poster

Mishima: A Life in Four Chapters

Drama / Životopisný

USA / Japonsko, 1985, 121 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kaylin
    ****

    Některé životy jsou jednoduše zajímavá a stojí za to, aby se o nich točily filmy. Jedním z takových byl rozhodně Yukio Mishima. Nejen, že to byl zajímavý spisovatel, ale byl to i zvláštní člověk, který si šel za svým, ať už to dávalo smysl, nebo ne. Snímek mě nedokázal pohltit, ale ta osobnost rozhodně zaujme.(7.1.2016)

  • bart-leby
    ****

    Vizuálně velmi originální vhled do hlubin duše jednoho z největších japonských spisovatelů 20. století, který byl pro své krajně pravicové názory a sexuální orientaci někdy nazýván jako homofašista. Na příkaz vdovy po spisovateli, která hrozila tvůrcům žalobou, je obraz více než rozoruplné Mišimovy osobnosti poněkud retušovaný a opatrnický. Jistě nesmírně zajímavé by bylo, jak by spisovatelovu filmovou biografii pojal rodilý Japonec… –– There must be something beyond the words…(6.7.2013)

  • Jastřabík

    Byron minulého století. Dlouho jsem měl dojem, že Mishima byl jen seriozní radikální tradicionalista a imperiální loajalista - proto jsem se tak trochu štítil i jeho románů, ale tenhle film ukazuje, o jak mnohem problematičtější osobnost šlo, jak mnohem radikálnější byly jeho postoje a jak zcela unikají vágnosti pouhé politiky. Doporučuji před filmem zhlédnout některé dokumenty o Mishimovi, protože Schraderův film není lineárním vyprávěním jeho života a prolíná se s dramatizací jeho děl. ... Je zajímavé, že v Evropě filosofové jako Foucault či Marcus považovali za ideál vůči faktické discplinaci a jen verbální liberalizaci umění, "život jako umění", tedy přesně to, co Mishima se svým životem - či s jeho posledními kapitolami - udělal. Paradoxní je, že toho docílil skrze přísnou sebedisciplinaci kulturistikou, bojovým uměním, militarismem - a prostřednictvím seppuku. Film a samozřejmě Mishimův život a jeho tvorba jsou tak hodnotné pro jakékoliv úvahy o "činu a slovu": "Body and spirit had never blended; Never in physical action had I found the chilling satisfaction of words, Never in words had I experienced the hot darkness of action. Somewhere there must be a higher principle which reconciles art and action;That principle, it occurred to me, was death — The vast upper atmosphere where there is no oxygen is surrounded with death. To survive in this atmosphere, man, like an actor, must wear a mask."(26.4.2014)

  • karnifex
    ****

    Skvěle natočené! Mnohé scény jsou divadelně stylizované (a to opravdu nádherně!), výborná hudba i herecké výkony. A příběh strhující. Film navíc nemanipuluje s vašimi sympatiemi a nechává jen na vás, jestli jsou vám hrdinovi názory a skutky blízké či nikoli. Já se přiklonil k tomu druhému a Mišimu jsem vnímal jako narcistního megalomana (ostatně v lecčems připomínal našeho Daniela Landu), kterého sláva a obklopení patolízaly (znásobené ještě tradičním japonským sklonem k přehnané úctě) značně odtrhlo od reality. Proto pro mě byla klíčová scéna, v níž se pokouší své názory sdělit "obyčejným" vojákům, kteří ovšem jeho slova vnímají jen jako patetické bláboly (kterými podle mě taky byla!), takže místo triumfální mobilizace armády sklidí Mišima jen ostudu, se kterou nakonec utíká ze scény.(15.12.2013)

  • stub
    ****

    Paul Schrader (nepletu-li se, Mishimův osobní přítel) nám v produkci George Lucase a Francise Coppoly přináší intimní náhled do života patrně nejslavnějšího japonského spisovatele. Pojetí není příliš věcné či popisné, očividná je spíše snaha nahlédnout do Mishimova vědomí a podvědomí a vnitřně jej pochopit; kdo očekává rychlý a hutný sled faktů, může být snadno zklamán. Naprosto špičková je vizuální stránka, Schrader zná japonskou, i přímo "mishimovskou", estetiku velmi dobře a jako zápaďan nám ji dokáže účinně přizpůsobit a zprostředkovat. Perfektní hudba, Ken Ogata v hlavní roli, excelentně natočený závěr...co si přát víc?(12.6.2009)