Cesare deve morire
Cézar musí zomrieť
Caesar Must Die
Kamera:
Simone ZampagniHrají:
Cosimo Rega, Salvatore Striano, Giovanni Arcuri, Antonio Frasca, Juan Dario Bonetti, Fabio CavalliObsahy(1)
V římské věznici Rebibbia předstupuje před publikum skupina vězňů, aby zde odehrála klasickou tragédii Williama Shakespeara Julius Caesar. Aplaus publika zní jako otevírání brány, ale tito herci se po stažení opony musí vrátit do svých cel odpykat své mimořádné tresty. Bratři Tavianiové, matadoři světové kinematografie (Padrepadrone,Nocsvatého Vavřince), strávili šest měsíců v jedné z nejtvrdších italských věznic, aby zaznamenali, jak se několik mužů pokouší proniknout do zdánlivě vzdálených rolí a skrze ně alespoň částečně překročit stín věznice. Film Caesar musí zemřít není jen filmovým záznamem divadelní inscenace. V autentickém prostředí věznice – v tmavých celách, v úzkých chodbách a mezi dobře střeženými zdmi – se díky univerzálnímu Shakespearovu jazyku prolínají dávné intriky, výhodné koalice i opravdová přátelství s životem místních vězňů, kteří si v mnoha případech zadali se samotnou italskou mafií. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (58)
Ano, bylo to nápadité. A ano, herci a neherci si rozhodně zaslouží obrovské uznání za to, co zde předvedli. Jenže mě to tak strááááášně nebavilo. Ještě, že to je tak krátké. Mohl jsem to v polosedě a pololeže jakž takž ustát. Nicméně věřím, že nadšenec pro Shakespearovské hry si v tomhle najde paralely. Já nechtěl přemýšlet, chtěl jsem si odpočinout a tohle se mi absolutně vymstilo. ()
Zlatý Medvěd - výběr ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $871,416║ Ako námet z daného prostredia určite zaujme, nie je to samozrejme žiadna ľahká vec na kľudné pozeranie ale tí väzni sú strašné plochý jednotvárny a aj keď to vedia všetko pekne odrecitovať, nemá to tie správne grády, kamera ušla. Je vidieť že z toho zas chcú na umelo vytvoriť festivalový hit. /videl v kine: 45%/ (videl na festivale Art Film Fest 2012) ()
Při sledování filmu jsem si nemohl nevzpomenout na Zelenkovy Karamazovy - srovnání se tu přímo nabízí. Inscenování klasické divadelní hry ve specifickém prostředí a za zvláštních podmínek má samozřejmě na diváka jiný dopad a vyznačuje se úplně odlišnou atmosférou než na klasickém jevišti. Jsou tu nicméně dva zásadní rozdíly: Petr Zelenka se může opřít o jedny z nejlepších herců své generace, navíc perfektně sehrané z divadelního angažmá. Jeho snímek se mnohem víc blíží klasickému pojení hraného filmu. Bratři Tavianové natočili pro změnu svérázný dokument, kde ovšem nevíte, kde začíná a končí hranice lidské pózy, předstírání a exhibice před kamerou. Jejich "hrdiny" jsou skuteční kriminálníci, vrazi, mafiáni a drogoví překupníci odsouzení k mnohaletým trestům odnětí svobody. Tavianiové jsou minimalističtí, o jejich "hercích" se dovídáte minimum, jejich skutečné smýšlení se ukrývá za maskou. Jen několik scén prokazuje vnitřní napětí a prostředí věznice se zvláštní ostrahou. Ceasar musí zemřít je typická festivalovka, určitě nejde o film určený běžnému divákovi, který usedá k obrazovce, aby si odpočinul. Ten, kdo si umí vychutnat nevyřčené, kdo ocení absurditu scén, kde mafiánští vrazi hrají příběh o vražedném spiknutí s cílem odstranit Caesara - kmotra, může být víc než spokojený. Jelikož jsem Karamazovým dal 5*, tady se nakonec přikláním k totožné nadílce. Osud Salvatore Striana, který z vězeňské cely po udělení milosti začal působit jako herec, patří k těm, o nichž si pomyslíte, že se může odehrát jenom ve světě filmu. Celkový dojem: 90 %. ()
