Illyumyeolmangbogoseo
Doomsday Book
Kamera:
Ji-yong KimHudba:
MowgHrají:
Kang-woo Kim, Ji-hee Jin, Dong-seok Ma, Gyoo-ri Kim, Je-moon Yoon, Roi-ha Kim, Seung-soo Ryoo, Seo-hyeong Kim, Hae-il Pak, Seung-beom Ryoo, Sae-byeok Song (více)Obsahy(1)
Doomsday Book je poviedkový sci-fi film skladajúci sa z troch rôznych poviedok. Prvá poviedka nazvaná "Heaven's Creation" je o robotovi, ktorý ožil a o tom, čo nasleduje potom. Druhá poviedka "The New Generation" je príbeh z pohľadu chlapca, z ktorého sa stal zombie. Tretia poviedka "Happy Birthday" reinterpretuje "The Christmas Gift" od O. Henryho (William Sydney Porter). (nessbeal)
(více)Recenze (31)
Povídkový film dvou význačných jihokorejských režisérů (co film, to červená čsfd barva) pojednávající o konci světa. Jedna povídka o virové "zombie" nákaze, druhá povídka o robotovi, který přestane poslouchat, třetí povídka o asteroidu, který se k planetě Zemi blíží z hloubi kosmu a zanedlouho dojde k nárazu... to zní jako velmi ambiciózní apokalyptický sci-fi projekt. Ale těšil jsem se zbytečně. První povídka je ještě docela oukej - takhle nějak - byť intenzivněji - jsem si to představoval. Druhá povídka pak celkem razantně mění žánr a nabízí ukecané filosofující cosi. Nic proti záměru, natočené je to hodně dobře, ale co já s tím, když mě onen osvícený robot ani nijak intelektuálně nestimuloval, ani emočně nezasáhl. Závěrečná povídka je pak už čirá otravná fantasmagorie. Až se dozvíte, co k nám z toho vesmíru vlastně letí ... no radši nic. 4/10 ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $517,000▐ rozpačité pocity s týchto 3 poviedok, ani jedna poriadne ucelená /40%/ ()
Chci jen upozornit, že Doomsday Book není zdaleka tak slabý film, jak se tady zatím většina lidí snaží tvrdit. Možná to způsobují nějaká osobní očekávání spojená s předchozími filmy tvůrců, netuším, ale je to nesmysl. Tenhle povídkový film je velmi chytrý a neotřelý, a přestože se mu nedaří držet 100% kvalitu po celou dobu, je to pořád vysoce zábavná záležitost. Téměř neustále tu dochází k převracení nějakých (žánrových, formálních, ideových...) konvencí a příběhy navíc fungují i jako originální satira společnosti, která se vždy strefuje do určitého aktuálního tématu. Kdy jste naposled viděli film o strachu z recyklování se zombie hlavním protagonistou? ()
Je to vydarený poviedkový sci-fi film. Obsahuje tri poviedky, prvá o mladíkovi, ktorý má schôdzku, lenže kvôli nakazenému jablku sa z neho stane prenášač a postupne spôsobí zombie apokalypsu, druhá odohrávajúca sa v budúcnosti, kedy už roboti prevzali na seba množstvo ľudskej práce a technik má za úlohu skontrolovať robota v budhistickom kláštore, pretože si o ňom myslia, že je prevtelený Budha a postupne si uvedomuje, že skutočne nemusí byť pokazený a tretia o rodine, ktorá sa schováva v podzemnom bunkri, pretože za pár hodín má na svet dopadnúť obrovské teleso a ukončiť existenciu ľudstva. So spracovaním som nadmieru spokojný, pri takýchto zaujímavých príbehoch zamrzí tá krátka dĺžka, každú z nich by som rád videl v celovečernej verzii a to je prakticky aj jediný väčší zápor, ktorý bol ale samozrejme očakávaný. Pri prvej ma nezaujali iba scény z televízneho štúdia, inak tomu nemám moc