• HonzaBez
    ***

    "Já bych mohl dělat věcí...." říká Patočka v podání roztomilého Oldřicha Nového. A člověk se nestačí divit, s jakou vervou se dotyčný žene z funkce do funkce. S pocitem, že "dokáže ještě víc": Sociální referent, kulturní referent, domovní důvěrník, předseda spolku zahrádkářů, holubářů...a já nevím čeho ještě všeho... I když je na filmu hodně znát doba jeho vzniku, to téma je poměrně nadčasové. Svým způsobem je mi postava Patočky docela blízká. Taky mám trošku s tímto přístupem k životu z minulosti své zkušenosti. A je pravdou, že ty konce nebývají úplně nejrůžovější... Zde film samozřejmě končí (jak jinak) v rozjařilé náladě a ve všeobecném veselí. Filmy 50 let holt takovouto atmosféru měly.(20.7.2017)

  • blackrain
    ***

    Oldřich Nový se snažil strašně moc, ale na druhou stranu se musel také trápit. Vždyť on byl velká hvězda prvorepublikových filmů, vznešený člověk a elegantní muž a teď tohle. S ním tu hrají i jiní,kterým patřila plátna kin za první republiky. Podobné filmy beru jako jejich degradaci. Ale to je tak jediné, co s tím můžu dělat. Ignorovat tyto filmy nechci. V podobné situaci, jako se ocitl pan Patočka, jsem se ocitla taky a taky jsem k tomu všemu přišla jako slepá k houslím.(13.10.2012)

  • helianto
    ***

    “To já už nějak zařídím… To přece nic nebylo… To já rád a ochotně… Ta vaše důvěra mě tedy, skutečně, jinak jsem ochoten, ale mám strach… Nechte to na mně, to je maličkost…" Mnoho psů, zajícova smrt, mnoho funkcí, Patočkův kolaps. Nová doba přináší našemu prvnímu filmovému milovníkovi nové výzvy a on se jich zhošťuje s elegancí jemu vlastní. Co na tom, že ze smokingu je nacpán do silonové bundy tiskařského dělníka a jeho Mařenkou není krásná Nataša Gollová? Jeho Patočka je stejně ochotný jako Valentin Dobrotivý, Roztomilý člověk za všech okolností a krásně roztržitý jako když Prášil s Burianem. Jen o tom budování světlých zítřků není příliš přesvědčen. On, ani ostatní prvorepublikoví herci. Ještě si nezvykli…(20.8.2017)

  • Adam Bernau
    *

    „Mám funkci, Mařenko!“ První z obou praformanovek (nutno uznat, že s velmi podařeným názvem) stejně jako o dva roky později Štěňata řeší „problematiku“. Většina filmu je až trapně instruktážní, místy připomíná filmový týdeník oživený "autentickými" dialogy, prokládaný více či méně vtipnými „komickými situacemi“. Ukázková dramatická krize (není radno, aby všechny ty socialisticky nepostradatelné funkce bral na svá bedra jediný člověk) této prorežimní satirky v závěru klasicky eskaluje do katastrofy a ústí v katarzi: „...funkce byly rozděleny spolehlivým lidem“. Vcelku dosti zoufalý, nicméně dokumentačně cenný pokus ukázat, že život v bolševickém kolektivismu je úplně normální, přičemž mi jako žádný jiný film z padesátých let připomínal prvorepublikové a protektorátní komedie (alespoň ty druhořadé). A taky jak se nám Oldřich Nový krásně socializoval. To Pištěk sem zaplul jakoby nic. Ze slavných nastupující generace jsou k vidění Lipský (který si po celý film mazácky vystačí s jedinou větou) a Zázvorková, už tady, ač ještě mladá, ve své celoživotně typické roli. Jednou jsem se zasmál: když otec sociální referent rozbil talíře - ostatně troufám si hádat, že tento domácí rozhovor otce se synem u nádobí má na svědomí Forman. Značný prostor věnovaný Patočkově budovatelské sekretářce mohu hodnotit jen kladně.(24.2.2012)

  • Marthos
    ***

    Soudruh Jan Patočka je obětavý workoholik. Když mu náhoda přihraje do cesty starost o skupinu rekreantů, netuší jaký kolotoč se tím rozehrává. Krátce nato je jmenován sociálním referentem, neodmítá ani funkci domovního důvěrníka, předsedy spolku zahrádkářů, kulturního referenta a sportovního hospodáře. Chce vyhovět všemu a všem. A tak se množí jedna starost vedle druhé. Poukazy na rekreaci, nejezdící výtah, rezavějící roura a okapy, plánovaná rekonstrukce víkendového srubu, práce v tiskárně, referáty a doma nádobí a starost o zahrádku. Patočka se pomalu utápí ve stohu žádostí, pro jedno nestíhá druhé a nakonec pod tíhou všech funkcí zkolabuje. Fakt, že Oldřich Nový, zbavený svých klasických milovnických propriet, jen stěží mohl dosáhnout v této poněkud mdlé roli na své předchozí úspěchy je neoddiskutovatelný, přesto si komedie jako celek udržuje jistou úroveň. Je jasné, že bez Friče a Nového by ten film byl pouhou spotřební záležitostí oněch let, díky nim lze narazit alespoň na poměrně svižné dialogy a určitý crazy humor. Soubor hereckých partnerů (Pištěk, Baldová, Trégl, Kreuzmann a spol.), uvyklých v protektorátních Fričových veselohrách lehounké situační strategii, je náhle postaven do nových pozic bez šance vytvořit výraznou drobnokresbu na základě kvalitního scénáře, jako tomu bylo kdysi. Význam Miloše Formana, tehdy teprve posluchače dramaturgie a scenáristiky na pražské DAMU, je spíše zanedbatelnou a dnes zbytečně nadnesenou legendou. Přestože i Fričova komedie zůstává dobově poplatným dílem, je přeci jen zdařilejším angažmá Oldřicha Nového v nových socialistických časech, např. v konfrontaci s předchozím snímkem Slovo dělá ženu.(17.1.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace