Leave It to Me
Režie:
Martin FričKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Zdeněk PetrHrají:
Oldřich Nový, Theodor Pištěk, Robert Bate-Stein, František Kreuzmann st., Vladimír Řepa, Běla Jurdová, Jaroslav Mareš, Zdeňka Baldová, Marie Vášová (více)Obsahy(1)
Snaživý zaměstnanec typografických závodů tak dlouho přijímá všechny možné funkce, až se pod jejich tíhou bezmála zhroutí. Poznává, že ten, kdo chce stihnout všechno, nakonec nestíhá nic. Na dosti rozpačitém pokusu o společenskou satiru je zajímavé jméno spoluautora scénáře - je jím budoucí režisér Miloš Forman. (oficiální text distributora)
Recenze (27)
Oldřich Nový v jedné ze svých "montérkových" rolí, tentokrát jako popletený pan Patočka, který v zoufalé snaze všem vyhovět bere na svá bedra další a další funkce, jenže nemá čas se jedné pro druhou věnovat... Nový nebyl žádný rebel. Padesátá léta znamenala pro jeho kariéru (i v divadle) řadu pádů, ústupků a kompromisů, on je mlčenlivě snášel a byl ochoten se přizpůsobit. Ale ne za každou cenu. Námět původně spadal do kategorie té nejtrapnější agitační melasy padesátých let, ale o něco ho vylepšila aspoň stylizace do crazy. A víte, kdo ji má na svědomí? Málo se to ví, ale Miloš Forman. Oldřich Nový o něm věděl, seznámil se s ním už dva roky předtím a přivedl ho do komparsu Slovo dělá ženu. Tentokrát mu zavolal, jestli by nechtěl přepsat ten strašný scénář. Forman Friče i Nového obdivoval, tak se do toho dal a od té doby už byl u filmu. Ale Nechte to na mně věru za moc nestojí, je smutné dívat se na hvězdy mistrovských prvorepublikových konverzaček (mj. Pištěk, Baldová, Trégl..) v továrním prostředí. No, co se dá dělat. 40% ()
Autoři filmu měli při vytváření teto veselohry na mysli především aktuelní společenský problém: v závodech i úřadech je kromě normální práce ještě hodně naléhavých úkolů, vyplývajících z nové struktury naší společnosti. A tu se často stává, že někteří poctiví a obětaví lidé si naberou těchto úkolů nad své síly, zatím co druzí, třebaže pro to nemají vážné důvody, se funkcím zásadně vyhýbají. Autoři si vzali jeden takový případ z prostředí tiskárenských závodů a ukázali na něm — spíše humornou než satirickou formou — k jakým koncům dospěje člověk, který přecenil své síly. Že sáhli do živého, o tom svědčí i příhoda z realísace filmu „Nechtě to na mně". Autoři námětu Zdeněk Endris a Alice Valentová si v jedné z pražských tiskáren ověřovali některé technické údaje předlohy a dali povídku číst jistému sazeči, který se jich po přečtení námětu překvapeně zeptal, kdo je o tomto konkrétním případu z jejich tiskárny informoval. A nechtěl věřit, že autoři napsali svůj příběh na podkladě zcela jiných událostí. — Na literární přípravě filmu se kromě zkušeného režiséra a scénáristy Martina Friče, jemuž bylo během natáčení u příležitosti desátého výročí znárodnění československé kinematografie propůjčeno jedno z nejvyšších státních vyznamenání — Řád republiky, podíleli také autoři, pracující v dlouhém uměleckém filmu po prvé: Zdeněk Endris, autor četných rozhlasových her a divadelních komedií, který spolupracoval s Oldřichem Novým při uvedení své úspěšné hry „Setkání s Evou" v někdejším Novém divadle, a Miloš Forman, absolvent filmové fakulty Akademie musických umění. Alice Valentová debutovala v uměleckém filmu spoluprací na námětu veselohry „Slovo dělá ženu". — Kameraman Rudolf Stahl odvedl první samostatnou práci vysoké úrovně filmem režiséra Jiřího Krejčíka „Svědomí". Dále pracoval Rudolf Stahl na filmech „Anna proletářka", „Komedianti" a „Návštěva z oblak". Filmový přehled 49/1955 ()
Řemeslně provedená komediální moralita. Hvězdné herecké obsazení by mělo diváka potěšit, ale role sjem bouhužel tak neěikovně napsané, že namají možnost zazářit. Prvorepbulikové komedie jim slušeli mnohem víc. ()
„Mám funkci, Mařenko!“ První z obou praformanovek (nutno uznat, že s velmi podařeným názvem) stejně jako o dva roky později Štěňata řeší „problematiku“. Většina filmu je až trapně instruktážní, místy připomíná filmový týdeník oživený "autentickými" dialogy, prokládaný více či méně vtipnými „komickými situacemi“. Ukázková dramatická krize (není radno, aby všechny ty socialisticky nepostradatelné funkce bral na svá bedra jediný člověk) této prorežimní satirky v závěru klasicky eskaluje do katastrofy a ústí v katarzi: „...funkce byly rozděleny spolehlivým lidem“. Vcelku dosti zoufalý, nicméně dokumentačně cenný pokus ukázat, že život v bolševickém kolektivismu je úplně normální, přičemž mi jako žádný jiný film z padesátých let připomínal prvorepublikové a protektorátní komedie (alespoň ty druhořadé). A taky jak se nám Oldřich Nový krásně socializoval. To Pištěk sem zaplul jakoby nic. Ze slavných nastupující generace jsou k vidění Lipský (který si po celý film mazácky vystačí s jedinou větou) a Zázvorková, už tady, ač ještě mladá, ve své celoživotně typické roli. Jednou jsem se zasmál: když otec sociální referent rozbil talíře - ostatně troufám si hádat, že tento domácí rozhovor otce se synem u nádobí má na svědomí Forman. Značný prostor věnovaný Patočkově budovatelské sekretářce mohu hodnotit jen kladně. ()
Soudruh Jan Patočka je obětavý workoholik. Když mu náhoda přihraje do cesty starost o skupinu rekreantů, netuší jaký kolotoč se tím rozehrává. Krátce nato je jmenován sociálním referentem, neodmítá ani funkci domovního důvěrníka, předsedy spolku zahrádkářů, kulturního referenta a sportovního hospodáře. Chce vyhovět všemu a všem. A tak se množí jedna starost vedle druhé. Poukazy na rekreaci, nejezdící výtah, rezavějící roura a okapy, plánovaná rekonstrukce víkendového srubu, práce v tiskárně, referáty a doma nádobí a starost o zahrádku. Patočka se pomalu utápí ve stohu žádostí, pro jedno nestíhá druhé a nakonec pod tíhou všech funkcí zkolabuje. Fakt, že Oldřich Nový, zbavený svých klasických milovnických propriet, jen stěží mohl dosáhnout v této poněkud mdlé roli na své předchozí úspěchy je neoddiskutovatelný, přesto si komedie jako celek udržuje jistou úroveň. Je jasné, že bez Friče a Nového by ten film byl pouhou spotřební záležitostí oněch let, díky nim lze narazit alespoň na poměrně svižné dialogy a určitý crazy humor. Soubor hereckých partnerů (Pištěk, Baldová, Trégl, Kreuzmann a spol.), uvyklých v protektorátních Fričových veselohrách lehounké situační strategii, je náhle postaven do nových pozic bez šance vytvořit výraznou drobnokresbu na základě kvalitního scénáře, jako tomu bylo kdysi. Význam Miloše Formana, tehdy teprve posluchače dramaturgie a scenáristiky na pražské DAMU, je spíše zanedbatelnou a dnes zbytečně nadnesenou legendou. Přestože i Fričova komedie zůstává dobově poplatným dílem, je přeci jen zdařilejším angažmá Oldřicha Nového v nových socialistických časech, např. v konfrontaci s předchozím snímkem Slovo dělá ženu. ()
Forman začínal, napsal scénář a poznal Maca jako režiséra a pak diváka. Čtyry hvězdičky i za to, že snad naposledy se v jednom filmu sešlo tolik prvorepublikových herců, kteří již dále šance na stříbrném plátně dostávali sporadicky. ()
“To já už nějak zařídím… To přece nic nebylo… To já rád a ochotně… Ta vaše důvěra mě tedy, skutečně, jinak jsem ochoten, ale mám strach… Nechte to na mně, to je maličkost…" Mnoho psů, zajícova smrt, mnoho funkcí, Patočkův kolaps. Nová doba přináší našemu prvnímu filmovému milovníkovi nové výzvy a on se jich zhošťuje s elegancí jemu vlastní. Co na tom, že ze smokingu je nacpán do silonové bundy tiskařského dělníka a jeho Mařenkou není krásná Nataša Gollová? Jeho Patočka je stejně ochotný jako Valentin dobrotivý, roztomilý člověk za všech okolností a krásně roztržitý jako když Prášil s Burianem. Jen o tom budování světlých zítřků není příliš přesvědčen. On, ani ostatní prvorepublikoví herci. Ještě si nezvykli… ()
Oldřich Nový se snažil strašně moc, ale na druhou stranu se musel také trápit. Vždyť on byl velká hvězda prvorepublikových filmů, vznešený člověk a elegantní muž a teď tohle. S ním tu hrají i jiní,kterým patřila plátna kin za první republiky. Podobné filmy beru jako jejich degradaci. Ale to je tak jediné, co s tím můžu dělat. Ignorovat tyto filmy nechci. V podobné situaci, jako se ocitl pan Patočka, jsem se ocitla taky a taky jsem k tomu všemu přišla jako slepá k houslím. ()
moja zaujímavosť: Natáčanie filmu prebiehalo na rôznych miestach Prahy a na mieste Zdymadlo plavebního kanálu Hořín.(dyfur) ()
Nechte to na mně je motivačně pochybným pokusem o politicky uvědomělou a kolektivně sdílenou společenskou satirou v uvolněnějším rytmu rozvernější nálady. Až kontraproduktivně vyznívají Martinem Fričem již mnohokrát osvědčené postupy veseloher z jeho úspěšných časů před státem řízenou lidovou osvětou, zamýšlený satirický záměr se zvrhává v kolektivní šikanu příliš zdvořilého jedince, na jehož bedra se odkládají všechny kolektivizační povinnosti komunity. Humor se i přes veškeré vynaložené úsilí herců vypařil a satirická energie zmateně pobíhá kolem, až únavou dočista zemdlí a zahanbeně chcípá. Kořistí kolektivní nechuti k zodpovědnosti je Jaroslav Patočka (nebohý Oldřich Nový), tiskárenský sazeč. Je stíhán štvanicí ze zásady vzteklé smečky šakalů, která se vydává za poklidně pasoucí se stádo nevinných srnek. Celý jeho život se ihned vymyká zpod kontroly. Důležitou postavou je Václav Kalousek (standardní František Kreuzmann st.), tiskárenský korektor, Patočkův soused a ješitný kverulant. Uražená ješitnost spřádá pomstu aneb vedoucí výpravy, jako jediný z celé výpravy, nedokáže na výpravu ani vyrazit. Hlavní ženskou postavou je správcová bytového domu (živá Zdeňka Baldová). Velmi rychle se přizpůsobuje udanému směru a zásobuje obětního beránka úkoly zásadní kolektivní důležitosti. Výraznou postavou je Pepík Patočka (mladý Robert Bate-Stein), dospívající Patočkův synek. Nezkažená duše běží příkladně vstříc lepším lidovým zítřkům. Výraznější postavou je Anči (sympatická Běla Jurdová), podniková sekretářka a jediná Patočkova pomocná ruka. Ale i ona podléhá nátlaku okolí a přidává se tak na druhou stranu. K výraznějším patří také Tonda Kubala (uvědomělý Jaroslav Mareš), žárlivý Ančin snoubenec a zaměstnanec tiskárny. Běžecký trenér se rád vzdává povinností ve prospěch prohloubení osobního intimního života. Z dalších rolí: usmiřovací předseda závodního výboru tiskárny Rokos (Theodor Pištěk), exklusivnější zacházení vyžadující člen závodního výboru Václav Pinc (Vladimír Řepa), vším souběhem událostí zmatená Patočkova manželka (Marie Vášová), Patočkův soused, kamarád, včelař a holubář Hejna (Václav Trégl), pokrytecký tiskárenský korektor Boček (Lubomír Lipský st.), nebezpečně vlezlá a bezelstně drzá žadatelka o byt Richtrová (Stella Zázvorková), stará závodní uklízečka Sudová (Magda Kopřivová), vedoucí opravny zdviží bez pochopení (Vladimír Klemens), či Patočkova dcerka Jarmila (Irena Bernátová) s právě narozeným chlapečkem Jarouškem (Marta Kozibíková). Nechte to na mně patří k nejhorším filmovým pracím Martina Friče. Lidově uvědomělé satirické motivy se totiž v politickém nátlaku potácejí v násilné strojenosti. Jediným důvodem, proč film shlédnout, je marná veškerá snaha Oldřicha Nového o nějaké snesitelné nadnesení nálady. ()
Oldrich Novy zde ztvarnil muj presny opak:-). Namet spatny neni, ale jiz predem jasna pointa nedokaze vice zaujmout a to i pres Fricovu rezii a Formanovu spoluucast na scenari. Na zadneho naseho herce neni takovy smutny pohled jako prave na Noveho v povalecne tvorbe. Sice stale hral velmi dobre, ale predvalecny glanc byl nadobro pryc. ()
Frič neurazí ani v budovatelské komedii.70 % ()
"Já bych mohl dělat věcí...." říká Patočka v podání roztomilého Oldřicha Nového. A člověk se nestačí divit, s jakou vervou se dotyčný žene z funkce do funkce. S pocitem, že "dokáže ještě víc": Sociální referent, kulturní referent, domovní důvěrník, předseda spolku zahrádkářů, holubářů...a já nevím čeho ještě všeho... I když je na filmu hodně znát doba jeho vzniku, to téma je poměrně nadčasové. Svým způsobem je mi postava Patočky docela blízká. Taky mám trošku s tímto přístupem k životu z minulosti své zkušenosti. A je pravdou, že ty konce nebývají úplně nejrůžovější... Zde film samozřejmě končí (jak jinak) v rozjařilé náladě a ve všeobecném veselí. Filmy 50 let holt takovouto atmosféru měly. ()
Oldřich Nový poletuje jako splašená kobyla skoro celý film.,který jsem předtím ještě neviděla....a už neuvidím :-) ()
Kupodivu dobová komedie (ovlivnil to mladý Forman?), v které se Oldřichu Novému nemuselo až tak špatně hrát. Myslím, že jsem ho v takové roli obětavého člověka zažil i za demokracie. Vše je přeneseno do reálií roku 1955. Zmatky nemá pan Patočka z přebytku milenek, ale z přebytku funkcí. Pobíhá od telefonu ke dveřím, všichni důvěřují v jeho schopnosti. Neponižuje se v montérkách, je sociálním referentem a má sekretářku. Je to kočena. Opravdu si myslím, že v této komunistické píčovině se Oldřichovi nehrálo tak zle, jako v ostatních budovatelských kravinách. ()
Film dokazuje starou známou pravdu, že skvělí herci sice zahrají výborně i sebeslabší roli, ale chabý děj tím nezachrání. Možná je pak výsledek ještě o to víc tristnější, kdyby v tom nepřesvědčivě účinkovala nějaká dřeva, dalo by se tomu i zasmát. Zajímavost: Jak vidno ze seznamu herců, roli Nového syna hráli Robert Bate a Robert Bate-Stein. Nejedná se o tiskovou chybu, skutečně taková dvojčata existovala. Jejich rodiče totiž byli zatížení na jméno Robert, tak obě svá dítka nazvali stejně. Na jednoho volali "Roberte" a na druhého "Roberte Steine", protože ten už odmala nejradši stříhal nůžkama papír. Jinak nutno říct, že oba doplatili na svůj příliš moderní vzhled, a tak si už v naší kinematografii neškrtli. Jejich zkouřený pohled by se totiž spíš hodil do dnešních filmů o mladých uživatelích marihuany než do role nadějného sportovce v budovatelském snímku. Pozornému diváku také zajisté neunikla výrazná kruhová prohlubenina mezi Kreuzmannovýma očima. Stejný ďolík měl i v týle, ale tam mu ji zakrývaly zbytky vlasů. Tento herec byl totiž padouchem nejen ve filmu, ale i v normálním životě. Jednou na Silvestra hrál v menší společnosti partičku karet, byl odhalen, jak podvádí, jeden z méně flegmatických protihráčů vypěnil, vytáhl revolvér a vpálil mu kulku mezi oči. Naštěstí jeden účastník těsně předtím absolvoval tovární kurz první pomoci, takže si věděl rady. Bez ohledu na to, že je teprve deset hodin večer a půlnoc tedy ještě neodbila, načal dvě šampáňa a zátky z nich narval do obou otvorů v Kreuzmannově hlavě. Kreuzmann se po této operaci cítil fajn, jen trochu přiopilý, protože nebyl čas zátky umejt. ()
Těžko uvěřit, že scénář je výsledkem spolupráce Friče a Formana. Je to naprosto bez nápadu, bez humoru a v podstatě i bez děje... ()
Neni to tak budovatelske, jak to vypada. :) Navic Bela Jurdova jako sekretarka... Dobre to bylo. ()
Frič, Nový, Pištěk, Kreuzmann, Baldová, Vášová, Trégl - obsazení jak z nejlepších dob české předválečné kinematografie, ale do komedií z těch dob má daleko. Nakonec je z toho celkem průměrný, nepříliš povedený snímek. Vidím to tak mezi 2 - 3, ale kvůli obsazení jdu nakonec na tu trojku. ()
Doba si vyžiadala svoje. Režisér a herec v úderke o funkciách a budovaní krajšieho zajtrajška. Dokument doby .... 40%. ()