čo vytknúť, zaujala ma tá menšia romantická línia, aj tá neskoršia apokalyptickejšia, je tu množstvo výborných situácií, originálnych nápadov, výborný humor a skvelý záver. (78%) Druhá je o niečo slabšia, hlavne pri tejto je škoda tej krátkej dĺžky, pri tomto type zápletky je potrebný priestor, aby sa dal vytvoriť vzťah ku všetkým zásadným postavám, hlavne k robotovi a opravárovi, čo ale nie je možné a preto ma to nedostalo až tak moc, ako by mohlo, ale aj tak sa mi to páčilo, je tu množstvo zaujímavých dialógov a komorné, ale aj tak príjemné prostredie. (71%) A tretia je perfektná a pre mňa aj vrcholom celého filmu, tu nemám vôbec čo vytknúť, množstvo vynikajúcich nápadov, skvelý humor, hlavne tie nezabudnuteľné televízne správy, všetko, súvisiace s biliardovou guľou, toto sa mimoriadne vydarilo. (85%) Herecké obsadenie je výborné, je tu množstvo známych tvárí, ktoré vždy rád vidím, kvôli množstvu sa ich ani neoplatí menovať, ale vyzdvihnem aspoň Bae Doo-Na, ktorá má síce len pár minút, ale vo svojej úlohe veľmi zapôsobí. Réžia a technická stránka sú prvotriedne, dvaja špičkoví režiséri, od ktorých sa ani nič iné čakať nedalo, všetky tri poviedky sú po tejto stránke zvládnuté až na pár malých detailov prakticky dokonalo. Každý, kto očakáva podanie týchto zápletiek v štýle americkej produkcie bude nepochybne sklamaný, ja som dostal prakticky to, čo som aj očakával, pomerne originálne, nápadité, vtipné a obsahovo zaujímavé diela, pričom by si každé a hlavne to posledné zaslúžili omnoho dlhšie spracovanie. 78% ()
Ja som sa narozdiel od J*a*k*u*b*a tešil, pretože hodnotenia tunajších hororových fajnšmejkrov mi jasne naznačili, že mne sa to bude naopak lúbiť. Prvá poviedka o víruse, po ktorom zošalejú kravy a hned' na to sa ľudský druh zmení na brutálne vymakané zombie sa mi páčila už aj kôli pár vtipným vložkám ( televízni reportéri začnú valiť na hudobné nástroje a ženská do toho spieva po rusky, alebo vývoj od neandrtálca po.... ved' sa nechajte prekvapiť ). Druhá je pre zasvätencov zenového budhizmu. Ak Wilíkov Smitíkov robot bol JA, Robot a uvedomoval si svoje ego, tak tento potom bol NIE- Ja robot a dosiahol Nirvány. Kedže sám praktikujem Zazen takže kecy v tejto druhej poviedke sa mi páčili, takže mi vôbec neprekážalo, že som sa ani raz nezľakol, alebo nevýskal od radosti nad utrhnutou hlavou či litrami preliatej krvi. No a tretia... tak to je úlet! ()
Svým způsobem příjemně misantropický film. První "zombie" povídka zaujme sebekritickou reflexí lidského hnusu. Pro nápaditost nejlepší příběh ze tří (2,5*). Druhá povídka o robotu, který si myslí, že je buddha je až moc ukecaně oduševnělá a má jen málo prostoru zaujmout (2*). Poslední povídka o obří kulečníkové kouli ohrožující Zemi je mile švihlá (2.5*). Obecně je film náznakovým mixem horroru, sci-fi, komedie a trošičku podivného bizarru. Na svou stopáž, snahu o poselství a obsahovou barvitost je však poněkud nezáživný až nudný. ()
