Hon

Hon patří do poddruhu dramat, která moc rád nemám, protože s tím, jak nenávistní lidé umí být, se setkávám každý den. Vinterbergova maloměstská zášť jde naštěstí dost daleko co do věrohodnosti pocitů na obou stranách, ale bohužel se k nim dopracuje až neuvěřitelně rychle. Jako kdyby si střihač nechal několik desítek minut postupně budovaného napětí a od nevinného drbu přikročil k tvrdým hrozbám. Chápu vztek a bezmoc, která se školkou i rodinnými domovy prohnala, a chválím napětí několika konkrétních scén, ale z rychlého spádu jsem vyvalený doteď, tím spíš, že Lucas měl být oblíbencem snad každého souseda či známého. A nedá mi to, abych si neposteskl nad lamentováním, stesky a někdy až nenávistí komentujících vůči postavě malé Klary. Všichni, kteří jí tu přejete něco špatného, jste film buď nepochopili, nebo jste zkrátka náturou stejní jako banda samozvanců. (17.06.2016)

Je desivé, čo ľudia vedia urobiť, ak ich je viac, sú proti jednému a padnú posledné zábrany. Mne osobne sa z takých filmov robí mdlo a strašne nerád ich pozerám (bez ohľadu na to, či sú kvalitné). Hon je mrazivá dráma, miestami skôr triler, ktorý sa bez problémov mohol skončiť ako Straw Dogs, ale nakoniec sa režisér vybral trochu inou cestou. Mads Mikkelsen je skvelý a jeho umiernený a zraniteľný výkon oceňujem o to viac, že poznám jeho brutálne a drastické výkony z Hannibala a Vzkriesenia Valhaly. Oceňujem, že sa tvorcovia nebáli nakrútiť film o takej háklivej téme, ako je (potenciálna) pedofília. (07.07.2017)

// Když odhlédnu od faktu, že je to celé založené na docela chabých argumentech, lehce vyvratitelných nějakou lékařskou zprávou nebo psychologickým posudkem a zaměřím se spíše na tu lidskou psychiku hlavního hrdiny a lidí kolem něj, tak je to mazec. Pomalý, depresivní, ale především perfektně zahraný mazec, který svou gradací někdy od poloviny v podstatě chytne a už nepustí. A tak to mám rád. 8/10 (18.06.2016)

Další severská špička, příběh velkého nedorozumění ve velmi citlivé otázce. Musel jsem se tlouct do hlavy, moc dobře ale chápal jednání obou stran. Pro mě podnětný film předně o nahodilosti a nevyzpytatelnosti světa, života, skupiny versus jedince. Odteď bych se bál učit ve školce. (06.04.2013)

Vynikající drama s brilantním výkonem Madse Mikkelsena a vůbec tady nehodlám pitvat nějaké maličkosti, protože mně ten příběh dostal na sto procent. Atmosféra se dala doslova krájet a já jsem chvílemi pomalu ani nedýchala. Za sebe můžu napsat, že to byl zatím nejsilnější zážitek letošního roku a dánská kinematografie se předvedla v celé své drsné kráse. Navíc i ta malá Annika, která hrála sice dost nevděčnou roli, byla bezvadná. (23.03.2013)

Opravdu velmi silný snímek, který zpracovává extrémně citlivé téma. Z jakých maličkostí, blbostí a nesmyslů může pro nevinného člověka vzniknout peklo na zemi i v místě příjemného domova vesnice a "hodných" sousedů ... Film měl dost pomalé tempo, které mne chvílemi fakt drtilo. Byl hodně nevyzpytatelný ve svém ději. Herci hráli výborně a to jak v dospělých, tak dětských kategoriích. Úplný závěr filmu byla vševypovídající třešnička na dortu. S hodnocením mám velké problémy, je to téměř na pět, ale něco mi tam scházelo, nevím co ... Určitě ale se jedná o další severskou perlu, krásných 4,5*!! (06.04.2013)

Emocionálně zdrcující dílo, které v mém srdci nikdy nezemře. Divákovi přistřihne křídla a položí na kolena. Mads Mikkelsen - geniální. (29.10.2013)

Říká se o mně, že mezi przněním prostitutek, ovcí a arcibiskupů si vždy dávám rajskou s knedlíkem. Je to jasná pomluva, neboť rajskou nemám moc rád. Mí přátelé to vědí a nikdy by takové špinavé lži neuvěřili. Jenže Lucasovi přátelé nerozvážně skočili na špek uraženému mláděti a dali panu učiteli pocítit zač je v Dánsku Tuborg. Je to zajímavé, chladné a poměrně realistické, ale nedokázalo mne to vtáhnout, přežvýkat a vyplivnout citově rozervaného. Spíše jsem to z povzdálí sledoval a troufale podumával o tom, zda by snímek měl takto vysoké hodnocení, kdyby k nám ještě nepronikly zvěsti o síle dánského dramatu. (15.07.2013)

Typická Vinterbergovka. Kvalita pro každého, nemíněno ve zlém. Silný příběh, který má potenciál plně působit na každého. Dějově banální a na hranici klišé, provedením brilantní. Kdyby ten film třetinu stopáže nekončil, bylo by to ještě o řád lepší. Opět musím připomenout, že tenhle typ filmů by měl být velkým vzorem pro tuzemskou kinematografii. (13.12.2012)

Niterné drama o osobní katastrofě, která vznikla z relativně přirozené situace zcela uvěřitelným, skoro až "všedním" způsobem. Právě vznik zápletky, vykreslení okolností a následného vývoje je silné ve své realističnosti a propracované lidskosti. Nikdo zde neztělesňuje zlo, při troše empatie dokážeme pochopit motivace a jednání všech zúčastněných. Na rozdíl od severských filmů typu Zlo mezi námi, či Zkažená mládež zde šokování diváka nepůsobí vykonstruovaně, křečovitě, popř. samoúčelně. Hon se snaží nabudit dojem, že tohle by se mohlo stát každému z nás - tím má k diváku blíže. Na kvalitním zprostředkování zážitku se také zasloužil výtečný Mads Mikkelsen. 8/10 (03.10.2013)

Do zhruba 15.té minuty si pamatuji, že jsem dýchal vcelku pravidelně. Poté už jsem jen koukal, nevěřil a byl úplně emocionálně vyčerpán. Takhle má vypadat DRAMA!!! (13.04.2013)

Severská schopnost oprostit film od všeho zbytečného a naplnit ho přesně tím podstatným a potřebným. Silný film, u kterého je divák svědkem toho, jak může naivní dětská lež pronesená ve zlosti zničit život slušného člověka. Svět, který tvoří naši jistotu, přátelé, práce, obyčejná samoobsluha, kam člověk chodí nakupovat a nemá důvod myslet si, že by tak nemohl učinit i zítra, to všechno, co člověku přijde samozřejné, se může změnit v hon na čarodějnice, pokud stačí jedno obvinění, které ani není třeba dokázat, stačí, že bylo vyřčeno. Ta tam je presumpce neviny, ta tam je možnost testovatelnosti obvinění, samotným jeho vyslovením se člověk stává vinným bez možnosti prokázat svou nevinu. Hlavní hrdina je neuvěřitelně sympatický a výtečně zahraný, jeho boj o to se nezhroutit a dát věci do pořádku, zachovat si důstojnost, dokáže naprosto strhnout. Stejně tak zoufalá snaha jeho syna obhájit otce. Celkově se mi líbí, že film ukáže, že ne úplně všichni lidé podlehnou davovému šílenství, takže Lucasovi zůstanou přátelé ochotni se ho zastat bez ohledu na následky. Filmu to dle mého přidává na reálnosti. Ale snad nejzajímavější a svým způsobem tragičtější je postava přítele hlavního hrdiny Thea, který se najednou ocitne mezi kladivem a kovadlinou. Věřit nejlepšímu příteli nebo své dceři. Scéna v kostele je pak opravdu zdrcující a sám přiznávám, že mě při ní pálilo v krku jako málokdy. Vynikající po všech stránkách, v neposlední řadě po té, která se týká chlapství a chlapského přátelství. P. S.: Pro ty, kdo myslí, že v reálu by se to nemohlo stát.... A dokonce i u nás... (27.01.2013)

Film až do úplného konce neztratil schopnost překvapit mě tím, čemu se rozhodne nevěnovat a čemu se věnovat bude. (05.09.2017)

Vinterberg si důmyslně pohrává s rytmizací scén, s postupným stupňováním napětí a i násilí vrcholící scénou v kostele. Zároveň považuji za zcela přiznanou tvůrcovu typizaci většiny postav, kdy je prezentuje jako mentální modely vzniklé naplněním určítých schémat (nevinně se mstící holčička, spravedlivá učitelka odhodlaná vyšetřit údajný zločin, psycholog navádějící k očekávané odpovědi, ochranářští rodiče atp.), což v kombinaci s plastičností Lukasovy postavy a příběhu zasazeného do "izolované" komunity, kde se každý zná s každým, vytváří dojem marného boje "sám proti všem", který není možné vyhrát. To spolu s vševědoucí narací (divák zná pravdu a cítí intenzivní nespravedlnost, nesmyslnost a mylně motivovanou násilnost počínání téměř všech zúčastněných) vytváří vpravdě nepříjemný, ale velmi silný filmový zážitek. (11.05.2015)