Chtěl jsem umřít. Nekoukatelná nuda, která trvá subjektivně 8 a půl hodiny? 40% ()
Vítěz Zlatého Mědvěda v Berlinale a zasloužený. Film, který míchá vězeňské drama s dokumentem a trestance nechává citovat pasáže ze Shakespearova Julia Caesara je vizuálně strhující, hudebně minimalistický a herecky působivý, až by divák, nebýt zamřížovaných oken a dozorců, pomalu zapomněl, že nesleduje zkoušku profesionálního hereckého souboru, ale pouze několik vězňů, kteří se nějak snaží vyplnit si svůj volný čas. Dvojice Paolo a Vittorio Taviani zkrátka dokázala, že působivý, věrohodný příběh lze vyprávět i ve stopáží kratší než 90 minut a že Shakespearovo dílo může být i v 21. století podáno jedinečným způsobem, ujme-li se ho schopný režisér. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()
Spočiatku ma to chytilo, ale po divadelnom úvode som čakal nejaký väzenský konflikt medzi jednotlivými postavami, ale nič. Celé sa to až príliš hraje na umenie, čo je škoda, pretože z tak atraktívneho prostredia sa toho dalo veľa vyrozprávať. Iba priemer na jedno pozretie. 60%. ()
Dôrazný protipól špinavej väzenskej drámy, ktorú diváci tak dobre poznajú. Žáner: dramatizovaný dokument. Jedným z najväčších problémov kinematografie bola, je a zrejme aj ešte dlho zostane hranica medzi filmom a dokumentom, inscenáciou a realitou. Bratia Taviani túto hranicu zmazávajú, keď rozprávajú o živote vo väzení prostredníctvom krátkeho časového úseku, behom ktorého väzni pripravujú divadelnú inscenáciu Shakespearovho Júlia Cézara. Všetok čas venuje len a len týmto momentom a nachádzaniu vynútených podobností a paralel postáv, ktoré majú odsúdení hrať, od ich postavenia v hierarchii zločinu a talianskeho podsvetia (Kto iný má stvárniť Cézara než bývalý šéf obchodu s drogami? Kto iný má hrať Bruta než na doživotie odsúdený vrah?) po ich letmé spomienky na niekdajší život a prostredie, z ktorého pochádzajú. Je to zjavný scenáristický konštrukt, vytrhávanie z kontextu a ohýbanie slov, vychádzajúcich z úst postáv podľa vlastného zámeru. Lenže Cesare deva morire nie je filmom tézovitým, nesnaží sa podložiť nijakú zásadnú kontroverznú myšlienku ani argumentovať v určitej otázke. Naopak - je naratívne vyprázdneným záznamom, ako by mal po správnosti byť každý film dokumentárneho charakteru, ktorý si kladie jedinú úlohu - oboznámiť nás s priebehom a výsledkom snahy o realizáciu Shakespearovej hry na doskách väzenského divadla. To sprevádza postupné pomalé vžitie sa do postáv, preberanie ich zvykov a spôsobu reči aj do bežného života medzi kovovými mrežami a holými stenami. A aj vďaka tomu a výraznému prispeniu pôsobivej vizuálnej stránky a impozantnej hudby sa stáva príbehom shakespearovskej drámy za mrežami, s reálnymi antagonistami v hlavných úlohách. Dokumentom, ktorý nevypovedá o ničom, len na 76 minút poskytne možnosť sledovať niečo, čo na krátky čas dáva istý cieľ a možno aj zmysel monotónneho života mužom, ktorým už nič iné nezostáva. Mužom, ktorí stoja pred rovnakou dilemou v komornom vyznení - prečo nemôžu zabiť svojho ducha bez toho, aby zabili telo? "Cesare, Cesare! Cesare deva morire!" 85% ()
I vrah je člověk - pro mě ale moc málo na celovečerak. Pomerne narocne na sledování i při delce 76 minut. ()
Viděl jsem různé adaptace klasik, představa Shakespearovské klasiky ve vězení s vězni mě však nikdy nenapadla. Je to celkem rafinovaná subverze, kdy se stírá divadelní hra, skutečný život, dojmy vězňů, kteří se ve hře angažují z různých pohnutek, mající různé osudy. Kromě hry, jejího nácviku je všudypřítomná myšlenka, kdo jsou ti vězni, jak zde skončili, co je žene kupředu? Udělat jedno drama, kde jsou dvě roviny, které se někdy neznatelně překrývají a intenzifikují celý zážitek. Pro mě je absolutním zjevením výkon Salvatore Striano, který hrál Bruta, tohle je HEREC. ()
Minule sa mi jeden kamarát sťažoval, že už ho nebaví chodiť do kina, pretože v multiplexoch sú stále nejaké komixové adaptácie a súčasné nezávislé filmy riešia iba rozvrátené vzťahy divných ľudí. Takže mu vrele doporučujem Cézara, ktorý musí zomrieť, ten sa vymyká všetkému aj v rámci nezávislej tvorby. Ja som mal paradoxne pocit, že som sa z filmu dozvedel o živote vo väznici viac, ako z klasických hraných filmov, kde sa znásilňuje v sprchách a robia vzbury. Bude to dosť nuda a treba sa nejako zabaviť. Asi stačí iba prísť s kamerou a dokázať vystihnúť atmosféru takéhoto miesta. Cézar na mňa pôsobil ale značne nízkorozpočtovo, až televízne a ani dĺžka nezodpovedá námahe vycestovať z odľahlého kútu mesta do kina a zaplatiť za to. Ešte že naša verejnoprávna televízia je už schopná odvysielať festivalové filmy o pár mesiacov po ich premiére v kinách. ()
Opona padá, ale co dál? Jak pokračovat, v tom co jsem započal? Protože jedna věc je naprosto jistá. Od té doby, co jsem poznal umění, je moje vězeňská cela jedno velké vězení.... ()
Inscenovaný dokument o vězních připravujích představení Shakespearova Julia Caesara je viditelně prací ostřílených filmařů. Vězni jsou nám představeni opravdu stručně, takže většinou nevíme, za co vlastně sedí. Ale soudím, že pokud někdo třeba dostane doživotí podle zákona o mafii, tak to asi nebude žádný svatoušek. Hra byla výborně vybraná, takže vzniká něco mezi historickým a mafiánským dramatem. Ale vlastně hodnotím trestance jako herce a Shakespeara jako scenáristu, o vězních ani vězení se z tohoto filmu skoro nic nedozvím (a to málo většinou zní jako klišé). ()
47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - HORIZONS - Horizonty (Cesare deve morire / CAESAR MUST DIE / Caesar musí zemřít) - Taková zvučnější a více mediálně známější verze na jednom z ročníku festivalu také uváděného (a také Italského) filmu Tutta colpa di Giuda. Jen zde mi to (bohužel) vše přišlo takové moc strojové a uhlazené narozdíl od toho zmiňovaného Za všechno může Jidáš, který byl strašně přirozený a nenásilný (divně řečeno když v hlavní roly jsou skuteční vězni)... - 1. 7. 2012 - kino Thermal - Velký sál - Karlovy Vary - 45% ()
Tento film je: 1) Adaptace divadelní hry Julius Caesar. Jsou tam nějaké drobnosti před, po a během, ale primárně je třeba očekávat, že uvidíme v hrubých rysech a na správné časové ose převyprávěný příběh tohoto shakespearova díla. 2) Hra. Kdo očekává, že spatří dokument, nebo reálně zachycenou událost, bude sklamán. Toto je film se scénářem a režijí. Přesto velmi, velmi autenticky působící. 3) Výborný. Nápad představit Shakespeara prostřednictvím výkonu skutečných trestanců věznice Rebibbia, nechat je pasáže textu prokládat vlastními pocity a vyvolat kontrast volání po svobodě zpoza zamřížovaných oken, je značně originální. Velmi sugestivní. ■ Dobrý komentář: Lanark ()
Založené na jednoduchej analógii. ()
Síla podmaněna výbornou režii, hereckými výkony a hlavně kamerou!!! Zasloužený medvěd! // 47. MFF KV ()
Zajímavý film natočený italskými matadory, bratry Tavianiovými, kterým už bylo oběma v době natáčení osmdesát let. To samo o sobě je neuvěřitelné, ale oni stále ještě mají pořád o čem vyprávět, což je o to důležitější. Pojetí Shakespeara je v zajímavém prostředí, ale nutno říct, že film mi zase tolik nedal. ()
Formálně neskutečně vytříbená a troufnu si říct, že až rafinovaná hra s divákem. O tom, že Tavianovy umí, nemůže být absolutně pochyb. Použití černobílé kamery (barva je tu doopravdy jen velmi málo) se ukazuje být hodně dobrou volbou a díky ní vynikne vše, co chtějí Tavianovy zdůraznit. Ať už je to stísněná atmosféra věznice, kterou párkrát zaberou z dálky, aby byla hezky vidět, nebo zoufalost zdejších obyvatel. Všechno funguje skvěle a je to hodně působivé. Z čeho ale běhá mráz po zádech, jsou výtečné výkony snad všech zúčastněných a vůbec se mi nechtělo věřit, že nejde o profi herce. Zejména představitel Bruta bral dech. Velmi chytře je tu zakomponováno to, že přestáváme rozlišovat, kdy vězni hrají a kdy odhalují něco ze své minulosti, což působí tajemně a hodně zajímavě. Na plný počet mi tu něco chybí, možná intenzivnější emoce nebo scéna, která by utkvěla v paměti. Nicméně jde o vynikající film, který dokazuje jednak to, že Shakespeare je neuvěřitelně nadčasový a taky to, že i záznamy divadelních her se dají zpracovat invenčně a nekonvenčně. 80% ()
Kdo může lépe pochopit svobodu divadelních her, než vězni odsouzení na doživotí? Nikdo a to zřejmě zjistili oba režiséři, když se rozhodli natočit tot dílo A já říkám, že skvostné dílo. Možná to bude tím, že mi bylo vězňů doopravdy líto. A možná, že mám velmi ráda Shakespeara. A jakoukoliv manipulaci se slovy či vynechávání krutě trestám. To tak, že na hru prostě nejdu! Pár mužů z italské věznice si vyzkoušelo zahrát si jednu hru. Zjistili, že je to ta nejlepší terapie či nejlepší věc, kterou tam můžou dělat, aniž by se to dalo považovat za ilegální nebo dokonce za trestnou činnost... Tato terapie v sobě ukrývá zvláštní kouzlo. Můžete se v ní stát někým jiným a můžete si dělat co chcete a hlavně, co postava žádá (!). Chlapíci chytili svou asi jedinou možnost za pačesy. Jali se odehrát představení, za které by nestydělo žádné z divadel. Když si odmyslíte mříže, vězeňské dozorce, šedé stěny, stropy, které už jsou dokonale okoukané vězni, kteří večer před spaním přemýšlí, co tam vlastně dělají a domyslíte červenou oponu a pláště, budete mít pocit, že jste se ocitli na jevišti. Jevišti plném černých duší, jevišti plném vrahů a zlodějů. Ti samí lidé si před týdnem vyřizovali účty dosti svalnatýma rukama, teď stojí proti sobě a odpouští si. Stačí věřit. Stačí si zahrát Shakepeara... (MFF KV 2012) ()