Prvá filmová poviedka Brave new world je post apokaliptický zombie horor. Zároveň je to kritika konzumnej spoločnosti hlboko skrytá za prostoduchosťou charakterových vlastností hrdinov. Človek, ktoré mu vadí špina, pritom žije v špinavom prostredí a okolí , pod nadvládou rodičov a panovačnej sestry, jeho známosť, ktorá fotí každý jeden okamih, namiesto toho aby ho prežívala, mladici ktorý obťažujú bozkávajúce sa páry kvôli promiskuite a potom všade prítomné násilie a nepochopenie. Obohatíme to o pažravosť a mediálnu dezinformatívnosť a dostaneme celkom zmysluplnú a hĺbavú poviedku s hororovými prvkami. Jediné čo jej uberá na kvalite je určitá neukotvenosť v dramatizácií príbehu a tiež snaha o vytvorenie biblicky ladeného konca - čo síce nie je zlý nápad, ale nie je ani dotiahnutý do dokonalosti. -3 hviezdy. Heavenly Creatures rozpráva o ďalekej budúcnosti a o robotoch, ktorý zastávajú v spoločnosti dôležité miesto. Príbeh je pomerne komornejší ako prvá poviedka. V jej centre stojí robot, ktorý dosiahol osvietenie. Stal sa Budhom. Na jednej strane mu jeho osvietenie zriadenci kláštora veria, ale okolitý svet, hlavne tí čo majú na svedomí konštrukciu tohto robota to považujú za chybu. Znova je tu v kontraste aspekt viery a morálky. Bohužiaľ ale robotom prezentované Budhové výroky sú pomerne známe a sprostredkovať nám ich je úlohou súčasného Dalajlámu a nie robota , ktorého autenticita je výborná. Ale chýbalo mi tam niečo pamätnejšie ako filozofovanie o tom čo už dávno poznáme - 3 hviezdy. Posledná poviedka Happy Birthday rozpráva o nepodarenej objednávke do vesmíru , ktorá zničí svet na narodeniny malého dievčatka. Rovnako ako predošlé tri poviedky aj táto v sebe nesie veľa satyrických a humorných prvkov dotýkajúcich sa našej konzumnej spoločnosti, ale rovnako ako predchádzajúce príbehy ani tento nemá výraznejšiu zápletku a okrem dobrého nápadu sa nesnaží ani o prehlbovanie vzťahov medzi postavami, čo považujem za najväčšiu chybu celého filmu. Možno že na 40 minutách sa veľa experimentovať nedá, ale príbehy by mali byť vždy o niečom viac ako len o dobrom nápade. 3 hviezdy ()
Rozne filozoficko-nabozenske uvahy sa dvojica reziserov rozhodla navesat na netradicne zanre. Zombie horror, sci-fi, apokaliptocky film. Problem je, ze ze tie myslienky posobia dost povrchne a nedokazali ma vôbec oslovit. Tvorcom sa nepodarilo naplnit ani zakladne formulky jednotlivych zanrov, takze aj v ramci nich patria samotne epizodky medzi podpriemer. Jedinu pochvalu si zasluzi snad len technicka stranka. Co az tak neprekvapi vzhladom na mena reziserov. Nastastie ich mena som si zistil az po filme, takze som nemal vysoke ocakavania. Inak by som nebol sklamany, ale rovno nasraty. Snad si Ji-un Kim pri Arnieho Last Stand vybral lepsiu chvilku. 4/10. ()
Ji-un Kim a jeho typické převracení všeho, co se mu dostane pod ruce. Asi těžko nalézt žánr nebo téma, které by to svou podvratnou pitvorností nedokázal zrecyklovat :-)..Tady zvítězila aktuálnost a i přesto, že jsou jednotlivé povídky značně rozporuplné, ať už se to týče emočního dopadu na diváka nebo žánrových peripetií, originální, sebeironizující a výstřední bezesporu jsou. Nejzajímavější povídkou je sci-fi projekt umělé inteligence, který je ale také nejkomorněji natočený, což ale konvenuje s převracením žánrových postupů (kombinace robot- budhistický chrám, změna rolí a konceptů ve vztahu člověk-robot))..Každopádně přináší něco zcela jedinečného právě do vztahu člověka a stroje a nabízí nové