Přiznávám, nemám rád filmy natáčené ve stylu Dogma 95 - tak jako jakékoli jiné dogma redukují možnosti a zužují prostor pro filmová vyjádření. Hon představuje vzácný případ, kde to funguje, a díky mimořádně silnému tématu se nemusíme zabývat kulisami či filmovou řečí. Pro filmový zážitek stačí jen on, jeho práce a jeho přátelé. Jediné dětské plácnutí, které vyvolá podezření a z něj plynoucí důsledky. Nic není a nemůže být jako dřív, zdánlivé jistoty se hroutí jako domeček z karet a zůstává nejistá budoucnost a jistota, že spoléhat se dá jen na sebe. Thomas Vinterberg staví své drama pečlivě, buduje ho na bytelných základech a své postavy vykresluje psychologicky přesvědčivě. Od vyhroceného střetu v kostele, kde by člověk spíš očekával ukončení scény nekompromisní nakládačkou za kostelními vraty, přece jen začne do té doby bezchybně fungující soukolí poněkud zadrhávat. Nevěřím na zázračné happyendy, byť zakalené jedním osamělým mstitelem. Veřejné mínění je se svými odsudky mnohem rychlejší než justice a na presumpci neviny se neohlíží. Rehabilitaci svých obětí neprovádí a ve stylu není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu, dokáže neobyčejně úporně udržovat ty nejdivočejší fámy dlouhodobě v oběhu. Pokud to zajde tak daleko, už nebývá cesty zpátky. Čím vášnivěji se budete obhajovat, tím víc vás okolí bude podezřívat. Dokázat se dá vina, nevina nikoliv. V reálném životě pomůže jedině spálení mostů a přestěhování do anonymního cizího prostředí. Někdy i ústup může znamenat hořké vítězství. Rozepisovat se o tom, že Mikkelsen představuje jedno z největších hereckých es současné evropské scény by znamenalo nosit dříví do lesa. I přes určité nedostatky tady neváhám s nejvyšším hodnocením. Celkový dojem: 90 %. (15.04.2015)

Jagten má vynikající atmosféru, kdy se nic neděje a přitom má u toho divák nervy jako u akčního thrilleru. To jsou ty severské filmy. Jednou tečkou mezi oči dokáží nahradit hodinovou přestřelku v ulicích Los Angeles, kdy neprůstřelný hrdina sestřelí autem vrtulník... Atmosféra by byla, to ano, ale mě celou dobu štvalo, že se záměrně vyhýbají nutným logickým krokům, které Lucas měl podniknout, že se zkrátka příliš zaměřují na sílu nevinné lži a dopadu a magorie zfanatizované společnosti, ale zcela ignorují fakta, které prostě musela padnout. Nikdo se nezabýval důkazy, nikdo nerespektoval závěr policie o Lucasově nevině, presumce neviny jim také nic neříkala a už vůbec se nikdo nezabýval tím, že Lucase znají osobně jako svého bratra. Ne! Spratci kolektivně něco žblebtnou o Lucasově sklepě a všichni běží pro pochodně, ačkoliv Lucas žádný sklep nemá! Tak to byl film spíš o chybách ve vyprávění, než o debilitě lidí a chatrnosti pravdy. Každopádně se mi to moc líbilo a nezdráhal bych se film doporučit každému, kdo si myslí, že žije ve zdravé společnosti a že se mu nemůže nic stát. (13.10.2014)

Někteří komentující vyčítají filmu nereálnost, že by něco takového přece nemohli té malé holce uvěřit. Ale mohli, a to dost snadno. Jde o to, že lidé bohužel věří tomu, čemu chtějí. A pak jde zdravý rozum stranou; jak by si přece mohla naše nevinná holčička, která jistě nepřišla s ničím nevhodným do styku (vždyť se jí přece plně věnujeme, že?), takhle vymýšlet, lhát? Vždyť je to naše dokonalé sluníčko…takže pojďme uspořádat na toho pedofilního učitele hon! To by vám řekla většina dnešních rodičů, kteří nemají ohledně svého milovaného potomka takřka žádnou soudnost. A pak stačí jen jedna (ne)důvěřivá ředitelka školky (která má na muže beztak alergii; navíc, je přirozené, aby nějaký chlap mohl mít tak dobrý vztah k dětem a oni k němu?) a je oheň na střeše. Ale dost obhajování uvěřitelnosti zápletky, zpátky k filmu jako takovému. Jeho velkou zbraní je přirozenost. Divákovi nepřipadá, že by si to tvůrci vymysleli. Vyjma scény v kostele, kdy bych čekal, že si Lucase ostatní chlapi před kostelem podají, jsem nenašel další, které by mi nezapadala do přirozeného vývoje. Navíc od 15. minuty se postupně začne sesouvat lavina, hlavního hrdinu zasypávat a divák mu okamžitě začne fandit, soucítit s ním, a to samozřejmě až do úplného konce (nejsilnější je v tomhle ohledu zřejmě scéna v obchoďáku, kdy tam člověk touží naběhnout a ty zmetky skopat na hromadu). A ukončení filmu mě překvapilo. Jednoznačně jsem čekal něco tvrdšího, ale tenhle závěr má, čím víc o něm přemýšlím, něco do sebe, možná je skutečně (nej)lepším řešením. Zkrátka ztracená důvěra se těžko obnovuje a pošpiněný jedinec jím pro okolí zůstává dál, tohle „ponaučení“ si z filmu odnáším já. Takže ve výsledku, přes sem tam nějakou drobnost, kterou bych snímku vytkl, to bude plný počet. (21.04.2013)

Děti nelžou, jen občas neříkají pravdu.. Vinterbergovo stahovaní Maelströmem nařčení z pedofilie je bezesporu formálně dokonalé, ale jakmile vír vyvrhne svou oběť do relativně klidných vod, začal jsem postrádat tu celou dobu přítomnou naléhavost a nevrátil mi ji ani samotný konec potvrzující neúprosnou věčnost stigmatu. Snad bych byl i raději, kdyby se zatlačilo na pilu fatálnosti, či se v divákovi nechal zavrtat „what if“ červík pochybností, ale jinak této kyslík vysávající "banalitě" nemám co vytknout. Mikkelsen patří do Valhally, ale zatím mu dej Ódine ještě prostor.. (17.01.2013)

|| Scenár: Tobias Lindholm, Thomas Vinterberg | Hudba: Nikolaj Egelund | Distribúcia: Nordisk Film | Štúdio: Zentropa | Rozpočet: 3,5 miliónov $ | Tržby: 16,779,362 $ | Ocenenia: 1 nominace Oscar: Cudzojazyčný film, 1 nominace Golden Globe: Cudzojazyčný film || Presne ten typ filmu, ktorý z duše neznášam kôli jeho schopnosti siahnuť na dno človeka a spôsobiť tie najnepríjemnejšie pocity. Keď sa to ale vyhne samoúčelnosti (čo sa napríklad nepodarilo vo filme Eden Lake - ale inak tá istá kategória), tak to môže byť nevšedný umelecký zážitok. Neskutočne chladný, severský film, s dychberúcim výkonom Madsa Mikkelsena a dušidrásajúcim príbehom. 93% | HD, THX, EN DTS | (05.10.2014)

Karl Popper napsal někdy v polovině minulého století několik článků a knih o tom, že správná hypotéza musí nabízet prostor pro své vyvrácení. Pokud totiž upravujeme náš výklad faktů na základě teorie, pokud nezavrhneme hypotézu, když empirické důkazy nesedí, pak si ona teorie nezasluhuje být teorií nazývána a měla by být odmítnuta. Měla by být nahrazena něčím, co vyvratitelné bude. Poppera v jeho knihách sice zajímala především věda, s jistým nadhledem by se ale dalo říct, že jeho charakteristika sedí i na děj Honu jako takového. V něm je totiž hlavní hrdina obviněn ze sexuálního obtěžování a pedofilie poté, co si jedna malá holčička ve zlosti vymyslí, že jí ukazoval pindíka, a škála nepříjemných důsledků na sebe nenechává čekat. Když si holčička uvědomí svou chybu a nechce vypovídat před psychologem, všichni dospělí to považují za známku studu k tomu, co se přihodilo. Když mamince řekne, že se mezi ní a Lucasem k ničemu podobnému nedošlo, vysvětlí si to maminka jako snahu vytěsnit zážitek ze své paměti. Ať už zkrátka kdokoliv udělá cokoliv, vždy to podle místních bude prokazovat Lucasovu vinu, vždy se zkrátka - použijeme-li myšlenky Karla Poppera - bude chápání důkazů měnit podle teorie, ne teorie podle získaných důkazů. A co je pro hlavního hrdinu ještě horší, jeho sousedi se tentokrát rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou. Pod vlivem ideje, že k monstru se člověk může chovat zas jen jako monstrum, postupně začínají likvidovat vše, co si Lucas celý život budoval. Hon je nepříjemný, syrový, nelítostný, působivý. Ukazuje totiž, jak propastný rozdíl může být mezi "zdáním spravedlnosti" a "spravedlností" jako takovou nebo že většina nemusí mít vždy pravdu (i když je na tom naše politické uspořádání založené). A zároveň nám připomíná, že dokázat, že něco neexistuje, něco není či se něco nestalo, nejde. Jak už totiž tvrdil Bertrand Russell v jedné své eseji: I když nebudeme mít jediný důkaz toho, že kolem Země obíhá čajová konvička, nikdy nemůžeme s jistotou tvrdit, že někdě na obloze, skrytá pohledům našich dalekohledů, není. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (02.07.2012)