Režie:
Martin FričScénář:
Karel SteklýKamera:
Jan RothHudba:
Jiří Julius FialaHrají:
Gustav Hilmar, Marie Blažková, Jiřina Štěpničková, Hermína Vojtová, Vilém Pfeiffer, Ella Nollová, Karel Černý, Gustav Nezval, Jaroslav Marvan, Eman Fiala (více)Obsahy(1)
Liduška Staňková (J. Štěpničková) je dcera bohatého sedláka Součka (G. Hilmar). To, že miluje Toníka (G. Nezval), výborného houslistu, syna venkovského muzikanta Jaroše (K. Černý), nikdo nebere vážně a rodiče ji nutí ke sňatku s bohatým Krejzou (V. Pfeiffer). Zamilovaná dívka uteče při svatebním obřadu přímo od oltáře za svým milovaným Toníkem, který se ale ze vzdoru vydal do světa. Když jej nenajde, pomine se na rozumu. Rodiče Lidušky jsou nešťastní, když vidí dívčinu netečnost, z níž se probere vždy jen na chvíli, jakmile slyší muziku. Proto si vyslouží přezdívku Muzikantská Liduška… Filmový přepis povídky Vítězslava Hálka (v úvodních titulcích nesprávně uveden jako Vítězslav Nezval) si odbyl premiéru v červnu roku 1940 a zejména pro své národní vyznění se v těžké době okupace setkal s velkým zájmem publika i kritiky – například v pražských kinech Blaník a Světozor se promítal jedenáct a půl týdne. Ke kladům filmu patřilo i herecké obsazení hlavní dvojice Jiřinou Štěpničkovou a Gustavem Nezvalem. Režisér Martin Frič a Jiřina Štěpničková byli za tento film vyznamenáni Národní cenou. (Česká televize)
(více)Recenze (16)
Adaptace klasického příběhu Vítězslava Hálka sloužila v časech nacistické okupace především jako určitá forma národní rezistence. Prostá dějová zápletka sama o sobě nestačila na plnohodnotný celovečerní film a proto jej scénárista Karel Steklý vybavil celou řadou epizodních figurek, z nichž asi nejúspěšnější byly groteskní výstupy starých muzikantů a vojenského sanytrníka. Martin Frič potom na místo kameramana angažoval zkušeného Jana Rotha, který má na svědomí uchvacující zimní scenérie, a do hlavních rolí obsadil Jiřinu Štěpničkovou a Gustava Nezvala, oblíbenou partnerskou dvojici, divákům dobře známou už z předchozích filmů. ()
Toto je dosti známé vesnické drama natočené podle povídky Vítězslava Nezvala, ve kterém nevěsta uteče nemilovanému ženichovi od oltáře. Když jejího milého muzikanta odvedou na vojnu, zůstává sama a jako pomatená se stává terčem posměchu okolí a špatným svědomím rodičů, kteří na tomto neštěstí mají svůj podíl viny. Drsné prostředí venkova, kde rodiče nutí své děti do sňatků s bohatými sedláky bývá častým námětem filmů. Ústřední hrdinové Jiřina Štěpničková a Gustav Nezval se v tomto snímku příliš herecky neprosadili. Svými vtipnými vstupy mne zaujal jen vysloužilec Ferenc Futurista. Pochválit je třeba příjemnou hudební stránku, stejně jako dobovou atmosféru s venkovskými chalupami, tradičními kroji, zvyky a obyčeji, s muzikanty i průvodem masopustních maškar v kouzelné zimní krajině. Klasický film, který jsem viděla už víckrát a pokaždé mě znovu potěšil. ()
Vpravdě pohádková prostonárodní vyprávěnka o Lidušce a Toníkovi ... a o všech protivenstvích nepřejícího, materialisticky založeného světa, který v dobré víře i ze zištných pohnutek horlivě staví překážky do cesty jejich čisté lásce. Některé pasáže (obzvláště v úvodu) jsou zbytečně natahované - jiné zas tančí kvapík a přitom přeskakují i momenty, které by si zasloužily větší pozornost. Celkový dojem je přesto uspokojivý - snad i proto, že před nepovolanýma očima umně ukrývá českou hrdost a odpor proti německé okupaci. A zdali se příběh završí podle mustru většiny správných pohádek nebo přehodí výhybku a bude směřovat k baladickému rozuzlení, to už musíte zjistit sami ... 3,5* ()
Po menším váhání dávám pět hvězdiček, mj. proto, že se film natáčen v exteriérech roubenek Českého ráje. Drama o Lidušce, která se pominula na rozumu poté, co u oltáře odmítla sňatek s vychytralým mládencem (jako vždy slabší Vilém Pfeiffer), je znám naší starší generaci jako nejznámější povídka Vítězslava Hálka. Nevím ale, zda není konec upraven ku šťastnému rozuzlení, natolik si povinnou školní četbu nepamatuji.- V titulcích filmu je jako autor námětu označen Vítězslav Nezval, nevím, jak k tomu došlo, ale jistě se jedná o omyl, pokud se básník nepodílel na scénáři. Ovšemže jde o dílo Hálkovo. ()
Pro černobílé vesnické filmy mám slabost, a tak je zřejmé, že se mi líbila i Muzikantská Liduška. Jiřina Štěpničková se pro tyhle role narodila a Gustav Nezval také nezklamal, komické úlohy si užívají Jaroslav Marvan (roztržitý muzikant) a Stanislav Neumann (místní blázen). Dočetl jsem se, že předloha je dost odlišná od této adaptace, ale to mi samozřejmě nijak nevadí. Myslím, že pokud se nejedná o opravdu slavné dílo typu "Babičky" či "Švejka", je odlišné filmové zpracování v pořádku. Snímek měl úspěch i v Praze, jejíž obecenstvo si na venkovské látky nikdy příliš nepotrpělo - ve dvou velkých premiérových kinech běžel jedenáct a půl týdne, na venkově byl úspěch ještě větší. Zaslouženě. ()
Zajímavosti (5)
- Jiřina Štěpničková si v roce uvedení filmu odnesla Národní cenu za herecké ztvárnění titulní role. (Marthos)
- Filmovalo se v Českém ráji. Natáčelo se zejména v obcích Březina, Příšovice, Přepeře a také v Turnově. Interiér i exteriér kostela zosobňoval kostel sv. Vavřince v Březině nedaleko Mnichova Hradiště. Lidové roubené stavby stávaly v Příšovicích, dnes nejsou však všechny dochované. Skalní scény se točily v Příhrazských skalách. Ve filmu je také využita stavba Dlaskova statku, která je dnes na seznamu národních kulturních památek a stojí v Dolánkách u Turnova. (Yardak)
- Filmovanie prebiehalo v Pojizeří a na Turnovsku. (dyfur)
Reklama