Meteora
Metéora
Météora
Obsahy(1)
Na horkých pláních středního Řecka se tyčí majestátní pískovcové skály. Na jejich vrcholcích stojí ortodoxní kláštery Meteora, které jako by visely mezi nebem a zemí. Dole v údolí se, v drsném kontrastu k asketickému životu mnichů a jeptišek, odehrávají běžné životy farmářů. Mladý mnich Theodoros a jeptiška Urania zasvětili své životy přísným rituálům a praktikám jejich vlastní komunity. Jejich život je však podroben těžké zkoušce, když začnou pociťovat silnou vzájemnou náklonnost. Musí se rozhodnout mezi duchovní oddaností a svými lidskými touhami. Musí se rozhodnout, jakou cestou se vydají. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Kedysi ma zaujal historický príbeh o srbskej kráľovnej, ktorá sa ako jediná žena dostala do gréckeho mníšskeho štátu Athos. Poslal ju tam jej muž, aby ju ochránil pred morovou epidémiou. Jej noha sa však nikdy nedotkla zeme, pretože ju stále prenášali na nosidlách. To len tak od veci, aspoň niečo zaujímavé, keď už nie je zaujímavý tento film. Meteora je krásne miesto, ale toto pôsobí dojmom, akoby sa to tam vlastne ani nenatáčalo. Záujem o statické a rozvláčne filmy ma akosi už začína opúšťať. Hrdinovia iba nahlas hovoria to, čo postavy Terrenca Malicka vyjadrujú šeptom. Čas je vzácny, treba si ho vážiť. ()
Silný příběh "výběru", ten rozhodující. ()
Meteora sú tiché grécke miesta na skalnatých bralách a miesta koncentrovanej pokory, kde ľudia hľadajú a uspokojujú najmä spirituálne potreby. Škála ľudských potrieb je však veľmi široká. Ľudia sú len ľuďmi a na povrch sa, v stave tej najvyššej oddanosti Bohu, derú aj potreby emocionálne, pudové, živočíšne a ľudské. Najmä keď stretnete človeka, ktorý Vás očarí tak, že sa erotické túžby vymačkajú na maximum. Sexuálne túžby v prostredí kláštora a zasvätenia Bohu je určite neľahké integrovať a práve o tom je film Meteora. O láske zakázanej. O túžbach, ktoré v kontexte odriekania pokušeniu a vyhýbania sa hriechu obmedzujú prežívanie a generujú pocit zúfalstva. Na protipóle je predsa sloboda, ktorá sa spája s uvoľnením a príjemnými pocitmi. Veľmi sa mi páčili najmä animované pasáže, ktoré vyvažovali slabšie hrané časti filmu. Nemôžem si pomôcť, ale kulisy vytvárali dojem, akoby sa nikdy film neodohrával v Meteorách. Bola som tam, osobne som zažila ich atmosféru a s poľutovaním konštatujem, že kamere sa nepodarilo sprostredkovať tú pravú atmosféru tak čarokrásneho prostredia. Záver bol veľmi fajn. I napriek vnútorným konfliktom a bojom sú hlavní hrdinovia o niečo „bohatší“ , voľní a slobodní, spokojní a oddaní Bohu. ()
Mrkněte na galerii. Hned první obrázek vám odpoví na případnou otázku, proč? Protože tohle místo je hodně známé, a vizuálně funguje. Žádnou akční podívanou ani drama ale nečekejte! Popáleniny prvního stupně: služebnice boží myslí na onanii ___ Dole pod skalami pasáčci ovcí dojí nebo připravují pečínku, starý postevník na do krve sedřených kolenou pomalu lozí k jeskyni, nahoře v klášterech zapalují svíčky. Popáleniny druhého stupně: Urania už si šáhla___ Romantický oběd pod stromem, letmé doteky a vzepětí vášně. Urania s pálením vlastní ruky přestala, protože jinak by už měla nekrózu až někde u ramene. Jestli čekáte na kopulaci mezi jeptiškou a mnichem, dočkáte se! Kontroverzní téma, skvělé exteriéry (zajímalo by mě, kde a jak se to natáčelo, protože asi bych se s tímhle tématem bál církevní odvety), animované pasáže (možná na pomoc tomu, co natočit nešlo) nevadí, ale ani nad nimi nijak nejásám. Šílená nuda, ale také zajímavý pohled do života lidí, kteří ztrácejí čas modlením a křižováním se. Rozuzlení stejně jako odvaze k námětu tleskám, místy hodně dokumentární, až jako by se zdálo, že některé záběry byly točené skrytou kamerou (ale rozhodně tomu tak není, to by technicky nedopadlo takhle). ()
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám... jenže - touha je zázrak, kámo, zázrak..., a tak zmítán mezi asketickým poetičnem a živočišným naturalismem, opět se člověk musí zaobírat myšlenkou, proč dal Bůh lidem instinkty a pravidla stanovil obráceně... Ale i tak máme pořád na výběr, tabu je jen zoufalství... Artový kousek zahalený do oparu melancholie, kde zvuky jsou živé, skutečnost snová a myšlenky animované. ()
Sex mezi mnichem a jeptiškou je správný a jistě Bohem požehnaný, áno, děti? Navzdory všemu, co pravoslaví učí, navzdory dvěma tisícům let jiného názoru, bo teď je nová doba, jako okopírovaná z rozkladu říše Římské, kdy se dá okecat jakákoliv špatnost. Stačí to hezky nasvítit, vybrat hezké, artové a dlouhé záběry, dát meditativní hudbu, sem tam záběr na kellu nebo ikony či přírodu, a po duchovnu pražící diváctvo, které tvrdí opak, jakože duchovno nehledá, bude nadšeno. Ten film absolutně nic nechápe z pravoslaví, z mystiky, duchovního života, jen razí pořád tu fyzickou lásku, aniž by cokoliv, o čem vypráví, chápal, a Meteoru, kláštery a ikony si bere jen jako rukojmí své zvrácené postmoderní a liberálně demokratické myšlenky. Fuj, řekl by Nero Wolfe. ()
Hledáte Boha? Cesta není jednoduchá. Jste na to dva? Opačného pohlaví? Meteora je pro vás. CITÁT - I na cestě k Bohu se lze zastavit nebo.......změnit směr....................... ()
Pod spalujícím sluncem a se spoustou skupinek turistů na dohled, se kláštery na vrcholcích slepencových skal jeví jako bez života. Občas ale i tam dojde k něčemu, čemu se říká příběh. Mladý Spiros Stathoulopoulos nám ukazuje jeden z mála možných. Nepodává nám to příliš vlídně, mnoho vlídného se tam za téměř tisíc let sotva co stalo. Nicméně mám pocit, že to tam dnes může chodit bez turistů nějak tak, jak to režisér zobrazil; s pastýři koz, asketou, flétnistou a mniškou putující prostorem. Přesto, že sem dosud nedorazil vynález kadkostroje, ďábel už tu má svoje nástrahy dokonale propracované (viz animovaná část). Na rozdíl od mnohých si myslím, že film svoji atmosféru měl, ta turistická je falešná. ()
S artovými filmy je to složité. Nemohu je totiž hodnotit podle svých běžných pravidel, kterými hledím na většinu filmů. Právě z důvodu jejich orientace na uměleckost. Režisér Spiros Stathoullopoulos je přesně jedním z představitelů balkánského artu. Jeho první film P.V.C.-1 (ne, nejedná se o první ročník studia Pedagogiky volného času) je příběhem o jedné rodině, který se na poli osmdesáti pěti minut odehraje v jednom jediném záběru. Proto jsem šel na Meteoru již připraven s tím, že záběry nebudou tolik prostříhávány. No a nemýlil jsem se. Střih je zde skutečně velice střídmý, záběry na detaily též také často nenajdeme a pokud ano, v drtivé většině se i z nich stává pomalu minutový konstantní kamerový záběr. Vše je úmyslně natahované do maxima a obraz samotný působí jako ze sedmdesátých let. Detaily jsou rozmazané, barvy tlumené, vybledlé. Přesto ale samotná Meteóra má co nabídnout, co se konkrétně nádherného prostředí týče. Skály, panoramata, toho si zde užijete do sytosti. Příběh se točí kolem asketických životů mnicha Theodorose a jeptišky Uranie, kteří k sobě naleznou cestu a zamilují se. Nicméně jejich vztah zde hraje až druhé, možná třetí housle. Prioritně je zde vykreslen život mnichů, jeptišek a pár starousedlíků ve světě skal a klášterů. Když si to spojíte s oněmi dlouhými záběry dohromady, zjistíte, že vykreslení toho života přesně touto filmařskou metodou geniálně sedí. Z filmu se v tomto bodě stává jakýsi hraný dokument, který zaznamenává stereotypní život mnichů plný rozjímání, modlení. Jako doplněk a vyvrácení z této rovnováhy skvěle pak do tohoto dramatu zapadá ona zakázaná láska mezi mnichem a jeptiškou, úmyslně se rozvíjející a kvetoucí na pozadí toho všeho. Tu doprovází opravdu nádherná animovaná část, která má zhruba čtvrtku filmové stopáže a dává nahlídnout jak do nitra duší postav, tak i podtrhuje jakýsi filozofický i umělecký ráz tohoto snímku. Chorálová kostelní hudba skvěle zapadá do celku a za sebe přidám jednu obrovskou pochvalu za scénu zabití kozy, která (alespoň mě) ukazuje, že dlouhé záběry a roztřesená ruční kamera v doprovodu křiku zvířete dokáže navodit velice dramatické pocity, které se kolikrát nepovedou ani kvalitním hollywoodským trhákům. Skutečně to není vtip a jen kvůli této scéně bych vám doporučil snímek vidět. Co se ale celkového hodnocení týče, musím říci, že umělecký film je to skutečně pěkný. Ovšem na mě až příliš artový. Proč, to jsem popsal výše, přesto ale nelituji, že jsem na něj šel. Jak říkám, art snímky hodnotím jinak; tento svůj cíl splnil a ač již zřejmě nebudu mít chuť ho vidět znovu, jeho umělecké kvality oceňuji. 65% ()
