Nechte to na mně

"Já bych mohl dělat věcí...." říká Patočka v podání roztomilého Oldřicha Nového. A člověk se nestačí divit, s jakou vervou se dotyčný žene z funkce do funkce. S pocitem, že "dokáže ještě víc": Sociální referent, kulturní referent, domovní důvěrník, předseda spolku zahrádkářů, holubářů...a já nevím čeho ještě všeho... I když je na filmu hodně znát doba jeho vzniku, to téma je poměrně nadčasové. Svým způsobem je mi postava Patočky docela blízká. Taky mám trošku s tímto přístupem k životu z minulosti své zkušenosti. A je pravdou, že ty konce nebývají úplně nejrůžovější... Zde film samozřejmě končí (jak jinak) v rozjařilé náladě a ve všeobecném veselí. Filmy 50 let holt takovouto atmosféru měly. (20.07.2017)

Autoři filmu měli při vytváření teto veselohry na mysli především aktuelní společenský problém: v závodech i úřadech je kromě normální práce ještě hodně naléhavých úkolů, vyplývajících z nové struktury naší společnosti. A tu se často stává, že někteří poctiví a obětaví lidé si naberou těchto úkolů nad své síly, zatím co druzí, třebaže pro to nemají vážné důvody, se funkcím zásadně vyhýbají. Autoři si vzali jeden takový případ z prostředí tiskárenských závodů a ukázali na něm — spíše humornou než satirickou formou — k jakým koncům dospěje člověk, který přecenil své síly. Že sáhli do živého, o tom svědčí i příhoda z realísace filmu „Nechtě to na mně". Autoři námětu Zdeněk Endris a Alice Valentová si v jedné z pražských tiskáren ověřovali některé technické údaje předlohy a dali povídku číst jistému sazeči, který se jich po přečtení námětu překvapeně zeptal, kdo je o tomto konkrétním případu z jejich tiskárny informoval. A nechtěl věřit, že autoři napsali svůj příběh na podkladě zcela jiných událostí. — Na literární přípravě filmu se kromě zkušeného režiséra a scénáristy Martina Friče, jemuž bylo během natáčení u příležitosti desátého výročí znárodnění československé kinematografie propůjčeno jedno z nejvyšších státních vyznamenání — Řád republiky, podíleli také autoři, pracující v dlouhém uměleckém filmu po prvé: Zdeněk Endris, autor četných rozhlasových her a divadelních komedií, který spolupracoval s Oldřichem Novým při uvedení své úspěšné hry „Setkání s Evou" v někdejším Novém divadle, a Miloš Forman, absolvent filmové fakulty Akademie musických umění. Alice Valentová debutovala v uměleckém filmu spoluprací na námětu veselohry „Slovo dělá ženu". — Kameraman Rudolf Stahl odvedl první samostatnou práci vysoké úrovně filmem režiséra Jiřího Krejčíka „Svědomí". Dále pracoval Rudolf Stahl na filmech „Anna proletářka", „Komedianti" a „Návštěva z oblak". Filmový přehled 49/1955 (02.12.2009)

Kupodivu dobová komedie (ovlivnil to mladý Forman?), v které se Oldřichu Novému nemuselo až tak špatně hrát. Myslím, že jsem ho v takové roli obětavého člověka zažil i za demokracie. Vše je přeneseno do reálií roku 1955. Zmatky nemá pan Patočka z přebytku milenek, ale z přebytku funkcí. Pobíhá od telefonu ke dveřím, všichni důvěřují v jeho schopnosti. Neponižuje se v montérkách, je sociálním referentem a má sekretářku. Je to kočena. Opravdu si myslím, že v této komunistické píčovině se Oldřichovi nehrálo tak zle, jako v ostatních budovatelských kravinách. (30.04.2013)

Oldrich Novy zde ztvarnil muj presny opak:-). Namet spatny neni, ale jiz predem jasna pointa nedokaze vice zaujmout a to i pres Fricovu rezii a Formanovu spoluucast na scenari. Na zadneho naseho herce neni takovy smutny pohled jako prave na Noveho v povalecne tvorbe. Sice stale hral velmi dobre, ale predvalecny glanc byl nadobro pryc. (21.04.2013)

Nechte to na mně je motivačně pochybným pokusem o politicky uvědomělou a kolektivně sdílenou společenskou satirou v uvolněnějším rytmu rozvernější nálady. Až kontraproduktivně vyznívají Martinem Fričem již mnohokrát osvědčené postupy veseloher z jeho úspěšných časů před státem řízenou lidovou osvětou, zamýšlený satirický záměr se zvrhává v kolektivní šikanu příliš zdvořilého jedince, na jehož bedra se odkládají všechny kolektivizační povinnosti komunity. Humor se i přes veškeré vynaložené úsilí herců vypařil a satirická energie zmateně pobíhá kolem, až únavou dočista zemdlí a zahanbeně chcípá. Kořistí kolektivní nechuti k zodpovědnosti je Jaroslav Patočka (nebohý Oldřich Nový), tiskárenský sazeč. Je stíhán štvanicí ze zásady vzteklé smečky šakalů, která se vydává za poklidně pasoucí se stádo nevinných srnek. Celý jeho život se ihned vymyká zpod kontroly. Důležitou postavou je Václav Kalousek (standardní František Kreuzmann st.), tiskárenský korektor, Patočkův soused a ješitný kverulant. Uražená ješitnost spřádá pomstu aneb vedoucí výpravy, jako jediný z celé výpravy, nedokáže na výpravu ani vyrazit. Hlavní ženskou postavou je správcová bytového domu (živá Zdeňka Baldová). Velmi rychle se přizpůsobuje udanému směru a zásobuje obětního beránka úkoly zásadní kolektivní důležitosti. Výraznou postavou je Pepík Patočka (mladý Robert Bate-Stein), dospívající Patočkův synek. Nezkažená duše běží příkladně vstříc lepším lidovým zítřkům. Výraznější postavou je Anči (sympatická Běla Jurdová), podniková sekretářka a jediná Patočkova pomocná ruka. Ale i ona podléhá nátlaku okolí a přidává se tak na druhou stranu. K výraznějším patří také Tonda Kubala (uvědomělý Jaroslav Mareš), žárlivý Ančin snoubenec a zaměstnanec tiskárny. Běžecký trenér se rád vzdává povinností ve prospěch prohloubení osobního intimního života. Z dalších rolí: usmiřovací předseda závodního výboru tiskárny Rokos (Theodor Pištěk), exklusivnější zacházení vyžadující člen závodního výboru Václav Pinc (Vladimír Řepa), vším souběhem událostí zmatená Patočkova manželka (Marie Vášová), Patočkův soused, kamarád, včelař a holubář Hejna (Václav Trégl), pokrytecký tiskárenský korektor Boček (Lubomír Lipský st.), nebezpečně vlezlá a bezelstně drzá žadatelka o byt Richtrová (Stella Zázvorková), stará závodní uklízečka Sudová (Magda Kopřivová), vedoucí opravny zdviží bez pochopení (Vladimír Klemens), či Patočkova dcerka Jarmila (Irena Bernátová) s právě narozeným chlapečkem Jarouškem (Marta Kozibíková). Nechte to na mně patří k nejhorším filmovým pracím Martina Friče. Lidově uvědomělé satirické motivy se totiž v politickém nátlaku potácejí v násilné strojenosti. Jediným důvodem, proč film shlédnout, je marná veškerá snaha Oldřicha Nového o nějaké snesitelné nadnesení nálady. (28.06.2020)