Trauma

Jako takovej hororovej thriller to rozhodně špatný neni, příběh více méně slušnej, i když moc typicky vyřešenej, pěkná atmosféra, ale co se proboha stalo s Argentovým rukopisem na tomhle filmu? Hudba naprosto netypicky nevýrazná, gore efekty prakticky žádný kvůli cenzuroidním náhledům a vražd velice pomálu, nebýt Argentova malýho gorevzchopení na konci, opět skvělý kamery a mladičký Asie Argento, tak bych snad ani nepoznal, že to je od něj. Na Argenta a jeho tvorbu hodně průměrný, hlavně co se týká na něj netypickýho stylu natočení, ale jinak to špatnej horor neni a vrahova strunová zbraň na uřezávání hlav je fakt parádní nářadíčko. 3,5* (17.05.2008)

Z nejakého dôvodu mi Trauma prišla ako dosiaľ najuspokojivejší film od Argenta. Jedinú výčitku by som mal snáď len k tomu, že pokiaľ naverbujete do svojho filmu Brada Dourifa, tak by ste toho mali využiť viac. Asia je veľmi príjemným castingovým spestrením, rozuzlenie prekvapí presne v štýle, aký poznáme z gialla a je predovšetkým logické. Motivácia vraha je uveriteľná a všetko v závere elegantne zapadne na svoje miesto. Možno sa v Traume inšpiroval Ari Aster pre svoje odrezané hlavy v Hereditary. (02.10.2021)

Po Dvou ďábelských očích již druhý Argentův americký film dopadl opět překvapivě celkem dobře. Příjemné obsazení a jakš takš celistvý příběh dělají z tohohle díla jedno z těch lepších argentovek. Tvůrci si samozřejmě mohli odpustit pár věcí (např. mluvící hlavy, které vypadají trochu komicky), ale myslím, že je to snesitelné. V neposlední řadě stojí za zmínění zajímavá a výrazná hudba Pina Donaggia, která jako by vypadla z hororových 70. let. Myslím, že tři hvězdy budou pro Trauma odpovídající. (20.07.2011)

Vraždy jsou super, i když k nim dochází stále stejným způsobem, mají své kouzlo a když někomu uřízli hlavu hned v prvních minutách, chrochtal jsem blahem. Tyhle vypjaté scény nesou klasický Argentův rukopis, je to mazel, vždycky si s tím vyhraje, nahustí atmosféru a masky Toma Saviniho tomu jen a jen pomáhají. Ta pointa je dostatečně šílená, jak už tomu u giall bývá. Hledání vraha? Na to už jsem v podobných filmech rezignoval, protože to může být opravdu kdokoliv. Mladičká Asia Argento je super, Piper Laurie je skvělá. Jen je škoda, že mezi těmi vypjatými a akčními scénami se to Argentovi trochu hroutí a nedokáže táhnout jednolitě. Prostě to kulhá. Samozřejmě si neodpustím klasickou výtku - je to zbytečně dlouhé. linii s malým brýlatým klukem bych úplně vypustil. (18.07.2015)

Nad očekávání příjemné překvapení. Vrah přichází v dešti... Argento se oprostil definitivně od většiny svých typických filmařských rysů - bourání obrazu a deformace zlatého řezu ( jak nádherně předvedl třeba v Tmavě červené), hra s modrou, rudou a žlutou ( jako v Suspirii či Infernu) či smysl pro detail - zde snad jen scény s gegonem a zmítající se větev v dešti. Kamera příjemná, hudba ucházející ( jo, Goblin to není...), ale vše tak nějak uhlazené a komorní. Starého Argenta připomene nemilosrdný déšť, spiritistická seance, vidění očima vraha i brutální vraždění, které však postrádá pěnivé gejzíry krve, jak bychom očekávali. Konec byl vydařený! A nechybí odkazy na Psycho (sprcha), Osvícení ( dostanu tě, chlapečku!) či motýlí hrátky, kdy nevinnost motýlů se pojí se zlem ( Poltergeist 2, Mlčení jehňátek ad.) (26.07.2011)