Reklama

Reklama

Krutý

  • Sovětský svaz Ljutyj (více)
Podobenství
Sovětský svaz / Kazachstán, 1974, 97 min

Příběh přátelství malého chlapce žijícího v stepi s vlčím mládětem. Rostou společně, hrají si a žertují spolu. Jsou to přátelé, protože nevědí, že lidé a vlci jsou nepřátelé. Dětské srdce nepřijímá bezohlednost a krutost dospělého světa. Když lidé chtějí zabít dospělé zvíře, chlapec svého přítele osvobodí. Po mnoha letech se znovu setkávají. (sator)

(více)

Recenze (3)

honajz2 

všechny recenze uživatele

Nevím, jestli to znáte - náhodou objevíte nějaký film (koukněte, kdo se údajně podílel na scénáři a zjistíte, jak jsem to našel), který vás svým způsobem strašně zaujme a vy ho chcete vidět, fakt hodně, i když zde má jen pár hodnocení. Pak máte to štěstí a najdete ho, objeví se další problém, a to ten, že je jenom v originálním znění - a není to z žádné země, kde se mluví anglicky. Jste ale nadšení, že jste ho sehnali, tak hledáte aspoň titulky - a ony nejsou. Tím nechci vyčítat uživateli, který ten film dal na uložto (studanka543, každopádně díky za ty filmy, co tam dáváš, mnoho jsem jich viděl díky tobě), že nedodal aspoň anglické titulky - když nejsou, tak prostě nejsou. No, a vám nezbude nic jiného než odkoukat to v originále bez titulků a doufat, že to nějak pochopíte. Obzvlášť já rusky fakt neumím. Ale co jsem viděl, tak mám pocit, že jsem to pochopil. Kdo je zde ten krutý - zvíře nebo člověk? Filmařsky ten film celkem chválím - kamera se mi líbila, výběr prostředí byl též dobrý a pro mě osobně velmi zajímavý a spíš mě to bavilo než nudilo. A taky musím ocenit práci se zvířaty. Děj moc komentovat nebudu - kluk najde mládě vlka, nechá si ho a na vesnici, kde žije, to působí problémy - a pochopil jsem tam toho i víc, ale nechci spoilerovat. Každopádně, jestli tam všechno dávalo smysl a jestli dialogy byly přirozené zde fakt zhodnotit nemůžu, rozuměl jsem málu slov. Ještě bych dodal, že podobenství to podle mě není ani náhodou (pokud se neskrývalo něco v dialozích), ale drama je to určitě. Celkově to vidím na 3* ()

sator

všechny recenze uživatele

Příběh přátelství malého chlapce žijícího v stepi s vlčím mládětem. Rostou společně, hrají si  a žertují spolu. Jsou to přátelé, protože nevědí, že lidé a vlci jsou nepřátelé. Dětské srdce nepřijímá bezohlednost a krutost dospělého světa, když lidé chtějí zabít dospělé zvíře, chlapec svého přítele osvobodí. Po mnoha letech se znovu setkávají. ()

Reklama

honajz 

všechny recenze uživatele

Hodně mnohovrstevný film, jehož základní téma shrnuje staré latinské přísloví Člověk člověku vlkem. Zde se skrývá ono podobenství, o němž více za chvíli. K většímu prožitku filmu je asi potřeba znát širší souvislosti, na které mimochodem odkazuje úvodní titulek filmu - příběh se odehrává v době před Velkou říjnovou revolucí, kdy probíhalo v zemi národní obrození, a nakonec ozbrojený odpor a basmačské povstání proti jednání carského Ruska. Strýc, jak se později zjistí, byl do jedné z operací zapojen a hledají ho carští vojáci. Do vesnice se strýc vrací po šesti letech vrací, aby se zde skryl. Ostatně, jeden z pro mne nejlepších dialogů filmu je ten, kdy se ho děda malého Kurmaše snaží přesvědčit, že je stejně krutý (divoký) jako on, když bojoval a zabíjel, ale strýc opáčí, že oni se jen sami bránili před vyhlazením. To je jedna linie. Druhou linií filmu je divočina a divoký život, který žije děda a v podstatě všichni ve vesnici. Děda učí vnuka udeřit jako první, protože jeho zkušenost mu říká, že jen tak se dá v drsném prostředí přežít. Ostatně, děti si hrají se zuby mrtvých zvířat, tady se na nějaké „žádná zvířata během filmu nebyla zraněna“ ani na moderní útlocit mnoha studentských aktivistů bojujících za práva zvířat nehraje. Divočina je drsná a krutá, berte, nebo se vraťte do města protestovat. Třetí linií je sám malý Kumaš - sirotek a jeho vztah ke vlčímu mláděti - také sirotkovi. Jak mu řekne babička: „Záleží jen na tobě, co z něj vyroste.“ Příběh pak ovlivňují lidská krutost, která ničí dobré snahy, nepochopení, netrpělivost neschopnost najít společnou řeč. Zde dochází na podobenství - stejně jako vlka dožene k zoufalému, obrannému útoku kruté chování lidí, stejně tak byl nucen strýc k zoufalé obraně, a nyní je odváděn. A stejně, jako když on říkal, když si Kurmaše odváděl děda, protože babička byla těžce nemocná, že doufá, že se opět brzy uvidí a ještě vyběhne do zimy, aby za ním zavolal „Na viděnou!“, stejně tak Kurmaš přes své zranění a horečku šeptá, když strýce odvádějí carští vojáci: „Na viděnou.“ A opět se obloukem vracím k širším souvislostem - jde v podstatě o happy end, protože všichni víme z úvodního titulku, že v tu chvíli začíná revoluce, která carské Rusko svrhne, takže je velká naděje, že se všichni opět shledají. Na závěr už jen pár drobností - úvodní scéna je velkolepá a představuje přírodu v celé své kráse. Navíc odkazuje k italským spaghetti westernům, kde podobné úvodní, až meditativní záběry, hrají velkou roli, minimálně u Sergia Leoneho. A záběrů přírody je zde víc, často až v dokumentárním stylu. Pak se mi líbí i to prozření malého Kurmaše, kdy se učí moudrosti od strýce, a i když nechce odejít (A ptá se na radu, ale dostane odpověď, že se musí sám rozhodnout.), rozhodne se nakonec, že - jak se naučil - je nutné druhé lidi potěšit. A v tom je také jedno z velkých poselství filmu, aby člověk člověku nebyl vlkem, ale aby si lidé dokázali věřit. ()

Galerie (5)

Reklama

Reklama