pohledy na to, kdo je tu čí tvůrce a kdo se jak odchýlil od své přirozenosti a kdo je to vlastně ten pravý vykladač víry vzhledem k původnímu poselství textu. Na malém prostoru několika minut (s porovnáním ostatních povídek) se tak otvírají nové otázky a pohledy. Nicméně ten, kdo způsobuje skázu ve vší té arogantnosti sám sobě je, jak jinak, člověk. Pointa by nemohla být jiná. To co tu ovšem nové je, vzheldem ke vší té explicitnosti (napadá mě scéna, ve které holka vykonává svou potřebu ve chvíli, kdy se do koupelny dere polorozpadlý a po krvi lačnící zombík), je že člověk i přesto, předstírá, že má vše pod kontrolou a odmítá čelit pravdě. A to je něco, s čím se často v kriticky vyhlížejících filmech nesetkáme, i přesto, že problematizují člověka jako příčinu své vlastní skázy. ()
Fotografie, trailer ale aj synopsa filmu vyvoláva očakávania. Čakal som drsný trikový sci-fi horor, lenže opak je pravdou. V konverzačnom duchu, pričom sú stále prítomné symboly náboženstva (či už kresťanstvo alebo budhizmus), rôzne filozofické úvahy a satirický nádych spôsobujú netradičný pôžitok z tohto druhu filmu. Keď si uvedomíte, že film nie je tým čím sa na prvý pohľad zdá, tak si môžete užiť príjemné dve hodiny. Celý dojem znásobuje skvelá technická stránka a zručná práca oboch režisérov. Bohužiaľ niekedy poviedkam dojde dych a nefunguje stupňovanie deja, kvôli nie moc podarenému podsúvaniu druhého plánu, čo zbytočne spomaluje celok a môže spôsobovať pocit znudenia. Kto však hľadá netradičnú snímku o konci ľudstva, pri ktorej bude musieť zapnúť závity a nie sa len bezmyšlienkovito baviť môže pokojne siahnuť i po tomto. ()
Kdyby ty povídky byly seřazené jakkoli jinak, měli by autoři asi problém, ale takhle se divák zaháčkuje už na začátku první povídky (nechutné záběry nechutných hnijících nechutností připomenou Parfém) a i když ten zombiepříběh ke konci jaksi prošumí, v divácích pořád zbyde dostatek zvědavosti na to, aby vydrželi i povídku druhou. Ta je ukecaná až hanba a z těch metafyzických keců mě rozbolela hlava, ale vlastně to taky nebylo taková hrůza. Co ale úplně nejvíc napraví celkový dojem, je povídka třetí - jako jo, fantasmagorie to rozhodně je, ale vtipné rodinné vztahy a hlavně s koncem světa spojené plašení moderátorů zpravodajských relací způsobí, že z kina odcházíte v podstatě s dobrým pocitem... ()
Ač nerad, souhlasím s většinou (v tuto chvíli jsem pátým hodnotícím, z nichž jen jeden udělil snímku jiný počet hvězdiček než dvě a dá se tedy předpokládat, že se zatím líbil pouze jednomu člověku) a přidávám další nelichotivé hodnocení. Doomsday Book byl jeden z mnou nejočekávanějších filmů roku 2012, o to je zklamání větší. Ale zčásti jsem na vině i já, mám totiž ve zvyku si o filmech zjišťovat co nejméně informací a nechat se překvapit - tady jsem skončil u kratičkého teaseru, ze kterého jsem mylně vyvodil, že se bude jednat o šílený (post)apokalyptický sci-fi mix, který zdůrazní rodinné hodnoty a vazby... Nebo tak něco. Ve skutečnosti jde ale o tři povídky, které jsou všechny bez výjimky dobře zrežírované. S obsahem už je to horší. Po prvním, invazí nemrtvých inspirovaném, příběhu jsem doufal, že to nejhorší mám za sebou a že ta otřesná, nepadnoucí hudba