za význam, to ani náhodou. Zkusím jen svými vlastními skromnými slovy říct, jaká na mě tahle šílenost zanechala dojem. A ten je rozhodně pozitivní, řekl bych málem stoprocentní. Počínaje hudbou, přes herce, neherce, příběhem, nepříběhem a konče již výše jmenovaným Vincentem, kterému tahle role sedla, jako špunt do dřezu. Naprosto dokonale, což můžu říct s klidným svědomím o tomhle celém, grandiózním spektáklu. Skoro pět.(20.2.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace