Her
Ona
Her
Režie:
Spike JonzeScénář:
Spike JonzeKamera:
Hoyte van HoytemaHrají:
Joaquin Phoenix, Amy Adams, Scarlett Johansson, Rooney Mara, Olivia Wilde, Chris Pratt, Matt Letscher, Portia Doubleday, Sam Jaeger, Katherine Boecher (více)VOD (2)
Obsahy(3)
Děj snímku Her se odehrává v Los Angeles v nedaleké budoucnosti. Theodore (Joaquin Phoenix) je komplikovaný a citlivý muž, který se živí psaním dojemných a osobních dopisů pro druhé. Se zlomeným srdcem po ukončení dlouhého vztahu se začne zajímat o nový, pokročilý operační systém, o kterém jeho výrobce tvrdí, že představuje zcela unikátní a intuitivní bytost. Po jeho instalaci se seznamuje se „Samanthou", umělou inteligencí s milým ženským hlasem (Scarlett Johansson), která má zajímavé postřehy, je citlivá a překvapivě vtipná. Jak její potřeby a požadavky rostou společně s těmi jeho, mění se jejich přátelství ve skutečnou vzájemnou lásku. (Falcon)
(více)Recenze (1 264)
How do you share your life with someone? Láska k operačnímu systému je možná bezpečnější, ale je stejně zraňující jako ta ke skutečné osobě z masa a kostí. Povědomé situace, povědomé dialogy, jen vedeny mezi tou nejnepravděpodobnější dvojicí jakou si lze představit. Her rozhodně není zromantizovaná představa o světě zítřka, ani tak naivní a ufňukaná podívaná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Na ten druhý si totiž člověk uvědomí, že po vztahu s ať už stejným nebo opačným pohlavím zbude hromada vzpomínek, ale co zůstane po aférce s operačním systémem? Spike Jonze si natočil svůj vlastní Věčný svit a vyrazil mi s Her dech. ()
Mám rád své Windows, ale na Samathu nemají. Poměrně originální počin ztrácí body svou roztahaností (něco se určitě vypustit dalo), ale jinak potěší jak romantickou tak vědátorskou duši. Phoenix hraje skvěle Scarlett Johansson má zajímavý hlas (když divák konečně nečumí na její dokonalé tělo, konečně to vynikne). Vrstevnaté poselství (v obou rovinách) mě potěšilo a po filmu i nutí diváka přemýšlet (nad svým operačním systémem). ()
Bez nadsázky, tematicky snad nejlepší sci-fi, co jsem minimálně za poslední dekádu viděl a bezkonkurenčně jedno z nejpozitivnějších, co znám. Pokud to tedy v rámci sci-fi žánru není skoro protimluv. Ale kde je psáno, že mezi zásadní otázky lidské existence nemůže patřit sex po telefonu. ()
Opravdu jsem nečekal, jaká mě čeká pecka. Originální koncept muže, který se zamiloval do operačního systému, dokázal Spike Jonze geniálně přetavit do odlehčeného a zábavného romantického dramatu, které dokáže chytit za srdíčko. Musím se přiznat, že Joaquina Phoneixe jsem až doteď nemusel a vlastně jsem s ním moc filmů neviděl, ovšem svou rolí v Her mě naprosto dostal a upřímně nedokážu říct, kdo by se na tuto roli hodil více. O jeho oscarových výkonech jsem nepochyboval nikdy, ovšem nyní si ho docela živě dokážu představit se zaslouženou soškou v ruce. Co by z toho však bylo bez fantastického hlasového výkonu Scarlett Johansson. Pověstná chemie funguje mezi Theodorem a Samanthou mnohem lépe než obvykle píšu a způsob, jakým je celé toto idylické pozlátko zpracováno mě celkem rychle uchvátil a místy i uhranul. Možná píšu blbosti, ovšem jedná se o takový ten hřejivý pocit sahající až k euforii, kdy jen sledujete a vychutnáváte si to, co se děje ve filmu a ani nedýcháte. Pokud ovšem jste alespoň trošku romantický typ samozřejmě. Pro mě moc příjemné překvapení...A až se český distributor konečně uráčí to pustit do kin, tak na to zajdu EDIT : I napodruhé v kině se jednalo o výborný zážitek. Skvělá práce Spikeu a jsem rád, že si alespoň za scénář dostal oscara...95%...[18.3.2014_Čsfd projekce_Cinestar Černý most] ()
Omamným vizuálem naložená melancholie pro ty, kteří mají občas pokrk sentimentálních historáků a nezávislých malých příběhů a nebojí se zabrousit do budoucnosti, kde bude hrát prim sexy hlas skrz ishit. Je tam načrtnutých spousta životních rovin, paralel a odkazů, ale ani jeden se vám nebude snažit vnutit se do hlavy - což je věc velmi pozitivní. Herecky vynikající, technicky bez chyby. Velmi smutný a místy i depresivní film, který popisuje problémy naší doby více než zdatně. Škoda místy hluchých pasáží a příliš rozvláčného tempa. Nebylo to až tak osobní, jak bych čekal. ()
Skvostný, vypiplaný scénář, plný úžasných nápadů, který mi ale - minimálně napoprvé - úplně neprodal ústřední romanci. Přiblížil se tomu velice blízko, ale nakonec to se mnou moc nehlo - rozhodně se to v intenzitě emocí ani nedotklo duchovního bratránka tohohle snímku, Věčného svitu. Joaquin Phoenix byl skvělý, stejně jako obě jeho životní ženy - nejlepší kamarádka Amy a osudová láska Rooney. Každopádně snímek, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek "chytrých" filmů a ultimátní katedrála vystavěná k poctě hipsterské kultury. 80% ()
Příště se někdo zamiluje třeba do ovce a někdo jiný o tom natočí film. Ale legrácky stranou. Osamělá a odosobněná společnost kolem nás nenechává chladným ani Spikea Jonzeho. Nesmírně osobitý vypravěč nabízí vrstevnatou, tragikomickou a komorní látku, která v plné nahotě představuje lásku v digitálním světě. A znepokojivou vizi lidstva. Jonze se tentokrát obešel bez geniálního scénáristy Charlieho Kaufmana, sám si napsal dle mého oscarový scénář a vtiskl mu smysluplné sdělení v hravém kabátě. Hlasově úžasná Scarlett Johansson sní o skutečném dotyku kůže, naprosto přesný Joaquin Phoenix znovu dává vyniknout svému širokému hereckému rejstříku. Podivně originální, mile šokující, brilantně zahrané. Anonymní zamřížovaná budoucnost nás sežere!! ()
Her je jeden z těch filmů, které si musím za nějaký ten čas pustit znovu, abych si ujasnil pár věcí. Do té doby napíšu jen, že po jeho zhlédnutí chápu, že někteří lidé chtěli, aby Scarlett byla nominovaná na nějaké ceny za svůj výkon, byť nebyla ve filmu vidět. Protože ona byla hlavní hvězdou filmu a to není nic proti skvělému Joaquinovi. Vyjádřit takovou škálu emocí a přitom fyzicky ve filmu vůbec nebýt, to je dle mého hodno nějakého ocenění… 80 %. ()
Theodora opúšťa manželka, ktorá pre neho bola všetkým na svete. Začína sa cítiť osamelý a frustrovaný zároveň. Výdobytok novej doby však ponúka riešenie. Imaginárneho priateľa, ktorý má dušu, vníma vaše pocity, je kedykoľvek pripravený prebrať Vaše problémy, poradiť, či radovať sa. Jedným z nich je aj "Samantha". Kam, ale speje tento krok, dobrovoľného odstupu od komunikácie s bežnými ľuďmi? Môže Vám dať "stroj" to, po čom človek najviac túži? Tak celkom neviem čo si myslieť. "Her" je síce naprosto dokonalá, no zároveň chorá a absurdná myšlienka, ktorá prezieravo naznačuje budúcnosť, ktorá ľudstvo čaká. A to viac, ako by si niekto mohol myslieť. Ľudia sa odsudzujú a prestávajú mať radi. Upínajú sa na sociálne siete a iné zbytočnosti. Z tohto filmu síce je smutno, ale je to akýsi osobitý pocit. Divný, ktorý sa ťažko opisuje. Človek si totiž nie je tak celkom istý, či chcel aby tento film, skončil tak, ako skončil. Je toľko opustených ľudí čo nemajú šťastie na lásku a zaslúžili by si ju. Nebolo by fajn keby mali aspoň tú "imaginárnu", aby neboli tak osamelí? A keď tak teraz rozmýšľam, nie som si vlastne istý, ani svojim hodnotením. ()
V průběhu filmu přijde na přetřes Alan Watts a to sedí: filmařský charisma není automaticky krása a scenáristickej intelekt automaticky moudrost. ()
Zdlouhavý film, který mi toho moc nedal. Zobrazení budoucnosti v určitých momentech bylo hezké, například hraní hry či komunikování s počítačem. Ovšem když je to nudně natočené, nepomůže tomu nic. Vlastně bych se na to ani nedíval, ale nejprve to bylo označeno mimo jiné i jako komedie, díky čemu jsem si toho všiml. ()
Už dlouho mě žádná vidina budoucnosti neoslovila tak, jako ta z hlavy Spikea Jonze. Takový pocit, že je zde vize budoucnosti postavena na reálných základech a přesně takhle to může za desítky let vypadat, už jsem neměl pěkných pár let. Škoda, že je to celé zabaleno do příběhu, jenž ve své poslední třetině již vaří z vody a motá se stále v těch stejných kruzích. Joaquin Phoenix je ovšem zase parádní a hlas Scarlett Johansson ještě nikdy nebyl tak sexy. ()
Hmm... Tak bohužel další sci-fi romantický psychadelický výplach, který mě dle očekávání naprosto minul. No co už dobře že jsem se vyhnul CSFD projekci. Nemusím se taky cpát úplně na všechno, že jo...10% ()
Miluju lomeno nesnášim filmy, který mi bez obalu ukazujou, jak strašně - podobně jako hlavní hrdina - vlastně nerozumím vztahům. Hello, losers. Do You suck at love? Get an OS! ()
"Keď rozprávaš so mnou, rozprávaš zároveň s niekým iným?...". Som rád, že sa J. Phoenix vrátil na scénu a povesť kvalitného herca potvrdil po svojej dlhšej odmlke už niekoľkokrát. Film Ona je dosť komorný, vystačí si s málom a v podstate je to "one man show". Theodorovu imaginárnu priateľku nemôžeme celkom počítať za plnohodnotnú postavu aj keď... Áno, Theodor podľahol kúzlu jej hlasu, výrečnosti a pochopeniu a celkom iste by o takejto partnerke sníval nejeden muž, za predpokladu, že by bola z mäsa a kostí. Film má svoje kúzlo, je nanajvýš aktuálny, výborne spracovaný i zahraný. Ľutujem, že som nevidel film v pôvodnom znení, hlas Scarlett určite filmu pomohol, ale český dabing sa vydaril a hlas ...xy, bol tiež veľmi príjemný. Nechcel by som takto žiť( viem, že sme blízko), ale sci-fi skvelé. Ja som skôr rozmýšľal nad takým pomocníkom na všetko, ktorý ti pohotovo vyhľadá čokoľvek a pomôže so všetkým s čím si nevieš poradiť. 80%. ()
Není to film pro každého. Máš pocit, že jediný, co tě může zaujmout, jsou jejich dialogy. Není tomu tak. Bezchybné ploužení, soužení a hravá osamělost. Velký film! Řekl bych, že jeden z těch, který nejvíc oceníš, když tě pohltí tvá vlastní přecitlivělost. ()
Nádhera! Najlepšia romantika od 500 days of Summer ( možno ešte Flipped bol o kúsoček lepší) a jeden z najlepších filmov minulého roku.O tomto sa nedá písať, to treba vidieť. ()
Nevím jaké bude Transcendence, nicméně věřím tomu že vztah mezi člověkem a počítačem asi těžko někdo popíše lépe než Spike Jonze, který se na celou záležitost nahlíží velmi netradičně, jak jsme u něj pochopitelně zvyklí. Poprávu jeden z nejlépe hodnocených filmů za rok 2013. Chybělo mě více emocí a vypjatých scén, nicméně, příběh ze sebe dokáže vyždímat poslední kapku a prakticky vše na co člověk jen pomyslí se zde odehrává. Sex člověka s počítačem? Proč ne? :) 70% ()
(možný spoiler!) Jeden z nejchytřejších filmů poslední doby, který více než vizionářskou futorologickou fikcí je delikátní anatomií lásky, romantiky a také role člověka v moderním světě ovládaném všudypřítomnou IT. Děj se odehrává v nedefinované budoucnosti, která však vykazuje zřetelnou kontinuitu s naší současností. Nevidíme vlastně nic, co bychom neznali z našich každodenních životů; dnešní technologie jsou ve filmu pouze - logicky - na vyšší úrovni (povědomý je i onen retro styl oblékání, který koresponduje s pravidelnými módními cykly, jak je známe i teď). __Osamělý Theodore prochází složitým obdobím. Rozvádí se a má pocit, že vše podstatné v životě si už prožil. Je citlivý, vnímavý, ale současně pociťuje prázdnotu, kterou vyplňuje hraním her a různými náhražkami (např. na internetu: v chatovacích místnostech, virtuálním sexem apod.). Zlom přichází se Samanthou, operačním systémem jeho PC, který má vysoký stupeň umělé inteligence a do nějž se Theodore zamiluje. Výjimečnost filmu spočívá v tom, že Theodor i divák beznadějně podlehnou iluzi, že i Samantha se zamiluje do Theodora. Jejich vztah je totiž tak něžný, tak krásný, tak skutečný. Jejich rozhovory jsou tak vtipné a duchaplné! V této záplavě emocí se snadno ztratí podstatné detaily: Samantha je umělý (!) komerční (!) produkt (!), o kterém se Theodore dozvěděl z reklamy. Je to složitý algoritmus, který byl nějakou korporací vytvořen tak, aby po vstupní diagnostice byl naprosto customer-specific a aby se choval zcela přirozeně (včetně pochyb o sobě samém a domnělých emocí). Tím nejdůležitějším detailem (pro mou interpretaci klíčovým) je však Theodorovo cyranovské zaměstnání: Píše osobní dopisy za ty, kteří nejsou schopni (nebo nemají čas) své city dostatečně vyjádřit. Vědomě se obracejí k náhražce a Theodore se tak účastní grandiózního podvodu (a jistě dobrého byznysu) na adresátech, kteří podléhají iluzi, že city z řádků dopisů jsou autentické. Stejným způsobem je však podveden Theodore sám prostřednictvím Samanthy, která navzdory různým (projektovaným) náznakům vymanění se z rámce pouhého umělého algoritmu stále zůstává neživým produktem IT vývojářů - a tedy neživou náhražkou. Z tohoto pohledu může být následné ukončení vztahu se Samanthou (její "odchod") např. výsledkem snah producenta OS1 o omezení životnosti produktu (o licenční politice softwarových firem v nedefinované budoucnosti můžeme různě fantazírovat). __Jelikož Samantha je customer-specific (dokonale zná Theodorovy záliby, práci, minulé vztahy, sexuální preference), zintenzivňuje nám náhled na Theodorovu osobnost. Theodor touží po lásce, ale díky Samantě si můžeme uvědomit, že láska je do značné míry sobecká emoce, která je korigována kompromisy, jež reálný vztah nutně přináší. Se Samanthou je to jiné, protože Theodore fakticky stále zůstává osamocen, zůstává sám se sebou; Samantha mu pouze umožňuje ventilovat přemíru emocí, které v sobě dusí. Theodor se nechává obelhávat náhražkou a dostává za to částečné uvolnění tíhy duše a iluzi krásného vztahu (který se líbí i nám divákům, protože má rysy přirozenosti a je prost klišé - bylo by zajímavé sledovat OS1 ve vztahu s nějakým buranem). Podstatným rysem popisované společnosti budoucnosti pak je, že se nikdo nepozastavuje nad tím, že chlap randí s počítačem. Vztah člověka a elektroniky se stává přirozeným a všeobecné podlehnutí náhražkám se stalo normou. __Přetrvávající osamělost, sociální uzavřenost, obklopování se (krátkodobými) náhražkami, ovlivňování nejintimnějších sfér našeho soukromí komerčními firmami a individualismus jsou fenomény dneška, které film zajímavým způsobem extrapoluje do celkem realistické podoby budoucnosti. Zda je to pozitivní nebo negativní představa, záleží na každém z nás... Když se pak k výbornému scénáři připočítají skvělí Joaquin Phoenix a Scarlett Johansson, výborná hudba i kamera, dostaneme jeden z nejsilnějších a myšlenkově nejpodnětnějších filmů, jakých byl Hollywood v posledních letech schopen. () (méně) (více)
Související novinky
Filmy roku dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Mezi za oceánem nejlépe hodnocenými filmy roku 2014 je hodně těch menších, nezávislých, které k nám ještě nedorazily - Inherent Vice, Birdman, Slídil, Whiplash, Hon na lišku, Kód Enigmy nebo Teorie… (více)
Startuje BEST FILM FEST
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a Mat pořádá od 10. do 16. července tohoto roku BEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů první… (více)
Greta Garbo a Marlene Dietrich na televizní obrazovce
Společnost, jež stojí např. za snímky 30 minut po půlnoci, Špinavý trik či Ona vůbec poprvé vstoupí do světa televizních seriálů. A že v Annapurna Pictures nejsou zrovna troškaři dokazuje fakt, že… (více)
Oscary - výsledky
Výsledky 86. udílení cen Akademie filmového umění a věd vesměs potěšily a v něčem i překvapily. Špinavý trik, snímek s deseti pro nás nepochopitelnými nominacemi, neproměnil ani jednu. Naopak… (více)
Já chápu, že si z té zápletky hodně lidí sedne na zadek, přesto mi dovolte vykázat snímek do patřičných mezí vzhledem ke zdrojům, které s tak nízkým pochopením vysává. ***** Těch několik promile lidí, kteří čtou Grega Egana a orientují se v současné top-class filosoficko-vědecké reflektivní literatuře podobného druhu, na první pohled odhalí zploštělý, nudně hollywoodsky natočený sladkobolný milostný příběh, který si nárokuje přitažlivé, nově mapované prostředí nového tisíciletí, byť se ho neumí chápat jinak než trapně postaru - chápe se nových možností mřížkou staré morálky, etiky a logiky, a o moc dál než za tohle pochopení se jeho postavy nedostanou. Specificky nového se neukáže nic, hranice se jen tajemně rozostří, pár zamlžených slov od UI a pak už ticho, odloučení a samota. Spike si víc představit neumí a z Egana víc nepobral. ***** Trochu to připomíná americkou invazi na Mars, jak ji svého času tak poeticky a sarkasticky popsal Bradbury - Američané na Mars vynesou sami sebe a všechno jiné vzhledem ke své sebestředné a sebeobranné povaze a pohodlnosti paradigmat, v nichž se zabydleli, zničí dřív, než by se k tomu mohli přiblížit a poučit se o jinakosti. Američané (míněno zobecněle) tak nikdy nepoznají nic nového, protože před sebou hrnou svoje teze a prizmata jako buldozer, před nímž nic nového neobstojí a všechno přeživší je srovnané do známých plochých struktur a rovnic, nebo odsouzené do říše neviděného. ***** Právě tak Spike Jonze paradoxně vykrádá divoké, myšlenkově bohaté a skutečně znepokojující úvahy, vize a obrazy Grega Egana tím nejméně zajímavým, notně zastaralým, až středověkým způsobem a ze všeho radikálně nového míchá bez skrupulí lehce stravitelný salát mdlé chuti znehodnocený tradičním kořením červené knihovny - glutamáty a kečupem lidských emocí. ***** Spike Jonze zkrátka dokáže ukrást jen tolik, kolik jeho hlava pobere, a to vážně není nic moc - jak vidno, obehrané nástroje a kolovrátky 2. tisíciletí se pro loupeže v nové epoše vůbec nehodí. Jako by se kdysi pokoušel vyhmátnout tajuplnou DNA krumpáčem nebo do síťky na motýly lovit nepostižitelné atomy, tak se dnes staví k jemnému předivu budování identity a sebe-poznávání bytostí zbavených fyzických omezení času, prostoru a požadavků kauzálního vyplývání, povrchové logiky příběhů. Spike to odbaví rychle a zkratkovitě: vztah s lidmi není možný, protože UI jsou moc rychlé a kvalitativně náročnější, než si umíme představit; zase zůstaneme sami (ale právě ono paradoxní "víc, než si umíme představit", dělá z filmu tradiční středověké melodrama s prázdnou vykolíkovanou dírou tam, kde to mělo být vzrušující a kde třeba texty Grega Egana jsou naprosto závratné a nevratně měnící perspektivy čtenáře). ***** Filmové médium tu navíc ničemu nepřispívá, hollywoodská nenáročná kamera je jen mechanickým převodem zploštělých tezí na plátno, působí to jako mizerný referát tlusté desetileté holčičky o mysteriích kodaňské školy kvantové mechaniky z 20. let. Jonze nic nepochopil a to málo povrchového prachu, co v něm ulpělo, nedokázal transformovat do obrazů s adekvátně novou estetikou. Chcete-li být opravdu vzrušení, sežeňte si sbírku povídek Axiomat, a pak si přečtěte třeba navazující Město permutací, Karanténu a Diasporu od Grega Egana. Doba, kdy se tyhle věci dostanou v odpovídající dech beroucí formě na plátno, ještě chválabohu nepřišla. Máme se na co těšit, věřte mi. ***** Přesto je však tenhle snímek zajímavý - ukazuje, že dnes vůbec není potřeba, aby nějaký fenomén prošel obdobím seriózního rozkvětu - a už se stává potravou pro kafemlýnek šoubyznysu a zábavního průmyslu. Snad ještě přijde čas, kdy se Greg Egan bude číst na střední a studovat na univerzitách humanitních i vědních oborů. *** Nevím, jestli Jonze skutečně četl Egana, nebo jestli už sám použil některé z nesčíslných béčkových textů, které na Eganovi samy parazitují, ale na tom nezáleží, jména v řadě plagiátorů, mělnitelů a przničů originálních myšlenek jsou vždycky zástupná a jejich zločin ignorance je konečně týž. *~ () (méně) (více)