Ang babae sa septic tank
The Woman in the Septic Tank
Režie:
Marlon RiveraObsahy(1)
Jocelyn, Rainier a Bingbong se chystají natočit svůj první film a chtějí se do toho pořádně opřít. Námět vznikl u drahé kávy, a tak by si snímek podle nich zasloužil zamířit rovnou na prestižní festivaly a hrát by v něm měla diva místní kinematografie Eugene Domingová. Trio filmařů už má také jasno, jak toho všeho docílí: Co by mohlo nahlodat západní publikum a herečku žijící v luxusu lépe než kombinace slumů, žump a matek, které musí prodávat své vlastní děti? Komediálně pojatý snímek si utahuje nejen ze stereotypních srdcervoucích dramat ze zemí třetího světa, jež zneužívají skutečné strádání, ale i z vypočítavosti filmařů, kteří pro vycházku po červeném koberci udělají cokoli. Třeba nechají herečku vést drásavý monolog ze dna žumpy. Film, parodující recept, jak se dostat na Oscary, byl za svou zemi nakonec opravdu delegován a stal se nejúspěšnějším nezávislým snímkem v dějinách filipínské kinematografie. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (7)
Nic víc než přímočará satira na filmový průmysl, které chybí výraznější ostrý hrot, skutečné nápady a hlavně ucelené směřování a vyvážený tvar. Přehlídka různých způsobů jak natočit několik scén ze srdcervoucího sociálního dramatu není svou prací s nejjednoduššími klišé příliš zábavná, a exhibice filmové hvězdy v druhém plánu hlavně v závěru zabíjí jakýkoli potenciál postavy a mění ji v další šablonu. Nebýt sympatického hereckého obsazení v čele s úžasně temperamentní Eugene Domingo, jež hrála sebe samu a před projekcí ve Varech na publikum zapůsobila opravdu temperamentním uvedením snímku, do nějž byla trefně zahrnuta i přítomná první dáma, snímek by se dal pomalu užívat jako mučící nástroj. Něco z osobnosti Domingové se naštěstí dostalo na plátno, jinak vše halí čím dál křečovitější snaha o satiru, v níž působí i jistá odlišnost filipínského humoru. U tohoto snímku je třeba naladit se na správnou vlnovou délku, to se mi možná i pro pokročilou hodinu neprojevilo. Je však možné i podle nadšených reakcí v sále, že velká část diváků se na onu frekvenci napojila a snímek si slyšitelně užila. ()
Po anderssonovské absurditě "Zimní prázdniny" přichází v "The Woman in the Septic Tank" další zlomyslně podvratná hříčka zesměšňující systém festivalových žánrů, exploatace sociálních témat pro zraky zaopatřených návštěvníků filmových přehlídek a celý poverty-porn průmysl. V porovnání se zmíněným čínským snímkem se zdánlivě jedná o přímočarou řachandu s jednoduchými vtípky, jenže hlavní zbraní snímku je jeho důsledné demaskování manipulativní povahy filmové formy. Sekvence rámované coby představy asistentky produkce, jak se s ohledem na zvažované varianty obsazení, vedení kamery, výpravy či střihu i celkového žánrového pojetí mění zamýšlená úvodní sekvence záměrně vyděračského snímku o matce žijící ve slumu a prodávající své děti pedofilům z luxusního hotelu, díky své řemeslné preciznosti názorně ukazují, že nic jako pravda ve filmu prostě neexistuje. Naopak všechny filmy stojí na účelné manipulaci s divákem, při čemž pracují s očekáváními, předsudky a stimulováním obojího ryze marketingovými taktikami. vedle doslovného zesměšnění oduševnělých názvů a propagačních strategií festivalovek, které se nikterak neliší od principů propagace brakových exploatací, "The Woman in the Septic Tank" tyto principy zesměšňuje i sebereflexivně, když je sama využívá právě svým pompézním názvem a tím, jak důmyslně stupňuje očekávání, zda tedy publikum onu ženu v příslovečných sračkách opravdu uvidí. Nicméně i na rovině prvoplánových vtípků skýtá snímek velkou zábavu pro diváky reflektující dění na festivalech a okolo nich. Vedle fórků mířených na nekritičnost festivalově orientovaných webů stižených fanovským zaujetím typu twitchfilm.net či doslovného pojmenování tradičních turistických destinací festivalových exploatací si tvůrci zaslouží zvláštní uznání za figurku humpolácké festivalové vyžírky, která zjevem a vystupováním nápadně připomíná Brillanta Mendozu - předního festivalového kuplíře s chudobou a festivalovou kritikou nesoudně vyzdvihovaného vychcánka, který se právě díky směšné přízni předních festivalů stal mezinárodně nejprotežovanějím filmařem z Filipín. Zaslouží se také dodat, že "The Woman in the Septic Tank" ohromí hereckým koncertem přední filipínské komerční hvězdy Eugene Domingo, které zde jednak ukazuje, že je všestranná a flexibilní herečka, a navíc ochotně odhaluje herecké standarty vázané na určité žánry i zesměšňuje zpovykanost a rádoby oduševnělost velkých hvězd, které přijímají party v nezávislých produkcích. ()
V popisu filmu se uvádí, že "budeme brečet smíchy". Já se během filmu párkrát pousmála a víčka se chvěla jen občanou únavou při několikátém zobrazování týchž sekvencí, nepatrně odlišných. Myšlenka filmu je geniální, ale nedokážu se zbavit pocitu, že polovina lidí v sále by vymyslela lepší způsob, jak ji ztvárnit. Film stojí za vidění, pokud má člověk zrovna na něco takového náladu, ale nic hlubšího ve mně nezanechal. Alespoň Eugene Domingo vnesla do filmu trochu svěžesti. Film také sama uváděla a působila i mimo plátno jako velmi vřelá a otevřená osobnost. ()
Jedno z nejoriginálněji pojatých snímků, které jsem kdy viděl. A ke všemu se nejdená o nějakou tupou nabo naopak přeintelektualizovanou komedii. Naopak. Eugene Domingo je herečka s velkým H a spolu s neotřelým nápadem, výborně zpracovaným, se ze Ženy v žumpě stal unikát hodný ocenění. Hvězdička dolů za někdy až moc dlouhé scény, které sice byla zamýšleny schválně, ale pro diváka to je záhul :-) ()
Na letošním KVIFF jsem viděl dost filmů - některé výborné, jiné horší a některé přímo špatné. "Žena v žumpě" patří do první mnou zmiňované kategorie, nicméně uznávám, že je to názor (jak vidím) spíše ojedinělý. Atmosféra v promítacím sále byl prvních 10 minut napjatá, pár lidí odešlo a... to neměli dělat! Po dalších pěti minutách už se celý sál pomalu, ale jistě začínal otřásat smíchy, což vydrželo až do konce. Satiru mám rád a v tomto filmu se mi jí dostalo v hojné míře, proto krásných 90%. ()
Galerie (3)
Photo © 47. MFF Karlovy Vary
Reklama