Ztraceni na cestě

Slušná sonda do světa a života Číňanů. Na jedné straně bohatý podnikatel, který si v chudých částech země může dovolit opravdu cokoliv, na straně druhé nemajetný, ale pozitivně naladěný dojič krav. Ukázka jak se cestuje v Číně a překvapivě i hodně o problémech, které lidé v tomto státě mají, dává společně s humornou stránkou i jakousi edukativně poutavou podívanou. Místy nudí (hotelová scéna mohla být kratší), ale rýpnutí do Hollywoodu (to auto mělo vybouchnout ;-) a pár dalších povedených věcí (mléko) jsou osvěžující a v podání Číňanů fungují. (07.03.2013)

Jak už napsal junior, já si celý film taky říkala, jak je to podobné Due Date, s tím rozdílem, že tu chybí ten fekální a přehnaný humor, který mě na tom americkém kousku tak štval. Díky tomu je to o něco milejší podívaná, na kterou se mi moc dobře koukalo, ale na čtvrtou hvězdu mi stejně něco chybělo. Nehledě na to, že těch dopravních zvratů bylo tolik, že už se mi ke konci malinko omrzely. Niu Dan byl každopádně snesitelnější přiblblík, než obdobný Tremblay v Due Date. 60% (25.12.2012)

On se v nějakém americkém filmu na stejné téma objeví někdo ještě nesnesitelnější než tento prostý chlapec od krav? Božínku, to asi musí chodit pozpátku. Kdyby film vypadal tak jako na úplném začátku a konci, byl bych maximálně spokojen. Na začátku vtipná rozmluva s přitroublými podřízenými, na konci morální ponaučení, to bych bral. Jenže tenhle primitiv z mlékárny mi znechutil celý film. Tenhle debil byl jednak debilně zahrán a jednak mu scénárista napsal debilní scénář. U některých výstupů jsem odvracel zrak, abych se nemusel na ten gesicht dívat, stačilo mi slyšet jeho hlas. I takového debila lze zahrát vtipně a s grácii, jak to dokázal třeba Jacques Villeret v Blbcovi k večeři. Přesto se mi nechce hodnotit tenhle snímek tak špatně. Proč? Jednak snímek v sobě obsahuje naději, že na světě existují i dobří lidé (i když zde je to postaveno tak, že šéf je jediný špatný a všichni okolo jsou strašně hodní) a jednak ten již zmíněný morální aspekt celého příběhu o tom, jak nadutec k rozumu přišel, je potřeba dnes a denně akcentovat. //Zhlédnuto v rámci Challenge Tour: 30 dní se světovou kinematografií// 50% (25.04.2015)

Je to milé, celkem vtipné a co se týče cestování po Číně všemi prostředky, velmi autentické. Mimo zábavnou dějovou linku film poskytne dobrou představu o tom jak to tam vypadá, respektive vypadalo v době vzniku, ve městech i na venkově. Včetně všudypřítomného smogu. Takový pohodový výlet po střední Číně. (20.08.2017)

„Trochu rozdíl od hollywoodských filmů. Kdo říká, že když se auto převrátí, tak musí vybuchnout?“ Pár dobrých vtipů a příhod mě pobavilo, ale asi jsem si mohl na první setkání s čínskou kinematografií (pokud nepočítám povídku Kaige Chena z Dalších deseti minut) vybrat něco „serióznějšího“, hodnotnějšího a víc vypovídajícího o tamnější kultuře, životě nebo historii. Jelikož mě však zlákala komedie v červených číslech, road movie k tomu a měl jsem chuť na nenáročnou oddychovku, konala se čínská Letadla, vlaky, automobily... náklaďáky, autobusy, povozy a lodě. :o) Ono je sice milé, kolik různých dopravních prostředků ti dva využijí, než se jim podaří dostat se na svátek domů, ale zároveň těch prostředků i přestupů z jednoho do druhého, kdy se navíc skoro všechno porouchá, havaruje nebo zcela náhle se vůbec nemůže pokračovat dál, je tu nacpáno za krátkou dobu tolik, až to celý příběh přehnaně zahlcuje patáliemi na ten samý způsob, nedokáže působit ani trochu uvěřitelně (včetně tak veselého vyváznutí po tak dramatické havárce) a oproti americké klasice z roku 1987 nefungovali na mě Ztraceni na cestě tak úderně a zábavně. Road movie žánr mám docela v oblibě a nepamatuji si, kdy mě podobné cestování a putování v nějakém filmu naposledy nechávalo tak často chladným jako zde. Hlavní problém je, že celý film má hodně jednoduchý i rozkolísaný humor včetně naprosto trapných momentů. Už když jsem viděl výstřední pijatku se sudem mléka na letišti a následné pohnutky k vracení jednoho z hlavní dvojice, tušil jsem, že bude zle pravidelně po celý film. Pokus o přesah v závěru během klišéovitého dojáku se teprve míjí účinkem a kdyby ten film pocházel z jiné krajiny, asi velmi brzy na něj zapomenu. Ani kvůli původu však nadhodnocovat nehodlám. // POINTA: 1.12.2022 jsem v poště jednomu kolegovi napsal, že jsem zatím žádný čínský film neviděl, ale chystám se něco alespoň zkusit. O pár minut pro jistotu filtruji na svém profilu a uvítají mě Ztraceni na cestě! Hmm, takže mi moc neutkvěli v paměti ani navzdory původu. [45%] (13.10.2022)