představuje nějaký sofistikovaný umělecký záměr. Pak ale přišel na řadu robotí Buddha, který blábolil něco o... něco blábolil. Tohle se ostatně jeví jako problém celého filmu, subjektivně pouze prvních dvou povídek - kdybyste se mě zítra zeptali, o čem že to vlastně ten film, respektive jednotlivé povídky byly, kromě námětu bych vám asi nebyl schopný říct vůbec nic a nebo jenom hodně osekanou verzi toho, co se v nich událo. Tohle ovšem neplatí pro třetí příběh, to je totiž něco tak absurdního (a tedy zapamatovatelného), že jsem se musel téměř po celou dobu uculovat a po skončení se jen utvrdil v tom, že něco takového vymyslí vážně jenom Korejci. Pro mě tedy nakonec zklamání, na druhou stranu by asi nemělo být tak velké, když vezmu do úvahy, že tvorbu Ji-un Kima (tedy z toho mála, co jsem viděl) mám sem tam chuť obdarovat známkou nejvyšší, jindy se můžu nudou ukousat. A s Pil-seong Imem je to zatím taky jako na houpačce. Tentokrát to bohužel nevyšlo. ()
První příběh vypráví o mladíkovi, který při úklidu bytu narazí na něco, co možná dříve bývalo jablkem, ale dnes už úplně něčím jiným. Pomocí koloběhu života - shnilé jablko, hnůj, tráva, seno, kráva, steak - se nákaza šíří nebývale rychle... Druhý příběh vypráví o pomocném robotovi v buddhistickém chrámu, který se vymkl kontrole. Mniši jsou přesvědčeni, že robot je novým vtělením Buddhy, ale zástupci společnosti tvrdí, že jde jen o mechanický problém... Třetí příběh je o neobvyklém dárku, který si malá holčička objednala s podivné internetové stránky. A co může jeden takový dárek obřích rozměrů způsobit s naší planetou ... Tři příběhy o konci světa, každý trochu jiný, a všechny nadmíru originální a docela zábavné. Chválím snahu autorů, že se nesnažili z každého příběhu udělat celovečerák, ale naopak znali svoji míru, a každému z příběhů je věnováno času tak akorát. Ani se nebudu snažit kterýkoliv z nich nějak vyzdvihnout nebo naopak zkritizovat, protože každý z příběhů má svoji originální myšlenku, a nijak nevyčnívá nad ostatní.. Líbily se mi i drobná intermezza ve stylu televizních reportáží - např. třetí příběh je "na pozadí" skvěle doplněn reklamou na krabici pro přežití, přičemž už sama reklama ukazuje, že v krabici se nedožijete ani očekávané katastrofy, apod.. ()
Vůbec to není špatné, jen se nemůžu zbavit pocitu že by mě Doomsday měl mnohem víc bavit. Všechny tři povídky mají skvělý námět, jsou překvapivě chytré a myšlenkově hluboké a perfektní herectví je samozřejmostí, tak proč se tak jsem se tak často nudil? Kupodivu nejméně u poslední povídky, která je sice scénáristicky nejslabší, ale zato sympaticky pomrkává lehce hysterickým humorem. A od Korejců jsem čekal mnohem víc emocí. ()
Doomsday book - podle názvu jsem čekal něco úplně jiného. To že jsou to tři povídky mi došlo asi v polovině druhé, kdy jsem marně tápal po informaci, jak je to propojené s tou první částí. Takže po tom, co se srovnalo zbytečné zmatení, jsem se do toho mohl více ponořit. Originální název "Zprávy o zničení lidstva" je originálně výstižný. Ostatní "překlady" se už vzdalují a zavádí, a to zejména Doomsday book a z něj vycházející český "Soudný den". Ale to, že se vezme název, přeloží se a bez kontextu se převede na něco marketingově lákavějšího, s tím se prostě člověk musí naučit žít. No zpět k věci - všechny tři povídky jsou dobré, nejvíce mě zaujala ta prostřední, o osvíceném robotovi, a zejména její závěrečná pointa, kterou jsem si musel trochu promyslet. Náměty jsou klasické, zpracování je znamenité. Vše je krátké, výstižné, k věci a každý příběh naráží na jinou stránku věci s jinou dávkou ironie. Už první snímek je poměrně ironický (když už nic tak kousky televizních přenosů o tom svědčí), což je na zombie téma lehce nezvyklé. Buď tu máme akční filmy, horrory, nebo komedie. Ale málo toho, co by mělo spíše ironickou notu (která zde samozřejmě naprosto sedí a ani jeden z klasických žánrů by zde ve výsledku neseděl). Druhý je lehce filozofický, a na rozdíl od prvního a posledního to bere naprosto vážně směrem úvahy o lidství. Není to žádná nová úvaha, ale tak krásně shrnutá na 40 minutách, oproti dvouhodinovým konkurencím, s tak nenásilnou, minimalistickou a nenápadnou pointou, je poměrně originální a velmi funkční. Poslední kousek je ironický a symbolický ze všech nejvíce, a velmi skrytě nese svou narážku i poselství. Celkově, po shlédnutí bych dal maximálně 4 hvězdičky. Ale po tom, co jsem nechal zážitek, vjsem a pocit pracovat, uležet, se nebojím plného počtu. A ani se nebojím nepochopení. Je mi jasné, že Zprávy o zničení lidstva nemohu instantně doporučit, protože silně narazí na myšlenkové tunely mainstreamem naučeného zejména "západního" publika. O čemž jsem se teď i přesvědčil v některých komentářích a hodnoceních zde (v kontrastu se mi třeba líbí výstižný komentář uživatele Traffic). V důsledku jsem rád, že ve mě překroucený anglický název evokoval úplně jiný film, styl a žánr, protože se to vše začalo od 1/3 rozpadat a v polovině se to rozpadlo celé, a musel jsem vše přehodnotit a víc "otevřít mysl", abych se chytil na tu správnou notu tohohle filmového kousku. Kdybych byl lehce obeznámen, asi bych zpracovával informace jinak, více se upínal k technické stránce, a hodnocení by bylo v rámci nějakých 60-70% zážitku, a ne aktuálních dejme tomu 90%. ()
A to, prosím pěkně, neoblibuji povídkové filmy (3,5*).---------- Sršaté, vtipné i dojemné. Zvysoka mávající přeplácanému Atlasu mraků a dalším počinům zkoumajícím existenciální liminalitu & liminalitu existence. ()
Povídkové filmy nejsou zrovna můj šálek kávy, ale ruce dvou předních jihokorejských režisérů by mohly vytvořit docela zajímavý produkt. Bohužel ani jedna povídka mě příliš neoslovila. První příběh mě bavil jen asi prvních deset minut, jakmile se nákaza rozšířila, šlo to celé do kytek. Z hlediska hloubky příběhu byla asi nejzajímavější druhá povídka – výborně natočená i zahraná, byť našinec asi kouzlo buddhistického filozofování o vnitřním prozření a cestě k nirváně zase tolik neocení. Poslední povídka byla už docela o ničem, i když jsem se párkrát zasmál (scény v televizním studiu jsou docela vtipné). Celkově tedy hodnotím tento projekt ryze průměrně – určitě si své fanoušky najde, ale pro mnoho ostatních to nejspíš bude jen těžko stravitelný materiál. ()
Ve filmografii obou režisérů zcela zbytečný počin... ()
Nakonec jsem se rozhodl jednu hvězdičku přidat, jelikož všechny tři povídky jsou technicky i režijně brilantní. Škoda, že celý film působí nedotaženě a místy dost nudí. ()
Doomsday Book vyzeral ako celkom ambiciózny projekt. Tri poviedky vynikajúcich juhokórejských režisérov (Pil-seong Im - napr. Antarctic Journal 4*, Hansel & Gretel 5* / Ji-un Kim - A Tale of Two Sisters 5* Good, the Bad, and the Weird 3,5*, I Saw The Devil 4*...) pojednávajúce o „našom“ súdnom dni. Nakoniec sa z toho vyvinula neskutočná absurdita a sklamanie roka 2012 na poli ázijských filmov. Prvá poviedka pojednáva o „zombie“ nakáze. Zombie v podaní Juhokórejcov? Bohužiaľ, nechajte si zájsť chuť! Z počiatku sa jedná o nejakú prapodivnú romantickú komédiu, a keď asi po 20 minútach vypukne nákaza, tak záberov na zombie svet je málo a nečakajte ani žiadne naháňačky s žijúcimi postavami, ani žiaden gore. Jednoducho nepríde nič ... namiesto toho sledujeme ako si juhokórejska moderátorka (alebo politička? Deň po zhliadnutí si už ani to nepamätám) spieva ruské piesne. Osobne som sa ani raz nezasmial. Nejaký pokus o sociálnu kritiku je badať (krátky záber na evolučný vývoj človeka až po zombie), ale všetko je utopené v trápnom nevhodne zvolenom humore. Posledných cca 5 minút na diváka čakajú aj nejaké veľkolepejšie zábery na mesto alebo prelet helikoptérou, ale predošlú nudu to nedokáže zachrániť. Jedine, čo stojí za zmienku je technické spracovanie, ktoré je naozaj na úrovni, vrátane masiek – tých pár zombie Kórejcov nepôsobí tak smiešne ako to znie. 2* / Druhá poviedka značne zmení prístup a jedná sa o filozofickú drámu. „Doomsday“ tu predstavuje strach z robotov vyspelejších ako sú ľudia. Akokoľvek zaujímavo to znie, tak zabudnite na hocičo v štýle „I, Robot“. Jedná sa totiž o pomalú drámu s množstvami dialógov/monológov. Ústrednou postavou tu je robot, o ktorom si myslia, že je Buddha. Zvolený prístup by síce nevadil, ale na to by poviedka potrebovala silný scenár. Musela by pokladať otázky, ktoré „intelektuálne pozdvihnú“ alebo sa nad nimi je možné aspoň zamyslieť. Nič také nečakajte. Jedná sa len o prapodivný pokus o filozofický blábol. V závere sa to navyše snaží vyvolať emócie, ale kde nie je žiaden vzťah k postavám, tam to jednoducho nejde. Čo poviedku opäť drží nad vodou je opäť priam brilantné technické spracovanie. Robot vyzerá ako by vypadol z vysoko miliónového amerického blockbusteru, zaujímavé je nasvietenie budhistického chrámu alebo aj futuristická strohosť chodieb/bytu vytvára aspoň filmové obrazy, na ktoré je radosť pozerať. Škoda len, že im chýba akákoľvek hĺbka. 2* / Posledná poviedka pojednáva o zrážke Zeme s ...ehm... asteroidom vo forme biliardovej gule (nie, to nie je spoiler bolo to už aj v traileri). Keď predošlé poviedky boli značne absurdné, tak pri tejto poslednej je absurdita na maxime. Neviem, či to mal byť pokus o tragikomédiu alebo paródiu, ale poviedka skáče každou sekundou z jedného žánru do druhého. Raz pridáva na vtipe (značne nevtipnom), inokedy sa tvári ako smrteľne vážna apokalyptická dráma, na konci tlačí na pílu a zobrazuje postavy zaliate slzami, ale je otázne, či to myslí vážne, keďže sa venuje takto absurdnej téme. Budem sa opakovať, ale poviedku opäť drží na úrovni len slušné technické spracovanie. 1,5* / CELKOVO: 2* () (méně) (více)