Ponořte se na dno oceánu, nechte se vynést na oběžnou dráhu, postavte kolem sebe ledové hradby a nebo se uzavřete do kruhu ohně. Dřív nebo později pocítíte, že zde Boha nenajdete. Jak bláhové se schovávat před životem na vrcholu skály, kde na vás vidí z každého koutu svého království. Opravdu hledáte Boha? Tak sestupte na zem a žijte..to život je ten Bůh kterého hledáte...proč je to stále tak těžké pochopit? ()
Zatiaľ čo sa Spiros v P.V.C.-1 moc so strihmi nekamarátil, tu už nejaké sú, ale radšej dôraz vkladá do dlhých statických záberov. Tie sa pokúšajú o nihilistický štýl, a tak na divákovi pretrváva dokonalé psychické napätie. Z môjho pohľadu čast animovaných záberov bol dosť risk, vyšiel tak napoly...Ale rozhodne technika animácie sa moc cení, preto sa mi tento komponent zapáčil. Vizuál filmu najviac rozoberá celý príbeh, i keď väčšina scén je ľahko zabudnuteľných, činí tak film z ktorého sa vytvára krásny ucelený vnútorný dojem. Koreň môjho hodnotenia však vzrástol na metafyzických panoramatických zobrazovaniach okolia kláštorov, krvácanie Krista či brutálnu porážku dobytku, ktorá sa snímaním kamery úplne vymkla celej statívovej schéme nakrúcania tohto diela. Film nad ktorým som ešte dlhú dobu rozmýšľal si cením piatimi hviezdami. Teším sa na ďalšie umelecké filmy od talentovaného gréckeho režiséra. ()
To som naozaj netušil, ČO sa z toho vyvinie. Chcel som si len pripomenúť dávnejšiu dovolenku v Grécku a výlet ku kláštorom Meteora. Dovolenkových záberov je pomenej, ale dostal som celkom iný druh relaxu, dramatický príbeh dvoch mladých zaľúbencov, toho času v mníšskom habite. Vykreslené umeleckým spôsobom, občas príliš dlhé statické scény, a všetko prekladané animovanými sekvenciami s rozprávkovými výjavmi. Tie skutočné časti boli maximálne realistické, scéna so zabitím kozy až brutálna. Môj pokus s artovým filmom tentoraz vyšiel. ()
"Onehdy sem po ránu točil klikou rumpálu, když jsme před tím posnídal trochu teplé vánočky a v dáli mě zdravila svými větvi jedle, vždycky takhle po ránu s přírodou si jásám!"...Oh... Dios! ()
Theo Angelopoulos má mimořádně talentovaného nástupce. ()
Tenhle lyrický příběh je těžké hodnotit v porovnání s dějově nabitými filmy. Vlastně se tu odvíjí jen příběh Abélarda a Heloisy přenesený do exotického prostředí řeckokatolické mnišské komunity ve skaliskách Meteora ve středním Řecku. Nádherné a dlouhé záběry krajiny se tu střídají se záběry z běžného života mnichů a mnišek, pro snové představy hrdinů Teodora a Uranie je použitá animace, která dodává filmu zvláštní sílu. Dlouhý záběr na piknik obou milenců je asi vrcholem filmu spíš než jejich erotické sblížení na samém konci, po němž si uvědomují, že zapšklý život kláštera jim není určen. A přesto jejich náboženské vědomí v nich stále hlodá, dvakrát se tu promítne onen známý žalm "Hospodin je můj pastýř", podruhé jako by sám tento verš dával za pravdu našim hrdinům, že i láska je tu od boha a že odmítnutí života v klášteře nemusí znamenat odluku od něho. Píšu to jako zapřísáhlý vědecký ateista, ale myslím, že takhle to chtěli autoři vyjádřit. ()
Snový lyrický příběh, snové zpracování. Poezie. Mystika. ()
Animovaná část výraznější než hraná. Příběh lásky, ve kterém se proplétá asketická niterná zbožnost s živočišností venkova a jeho naturální podobou (mekot zvířete před porážkou má grády). Jen je od začátku poměrně jasné, jak to asi dopadne. Kdyby režisér rozehrál větší škálu pochybností a rozhodování, případně více otevřel konec, mohl být skvělý art. ()
Nádherně křehký, poetický a v pravdě mystický film. ()
Uhrančivá směs filmařiny, polodokumentárních záběrů a animovaných pasážích. Nadčasové a silné téma. ()