Dněprovskij rubež

Přiznávám bez mučení, Rusové mně nijak extra nebaví. Nemám je moc v lásce a tak ani konflikt na východě mně nijak extra nenutí znát veškeré podrobnosti a jména lidí či bitev byť se druhé válce zhusta coby koníčku věnuji. Na rozdíl třeba od Pacifiku mně prostě východní fronta moc neba.. Nejsem tedy schopen posoudit zda dotyčný generál žil, nebo je to jen filmová licence, jak to bylo s jeho plechovými zubisky i s celou frontou u Dněpru. Na stranu druhou se na jakýkoliv slušnější válečný film rád podívám a tenhle zábavu sliboval. Jména všech těch oblastí mi byla zcela neznámá vyjma názvů řek a hlavních měst a tak jsem opravdu netušil, kde zrovna Bujnická oblast leží. Jisté je to, že než začaly podzimní plískanice a bahno, hnal si to wermacht širým Ruskem tak moc rychle, že je nestíhalo dohánět ani zásobování a postupující jednotky na něj musely místy dlouho čekat. Oproti tomu Rusové, zdecimovaní přepadem i Stalinovými čistkami v řadách všech úrovní armády neměli kde moc co kvalitního brát ať už šlo o lidi nebo i techniku. Proti moderní obrněné mechanizované armádě, která si své bojové zkoušky složila v Polsku a Francii mohli Rusové se svojí zprvu primitivní výzbrojí jen těžko klást nějaký významější odpor a pokud ano, tak za cenu nesmírných lidských obětí. Pokud zde tedy proběhla tak kolosální obrana, která byla nakonec převálcována chápu potřebu Rusů tento hrdinný boj převést na stříbrné plátno. A Rusové dnes na tohle rádi slyší. A já říkám, proč ne. Poláci tak činí stejně, jen u nás to stále zadrhává. Film na mně působil opravdu šíleně nevyváženě. Jednak je tu ona ruská bodrost a rozšafnost u herců, která přechází do přehrávání a afektů, jednak se zde nacházely rádoby romantické či naopak rádoby sentimentální momenty a do toho byl film plný relativně slušně zpracovaných bojů. Ta láska ta tam byla děsná i klavírní kompozice jako podkres vždy když se setra a generál setkali. Režisér si liboval v záběrech na rozstřílené zákopy plné mrtvých těl Rusů v pozicích ze kterých bylo patrno, že do poslední chvíle bojovali a drželi zbraň. U každého takového záběru nechybí zničený hořící nebo alespoň dýmající německý tank. Těch je film celkem plný, ale většinou jde jak jsem počítal jen o dva pz.III. Zbytek byl hojně zastoupen digitálně. Tanky bojovaly dost podivně a na jejich ničení stačil většinou jeden molotov nebo dokonce FAI ! Při bojích mělyi osádky otevřené únikové výlezy na věžích atd... podivné. Digitální byly i ohně , výbuchy, střely obtesávající vojáky a letadla. Letka nízko letících Ju88 nad pšenicí potěšila , ale jaksi se zapomnělo na vítr od jejich vrtulí, který musel být v poli za svazem bombarďáků fakt znatelný. Stejně tak Stuky, někdy létaly tak nízko, že div neškrtaly podvozky o zem! Vrcholem digitálních efektů však nebyly ani tak sakra nízko letící Junkersy jako spíš hrátky se střihem scén - tak bych to nazval. Snímek měl být zřejmě laděn do umělecka a tak někdy střih ze scény na jinou provází digitální kouzla. Např. záběr na operaci raněného , detail na šicí jehlu a z chirurgické jehly na sále se náhle stává špička bajonetu pochodujících rudoarmějců kdesi úplně jinde nebo štíhlý trup Ju88 se náhle změní ve vážku ladně usednuvší na prst hrdinky filmu kdesi zcela jinde a v jiném čase... Už jsem to někde viděl a vzpomínám si, že takovéto prolínání se mi moc líbilo, tady to ale bylo krajně rušivé a změny věcí v jiné věci opravdu nepochopitelné. Jednou se to stalo snad 4 během 5 minut! Samotný moment se dal vytušit, když kamera dlouze zabrala nějaký detail. Po prvním překvapení jsem pak již spolehlivě ony střihy předvídal, krom jednoho případu kdy se kamera zastavila trochu déle na utržené ruce a ta se v nic neproměnila ač jsem v duchu odhadoval co to po střuhu bude! :-). Ale abych byl objektivní, musím filmu uznat k dobru několik skoro epických scén, kdy zlatým obilím postupuje wermacht s vyhrnutými rukávy s blůzami v barvě feldgrau a proti nim stojí opravdu obří linie zákopů s obránci. Tyhle exteriérové bitvy byly udělány dokonale a člověk si tak mohl udělat jakous takous představu co to bylo táhnout jako árijský dobyvatel širou Rusí a jak těžké bylo zdolávat houževnatý odpor těch, co svoji zemi nechtěli vydat lacino. A tohle já u válečných snímků boduji. V souhrnu je film taková celkem slušně promarněná šance, protože stačilo krapet ubrat na gerojství, sentimentu a ruské afektovanosti a mohl z toho být hodně slušný válečný film třeba jako Brestská pevnost. Výpravný na to byl dost. Je to jen tak tak, ale dám za 3 sklenky gruzínského koňaku. * * * (18.10.2016) (méně) (více)