Lidé na kře

Film začíná hromadným voláním : Máme školy, jsme vyučeni, jen nám chybí uplatnění! A v tomhle duchu se odvíjí i epizody filmu, který je o starostech více než radostech života. Tehdy nefungoval sociální systém jako dneska, nebyly zde byty po socialismu, v nichž žije dosud - dvacet pět let po socialismu - třetina národa, a tak jakž takž se zde žije. Nikdo dneska nestávkuje skrz uplatnění (záměrně neříkám práce, neb té je dost, a špatně placené a otrocké), což je docela zajímavé, ale asi je to tím, že nikdo necítí naději, že by se mohlo v dohledné době v životech většiny něco změnit. Ideologie jsou potlačeny, nemají už takový význam jako dříve, protože potřeba ideologií není masový jev. Proto ve filmu zní slova profesora o morálce, o jakémsi dobrém starém řádu (asi žil dříve v bublině, protože byla dříve ještě horší doba), jako volání ze světa idylky, která ale už neplatí pro jeho děti, které se životem protloukají, jak se dá. V době, kdy převládaly především veselohry, tak je zajímavé, že tak sociálně závažné téma bylo filmově zpracováno. (20.04.2014)

Všichni driftují, jen pan profesor nechce. V "jeho století" (rozuměj v dobách před 1. světovou válkou) neexistovala protekce? Nevyskytovaly se vydržované herečky? Sňatky z rozumu? Fotbalisti? Arciže to všechno bylo trochu jiné, ne tak volné, ale přece je mi velmi nesnadné zorientovat se, v čem vlastně vidí autoři problém: je to poválečná dalekosáhlá změna mravů nebo až velká hospodářská krize 30. let, během níž z nouze padají zásady a zábrany? Jistěže je vhodné tyto dvě problematiky propojit, zdá se však, že autoři sami nevědí, o co jim vlastně jde, ledaže o věčné "o tempores, o mores", čemuž ostatně hoví deklamace jednotlivých postav, z nichž zvláště starší syn, neustále naříkající mladý inženýr duševně trpící svou nezaměstnaností, je opravdu na přesdržku. Naopak jeho sestra lékařka je sice taky deklamační, nicméně asi nejzajímavější role L. Baarové, co jsem zatím viděl, jakkoli hlavně prostřednictvím dnes už komicky vyznívajích dialogů s "Řípou". Ocenit nutno i záměrnou komickou vložku v podobě "pana místopředsedy", prostřednictvím níž tvůrci z hlubin věků prozrazují, že fotbalisti a jejich činovníci byli retardi vždycky. Demagog na začátku byl taky dobrej, jakož i některé filmově-požitkářské sekvence a sám fakt, že mezi všemi těmi veselohrami a milodramátky máme k disposici též tuto dobovou reflexi. (19.05.2016)

Sociálně kritický film, místy bezútěšností až nepříjemný, především ve scénách, kdy se František Smolík, otec čtyř dětí živořících za hospodářské krize, neváhá ponížit, ač životu mladých není schopen porozumět. Okouzlující je zde duo Hana Vítová a Lída Baarová, a nebýt toho přehnaně sladkého a vítězoslavného konce, šla bych s hodnocením ještě výš. (19.11.2011)

Mne tento film prijde strasne nevyrovnany, at uz postavou otce, hereckymi vykony, dialogy ci svete div se, rezii. Chovani otce je jako aprilove pocasi a Smolik me ve sve roli zklamal, misty tak prehraval, az to hezke nebylo. Nejhorsi herecky vykon predvedla Baarova, tato herecka me nikdy moc nepresvedcila, zde snad podala svuj nejhorsi vykon. Naopak Baldova, Slemrova, Pesek a Dohnal jsou uzasni a tahnou cely film. Fricova rezie opet nabidne nekolik dobrych napadu, po technicke strance ale vypada celkem zastarale, zvlast v porovnani s nadcasovym nametem. Jinak urcite zajimava socialni sonda. (14.05.2017)

Martin Frič před 76 lety zaručeně netušil, jak nadčasové dílo točí. Ani já jsem ho v mládí nedocenila, bylo to něco dávno překonaného, závan z minulosti. Toto strhující sociální drama z období hospodářské krize bohužel ukazuje aktuální současnost, kdy poctivost, čestnost a pracovitost prohrávají s korupcí, protekcí, hospodářskou kriminalitou a všudypřítomným strachem z nezaměstnanosti. I když se jedná o filmovou podobu divadelní hry, byly výkony účinkujících přirozené a mimořádně působivé. Staromódní pohled na svět, ztrátu ideálů a pokořující nutnost odvržení morálních zásad, excelentně herecky vystihl František Smolík. Ocenění patří i Zdeně Baldové a Lídě Baarové, která byla až překvapivě civilní a ve střízlivém kostýmku ji to fakt seklo. Snad jen Ladislav Boháč nepřekročil svůj stín a byl prkenný jako vždy. Mrazivý depresivní zážitek. (20.05.2013)