poster

Je to jen vítr

  • maďarský

    Csak a szél

  • německý

    Just the Wind

  • slovenský

    Je to iba vietor

  • slovenský

    Je to len vietor

  • anglický

    Just the Wind

Drama

Maďarsko / Německo / Francie, 2012, 87 min

Scénář:

Benedek Fliegauf

Kamera:

Zoltán Lovasi
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Eodeon
    *****

    Benedek Fliegauf se opět vrací k metodě důsledného "detailování". sleduje nejen detaily vnějšků pomocí pátravých kamerových postupů, ale i vnitřků. mnohem subtilnějšími a rafinovanějšími cestami totiž dociluje nebývalého přiblížení diváka postavám a jejich duševním stavům (nebo snad postavy divákům... ?). divák se nemusí nutně vcítit, ale při tak bravurní pocitokresbě a při takové blízkosti nelze než nevnímat postavy jako svého druhu nastavená zrcadla. nemusí se identifikovat, ale už při trochu otevřeném a přístupném diváctví není vyhnutí se v nich v alespoň nějakém ohledu poznat, alespoň v někom z nich. záleží na ochotě diváka přiznat si, že krom čehosi ctnostného se v nás všech univerzálně nachází i cosi temného. Fliegauf se tomu nevyhýbá. naopak, směřuje právě k této temnotě po celé trvání filmu, stejně jako ke katarzi, která psýché diváka dle předpokladu šlechtí skrze účast na duševní bolesti. přitom po letmém zhodnocení se může film jevit uvolněný až kolébající. z části snad i je, a snad i proto působí okamžiky vzepětí zla o to intenzivněji, brutálněji, byť oko za celou dobu nespatří téměř žádnou nepokrytou zrůdnost. bylo by krátkozraké podlehnout módnímu trendu a hledat jádro filmu v jakési společenské kritice či studii. o to přeci nejde snad ani v té poslední řadě. díky zmíněnému "zrcadlu", které nastavuje, zachází Fliegauf daleko hlouběji, pokud ho divák tak hluboko vůbec zajít nechá. ironicky pojmenovaný snímek může ironicky fungovat i jako selekce diváků podle jejich postojů k němu. dělí je na fašisty, kteří se odmítnou nechat zrcadlu vystavit, a film proto odmítnou jako takový, a na smířlivější diváky, smířlivé k ostatním a tudíž smířlivé i s vlastní bytostí.(26.10.2012)

  • mi_X_o
    *****

    Fliegauf si vybral etnikum, ktoré sa už toľkým režisérom vymklo z rúk. Idealizovaných rómov, neustále sa zabávajúcich, šťastných, žijúcich pre daný moment (atď...), konečne niekto dokázal zachytiť v reálnej každodennosti, strachu, neistote...V podstate observačnou metódou sleduje jeden deň, jednej rómskej rodiny z jednej osady. Bez ružových okuliarov, bez osobných stanovisiek (a bez Gorana Bregoviča či Tonyho Gatliffa !) divákom ukazuje čo je to strach.(25.6.2012)

  • L-V
    **

    Tento film nemá ani hodinu a půl, a přesto je minimálně dvakrát tak dlouhý, než by nutně musel být... :) Zhruba ve třetině se divák dozví pár dějových indícií, které ale vlastně už zná z úvodních titulků, jinak se až do závěrečné desetiminutovky neodehraje nic zásadního, takže většinu filmu můžete s klidným svědomím přeskočit. Po formální stránce mi vadilo zdaleka nejvíc to, že ve večerních/nočních/ranních/"bunkrovních" záběrech není skoro nic vidět (na osvětlovače se asi zapomnělo nebo měl během nátáčení dovolenou) a samotná kamera je jak z (polo)amatérského snímku. Když k tomu přičtete prostinký scénář pohybující se odnikud nikam a nenápaditou režii, jež ho nikam dál neposouvá, tak vám z této rovnice vyjde lehce zapomenutelný film (byť se závažným tématem) bez hlubšího diváckého zážitku - být to tvůrcův debut, byl bych snad i shovívavější, ale s vědomím, že se jedná o jeho už 5. (!) celovečerák, tak nemohu jinak...(21.9.2013)

  • Martin741
    ***

    Po rumunskej "nadhere" menom Gadzo Dillo zas dalsi film zo zivota Ciganov, tentokrat vsak ako -tak usporiadanej. Reziser Benedek Fliegauf mi fakt nic nehovori. Prva polka filmu Csak a Szel je priserne nudna, dohromady nic sa nedeje, poriadny dej sa rozbehne az v druhej polke. Herecke vykony slabe a mdle, a samotny Fliegaulf odviedol len zrucnu rutinu. Remeselne dobre natocenu, to ano, ale stale len rutinu. 52 %(28.1.2014)

  • Lanark
    ***

    Fliegaufův snímek je bezesporu originální počin, přesto je nutné být opatrný a nevkládat do něj něco, co v něm není. Něco se rozpíná v divákově duševním prostoru mezi obavami, přáními, úžkostmi, přesvědčeními. Svěžím větrem bychom mohli nazvat formální stránku snímku, kde je atmosféra tím hlavním tahounem a Fliegauf moc dobře ví, jak si diváka podmanit. Repetitivní a všedně ušmudlaný svět nabízí lehce divákovi pomocnou ruku k identifikaci nebo alespoň k sympatiím s hlavními představiteli. Problém je, že děj až moc ustupuje atmosféře bokem do stínu. Tma a stín je tu všeobecně dominantím prvkem a nepamatuji si, kdy naposled jsem tolik času zíral do tmavého plátna. Fliegaufovo poselství není nikterak komplikované a sledovat jeho myšlenkové pochody v oparu vycizelovaných obrazů má své kouzlo. Bohužel díky téměř naprosté absenci děje (který se v nejlepším případě ukáže v posledních 5 minutách, ale i tak tu zůstává více otázek jak odpovědí) je po většinu času Je to jen vítr nuda k uzoufání.(13.11.2014)

  • - Film byl roku 2012 nominován na cenu LUX Evropského parlamentu. (JoranProvenzano)

  • - Příběh filmu je založen na skutečném případu rasových útoků na romskou komunitu a na zprávách, které o těchto událostech vycházely v aktuálním tisku. [Zdroj: Artcam] (Jeremy.jk)

  • - Kvůli detailní kameře, která prostupuje celý snímek, je v márnici vidět, jak mrtvé postavě dcery tepe krční tepna a dýchá, přestože už je po smrti. (awful)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace